Informace o značce

Kapitola první. Rodina Benelli

Místo pluhu soustruh

Rok 1911. Teresa Boni Benelli přemýšlí, jak zajistit světlou budoucnost pro svých šest synů. Realisticky zhodnotí jejich šanci navázat na farmaření, obživu jejich zemřelého otce. Moc dobře ví, že tohle je pro ně pole neorané. Jejich hlavy jsou plné strojů, mechaniky, rychlosti. Proto prodává větší část farmy a přímo v centru Pesara díky tomu vzniká menší dílna s obráběcími stroji. Bratři se v ní věnují opravárenství – s tím, že jsou schopni si náhradní díly klidně i sami vyrobit.

Ze snu se stal produkt

Firma Teresa Boni Benelli & Figli se úspěšně rozrůstá. Stojí za tím hlavně technické vzdělání a erudice dvou nejstarších bratrů – Giuseppe a Giovanni už od roku 1910 společně vyvíjeli motor s cílem postavit si vlastní motocykl. Po několika slepých uličkách se to podařilo. Na třetím ročníku výstavy v Miláně Benelli ukazuje světu stroj Velomotore typ A. V rámu měl dvoutaktní jednoválec s obsahem 98 kubických centimetrů, motocykl si vystačil s dvourychlostní převodovkou.

Návštěvníci milánské výstavy motorce tleskali, především si ji ale skutečně kupovali. Vzápětí tak na trh přichází silnější a dražší Velomotore typ B s obsahem zvýšeným na 125 kubických centimetrů. A kola, teď už motocyklové továrny Benelli, se roztočila naplno. Produktová politika byla i z dnešního pohledu šílená – do vypuknutí druhé světové války uvedla značka do prodeje nebo na závodní okruhy bezmála tři desítky modelů, přičemž vrcholem byly stroje Benelli 500 Turismo a Benelli 500 Sport představené v polovině třicátých let. V té době už továrna sídlila v nových prostorách a pracovalo v ní přes 700 lidí.

Vačka v hlavě válců

Po technické stránce, jako ještě několikrát v historii, na sebe značka z Pesara strhla pozornost v roce 1927. Ukázala svůj nový, v té době sofistikovaný a odvážně řešený motor. Šlo o čtyřtakt s vačkou v hlavě válců, jejíž pohon zajišťovala soustava pěti ozubených kol. Tato konstrukce se stala pro předválečnou Benelli typickou a nastartovala její ekonomický i sportovní úspěch. Motor byl představen nejdříve v objemu 175, později přibyly i varianty 250 a 500 kubických centimetrů. Ty už měly, kromě jinak řešené převodovky z vlastního vývoje, i olejový chladič.

S kompresorem přes 300

Že jsou bratři Benelliové špička ve svém oboru, ukázali na konci třicátých let i dalším projektem. Šlo o motory dopované kompresorem. Pracovali na dvou verzích – jednoválci a čtyřválci, oba s objemem 250 kubíků. Především druhý typ měl velmi zajímavé parametry, jeho výkon byl 52 koní při 10 000 otáčkách za minutu. Maximální rychlost přesahovala 300 kilometrů za hodinu. Jeho vývoj přerušila válka. Benelli, jako všechny ostatní továrny, přechází na podporu zbrojní výroby. Motocykly dál v Pesaru vznikají, ovšem výhradně ve zjednodušených verzích pro potřeby armády.

Armádní přebytky a lehká Radost

Do poválečného období vstupuje Benelli za nepříznivých okolností. Továrna byla z velké části zničena. A bylo zřejmé, že obnova potrvá několik let. Tady se ukázal jako skvělý stratég další z bratrů – Filippo. Z armádních skladů se mu podařilo zakoupit zhruba 1 000 vojenských motocyklů, které už nebyly potřeba. Šlo o stroje různých výrobců. V Benelli je v provizorních podmínkách demilitarizovali a rychle prodali. Továrna tak získala kapitál na vývoj motorky, která ji má znovu nasměrovat vzhůru. Zadání znělo jasně – lehký, spolehlivý, ekonomický model. Výsledkem je Benelli Letizia.  Dvoutakt s obsahem 98 kubických centimetrů. Produkce „Radosti“, jak zní překlad, začala v roce 1949.

Přichází Lvíček. Po něm pád

V roce 1951 přichází Benelli s novým výrobním programem – Leoncino 125. Nejúspěšnější poválečný stroj značky se vyráběl po celá padesátá léta, celková produkce činila zhruba 45 000 kusů. Zákazníci měli k dispozici několik provedení, vybírat mohli i motor – dvoutakt nebo čtyřtakt. V Pesaru vznikaly také nákladní tříkolky, ty měly dvoutaktní motor s objemem zvýšeným na 250 kubíků. Do šedesátých let Benelli vstupuje s denní produkcí 300 kusů motorek, slaví úspěchy na okruzích a vypadá to, že cesta vzhůru hned tak neskončí. Skončila. Evropa se začala přiklánět k automobilům, na tenčící se trh motorek navíc vtrhli japonští výrobci. A bylo po snu. Benelli ještě stihla nabídnout zákazníkům v USA modely Tornado 650 a Mojave 260/360, ale to už bylo jasné, že krachu se zabránit nepodaří…

Kapitola druhá. De Tomaso

Parádní jízda zakončená pádem na hubu

Bouřlivý mladík, který musel utéct z Argentiny, aby se usadil v Itálii a zapsal se nesmazatelně do dějin automobilového i motocyklového průmyslu. Tento bývalý jezdec Formule 1 získal s pomocí italské vlády do svých rukou značky Maserati nebo Vignale, které byly v ekonomickém propadu. V roce 1971 se totéž stalo s beznadějně zadluženou značkou Benelli. Tím začíná parádní jízda lemovaná ikonickými stroji, které dodnes budí pozornost. Ale jakož i další projekty s podpisem De Tomaso, i tento končí pořádným pádem na hubu.

Nejdřív čtyři, pak hned šest válců

Benelli 500 Quatrro. Tímto řadovým čtyřválcem s dodnes elegantními tvary to všechno začalo. Psal se rok 1974 a mnozí věřili, že Benelli vstupuje do nové éry. Zvlášť, když o rok později přišla naprostá revoluce – řadový šestiválec Benelli 750 Sei. Unikátní motor s výkonem 75 koní jezdící přes 200 kilometrů v hodině. Mezi lety 1975 až 1977 se jich vyrobilo 3 200 kusů. Do portfolia v té době patřily i modely Benelli 900 Sei a další unikát – Benelli 250 Quatrro. Jak název napovídá, i v tomhle „malorážkovém“ provedení trval Alejandro na čtyřválcové konfiguraci.

Marné pokusy, balíme krám

Pár čísel, které propad Benelli za éry De Tomasa vystihnou nejlépe. V 70. letech dosáhla továrna na své maximum. Celková plocha 33 000 čtverečních metrů, z toho 23 000 krytých. K tomu oválná dráha pro testy produkčních i sportovních strojů. Přes 1 000 zaměstnanců. Na konci 80. let zůstává v továrně 80 lidí… Proč? De Tomasovo impérium jde finančně ke dnu. Především jeho automobilová část. Svezou se s tím i motorky. Vývoj se nedotahuje, kvalita výroby kulhá, zájem opadá. Jediné, co jde nahoru, je počet reklamací. V roce 1989 Benelli opět mění majitele.

Intermezzo. Selci a Merloni

Soustružník a synek z dobré rodiny

Začínal jako soustružník v továrně bratrů Benelliů. Pak se dal na vlastní podnikání, vybudoval průmyslovou skupinu věnující se především výrobě strojů na zpracování dřeva. Giancarlo Selci. A právě on se stal novým majitelem nejstarší italské motocyklové značky. Soustředí se na skútry, do tohoto segmentu přichází i s novými, ekonomicky pojatými modely. Brzy se ale ukázalo, že s Benelli a skútry si Selci zadřel pořádnou třísku. V roce 1995 tak přichází na scénu nový majitel, jeden z dědiců slavné průmyslové rodiny – tehdy osmadvacetiletý Andrea Merloni. Sehnal další investory, přeměnil firmu na akciovou společnost a evidentně chtěl značku znovu dostat na vrchol.

Tornado. Vezmeme to přes sport

Také Merloni zpočátku rozvíjel portfolio skútrů. Šlo například o model Benelli Adiva se skládací střechou nebo více konvenční Benelli Velvet. Oba v kubaturách 125 nebo 150 kubických centimetrů. Ovšem těžiště výroby mělo být jinde. Motorky, umožňující sportovní jízdu. Do Pesara přichází z Cagivy Riccardo Rosa a světu se představuje Benelli Tornado Tre. Tříválcový řadový motor, smíšený rám kombinující prvky z tlakově odlévaného hliníku a ocelových trubek, chladič v zadní části s ventilátory. Motor má nejdříve 900, později 1130 kubických centimetrů. Že šlo primárně o sportovní stroj, o tom svědčí i účast na Tourist Trophy nebo v Mistrovství světa superbiků. Později je představen ještě naháč Benelli TNT se stejným motorem. Jenže Tornado udělalo pořádný vítr nejen v srdcích fanoušků motocyklů, ale i v hospodaření firmy. Takže co bude následovat? Ano, už zase. Benelli je na prodej…

Kapitola třetí. Li Shufu – Geely 

Nový majitel? Velká a ještě větší ryba

Zájemců o továrnu se značkou Benelli a modely Tornado a TNT bylo víc. Nakonec se jejím majitelem v roce 2005 stala Qianjianq Group. Už tehdy velký koncern, dnes obr starající se o značky Benelli, Keeway nebo Morbidelli. Kromě toho vyrábí motorky Harley Davidson pro čínský trh. No a kdyby toho zázemí bylo málo, tak vše spadá pod ještě větší skupinu Geely řízenou investorem Li Shufu. Ta vlastní například Volvo, přímo Li Shufu je pak největším akcionářem koncernu Daimler…

Pomalu nahoru. Ono to funguje

Čínský majitel, který v Pesaru ponechal designérské a vývojové centrum, neztrácel čas. Už v roce 2005 představuje v Miláně aktualizované Benelli Tornado, přidává i motard verzi. O rok později vychází vstříc rostoucímu zájmu o offroad ježdění – uvádí na trh řadu BX. Spolu s tím je v nabídce několik řad skútrů. První motocykl, jehož vývoj spadá už zcela pod taktovku nových vlastníků, byl v roce 2012 Benelli BN 600 R. Řadový čtyřválec s výkonem 82 koní. V roce 2017 přichází zlom, křivka prodejů jde v souvislosti s cestovním endurem Benelli TRK 502 prudce nahoru – v roce 2020 jde o nejprodávanější motocykl v Itálii. Navíc se v portfoliu objevuje větší sourozenec a vrací se legenda s názvem Leoncino.

Benelli dnes? Plnohodnotná nabídka

Sdílené vývojové i inženýrské kapacity, výrobní zázemí, globální působení a značka s tradicí. Spojení, které evidentně funguje. Aktuálně má Benelli svým rozsahem nabídku srovnatelnou se světovými výrobci. V první řadě jde o cestovní endura TRK ve třech objemových verzích. V nabídce naked motocyklů má sedm modelů – z marketingových důvodů u některých najdete označení TNT a Tornado. Samostatnou kategorií je Benelli Leoncino. Tam patří dva naháči a dva scramblery. Nabídku doplňuje odpověď na Royal Enfield 350 v podobě Benelli Imperiale 400.

Doslov

Benelli? Tak trochu italská Jawa

Tradice, pokroková řešení, silná období, okamžiky pádů. A hlavně současná pozice na domácím trhu. Příběh Benelli má mnoho styčných bodů s Jawou. Hledání vlastní cesty ve 20. letech, silná pozice o dekádu později. Rychlé poválečné vzpamatování se následované silnými 60. léty. Pak už pozvolný pád, byť z odlišných důvodů. A hlavně dnes jsou značky ve stejné pozici. Benelli je pořád italská, stejně jako je Jawa česká. Ve svých zemích mají silnou fanouškovskou základnu a budí emoce. Produkty už sice nejsou autentické, lesk slavných značek s tradicí ale na ně stále dopadá. A hlavně, na rozdíl od jiných, fungují…

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.