ktm_srpen




Dvě Leončína: Benelli Leoncino 800 & Leoncino 800 Trail

Největší letošní novinkou značky Benelli je dvojice osmistovek Leoncino, a tak proč si je neproklepnout obě najednou? Teď jen prozradím, že standardní verze se soustředí výhradně na asfalt a Trail je odhodlán vyrazit do lehčího terénu. Bude to o emocích a splní osmikila očekávání?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Původem italská značka Benelli pod křídly čínského majitele uvádí na trh velké Leoncino, a to rovnou ve dvou provedeních. Jde o standardní silničně zaměřené Leoncino 800 a pak o krapet více terénní Leoncino 800 Trail. Jedno i druhé vychází ze stejného základu a na první pohled se může zdát, že rozdílů je jako šafránu. Když ale půjdeme blíž a začneme detaily obou verzí mezi sebou porovnávat, všimneme si celé řady rozdílů. Největší rozdíl je v podvozku, kdy standardní verze stojí na sedmnáctkových litých kolech obutých do silničních bačkor, na rozdíl od Trailu, který má přední devatenáctku a zadní sedmnáctku s drátěným výpletem nazutou do pneumatik, které mají hrubší vzorek hodný kategorii scrambler. Do této kategorie výrobce velká Leoncina pasuje a alespoň v případě Trailu to není vedle jako jedle.

Ale pojďme se dál věnovat rozdílům. Dost podobně se tváří odpružení, které nenabízí možnost nastavení, pominu-li předpětí zadního centrálu. Standardní verze disponuje zdvihy 130 mm vpředu i vzadu a Trail o 18 mm na předku, respektive 10 mm na zadku delšími. Od toho se odvíjí světlá výška, kdy vyšší Trail nabízí 191 mm oproti běžnému osmikilu s hodnotou 162 mm a také výška sedla 834 mm versus 805 mm. Jiný je výfuk, přesněji řečeno koncovky, kdy Trail zdobí dvojice píšťal na pravé straně pod sedlem. Standardní verze se nemůže pochlubit plastem pod sedlem řidiče a zrovna tak rozměrnější maskou kolem kulatého světla.

Pokud se podíváme na kovovou nádrž nebo sedlo, jsou si obě verze rovny, a to pochopitelně platí také o sedle, řídítkách nebo TFT displeji. Ani motor není jiný a řadový válec o objemu 754 cm3 umí při 8500 ot./min naservírovat maximální výkon 76 koní a točivý moment 67 Nm při 6500 ot./min. Za předpokladu, že je patnácti litrová nádrž plná a velké Leoncino připraveno k jízdě, váží verze Trail 234 kg a standardní je dokonce o 12 kg lehčí.

Většinu času trávím za řídítky Leoncina 800 Trail a musím přiznat, že jsem na něj byl docela dost zvědavej a zajímal mě také rozdíl mezi ním a silničním standardní verzí, na kterou jsem se dostal až později. Proto se teď budu věnovat hlavně Trailu a na závěr přidám pár dojmů a postřehů po přesednutí na nižší, silničně střiženou verzi se sedmnáctkovými koly.

Od prvního vrknutí plynem je tu všechno, co jsem od naháče Benelli očekával a vlastně by mě i mrzelo, kdyby tomu nebylo. O čem je řeč? O takovém tuhém charakteru, tvrději naladěném pérování a přisprostlém projevu motoru s výraznou zvukovou kulisou. Je to tak, Benelli 800 Trail tohle všechno servíruje na stříbrném podnosu a jsem za to rád. Motor není vyloženě ostrým úderníkem, to vůbec ne, ale je dynamický a s obrovskou chutí reaguje na plynovou rukojeť, přičemž nepostrádá ani kapku pružnosti, kterou vítám ve chvílích, kdy potřebuju akcelerovat a střihnout auto. Prostě má co nabídnout a musel bych hodně hledat, abych našel něco, co mě vyloženě štve. Ale vlastně jo, nebylo by totiž špatný, kdyby motor reagoval na otevření plynu z nulové pozice trošku čistěji.

Parádní je hrubší zvuk a užívám si ho hlavně, když mám chuť trošku tahat a dopřát si temperamentnějšího svezení. Světe div se, svezení je o emocích a rozhodně nemám pocit, že bych lítal na nějaké bezpohlavní rozvrkočené Číně za dvě padesát. Úplně v pohodě jsem s absencí elektronických asistentů, jako jsou mapy motoru nebo kontrola trakce, protože výkon výrazně pod sto koní je čitelný, dobře dávkovatelný a věřím, že si s ním dokáže poradit pravačka úplně každého. Dost mě překvapuje projev bez vibrací a kultivovaný chod motoru při nižších rychlostech na vyšší kvalty, což vychází vstříc každodennímu ježdění ucpanou metropolí, průjezdu vesnic nebo prachobyčejnému poflakování po okreskách v kochacím módu. Právě to dobře zapadá s pohodlnou vzpřímenou jízdní pozicí za vyššími řídítky bez sebemenší váhy na ruce.

Leoncino 800 Trail je vyšší motorkou, alespoň v konfrontaci s naháči, a dá se říct, že odpovídá škatulce scrambler, takže je potřeba počítat s výše položeným sedlem. Zároveň se nebojím se říct, že není prckem, na který by se střední a vyšší postavy rozumně neposkládaly. Za širšími řídítky je místa poměrně dost, a to platí také o jednodílném sedlu, ve kterém se dobře pohybuje. Jasně, že by Leoncinu o krapet více slušel klasický kulatý analogový budík, ale dneska holt frčí téeftéčka, které budou dost pravděpodobně také po stránce výrobních nákladů o něco levnější. Pokud se budu bavit o povedení, čitelnosti a přímočarosti, nemám k displeji připomínek a jsem s ním spokojen. Osobně bych ale přivítal lepší ovládání a sjednocení do jednoho ovladače než do dvou, které jsou umístěny na držáku zrcátek a ovládání zaměstná pravý i levý palec. Tohle by prostě chtělo vymyslet líp.

Verze Trail jezdí na kolech s drátěným výpletem, přičemž přední je devatenáctkové a tím maximálně odpovídá zaměření stroje. Sám za sebe říkám, že na silnici nijak nestrádám a s osmikilem si od první chvíle rozumím. Ovladatelnost zaslouží palec nahoru a Leoncino Trail se mi řídí jedna báseň. Pérování je docela tuhé a už z toho pohledu se Leoncino předvádí v tom nejlepším světle především na dobrém povrchu. Horší povrch o sobě dá vědět a je fakt, že bych očekával o fous komfortnější nastavení, tím spíš, že jde o verzi, co je určena nejen na silnici, ale také do lehčího terénu. Jenže kdo se na Benelli někdy svezl, dá mi za pravdu, že takhle to u nich je. S čím se mi ale nedaří popasovat, to je přední brzda, přesněji řečeno její ovládání a dávkování. Tam by to chtělo přidat a v továrně by vývojáři měli máknout na citlivosti a jemnosti dávkování, protože takto působí docela tupým dojmem a abych získal požadovaný účinek, musím na ni vyvíjet větší sílu.

Z asfaltu se dostávám do terénu a Leoncino 800 Trail beru do prostředí, kde by mělo ukázat svou druhou tvář. Je to lehký terén, jako třeba polňačky, traily nebo šotoliny, ovšem je fakt, že ho tu nemůžu potrápit jako cestovní endura, které k offroaodvým skopičinám mají přeci jenom větší předpoklady. To je ale fuk, jednou má Leoncino v názvu Trail, tak ať se práší za kočárem! Stojím ve stupačkách a říkám si, že to vůbec není špatný a ergonomie při jízdě vestoje není na nahatou motorku vůbec na pytel. Líbí se mi širší řídítka i rozumně umístěné zubaté stupačky. Je pravda, že podvozek je tvrdší a potřeboval bych si ho povolit, nicméně se i s tím se dá fungovat a už jsem v tom zase až po uši. Sem tam si Leoncino lupnu do driftu, sem tam si něco odskočím a sem tam pošlu přední kolo do luftu. Tohle člověka prostě nikdy neomrzí a svezení v terénu si až nečekaně hodně užívám.

Přispívá k tomu pružný a velice dobře dávkovatelný motor, který navíc hecuje hutnou zvukovou kulisou. Fakt paráda! Samozřejmě, že během terénních radovánek vnímám vyšší hmotnost a říkám si, že kdyby na sobě Trail trošku zapracoval a shodil nějakých deset, patnáct kilíček, bylo by hned veseleji. I tak to má v terénu šťávu a nemám důvod své oblíbené polňačky měnit za asfalt. Už proto mě mrzí, že tu není tlačítko, které by umělo vypnout ABS na zadním kole, protože to by si Leoncino Trail jednoznačně zasloužilo. Pérování nemá kdovíjaké zdvihy, ale pokud mašině vyhovím a na rozbité rovince dobře přenáším váhu, dá se celkem pěkně upalovat. Jasně, je mi jasný, že Leoncino 800 Trail je hlavně silničním naháčem a v terénu to bude hlavně o totální pohodě a kochačce, ale po první ochutnávce můžu říct, že toho zvládne víc, než jsem čekal. Už proto jsem si jist, že cestu k rybníku nebo toulání po polňačkách zvládne s prstem v nose.

Teď už ale hybaj zpátky na asfaltky, protože po cestě domů si dáváme sraz se Zajochem, který vyfasoval standardní Leoncino na sedmnáctkových kolech. Je čas si vyměnit motorky a zjistit, jestli jsou si sourozenci alespoň trošku podobní. Bezprostřední přesednutí jasně dokazuje, že rozdíl ve výšce je sakramentsky znát a standardní verze je pocitově o kus nižší a pozice jezdce logicky situována víc na předek. Širší řídítka a pohodlná vzpřímená pozice je mi dost sympatická a opravdu jsem čekal, že rozdíl v posezu bude o kus jiný. Dlouho neotálím a vyrážím do zatáček, kde by se měl jasně projevit rozdíl také z pohledu jízdních vlastností.

Je to tak, jak jsem předpokládal a vlastně stačí pár vinglů, abych měl ve všem jasno. Vnímám o něco větší chuť zatáčet a ochotu rychleji měnit směr. Určitě se na tom podepisuje pérování s nižšími zdvihy, ale řekl bych, že ještě větší roli v tom hrají sedmnáctipalcová kola a silniční pneumatiky. Opět je znát tužší podvozek a myslím, že u této verze rozhodně není na škodu. Pravda, tady mohl být rozdíl o něco větší a Trail mohl o něco vyměknout. Leoncino se v zatáčkách tetelí blahem a já jsem tom úplně stejně. Silničně střižený naháč se projevuje tuhým pérováním, tak jako jeho sourozenec a víceméně stejný pocit mám z příjemně naladěného motoru nebo parádního zvuku. V bleděmodré je na tom přední brzda a opět vnímám tu samou charakteristiku, která mi prostě nekápla do noty a volal bych po lépe dávkovatelné brzdě s citlivějším ovládáním. Celkově ale Leoncino 800 nedělá vůbec špatný dojem a vlastně můžu říct, že splnilo očekávání.

A když bych si měl vybrat jenom jeden kousek? Bez dlouhého váhání bych skočil po Trailu, protože mi otevírá mnohem větší pole působnosti a platí za většího univerzála. Neztratí se ani na silnicích, ani ve městě a dokáže mi vykouzlit úsměv na tváři i v lehkém terénu. Určitě bych bral o menší hmotnost, a to u obou verzí a nebylo by od věci doladit menší detaily na oko. Celkově totiž obě Leoncina nevypadají vůbec špatně a dost podobně se předvádějí v akci. Standardní verze je k dispozici za 209 990 Kč ve třech barevných variantách, stejně jako verze Trail, která je v tuto chvíli o deset tisíc dražší, a to mi připadne jako cena adekvátní.  

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Marek Štvrtecký - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ plynulý motor, jeho zvuk
+ víceméně projev bez vibrací
+ kompaktní minimalistický vzhled
+ ergonomie a stavba i pro vyšší jezdce
+ TFT displej


- váha
- detaily jako sváry na rámu, objímka na výfuku, nádobka pod motorem
- přední brzda
- ovládání menu systémem dvou palců
- nejde vypnout ABS na zadním kole (hlavně u verze Trail)


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 60 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist