Test Benelli Leoncino 125: Stylová lví přípravka

Bitevní pole stopětadvacítek je tradičně hodně našlapané, tím spíš, když se do něj ve velkém tlačí Číňani. Platí to i pro nejmenší Leoncino, i když ne na sto procent. Čínský koncern Qianjiang vyrábí, Italové v Pesaru vyvíjejí. Byla by proto škoda nad touhle novinkou mávnout rukou s tím, že je to další přebrandovaná motorka. Technika je opravdu vlastní a nefunguje vůbec špatně.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Že tradiční italská značka Benelli s historií sahající až do roku 1911 není už tak úplně italská, to se všeobecně ví. Z ekonomické spirály plné červených čísel jí záchranné lano v roce 2003 hodil čínský gigant Qianjang. Abyste měli představu, s kým máte tu čest, doplním pár čísel. Továrna vzdálená 500 kilometrů od Šanghaje vychrlí za rok přes 1 200 000 strojů a dává práci 14 000 lidí. Navzdory tomu ale v Benelli Italská stopa zůstává, R&D neboli výzkum a vývoj stále probíhá v italském Pesaru, a nutno říct, že je to na motorce znát. Její vzhled totiž navazuje na dnes už trochu vousaté pětistovkové Leoncino představené v roce 2015 a sám za sebe musím říct, že to tehdy Italové namalovali hodně šikovně. I po těch sedmi letech s drobnými facelifty je vzhled pořád svěží, tvary jsou originální a v davu si tuhle motorku s konkurencí nespletete, to cením. Podobná chvála tak musí logicky mířit i na novou stopětadvacítkovou verzi, která z těchto tvarů vychází.

Rodina se nezapře

Neoretro dnes hýbe světem a svým způsobem se sem dá zařadit i testované lvíče. Motorka sice nemá vpředu kulaté světlo, přesto je v jejím moderním kabátku vidět klasická motorka. Ne teda klasická ve smyslu chromu a žebrovaného vzducháče, ale klasická v tom smyslu, že má dvě kola, nádrž mezi nohama a normální sedlo s podsedlovkou, která má dokonce vzadu blatníček. Čistě moderní je pak držák RZ nad zadním kolem, který vždycky budí vášně, nebo kompletní LED osvětlení. Přidejte k tomu líbivé mladistvé barvy a máme tu před sebou hezkou motorku, co nezklame ani svým zpracováním. To odpovídá téhle třídě, na první pohled nevypadá vůbec zle, na ten druhý už nějaké horší detaily najdete, v rámci třídy je Leoncino 125 naprosto konkurenceschopné, zvlášť za ty kačky, které za něj dáte.

Před školou rozhodně ostudu neudělá

Bez desetikačky to je rovných sto tisíc korun. Když to porovnáme s konkurencí, dost záleží, jestli trefíte nějakou akci. Aktuální oficiální ceníky dovozců začínají na 77 900 korunách v případě podobného neo-retro scrambleru od značky Zontes, stopětadvácy F.B Mondial mají oficiální cenovku od necelých 105 000,-, malou Hondu seženete za 118 000,- a nejdražší je Husqvarna Svartpilen za oficiálních 135 000,-. Jenže oficiální ceny jsou jedna věc, akce druhá, a tak třeba poslední zmiňovanou Husqvarnu seženete za stejné peníze, co Leoncino, které se ale navíc může pochlubit 4letou zárukou. Takže teď ještě aby to bylo konkurenceschopné technikou a jízdně.

Gentlemen, start your engines!

Tady je na první pohled znát, že je to stroj z levnějších vod a podle tabulkového porovnání má cenovku docela ambiciózní. U stopětadvacítek první pohled směřuje k motoru a jeho výkonu, který je ze zmiňované konkurence nejslabší. Cenou útěchy může být fakt, že je jednoválec produktem Benelli Q.J., že ho zatím jinde nenajdete a že má taky poměrně zajímavou techniku. V hlavě pracuje jenom jedna vačka, na tom je trochu vidět tlak na cenu a částečně to taky vysvětluje těch 13 koní (9,4 kilowatt) a 10 newtonmetrů. Za zmínku také stojí poměr vrtání a zdvihu, který je bezmála čtvercový. To je u čtyřtaktních jednoválců ojedinělý úkaz. Ve finále je ale tohle všechno vedlejší a bude to zajímat asi jen minimum zájemců stran náctiletých. Pro ně je nejdůležitější informace, že se ten motor povedl.

Vzhled výfuku je trochu svérázný, zvuk je ale solidní

Po nastartování se ozve poměrně slušný zvuk a na protočení plynovou rukojetí reaguje hezky zvesela, navíc bez jakýchkoli pazvuků či drnčení z útrob stroje. Stejná písnička zní i během jízdy, kdy není problém dlouhodobě držet na digitálním tachometru číslovku 90 bez toho, aby vám vibrace sundávaly ruce z řídítek nebo do nich nasazovaly mravence. Cestovní rychlost 70 – 80 km/h je úplně bez vibrací, ty nastupují až po překonání 7 500 otáček, se kterými už začínáme atakovat devadesátikilometrovou hranici. Ozývají se do stupaček, trochu do řídítek, ale i tak v míře, která vás nenutí zaklapnout plyn. Kultivovanost motoru a absence vibrací je pro mě příjemný překvapení a díky tomu bych se nebál ani větších celodenních výletů. Líbí se mi taky pružnost motoru, který odpustí leccos, takže se nemusí člověk bát nechat spadnout otáčky klidně až do sklepa. Ve městě třeba můžete nechat ve skříni šestku a prdlat si to šedesátkou. Motor nebude protestovat, všechno si přebere a po přidání plynu se začne sice zvolna, ale bez remcání sbírat.

Ve městě necháte hravě za sebou i dravé kurýry

Pro dynamičtější svezení je samozřejmě třeba prohánět kolečka v převodovce, což jde vážně snadno. Až tak lehce, že řazení může trochu připomínat elektronické řazení ve smyslu, že šlápnete na páku s něpěkným banánovým tvarem, kde je jenom spínač, který pošle impulz do převodovky. Ale ne, řadíte tady normálně napřímo, s lehkým chodem a není s tím vůbec žádný problém. Ten není na první pohled ani na druhé straně motorky, vzhledově je to tam dokonce ještě veselejší. Přesto si i tady píšu černý puntík. Pedál zadní brzdy je totiž napojený na sdružený brzdový systém CBS, a to je s touhle cenovkou v téhle konkurenci trochu faux pas. Všichni dříve jmenovaní mají ABS, dokonce i nejlevnější Zontes, Husqvarna na druhém konci cenového rozstřelu má dokonce ABS vypínatelné na zadním kole. To asi není nezbytně nutné, ale ABS bych tady určitě chtěl. Přední brzdě se ale funkčně moc vytknout nedá, prostě brzda adekvátně nadimenzovaná na 145kilogramů těžkou čtyřtaktní dvácu, kde si pochvalu určitě zaslouží nastavitelná páčka.

Ještě se ale naposledy přesunu k ovladačům, na které jezdec šlape nohama. Ty jsou součástí trochu netypického ergonomického trojúhelníku. I s mýma 183 centimetry jsem se na motorku poměrně hezky poskládal, není to zase žádný přehnaný prcek, ale poloha stupaček tak úplně nekoresponduje s vrškem těla. Ten je vzpřímený, jak když člověk spolkne pravítko, a proti tomu jsou stupačky docela sportovně vzadu. Mě to trklo hned na první posazení a i na druhý, když jsem seděl v sedle nějakou dobu a začínal jsem cítit kolena. Menší jezdci s tím asi problém mít nebudou, ani pro mě to nebylo žádné vyložené týrání, ale vzhledem ke zbytku jízdní pozice, k pohodovému charakteru a stylu celé motorky bych si ty stupačky dokázal představit tak o pět čísel vpředu. Jo, a když jsem už zmínil, že jsem cítil kolena, tak v podobnou chvíli se začínal ozývat také zadek. Ani sedátko, i když je na první pohled pohodlné, není dimenzované na dlouhé štreky.

Paty můžou občas kopnout do držáků stupaček spolujezdce, ale nijak to nevadí.
Poskládat se na to ve dvou, to bude znamenat tulení,
což v případě vhodného spolujezdce/spolujezdkyně není na škodu :)

Vidíte, v předchozím odstavci píšu pohodový charakter, a hned mám další věc, která s tím tak úplně nesedí. Je to podvozek, který hrdě nese vlajku Benelli. Kdo z vás někdy na nějaké moderní silniční Benelce jel, asi si všiml, že je nastavená docela „natvrdo“. Nejmenší Leoncino není v tomhle jiné. Plusové body mu musím přičíst za to, že je na svých 17palcových kolech dobře ovladatelné a zároveň jisté při průjezdu zatáčkou, dokonce ani rozbitý povrch ho nějak výrazně nerozhodí. To spíš kapitulují mé „oblíbené“ pryže CST. Podvozek nijak neodskakuje v zatáčce a dokonce čím rychleji jedete, tím lépe filtruje nerovnosti. Trochu paradoxní setup u malé stylové stopětadvacítky. Většinu času se totiž stejně bude pohybovat po městě nebo mezi vesnicemi nějakou rozumnou rychlostí, a potom je tuhost podvozku otravná. Jo, to je to správné slovo, které to vystihuje. Nemlátí to do rukou, nemlátí to vyloženě do zadku, jen je to neustálé drncání prostě po delší době otravné.

Tenhle lvíček nenašlapuje zrovna měkce

Samozřejmě bych to mohl taky prohlásit za pověstný italský charakter, tím spíš, když má Benelli bohatou sportovní minulost. Svým způsobem je i fajn, že vás tímhle malá stopětadvacítka připraví na větší Leoncina. Původ ze země na jihu Evropy, kde dlouho svítí sluníčko a i v zimě tam panuje motorkářsky přívětivé klima, dokazuje také ukazatel teploty vody. Tomu v brzkých jarních středoevropských dnech kostičky moc přibývat nechtěly, takže jsem si nejdřív říkal, že mám asi smůlu na kus. Jenže pak jsem mohl vyzkoušet další letošní novinku Leoncino 800, a to na tom bylo dost podobně. Dalo by se to tak prohlásit za vlastnost teplomilného stroje. Nicméně přístrojová deska si zaslouží ještě trochu pozornosti. Je jednoduchá, hezky čitelná, nechybí ukazatel zařazeného kvaltu a pak je to už jenom o tom nejnutnějším - celkové kilometry a dva tripy. Obojí se přepíná tlačítkem na budíku, druhý přepíná na míle. Škoda, protože v horních rozích je LCD displej trestuhodně nevyužitý, tam si to přímo říká třeba o hodiny nebo venkovní teplotu a mlaďoši neustále přilepení k displeji svého chytrého mobilního kamaráda taky určitě budou postrádat jakoukoli možnost jeho dobíjení. Kritiku trochu vybalancuju pochvalou za ovladače, přesně tyhle jsem měl už na svém starém eSVčku a nic se s nimi nezkazí ani v dnešní době. Hezké jsou i gripy, ale karta se zase lehce obrací kousek nad nimi. Nožičkám od zrcátek bych nadělil ještě pár čísel, aby v nich bylo víc vidět, tím spíš, když ještě ani nesahají na konec řídítek.

Pohled zpoza řídítek je fajn

Rýpavý novinář si zkrátka vždycky něco najde, ale neberte to tak, že by jako celek bylo Leoncino 125 nějak špatné. Naopak! Je to naprosto konkurenceschopná motorka s pěkným vzhledem, solidním zpracováním a povedeným motorem. Největším „deal breakerem“ bude v tomhle případě tuhost podvozku. Jestli člověk ví, že většinu společného života bude trávit na rozbitých silnicích a nemá rád drncání, mohlo by ho to odradit. Na druhou stranu, jestli se do ní v šestnácti zamilujete, tak jako první (nebo po pionýrovi druhá) motorka nadělá spoustu služby a parády.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Motor bez vibrací
+ Vzhled
+ 4letá záruka


- Udrncaný podvozek
- Absence ABS
- Zbytečně moc zalomené nohy


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 60 Kč od 2 uživatelů.
Motokatalog.cz



TOPlist