Logo Moto Guzzi Moto Guzzi
  • Kufry

Informace o značce

Firmu Moto Guzzi založili po první světové válce dva piloti společně s jedním leteckým mechanikem. Výborná konstrukce a kvalitní zpracování při nízké ceně postavila Moto Guzzi mezi největší výrobce motocyklů. Tradičním znakem pro Moto Guzzi se stal podélně uložený dvouválec s kardanem. O kvalitě svědčí i používání těchto strojů policií v USA a Itálii. V posledních letech je Moto Guzzi pod křídly Piaggio Group.

Historie značky

1921 Příběh začíná

Legendární velký italský "Orel" vzlétl 15. března 1921 kdy byla založena společnost "Societ? Anonima Moto Guzzi" ve městě Mandello del Lario a to za účelem „Výroby a prodeje motocyklů a ostatních aktivit souvisejících s kovovýrobou a strojírenstvím".

Založení společnosti financoval částkou 2000 lir bohatý rejdař Emanuele Vittorio Parodi z Janova pro svého syna Giorgio Parodi a jeho přítele z armádního letectva, motocyklového nadšence, kterým byl Carlo Guzzi.

Tak jako každý velký nadšenec ani Carlo Guzzi nebyl schopen nalézt ideální motocykl a proto se rozhodl, že jej prostě sám sestrojí. Výroba motocyklů se v té době nedala nazvat jinak než průkopnictvím. Už jen nastartování některého z těchto prvních strojů byl mimořádný výkon. Ruční vstřikování a netěsnosti motorů měly zhoubný dopad na vzhled jezdců, jejichž oděv nesmírně trpěl. Také nezakryté převodové ústrojí bylo zdrojem mnoha poruch a samotné řízení motocyklu bylo projevem nadšení hraničícího s hrdinstvím. Pokud jste chtěli jet na výlet, seznam potřebných náhradních dílů zahrnoval téměř vše, co na motocyklu bylo.

První prototyp motocyklu byl zkonstruován již v roce 1919 v dílně v Mandello del Lario a to s pomocí místního kováře pana Giorgia Ripamontiho.

Model 500 cc, jednoválec se čtyřmi ventily a vačkovou hřídelí v hlavě válce byl také znám pod zkratkou G.P. (Guzzi-Parodi) podle iniciál těchto dvou partnerů. Motocykl dosahoval výkonu 12 koňských sil a jeho maximální rychlost byla 100 km/h. Motor se podobal technologii leteckých motorů, tak jak je znal jeho konstruktér Carlo Guzzi.

V následujících měsících byl tento prototyp zásadně upravován než dostal konečnou podobu. Vhodnou pro sériovou výrobu a to především z důvodů očekávaných vysokých výrobních nákladů.

Od pojmenování G.P. nakonec oba společníci upustili aby nedošlo k zaměňování s iniciálami Giorgio Parodi a tak se zrodilo nové jméno "Moto Guzzi" společně s dnes již dobře známou
a pro značku typickou ikonou orla s rozepjatými křídly. Touto obchodní značkou si oba společníci chtěli připomenout jejich třetího partnera, letce jménem Giovanni Ravelli, který s nimi sloužil u letectva a zahynul při letecké nehodě těsně před založením společnosti.

Model "Normale" a první vítězství

Model Normale byl zkonstruován v roce 1921 a jednalo se o první motocykl se značkou Moto Guzzi uvedený na trh. Stroj měl výkon 8 koňských sil, maximální rychlost 80 km/h a na 1 litr benzínu ujel vzdálenost 30 km. Normale byl prvním motocyklem na světě, který byl vybaven centrálním stojanem, součástí, která byla přijata a následně používána všemi konstruktéry na světě.



Na začátku minulého století neexistovaly žádné propagační kampaně a tak jediný způsob jak přesvědčit o schopnostech motocyklu byla jeho úspěšná účast v motocyklových závodech.

Byla to právě závodní premiéra, která společnosti z Mandello del Lario pomohla dostat se do obecného povědomí. V náročné Rally Milano-Neapol se dva motocykly Moto Guzzi dostaly do finále a dojely na 20. resp. 22. místě. Nebyl to výsledek mimořádný, ale určitě byl zkušeností, která předcházela budoucímu vítězství, které již bylo na dosah. Pouze o 30 dnů později, 25 září 1921, stroj Moto Guzzi poprvé zvítězil v závodě Targa Florio s jezdcem Gino Finzim.

Tímto byla započata série úspěchů, která pokračovala bez přestávky až do roku 1957. Seznam vítězství motocyklů Moto Guzzi se plnil zápisy až do oficiálního opuštění soutěžní činnosti právě v roce 1957. Za tuto dobu značka získala 14 titulů mistra světa a 11 vítězství v Tourist Trophy.

První vítězství pomohla zvýšit poptávku po motocyklech této značky. V roce 1921 bylo vyrobeno 17 kusů Moto Guzzi „Normale“ a cena tohoto modelu byla 8500 italských lir!

Až doposud plně ruční výroba se změnila v průmyslovou a továrna s plochou 300 m2 již zaměstnávala 17 dělníků. Od této chvíle byl zahájen konstantní růst firmy a v roce 1923 již byla značka Moto Guzzi obdivována v celé Evropě.

Dne 7 září 1924 překonal jezdec Guido Mentasti všechny ostatní závodníky a na motocyklu Moto Guzzi C4V získal titul mistra Evropy. Značka Moto Guzzi vyhrála svůj první European championship!



Výrazný nárůst prodejů vedl k nutnosti rozšíření výrobních prostorů. V roce 1924 opustilo továrnu v Mandellu del Lario již 730 motocyklů. To bylo o polovinu více než v předchozím roce. Růst výroby i prodejů byl enormní a v roce 1925 pracovalo v továrně již více než 300 zaměstnanců a roční produkce vzrostla na více než 1200 motocyklů!

V roce 1927 bylo zkonstruováno již 10 typů motocyklů Moto Guzzi a kapitál společnosti vzrostl i díky inflaci na 4,5 milionu lir. Roční produkce pak převýšila 2500 vyrobených strojů.

V roce 1928 bylo zkonstruováno první Grand Turismo v historii motocyklové výroby. Jednalo se o model Moto Guzzi G.T. s odpruženým rámem díky systému zavěšení zadního kola. Tento model byl později také znám pod názvem Norge podle tzv. Arktického okruhu (Arctic Circle rally) ve kterém jako jezdec startoval Giuseppe Guzzi, bratr slavného konstruktéra Carla. V roce 1934 se Moto Guzzi stala nejdůležitější motocyklovou továrnou v Itálii.

O významu péče jaká byla výrobě motocyklů v továrně v Mandello del Lario věnována svědčí i to, že jednotliví mechanici motorů označovali svou značkou každý motor, který byl s jejich péčí mistra ručně montován.

Závodní úspěchy a technologické inovace byly vzájemně propojené. První triumf Moto Guzzi v Tourist Trophy v roce 1935 byl zároveň prvním vítězstvím stroje vyrobeného jinde než v Anglii po 24 letech! Motocykl Moto Guzzi vlastněný jezdcem Stanley Woodsem měl odpružení zadního kola a brzy se tzv. pružný rám stal běžnou součástí všech závodních motocyklů.



Jednoválce Moto Guzzi o obsahu 250 ccm a dvouválce s motorem V-Twin 120° o obsahu 500 ccm s maximální rychlostí až 200 km/h dominovaly závodním okruhům po celá dvacátá léta minulého století. "Guzzi Red" (červená Guzzi), barva závodních strojů Moto Guzzi se trvale zapsala v srdcích nadšenců a stala se dalším významným prvkem značky Moto Guzzi.

Historie a legendy Moto Guzzi se tvořily společně s výkony legendárních závodních jezdců jakými byli Omobono Tenni, Stanley Woods a dále Ruffo, Lorenzetti, Lomas a Andersson.

Ve třicátých letech pak byly představeny nové modely P 175 a P 250 předchůdci celé řady následných modelů P.E., P.L., Egretta a Ardetta. Závodní modely Dondolino, Gambalunga, Condor a Albatros byly vyráběny i pro soukromé jezdce.



Od závodních modelů k válečným strojům

Technologický vývoj pokračoval a v roce 1939 byl představen model Airone 250, který přinesl čtyřrychlostní převodovku ovládanou nožním pedálem. Tento model se brzy stal nejpopulárnějším italským motocyklem se středním obsahem. Experimentovalo se také s přeplňovaným motorem o obsahu 250 ccm v modelu "250 Compressore", který vyhrál
v závodě "Freccia Azzurra" a také zde dosáhl rekordu v počtu ujetých kilometrů.
 

Druhá světová válka znamenala určitý útlum výroby motocyklů pro závodní účely. Přizpůsobivost konstruktérů firmy Moto Guzzi aktuální válečné situaci umožnila vznik legendárního modelu Trialce. Zcela původní tříkolka, která mohla být rychle složena
i rozložena byla vyprojektována pro výsadkáře. Model Alce byl pak zajímavý například montáží kulometu ovládaného jezdcem, řídítky pro spolujezdce a možností připojení sidecaru.

Guzzino 65 posadilo Itálii do sedla motocyklu

Po válce se výrazně změnily požadavky veřejnosti. Motocykl přestal být vozidlem pro jezdce se zvláštními schopnostmi, ale stal se běžným dopravním prostředkem a to dokonce i pro dojíždění do zaměstnání. Tato změna v užívání motocyklů byla akceptována a podporována
i změnou strategie v konstrukci strojů. Konstruktéři se začali orientovat na pohyblivé, snadno ovladatelné stroje s nižším výkonem a nižšími nároky na údržbu. Další z důležitých vlastností pak byly zejména cena a snadná dostupnost. V duchu této doby i firma Moto Guzzi dala na trh první z dvojčat - Guzzino 65.

Původní prodejní cena 80 000 lir v krátké době stoupla na dvojnásobek v důsledku poválečné inflace. Jednoduchý až spartánský, ale praktický model Guzzino však dosáhl významných
50 000 prodaných kusů během tří let a to byl nový italský rekord. Nezvykle dlouhý život tohoto modelu byl ještě prodloužen přejmenováním na Cardellino. Pod tímto jménem a s obsahem motoru zvýšeným na 73 ccm prožil nové „mládí“ v průběhu padesátých let.

Motocykly na cestu do práce

Téměř přesně v polovině minulého století se zrodil slavný model Galletto, první skútr s velkými koly v historii a stal se tak předchůdcem velice populárního konceptu lehkých motocyklů.


Poté byl na trh uveden nový lehký motocykl Zigolo 98 následován modelem Lodola 175, posledním projektem osobně navrženým konstruktérem Carlo Guzzi v roce 1956.

Větrný tunel a Otto cilindri

Tendenci být vždy nadčasoví je možné spatřovat nejen ve snaze o hledání nejlepšího designu, ale také moderních výrobních postupů.

V roce 1950 jako první výrobce motocyklů na světě postavila společnost Moto Guzzi „větrný (aerodynamický) tunel“ pro testování prototypů v měřítku 1:1. To umožnilo vnést do vývoje motocyklů naprosto nový prvek „proudnicový“ tvar. Díky této vlastnosti překonávaly motocykly MG rychlosti vysoko nad 200 km/h a upevnily tak své vedoucí postavení v závodech silničních i na okruzích.

Závodní tým byl velice úzce propojen s vývojem. Mechanici týmu Umberto Todaro a Enrico Cantoni pracovali společně s konstruktéry motocyklů a tyto týmy se brzy staly legendárními.

Jen ten kdo je svobodný ve svých myšlenkách a snech je schopen vymyslet tak monumentálně působivý osmiválec o obsahu 500 ccm a umístit jej do úzkého rámu motocyklu.

Giulio Cesare Carcano nekladl své představivosti žádná omezení a Moto Guzzi 500 Otto Cilindri (osm válců) se stal realitou. Jeho výkon byl 80 koňských sil, maximální rychlost 285 km/h Žádný jiný výrobce v té době nevyzkoušel motor s tolika válci.


Jednalo se tehdy o neoddiskutovatelnou technologickou převahu Moto Guzzi. Tento motocykl jednoznačně demonstroval silnou osobnost a velký temperament, první podmínky budoucích úspěchů. Rozhodnutí společnosti o ukončení aktivit v oblasti motocyklových závodů však neumožnilo přeměnit mimořádně silný potenciál tohoto motocyklu v úspěchy na závodních drahách. Počátkem padesátých let byla Moto Guzzi společností konsolidovanou, s výrobní plochou 24 000 m2 a s 1500 zaměstnanci.

Konec jedné epochy

Koncem padesátých let začal italský motocyklový průmysl pociťovat problémy. Italská ekonomika zažívala období výrazného růstu a stále více běžných lidí si mohlo dovolit koupit malý automobil spíše než motocykl. Vlastnit auto se stalo dalším splnitelným snem, zvláště když zadání znělo jasně „Fiat 500 bude stát jen 400,000 lir“!

Ani úspěchy v závodech a soutěžích již nepřinášely ekonomický prospěch a proto se v roce 1957 tři vedoucí italští výrobci motocyklů rozhodli nadále neúčastnit motocyklových závodů. Byly to společnosti Moto Guzzi, Gilera a Mondial. 26. září 1957 Moto Guzzi uzavřela jednu skvělou kapitolu své historie se 14 tituly mistrů světa 11 tituly v Tourist Trophy.

Krize společnosti Moto Guzzi začala rokem 1964.

Zakladatelé již nemohli dále poskytovat společnosti inspiraci. Emanuele Vittorio Parodi zemřel v průběhu druhé světové války, jeho syn Giorgio zemřel náhle v roce 1955 a Carlo Guzzi, starý a nemocný odešel na odpočinek a zemřel v roce 1964 ve věku 75 let.


Na konci padesátých let zastával různé manažerské pozice ve firmě bratr Giorgia Parodiho, Enrico Parodi. Po odchodu Carla Guzzi na odpočinek převzal otěže firmy plně.

V únoru roku 1967 prodal Enrico Parodi firmu Moto Guzzi společnosti SEIMM. V té době se však již celý motocyklový trh propadl do hluboké krize.

Pro uspokojení požadavků trhu a na základě změn v poptávce uvedla firma novou strategii založenou na levných motocyklech pro nenáročné zákazníky. Cíle bylo dosaženo zejména orientací na snižování výrobních nákladů. Na trh byly uvedeny modely Dingo a Trotter, motocykly kategorie moped.

Traktor na dvou kolech

Souběžně s výrobou mopedů začal konstruktér Giulio Cesare Carcano vývoj prvního agregátu 90° V-Twin, motoru, který se brzy stal novým symbolem Moto Guzzi. Model V7 s motorem o obsahu 703 ccm byl uveden na trh v roce 1967 a byl jím velice dobře přijat.

V7 byl brzy následován modelem V7 Special s motorem o obsahu 750 ccm a později legendárním V7 Sport, strojem s mimořádným držením stopy a atraktivním moderním designem. Amerika se zamilovala do nové „Guzzi“ technologie a italského stylu a tak brzy začaly vývojové práce na nových modelech Special, California a Ambassador.

Silné a elegantní italské „cruisery“ ovládly Ameriku a její představy. Hrály pak významné role i ve filmech a reklamě. Tento velký úspěch Guzzi v Americe firmě výrazně pomohl. V roce 1973, byla společnost Moto Guzzi převzata De Tomaso Industries Inc. (D.T.I. Group), kterou vlastnil Argentinec italského původu Alejandro de Tomaso.

Čtyřválce a stopětadvacítky

Akvizice společností De Tomaso nastartovala vývoj a výrobu také čtyřválcových modelů, která vyvrcholila poměrně úspěšným modelem Moto Guzzi 254, ale také celou řadou tzv. malých motocyklů.


Ale veřejnost Guzzi jasně naznačila, že tradice si cení více než nových myšlenek a společnost se rychle vrátila k vývoji a výrobě dvouválců 90°V-Twin, které se již staly symbolem značky z Mandello del Lario. Během působení De Tomaso se společnost orientovala více na design
a styl než tomu bylo dříve. Je to patrné na modelech o obsahu 125 ccm Tuttoterreno
a Tuttoturismo. To bylo částečně v rozporu s konzervativní pověstí značky Moto Guzzi, ale
i tyto maloobjemové motocykly si našly své jezdce.



Duch klasiky a technologie konce tisíciletí

Skvělý koncept 90° V-Twin byl i na menší motory pro nové modely Guzzi V35 a V50, které umožnily nalézt nové příležitosti Moto Guzzi na trhu pro osmdesátá léta. Ve stejné době byly uvedeny také nové modely „velkého V-Twinu v "Americkém stylu" a to Custom a Florida
a částečně také nové modely endur. Výroba se nicméně soustředila na dvě hlavní oblasti. Jednak to byly modely Gran Turismo a dále stroje s vysokým výkonem. Obě oblasti zdůrazňovaly, že stroje se značkou Moto Guzzi jsou určeny pro komfortní dlouhé jízdy
a zároveň mají i historii závodních úspěchů.

California

Bezpochyby nejslavnější model z řady Gran Turismo byla a stále ještě je California. Ve verzích GT 850 California ( 1971 – 1975 ), dále 850 T3 California ( 1975 – 1987 ), model se zvýšeným obsahem motoru California II. ( 949 ccm, 1981 – 1987 ), Callifornia III. ( 1987 – 1993 ), další zvýšení obsahu motoru u modelu California 1100 ( 1064 ccm,
1993 – 2005 ) až po nový model California Vintage představený na výstavě EICMA 2005 v Miláně, v listopadu 2005.

V průběhu doby byly modely California průběžně modernizovány. Došlo k náhradě karburátorů elektronickým vstřikováním. Brzdový systém byl zásadně zmodernizován tříkotoučovým integrovaným systémem brzd s automatickým řízením tlaku a každý nový ročník byl neustále inovován na základě nových technologií.


Sportovní dědictví

Modely Le Mans, Daytona, Centauro a Sport 1100 reprezentují sportovní odkaz značky z Mandello del Lario.

Všechny tyto motocykly byly vybaveny přední vidlicí upside-down s koly upevněnými ke kluznému nosníku. Konstrukce těchto předních vidlic byla prakticky totožná s těmi, které zkonstruoval Carlo Guzzi o padesát let dříve a použil je na modelech Airone a Astore. Jsou tak příkladem „prorocké vize“ a inovačního přístupu, který byl vždy cítit ve všem, co přinesla značka Moto Guzzi. Nezaměnitelný charakter a styl strojů z osmdesátých let byl dále následován v devadesátých letech novými modely řady V11 Sport. Na počátku nového tisíciletí přišla firma se sportovním speciálem MGS 01 Corsa s motorem 1225 ccm. Skutečně krásný stroj je však určen výhradně na závodní okruhy. Naopak Moto Guzzi 1200 Sport z roku 2007 doplnit
 



Na konci století

V průběhu devadesátých let prošla společnost Moto Guzzi řadou organizačních změn a také zásadní změnou vlastníků. V roce 1988 se společnosti Fratelli Benelli a SEIMM spojily
a vytvořili Guzzi Benelli Moto (G.B.M. S.p.A. ). Sloučení vedlo k výprodeji části Benelli
a uzavření Innocenti. Cílem mělo být úspornější hospodaření, ale navzdory těmto změnám byl hospodářský výsledek skupiny za rok 1993 záporný. Počátkem roku 1996 vrátily složité operace společnost do kladných čísel a to téměř přesně k 75. výročí založení Moto Guzzi.

V roce významného výročí pak Guzzi Benelli Moto opět změnila obchodní název zpět na Moto Guzzi S.p.A.. Koncem devadesátých let se podařilo dosáhnout dohod s dalším významným výrobcem motocyklů v Itálii a 14. dubna 2000 byla podepsána smlouva
o převzetí Moto Guzzi společností Aprilia S.p.A a spolu s ní je dnes součástí koncernu Piaggio.

Mezi neznámější modely konce minulého století patří zejména Le Mans 1000, Sport 1100, Daytona a překrásný motocykl Centauro. Na samém konci devadesátých let pak vznikla řada V11. I nadále firma modernizovala prodejní stálice modely Nevada a California. Novinkou pak byl stroj určený do terénu – Moto Guzzi Quota.

80. výročí Moto Guzzi

Hledání ztraceného ducha Guzzi s někdy ne zcela jednoduchým balancováním mezi tradicí
a inovací vedlo k uvedení nového modelu V11 Sport Rosso Mandello. Motocyklová výstava Intermot 2000 v Mnichově byla exkluzivní přehlídkou řady motocyklů potvrzující 80 let historie značky Moto Guzzi s její avantgardní technologií a zároveň tradicí.

80. výročí založení společnosti z Mandello del Lario přineslo snahu o obnovu i přizpůsobení se současné poptávce náročného trhu. Nová řada California byla rozvinuta od základního modelu Stone až po model California EV Touring a nabízena s bohatým vybavením doplňků
a příslušenstvím.

Nové verze v různých konfiguracích byly realizovány i u „sportovního“ modelu V11 od „nahatého“ Café Sport a Ballabio až po sportovně cestovní Le Mans a Le Mans Rosso Corsa.

Také malé V-Twiny se dočkaly dalšího vývoje. Úspěšný evergreen Nevada dostal elektronické vstřikování a nadále se tento snadno ovladatelný a v moderních barvách vyvedený stroj držel u zákazníků ve značné oblibě. Agilní Breva 750 se stejným motorem, ale také velká Breva 1100, výrazně agresivní Griso a ultra-sportovní MGS-01 Corsa pak představují nové "duše" Moto Guzzi.

Začátek nové kapitoly

Koncem prosince 2004 byla podepsána konečná podoba smlouvy o akvizici Aprilia - Moto Guzzi Group. Toto spojení vytvořilo Evropského leadera výroby motocyklů s obratem
1.5 miliardy EUR a s podílem 24% na evropském a 35% na italském trhu jednostopých vozidel. Roční produkce je vyšší než 600 000 vozidel a společnost zaměstnává 6 000 pracovníků v 8 továrnách. Její výrobky jsou prodávány ve více než 50 zemích celého světa.

V listopadu roku 2005 byly v Miláně představeny nové modely California Vintage a zejména Norge 1200. Moderní Gran Turismo postavené na základu modelu Breva V 1100 a připravené pro dlouhé cesty. Modely počátku nového tisíciletí jsou na špici i v oblasti ochrany životního prostředí a splňují emisní normu Euro3.

2006 – 85. Anniversario

85 let od založení továrny oslavila firma Moto Guzzi novým motorem „850“ a to v modelech Breva a Griso. Motor o objemu 877 ccm má snížený zdvih na 66 mm a jen o 14 koní (Breva) a 10 koní (Griso) nižší výkon než u svých „velkých“ sourozenců.

Současnost

Značka Moto Guzzi v posledních letech reprezentuje tradiční hodnoty v modelech California, Nevada, Bellagio nebo novinkou roku 2008 – retro modelem V7 Classic. Moderní pojetí motocyklového vývoje pak vidíme v modelu Griso a výrazně užitné vlastnosti najdeme
u malé i velké Brevy a gran turisma Norge.

Snaží se však konkurovat i v oblasti „dálkových dobrodružných cest“ motocyklům BMW a KTM svým velkým endurem Moto Guzzi Stelvio.

Také vývoj motorů jde cestou dodržení tradice malých 90° V-Twinů s obsahem 744 ccm (Nevada, Breva a V7 – Classic) a velkých 90° V-Twinů s obsahy 877 ccm (Breva, Griso a Norge), 936 ccm (Bellagio), 1064 ccm (California, Breva a Griso), 1151 ccm (Breva, Sport, Norge, Stelvio) a 1256 ccm (MGS 01). V roce 2007 došlo k představení motoru 1200 8V (4 ventily na válec) v modelu Griso 8V.

Zároveň však probíhá neustálé zdokonalování těchto motorů

Jaká překvapení pod značkou Moto Guzzi nás čekají na konci prvního desetiletí tohoto století? Konkrétní novinky je možné očekávat v listopadu na milánské výstavě EICMA 2008. Mnozí otcové, hrdí majitelé motocyklu Moto Guzzi by jistě rádi pořídili svým synům model s obsahem motoru 125 ccm, ale toho se asi nedočkáme. Ve třídě do 25 kW je možné si nechat „seškrtit“ Nevadu, malou Brevu a možné to jistě bude i u V7 Classic. Začátečníkům s plnohodnotným řidičským průkazem lze pak doporučit stejné modely neseškrcené, případně i velkou Brevu 850, Griso 850 nebo Norge se stejným objemem motoru. Cestovatelé možná prožijí nezapomenutelné zážitky v sedlech GT Norge nebo krásného Stelvia a na „čopráckých“ srazech patří California vždy k obdivovaným kráskám.

Na dnešní Moto Guzzi by Carlo Guzzi, Giorgio Parodi i celá řada konstruktérů, dělníků i závodních jezdců firmy jistě byla hrdá.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.


TOPlist