Ricci a jeho moto cesta Amerikou 2010

17.5.2010

Pak začalo balení do motorek, včetně čistého prádla, které jsme si dali hned po příjezdu přát. Stejně nechápu, hodí se tam všechno dohromady, tmavý, bílý, jeansy a neobarví se to. No nic, jsme čistí:-).
Vlastně Kristina ještě měla včera problém. Po našich včerejších rychlostních úletech, dostala Kristinka šutrem do přední hlavní paraboly a samozřejmě tam je díra jako do ...... paraboly. Tak to je přelepeny průhlednou páskou. Jojojo, mrská, zlobí.
Loučíme se a za mokrá vyjíždíme, ale ne do Portlandu v Oregonu /je pondělí a bývá tam velká zácpa/, ale bokem po Washingtonu, souběžně s řekou Columbia. Cesta je to pěkná z jedné strany lemovaná lesy, z druhé velká řeka, skály.
Po 50ti mílích najíždíme na historický most, který dělí Washington od Oregonu, do města Hood River. Most se platí za přejezd. Platíme ještě jednou za mě, protože se vracím a natáčím to:-) /platí se 1 buck/.
Jednou točí Jirka:-) A teď točí Ricci/samozřejmě v jízdě:-)
Je celý udělaný ze železné konstrukce a plošina po které se jede, je z nějakých kovových rohoží. /zajímavý/.
A jsme v Oregonu, jedeme krásnou krajinou /já už nevím jak to mám psát, přírodu a scenérie mají opravdu úžasný/, po silnici South 35, též značená jako horská way. Už z dálky se tyči pod sněhem nejvyšší hora Oregonu "Mount Hood", silnice se točí mezi skalami a divokou řekou. Není zima a je se na co dívat.
V lyžařském centru pod Hoodem nabíráme benzín. Musíme měnit silnici za US Hwy 26, ta je dost frekventovaná, ale pořád to jde a opět se je na co dívat:-).
Sledují spíš teď usedlosti, ranče a běžný denní lidský cvrkot.
Dostáváme prvního plavaka /dneska ještě 2x/. Musím úplně stáhnout štít Kristiny, aby mne z plexi helmy kapky stékaly.
Za chvíli to skončí a výrazně se otepluje až na 20 stupňů. Máme hlad, mám chuť na mexickej fastfood stavíme ve městě Madras, dáváme si jídlo za cca 11 dolarů. Nevím, ta porce je obrovská, váží to snad půl kila a ještě hranolky a pití. Hodně pikantní, povoluju opasek:-), dnes už žádný jídlo. Zadívám se v fastu na lidí kolem sebe a už rozumím proč je každej druhej tak tlustej. Je to levný, chuťové dobrý a je toho prostě hromada.
No nic, najedli jsme se a naproti v marketu nakupujeme ovoce a vodu.
Sundávám si chapsy a rukavice, frajer. Je přece teplo. Šup na bike, vyjíždíme dál směr Redmond, Bend. Co myslíte, hned za městem další plavák a kosa. Pravda jede se pořád mezi horama, ale mezi nima je plošina kde farmáři pěstují, zalévají a obstarávají půdu. Dobrý mokneme a za chvíli je všechno jinak, sluníčko, teploučko, paráda. Projíždíme výše jmenována města s krajinou poblíž a blížíme se k našemu čili. Dnes se cítím strašně vysatej, chce se mně pořád spát /vím, že se mi 2x zavřely oči při jízdě, naštěstí v pohodě/, předjíždím Jirků a zastavují na prašném odstavném pruhu. Říkám, musím si dát šlofika, pak to bude lepší. Usínám vzápětí, hezky na sluníčku.
Probudím se za nějakých pár minut /kolikrát stačí jen chvilka a člověk se probere/, je to lepší a vidím, že kamarád taky spí.
Co by jste řekli, zase začíná pršet, nad námi už není slunce, ale ocelově tmavé mraky. Déšť potřetí. Od té doby už je jen chladno. To jedeme už po US 97 přes La Pine a Crescent. Podle mapy jsme na rozcestníku, kde bychom měli odbočovat ke Kráter Lake /jezero v bývalé sopce/. Jsou tam 3 stavení a jedno je likér market. Maji open, Jirka se ptá kam a jak dál. Dozvídá se, že cesta kterou chceme jet je uzavřena kvůli sněhu a dva kempy taktéž.
Takže musíme prý jet dalších 40 mil po US 97, je tam kemp a k jezeru se dostat z druhé strany. Děkujeme a kupujeme víno ať máme večer co pít. Ano,ženská v marketu měla pravdu, je tu hezký kemp, pro dva lidi a dvě motorky za 18 bůčku, tepla voda, sprchy. Bereme to i když bude zřejmě v noci zima. Přijíždí nějaká paní a píše si čísla motorek pro rangera.
Říká mně, že mám hezkou motorku.Tak ji děkuji. Říkám, že není moje a že v Česku mám Haryka. Ona na to, že její dcera jezdí Haryka a že je moc pěkná. A hned se ptá jestli jsem single, to už se směju. Jirka to slyší, nene, je ženatej a paní říká, dcera je daleko v jiném státě a opět opakuje, že je bjutyfl :-))). Normální dohazovačka.
Rychlé stavíme stan a popíjíme už otevřené víno. Nápadne mě udělat oheň. Okolo jsou hromady spadaných velkých šišek že stromů.
Naplním tím celé kovové ohniště až do špičky a zapálím. Krásné to hoří, až Jirka musí držet větve od borovice stranou, aby nechytla a volá na mě, zalej to vodou, nebo podpálíme les:-))./ještě to tak/.
Ještě za námi přijde starší manželský pár na pokec, jsou tu s Camperem. Baví se o všem možném, to je něco pro Jiřího, rád si povídá. /taky občas něco řeknu, spíš poslouchám a rozumím nějaké části o čem se baví./...
Ted jsme ve stanu, já píšu komentář ke dnešku. Opět prší a výrazně se ochlazuje. Jsem zvědav jak zítra dopadneme s tím vyhlášeným jezerem v kráteru sopky...

18.5.2010

Ahojky všem lidičkám. Dneska jsme se vzbudili do velmi studeného rána, pořád se tu pohybujeme mezi horami.
Včera oheň ze šišek zahřál, ale jen chvilku.
Tož ještě ve spacáku si dávám snídani, obrovské jablko, snad půl kila, chroustám a musím ven, utíkat:-). Vyhazuju ohryzek do ohniště a makám na toalety. Super, horká voda a ohřátí v ní mě nastartovalo do dnešního dne.
Vracím se ke stanu a Jirka na mě, měli jsme návštěvu, jooo a koho. Vytahuje fotak a ukazuje mi malého chipmunka jak to drží v tlamičce, smeták malej. Ten ohryzek je těžší než on sám :-))
Je to roztomilý, ale realita začíná být jiná. Jde o pneumatiku u Pebbles, neustále padá tlak.
Jirka ji po ránu měří a je o půlku dole. Přejíždí ze šutrů na asfalt a staví na velký stojan.
Otáčí zadním kolem a opravdu v úplně nové Metzelerce nachází mrňavoučkou dírku. Bohužel má zkušenost, když si koupí novou pneu, hned ji píchne a to i teď. Nojono holky nám dávají najevo, že i holky mají své dny.
Vytahuje soupravu na opravu pneu a díru zkouší zacelit. Mezitím přichází pan se kterým jsme si večer a jeho paní povídali. Ptá se máte nějaký problém? Ano máme a on hned nabízí, že má v camperu kompresor, super, super.
Jirka se věnuje mašině a Ricci baíi všechny věci, spacáky, karimatky, stan a veškeré věci, aby nebyla ztráta času.
Je vidět, že kamarád má z toho nervy, snažím se povzbudit, že se to stává.
Tak jo, zda se že guma drží, nakládáme holky a budeme vyrážet. Bohužel nejbližší servis na moto nebo prodejna motopotřeb je až v Klamath Falls, což je 34 mil.
Ještě před odjezdem z parádního kempu stavíme u pána co nabízel kompresor, dofoukáváme pneu přes míru. Manželé se s námi loučí a dostáváme na památku, každý přezku na pásek z těžkého hliníku s pirátem a jeho mužskou výbavou, docela crazy:-))). Moc děkujeme a smějeme se. Říkám, že mu dám taky něco na památku a dávám mu pět českých mincí, aspoň něco. Jsou rádi, loučíme se a odjíždíme.
Blbý je to, že u nás v Česku je pneuservis na každým rohu a tady 50 kiláků nic.
Přejíždíme odbočku na "Kráter Lake",nádheru kam jsme původně chtěli jet a pokračujeme na Klamath.
Přijíždíme do města k motosalonu Yamaha, Kawasaki, Suzuki. Pěknej shop,
ale bohužel nejsou schopni tu gumu opravit, nebo zkontrolovat, aby byla plně ready.
Jo, takhle to v Americe chodí, koupíš novou věc a máš defekt, už to nikdo nechce opravit. Kup si opět novou, nechci mít problém s právníkem až se něco stane.
Dobrá, jedeme dál do bikeshopu, to samy. Až v NovakS shopu /dost podezřelý jméno, co říkáte:-) /nám konečně poradí, kde a co. Kupejeme aspoň olej, bo Kristina a Pebbles u jsou holky jety a trochu chlastaj.
V obrovským marketu, mají náplň na pneu včetně kompresorů za 21 bůčku, ještě k tomu papáníčko a jsme na 40 buck. No, ale zase muffiny čokoládové veliké, šunka přes půl kila, víno, ovoce super cena:-)). Na parkovišti něco hltáme a dohadujeme se co dál. Bohužel Kráter Lake, padá. Ted už jsme ztratili spoustu času a jet zpět a opět nazpátek, to je přes 100 mil.
Jedeme směr Kalifornie na Susanville a Reno v Nevadě.
Pořád po cestě měříme tlak v pneumatice a je vidět, že Jiří je celý nesvůj, protože má trochu strach co udělá pneumatika ne zcela v pořádku ve velkých přeměnách tlaku, teplot, které jsou v těchto končinách normální.

18.5.2010

Jedeme, jedeme, krajina je už vyloženě farmářská, pole, dobytek, koně a jiné.
Oregon konci a opět jsme v Kalifonii. Ted je to střídavě plošina s horami. Neustále tu jezdí police HighWayPatrol, pověsí se za Vás a třeba několik mil jede a ještě když vidíte tu výzbroj v autě, no to je slušnej nářez. Plati pravidlo, pokud nic neuděláte, nesmějí vás bez důvodů stavět..Kalifornie je hodně roztahaná a někdy není spousty kiláků o co zavadit, myslím ve středu, ale u pobřeží kolikrát taky ne. Není to tady bohatý kraj a lidí jsou úplně normální a žijou jak se dá. Takový krásný vrakoviště mám natočený, bohužel ne moc zblízka, ale ty starý kousky aut co jsem viděl já sám, hezky, fakt joooo.
A je tu kotrola pneumatik se snímáním okolí, možná nějaké nadávky, nebudou slyšet, určitě ne. Jízda nekonecnoun velkou krajinou utíká, mám tempomat a to fakt při konstantní rychlosti těžce ubíjí. Jo, ale pár kousků se ještě vidí:-)).
Krajinka se začíná postupně zvedat nad úroveň moře a ochlazuje se.
Měli bychom spadnout po cestě rovnou k jezeru Eagle Lake a zřejmě, podle mapy to bude pravda:-).
Posuďte sami, barva jako z omalovánek.
Ještě když vidím ten klasický americký školní autobus. Dnes jsem jel první a neznal jsem dopravní pravidlo. Vjíždím do vesničky a zrovna ten žlutý nehezky bus tam stojí a bliká všemi světly na dálku. Vystupují z něj asi 3 děti. Ještě si všímám, že má na konci busu vyklopenou značku STOP, zastavují a čekám. Řidička žlutého busiku se na mě směje a mává mi. Značka STOP se zklopi nazpět ke karosérií. Jirka mně zvedá palec nahoru, ano tak to má být. Amici vůbec nemají rádi když tohle někdo přehlídne. Na druhou stranu, já osobně se tu cítím jako ryba ve vodě. V Praze se jezdí hodně tvrdě a nekompromisně, částečně je to můj job. Amici jsou docela ohleduplní a v klidu .To je můj názor za těch několik dní co tu jezdím na motorce.
Klasika, opět se do mě dává spánek, spíš mikrospanek. Není to opravdu žádná prdel a na mašině už vůbec ne. Už sotva držím víčka, zrychluju, předjíždím Pebbles, řvu zastavujem. Stavím BMW na policajta a běžím do trávy a hned spím. Teda zřejmě, protože mám na hlavě helmu, brýle, rukavice, asi ano.
Po nějaké době se podvědomě probouzím v nějakým kraválu. Co to je říkám si, ty kráso já chrapu jako starej Klabzuba a jeho jedenáctka:-). Jirka taky leží a snaží se spát, pak mi říká , jsem si myslel ,že tu někdo je a něco dělá. Ty vole a vona to Tvoje huba v ty helmě pěkně rezonuje.
Nevím pokud někdo z vás spal v motorkářský plný bellce, ví že to musí bejt pěknej randál:-))).
Nejhorší, že jsem se vždycky leknul, usnul a znova chrápal, přitom nechrápu.:-)).
Trochu se zmátoříme, startujeme, už nás čeká asi 100 mil. Poslední velké město v Kalifornii před Nevadou je po silnici US 395 "SUSANVILLE" , než tam dojedeme, čeká nás opět parádní scenérie, jak jinak.
Potom už je to ride už jen na Nevadu do známého města Reno.
Nevada, stát gambleru, casin, sázek, hazardu a prostituce. Vše je povoleno a sjíždí se sem obyvatelé celých USA. Také cizinci jako já, samozřejmě.
Krajina je spíš taková pustá, nebude tady moc lesů, spíš pouštní styl.
Zamlouváme si ve Starbucksu hotel Grand Sierra Resort, největší hotel a casino v Reno, na jednu noc za krásných 64 bůčku.
Jirka poušti svou GPS jménem Lucy a vyjíždí, na dálnici se ztrácíme. Prostě ho nevidím, tak sjíždím, první odbočku, že tam sjížděl. Není to tak.
Naštěstí si pamatuju jméno hotelu a dorazím tam úplně sám bez GPS. JIrka se vrací ke Starbucks a píše smsku, kde jsem a já mu odpovídám u hotelu:-).
Skoro chytá infarkt, ale dobrý. Potkáváme se před obrovským hotelem a casinem, které jsem neviděl v tak obří velikosti. Podle mě, snad 2oo metrů dlouhý a široký to nevím. Jeden automat vedle druhýho a další hazardní hry. Jdeme na recepci pro klíč.
Najíme se, umyjeme, oholíme a razíme do casina .Přátelé za necelou hodinu tam prohrávám 60 dolarů, to se mi nelíbí /za to jsou 2 trika od HD/, končím s hazardem.
V Las Vegas už jen na kukačku a budu točit jak to vypadá. Jinak vevnitř casin to vůbec nejde, maximálně vás hráči automat, jinak berou okamžitě kameru, nebo foťák a vymazávají.
Největší ochrana a kde se prakticky nekrade jsou casina.
To je má dnešní prohra, ale já doufám, že spíš výhra.
Krásný den Ricci.
Po dnešku máme za sebou přes 7 tisíc kilometrů a řítíme se dál:-))....

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE