Ricci a jeho moto cesta Amerikou 2010

9.5.2010

Krásné se mně spalo, protože jsem dodělal všechny dny i s foto a video do blogu. Posnídali jsme a dohadovali se s Jirkou a Robertem kam v LA vyrazíme. Opět to bylo díky Robertovi, jeho autem, motorkám jsme ještě dali pokoj /ale zítra to tak už nebude/. Vzhledem k rozlehlosti města je třeba vybrat přesně co.
1. věc byl Mullholand Dříve - Rock Store - je to obchod a hospoda kde si motorkáři dávají sraz a vyjíždějí na akce. Je to takové kultovní místo.
Přijeli jsme k tomu, zaparkovali vedle v ulici a pěšky se šli podívat na motorky a vůbec. Robert mě upozornil, že tam je jedna z největších hvězd TV pro celoamerické vysílání JAY LENO. Má už svou hvězdu na Hollywood Boulevard, je to ten pan v modré jeans košili s bílými vlasy.
Má svůj pořád s velikou sledovaností a tím pádem velký boháč. V jeho garážích se nachází spousta sběratelských kousků od motorek až po auta.
Jako jediný v Americe má motorkářský speciál Y2K, je to motorka poháněná Rolls Royce turbinovým motorem z helikoptéry.
Bylo tam hodně k vidění, bikeři přijížděli a odjížděli, probírali mašiny a vše co k tomu patří, klasika:-))). Jedna krásná electra, super displeje.
Pokochali jsme se a sedli do Acury a popojeli dál přes krásné Malibu do Santa Monicy.
Poprvé v životě jsem viděl Pacific. Musím říct, že je se na co dívat, oceán, pláže krásné srovnané, čistě a uválcované. Spousty palem /tady snad rostou jako plevel/. Apartmány a domy s výhledy na oceán kousek od něj. Prošli jsme po promenádě, lidi si tam dělají picnick, sportují, víkendově relaxují. Všude čisto a zákaz kouření, nesmí se tu kouřit.
Foukal docela silný vítr, ale zase krásné teploučko, kolem 26 stupňů. V moři nikdo, jen surfaři. Auto stalo na parkovacích hodinách a běžel time. Přišli jsme o něco déle, nasedli a jeli za Jirkovým kamarádem Johnem do Beverly Hills. Sedl k nám do auta o pokračovali jsme pár bloků, přes Rodeo Drive na kávu do Koffee Beán. Kafe tam mají výborný, jelikož ho nepiju měl jsem nějaký speciál indický čaj. Jirka s Johnem si povídali a my sledovali šrumec na silnici. Pěkná čtvrť, bohatá, luxusní obchody a všechno.
Museli jsme dál, aby jsme stihli víc věcí na pokoukání. Další zastávka byla vyhlášena Venice Beach. Určitě to znáte z amerických filmů, různí kejklíři, umělci, skejtaci, inline bruslaři, basket, spousta obchůdků se zaručeně značkovým zbožím:-))) a lidstva hromada.
Stáli tam policajti na 4 motorkách 2xHD a 2xBMW.
Jídlo jsme si dali kuře s nudlemi v nějakým Fastfoodu asi za 6 bůčku, obrovská porce, ostrá a dobrá. Tam Jirka na mě, víš co znamenají přehozený kecky přes dráty? Jaký, ptám se. Podívej támhle, fakt tam byly kecky přes elektrický vedení. Joo vidím.
Takhle si místní gangy značkují své území. Fakt, je že tam byla spousta lidí ,docela divnejch a je lepší nemít u sebe peníze a foťáky pořádně držet.
Prošli jsme nějaký kus promenády. Koupil jsem si ručník na památku z Californie, pěkný 3 holčičí prdelky, bude se na něm určitě dobře ležet:))).
Opět jsme makali k autu, bo nám končili parkovací hodiny.
Dorazili jsme na Hollywood Bouleward, dlouhá, obchody, tatoo salóny, suvenýry nabitá třída, nemá cenu to komentovat. Akorát, že tam byl shop HD, jsem si něco koupil :-)). Spousty turistů, ale opět dávat si pozor na své věci v kapsách nebo v ruce. Samozřejmě není to pravidlem, nicméně místní zlodějíčci vědí a poznají kdo je citizen...Hromady a hromady zboží, filmový průmysl funguje a táhne masy lidí.
Dneska jsme toho stihli z mega města vcelku dost, to mně stačí. Jsem rád za to co jsem viděl a bylo toho dost. Ted už nás čeká návrat do čtvrti LA kde jsme u Jirkových kamarádů.
Musíme po 101, ta už navečer pěkně odsejpa. Projíždíme ještě čtvrt kde Robert s Jarmilou bydlí, natáčíme to pěkně a klidně místo. Taky by se mně tam líbilo,15 minut k moři a na lyžování cca 2 hodiny:-))). Natočili jsme baráčky, posuďte sami.
Konci nás odpočinek a už se těšíme co uvidíme. Jsme moc rádi za pohostinnost a azyl nám poskytnutý. Pokračujeme zítra ráno po vyhlášené silnici Kalifornská Number One směr San Francisco. Už se těším, co bude dál :-))

10.5.2010

A je tu brzké ráno už s Jirkou pakujeme bagáž na Kristinu a Pebbles. Musíme dříve, protože Robert s Jarmilou odjíždějí do práce.
Loučíme se s nimi postupně a moc děkujeme za pohostinnost a vůbec všechno, opravdu díky moc. Pak už zůstáváme sami před garáží u motorek a dobalujeme stan, spacáky a další věci. Zajímavý je, že se mně to povedlo daleko lip srovnat než když jsme vyjížděli z Colorada. Potom ještě řešíme můj měnič z 12V na 220V. Něco se uvolnilo a nenabiji to zdroj u mé kamery. Zjišťujeme, že nám to vyhodilo pojistky, neblikáme a jiné, prostě nejde jeden obvod. Ještě před tím měříme tlak v pneumatikách, též je třeba dofouknout. Máme nabaleno, vyjíždíme z této pěkné, klidné čtvrti LA a opatrně jedem k první benzínce. Tankujeme plné nádrže a ještě koupit pojistky 15A. Jedeme ke vzduchu, gumy foukáme jak má být, vyhazujem spáleny pojistky za nový a všechno funguje jak má.
Super už nás nic nebrzdí a vyrazíme opět na Mullholand Drive je to parádní cesta s plno zatáčkami, nahoru a potom se sjíždí k moři. Prakticky místní motorkáři nikam nemusí jezdit, bo mají vše potřebné na území tohoto velkoměsta:-))
Ukazatel na silnici ukazuje odbočit do prava a budeme na Kalifornské number 1, nebo taky Pacific High Way, ale v LA tomu zkrácené říkají a píší PCH.
Před námi se otevírá nádherná cesta ke konci Malibu a směrem k Venture. Jede se podél nekonečné pláže, zatáčkami, útesy v moři a na druhé straně vysokými skalami.
Všude ve vzduchu je cítit slaný vzduch. Fouká hodně ostrý vítr, že se kolikrát s motorkou dá do toho opřít. Po nějaké době zastavujeme na focení a podívání se na surfaře na prknech, čekají na vlny, je jich asi deset.
Na druhé straně zahlédneme tuleně, párkrát byl vidět jeho hrb a zmizel.
Povídáme si tam a zezadu k nám mluví hlas, neříkejte, že jsem jedete na motorkách až Colorada. Jirka na to, myslíte, že si to sem necháme přitáhnout na přívěsu? To není náš styl, jedině na dvou kolech. Ok. S chlápkem co s námi mluví, jde ještě menší blondýnka.
Líbí se mu LT Kristina, tak mu tam něco ukazuju. Pak začne mluvit blondýnka, odkud jsme a tak. Jirka na to z Evropy z Česka a ona na to, já jsem z Ostravy a žije tu 11 let a Jirka já 26 let. Mluví se česko-anglicky, ona je nadšená a objímá nás několikrát, až se praští o mou helmu :-))). Chlapík je taky překvapenej. No jo svět je malej. Tak pokračuje řeč, co a kam. Představujeme se, ona je Andrea a on Scott. Ještě chvíli probíhá konverzace a loučíme se, opět objímání:-)).
Startujeme holky, vyjíždíme z písku na asfalt a oni na nás mávají. Příjemná vložka do cestování.
Cesta je chvílemi scénická, pak se musí najet na US High Way 101 a zase na PSH k moři, a opakovaně znova několikrát.Vlastně ještě projíždíme tak zvaným kalifornským údolím,neboli zahradou Ameriky, které je silně zemědělské, že by uživilo celé Spojené státy. Žijí tam a pracují většinou Mexičani a mají tam svou historickou route. Upravené trávníky s květinami, baráčky a i údolí a kopce celé v zeleném.
Nemá cenu všechny ty krásný věci fotit nebo točit, je toho plno, ale je to o vodě a skalách.
Přestávám točit za jízdy a fotit, byla by hromada materiálu a splýval by.
Postupně takhle jedeme přes vyhlášená rekreační střediska Ventura, Santa Barbara, Lompoc, Guadalupe a skončili jsme kousek od San Luis Obisco. V posledně jmenovaném v nákupní zóně, nakupujem jídlo. Plátky z čerstvého krocana, nějaké chilli s kousky hovězího a portabello /to je houba/, chleba a samozřejmě dortík :-))/ mají výborné a hodně velké, kalorická bomba.
Jirka z toho něco udělá. Když si jde kupovat ještě cigára, ptá se chlápka v tabáku, kde je tu kemp. On poradí. Jedem asi 10 mil, krucankama a vyjíždíme v překrásný zátoce Pacificu
a nad ní je přírodní, nekomerční kemp. Za oba dva a motorky se platí 25 bůčkům, stylem, že se vypíše šek a hodí do takové schránky u vjezdu, lidi to dělaj, funguje to.
/Nedokážu si to představit v Česku/.
Vjíždíme dovnitř a hledáme místo. U každého čísla je plac na stan, nebo karavan, asfaltované stání, rožeň, lavice se stolem a skříňka na potraviny se zámkem, aby se tam nedostala drzá divoká zvířata. Jsou tu suché záchody a voda.
Rychle stavíme stan, začíná pršet.
V okolí kempu a v něm samotném je neskutečně nádherné, je to státní a udržované. Místo jako vymalované z pohádky, nejsem nějaký přirodomilec, ale fakt v kombinaci s oceánem a vším okolo je to jednoduše moc hezoučký :-)). Potom jdeme do zátoky k Pacificu, nádhera co k tomu říct.
Tolik barevných, různě tvarovaných šutříků jsem ještě nikde neviděl, mám jich pár abych splnil váhu v letadle :-))).
Ted už jsme nazpátek u stanu, je větrno a dost chladno. Jirka vaří lehkou večeři k toustu. Já už si dopředu píšu do notebooků dnešní den a stahuju videa a fotky. Nevím kdy opět budem na netu a budem aktualizovat :-)). Zítra nás čeká San Francisco, jsme od něj cca 250 mil...Dnes to bylo pouhých asi 350 km.
Nesnažíme se lámat rekordy v kilometrech, ale spíš poznávat a jezdit scenic way. To vždy zabírá čas a čas letí, to teda jo...

11.5.2010

Dnešní den začal nádherně, krásně jsme se vyspali, začlo svítit sluníčko, jinak docela chladno. Jak jsem šel pro vodu zjistil jsem, že se nám něco dobývalo do skříňky na potraviny, nějaká potvora malá :-)).
Jirka udělal snídani ze zbytku krocana a dalších věci, bylo to moc dobrý. Popíjeli jsme k tomu čaje Arizona, které jsou tady oblíbené, v plechovkách.
V klidu jsme posnídali a opět s rutinou balili všechny věci na Bavoráky.
Za dvacet minut jsme byli připraveni k odjezdu z tohoto překrásného a klidného místa.
Vyjíždíme směr kalifornská 1, na jeden z nejkrásnějších úseků kolem oceánu.
V následujícím městě hledáme benzínku a tankujeme plné nádrže, Jirka do své RT dolévá olej, já mám plno. Už nám nic nebrání v cestování.
Jedeme nějakých 20 mil, začínám vnímat nějaký divný zvuk, ještě tomu nepřikládám nějakou důležitost. Zastavujeme na poutním místě Američanů "Hearst Castle". Je to zámek postavený v roce 1919 Williamem Hearstem, který vlastnil veškeré noviny v tehdejších státech. Všude plno lidí a zabralo by nám to půl dne.Ten castle je dost daleko na náš foťak, musíte si to přiblížit...
Chvíli tam stojíme, Jirka dává cigo a zase startujeme a najíždíme na hlavní cestu Californian 1. Po nějakých pětistech metrech začíná ten zvuk být hodně nepříjemný. Zastavuju a říkám Jirkovi, zkus si to projet a poslouchej.
Nasedá, startuje a projíždí. Po chvíli zastavuje a lehá si pod motorku a říká, jsme v průseru, začal téct olej z kardanu :-(((.
Běžím se podívat a fakt to bouchlo, motorka se pohybuje, není to zadřený /kdyby se to stalo v plný rychlosti,nevím,nevím/, ale podle zvuku zřejmě ložisko.
Pomaličku odjíždíme zpět na parkoviště, já na Pebbles, Jirka na Kristině, protože stojíme na kraji rychlostní silnice.
Radši zastavujeme v písku, přece jen olej. Nooo a nastává situace, kterou nikomu nepřeju. Od Denveru skoro 4 tisíce ujetých km, máme mizernej signál telefonu a dealer BMW bůhví kde. Jirka začíná obtelefonovávat dealera v Denveru, aby mu poradil kde nejblíž od našeho defektu je dealer. Pak pojišťovnu, protože má pojistku na odtah do 100 mil. Do toho všeho fouká tak silnej vítr od oceánu, že není nic slyšet a je pěkná kosa i když sluníčko pere.
Ach jo, čeká nás dlouhý čekání. Nakonec to vypadá tak, že odtah vyjíždí ze Santa Marie, to je asi 8o mil, nebo sto.
A nejbližší dealer je 150 mil a to u Santa Cruz ve městě Watsonville.
Takže něco zaplatí pojišťovna a s kardanem, nikdo neví, jestli to mají nebo budou objednávat.
Jsme relativně v klidu, stejně nic nezmůžeme a musíme jen čekat. Malý tahač přijíždí se zpožděním. Pomáháme mexickému chlapíkovi přivázat Kristinu a vyrazíme.
Jirka sedá vedle řidiče a já nasedám na Pebbles, je to zase jinej styl motorky, LT mně vyhovuje lépe, ale zvyknu si na ní. Pár desítek mil jedu za tahačem, ale pak mi to nedá a předjíždím a kochám se nádherou okolo sebe. Prudká stoupání a velké serpentiny desítky mil nad mořem, přes mosty, pak to padá prudce dolů a zase šplhá do výšek, super paráda. Dole ve vodě jsou útesy v rozbouřeném oceánu, vysoká skaliska a barvy všech možných odstínů. Bohužel nemáme nafilmováno. Jirka zkoušel z tahače, ale byl přes řidiče a na moře nedosáhl.
Snad se nám to po opravě Kristiny povede jinde. Doporocuji všem kdo chce jezdit do USA ať klidně Route 66 vemte jen šmrncem, já vím je to legenda, najel jsem po ní asi 3oo mil, ale proti Californian 1, to je docela odvar.
Začíná v LA a konči skoro až u Kanady, pořád se vine kolem pobřeží. Říká se, že ji je lepší jet od zhora je to k moři a vidíš to úplně jinak, ještě hezčeji:-)).
Po nějaké době jsem se s Jirkou vystřídal a on na svém RT jel taky tuhle nádheru.
Po nějakých 3 hodinách jízdy skládáme LT Kristinu před dealerem BMW, samozřejmě už zavřeno, musíme čekat do rána. Hned před BMW je hotel, ubytováváme se.
Je to nabourání nějakého našeho plánu, nicméně je to porucha, lepší než ležet na silnici v krvi, nebo jinak. Nosíme věci z motorek do hotelu a pak si jdeme koupit něco dobrého k jídlu, někam si sednout to už ne, byl to docela perný den. Jirka šel do bazénu, já ne, půjdu možná ráno, dopisuju blog.
Držte nám palce ať to dobře dopadne a můžeme jet a ať to nestojí ranec.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE