Ricci a jeho moto cesta Amerikou 2010

25.5.2010

Cagos všem lidičkám:-))), jo jo krásné jsem se vzbudil do nového, sluníčkem prosvíceného rána v Coloradu.
Spadla že mě ta obrovská únava z předminulých dní na cestách, už jsem si říkal, že melu z posledního, ale vždycky se to nastartuje a jede dál:-). Další věc je, že se pohybujeme pořád ve velkých nadmořských výškách a to já coby Pražskej človíček moc neznám, člověk se rychleji zadýchá. Pořád jsme výš než ta naše Sněžka.
Jirka si šel zaplavat do termal bazénu a potom jsme si došli na snídani do restaurace.
Dali jsme si Mexico jídlo, to mě začalo v Americe hodně chutnat.
Co ta servírka přinesla, mně vyrazilo dech, to přece nemůžu sežrat, takovou hromadu. Říkám ji, že jsem z Evropy a na něco takovyhleho nejsem zvyklej, prostě, že to je hodně, hodně veliká snídaně.
Fakt z toho může člověk žít celý den, ale nic víc.
Když jsem viděl kolem mě sedící človíčky, teda spíš přerostly chlapy a ženský, bylo mně jasný, že takhle ne:-).
Snědl jsem to a bylo to moc, moc dobrý. Platili jsme 22 baku i s dýškem,z ase si vemte, jídlo na celý den.
Vyrazili jsme na cestu krásným zeleným, hornatým, lesnatým, Coloradem. Čekalo nás 640 kilometrů až do Denveru po vyloženě jen scénických, vyhlídkových cestách. Byla to dobrá volba, bylo se, teda je pořád, na co se dívat.
Cesta je hodně různorodá, stoupání, pak padáme do údolí a pak zase nahoru, krajina se neustále mění a dokonce šplháme až do 4 tisíc metrů, takže teploty se hodně střídají. Po předešlých zkušenostech už nás celkem nic nemůže překvapit, hlavně že aspoň to sluníčko svítí:-)).
Z větší části je silnice vedená v zatáčkách, točíme se jako na kolotoči, ale cesta odsýpá, neboť nepotkáváme prakticky žádná vozidla a jen pár motorek.
Do DENVERU přijíždíme kolem osmé večer a máme celkové natočeno 10 a půl tisíce km. Slušná práce ,ještě něco přibude, možná, asi ano:-)...
Nemá cenu k obrázkům a videum cokoliv říkat, nejlepší když to člověk vidí na vlastní oči. Mám to všechno v hlavě, nicméně, na památku a připomenutí jsou fotky a videa.
Něco málo z naší cesty po středu Colorada....:
Je to je nádherná jízda, úplně se soustředím na relax v krásné krajině, Colorado je opravdu nádherný kus země. Všechno je tak veliký, než člověk někam dojede, uráží 100 mil.
Naštěstí je to tady civilizovanější a je víc vesniček s pěknými baráčky a spousty ranchi.
Všude se pasou koně, krávy a i lamy. Tady se jim daří dobře, je tu krásně zeleno.
Podívejte na jaké parádní vodopády jsme náhodou narazili, spíš tede Jiří, že mě musel rychle dojíždět a ukázat ať se otočím, že se na něco jedeme podívat.
Ty vodopády na Rio Grande stojí za to vidět :-)) :
Také zastavujeme u kontinentálního předělu
Jo a pohybujeme se docela dlouho na silnici ve skoro 4 tisících metrech, taky je tam pěkná zimina:-)

26.5.2010

Po našem příjezdu do Denveru a menší parbe :-)). Jsme se nějak vyspali, no ráno nebylo zrovna moc v pohodě. Ten alkohol udělal svý, člověk si odvykl, za celou dobu jsme prakticky nic ve větším nepili, sem tam kartónek třetinkovejch pivek.
Já se včera vrhl na dodělání zbyvajících dní v blogu, něco dopsat a hlavně dodat materiál.
Toho je snad čím dál tím víc:-)..
Jirka měnil olej na Kristině i Pebbles, holky potřebovaly čistej novej.
Přitom zjistil, že mu prasklo u Pebbles spojkové lanko, tak musel jet k dealerovi koupit nové. Opravit si to umí sám, neboť motorku už měl několikrát celou rozebranou.
Protože do odletu mi zbývá ještě nějaký ten den, vypadá to, že ještě zkusíme projet pár státu na Sever.
Uvidíme jestli budeme sebou brát stan, nebo zůstaneme na motelech.
Což , ale může být problém, neboť v Americe mají celostátní svátek a den volná navíc, nějaký svátek "starých" a to většinou všechna rekreační zařízení praskají ve švech...
Podařilo se nám zatím projet a poznat Colorado, New Mexico, Arizonu, Californii, Washington, Oregon, Nevadu, Utah. Všechno jsou to specifické státy, každý má něco jiného, odlišují se v přírodě, obydlenosti a jiném. Obrovská jejich výhoda je, že můžou všude mluvit stejnou řeči a to při obrovských vzdálenostech, které tu jsou:-))). Vemte si v Evropě, ujedete 200 kilaku a mluví se tam už jinak.
Vidím to tak, že kolem 11 hodiny vyrazíme směr Vyoming ke kultovní soše čtyř amerických prezidentu vytesaných do skály / nevím proč ,ale za mladá když jsem to viděl na fotkách,jsem si vždycky myslel ,že to jsou Deep Purple :-),nebo třeba i jsou :-)))/..
Tak zatím se mějte.

Kompletní cestopis formou blogu na stránkách autora.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE