Ricci a jeho moto cesta Amerikou 2010

20.5.2010

A je tu dnešek, včera jsem šel spát relativně brzo těsně před půlnoci. V noci byl velmi silný vítr a pršelo. Pak jsem spal jako dudek. Spím a Jirka vleže do stanu a říká vstávat, vstávat. Jsem celej otlačenej a chce se mi spát, ještě mám u koutku pusy slinu, asi se mně něco zdálo :-)). Vyhrabu se ze spacáku a mám výbornou náladu.
Jirka už je v kůži, sedí na trámu, pije kávu, kouří a dělá meditační zennnn. Za chvíli zahazuje kafe, cigáro a maká v ty kožený kombinéze na hajzliky, že ji nemá tak nafouklou ani při jízdě:-)). Ted už chápu jak je zennnn důležitý, opravdu to pomáhá něčemu ven :-)).
Začínám rychle balit věci, bo dnes nás čeká těžký přejezd krajinou ničeho a trochu většího tepla.
Kamarád už domeditoval:-), vrací se, skládá si věci.
Rychlé dobalujeme, už máme rutinu, co a jak a kam dát nebo přivázat.
Pebbles a Kristina jsou naložený a my startujeme z kempu. Teplota příjemná 18 st.C.
Vyjíždíme z města Bishop na 395, mohutné pohoří Sierra Nevada je pořád s námi na obou stranách, z velké části ještě pod sněhem.
U první benzínky kupujeme oleje a doléváme do obou holek, malinko baští, přece jen už mají něco najeto, docela dost.
Ještě do sebe dávám něco malého jako závin, je to dobrý a zasití to. Ještě tam mají nějaké technické exempláře.
Silnice je dvouproudá v našem i protějším směru. Slunce krásné svítí, jedu už bez chapsu.
Pouštím muziku, kochám se a ještě mám daný tempomat, tak jedu bez držení a vtahuju do sebe energii, poskakuju a hejbu se do rytmu hudby, /v autech se dívají co se děje/, parádní relax. Blížíme se k "Death Valley".To už je jen normální dvouproudá silnice
A je tu vstupní brána :
Nastává přejezd přes toto pusté místo na zemí.
Klesáme postupně na výšku moře pak i pod moře.
Je to 200 kilometrový přejezd, nikde stín, teplota dneska tam byla největší 40 stupňů C. ve stínu. Jel jsem jen v triku, helma je v Nevadě povinna, tu jsem měl /jinak bych ji sundal/. Vzduch se tetelí a je to fakt hustý. Ještě bývá hůř.
Naměřili tam na povrchu teplotu 93 C. /ne ve stínu/..I když jste hluboko pod mořem a zase nad ním, jsou tam parádní skaliska, hory, průrvy
Dřív tam bydleli i osadníci, ale dlouho tam nevydrželi. Začínám sledovat, že se těžce připaluju, časem si budu muset vzít koženou bundu. Úplně na sobě vidím jak to červená.
Mužů Vám říct, že jsme byli překvapení jak skoro pouštní krajina dokáže být nádherná. Všude jezdilo plno motorkářů
Většinou půjčené a na nich cizinci /Němci,Holandani/. Pro vstup do národního parku počítejte, že za motorky se platí 10 baku za jednu, to není špatný.
Když se jde trochu do krajiny, dávat bacha na hady!! Jsou tam i pozůstatky po osadnicích, není toho moc.
Důležitý je hodně pít a být fit. Motorky i my dva to zvlademe dobře. Teď tam nandám hromadu fotografií a videa, třeba se vám bude něco líbit.
Trochu podrobnosti jsem k tomu napsal .Každopádně to stojí za vidění, užít si pořádně vedro na jízdu /40 je opravdu dost/:-)), silnice jsou tam v pořádku, pěkně. Místy se jede dlouho rovnou silnici, ale hodně se to dostává i do serpentin.
Užili jsme si a bylo to krásný..
Pak se dostáváme z území pustiny do dalšího území pouště, směr Las Vegas.
Cesta odsejpa dobře, teplota už není 40C ale asi 37 ve stínu.
Vjíždíme do Vegas.
Nakrají hned tankujeme plné nádrže a pokračujeme na Las Vegas strip, to je hlavní bulvár, kde to nejvíc žije. Za jízdy na motorce fotím jako o život. Všude plno aut a lidí.
Na konci bulváru vidím odbočku na jednoho z největších dealer shopu v USA, jedeme tam a nestačím valit oči.
Pak jdeme do starbucks na internet a objednáváme si hotel Sahara na dvě noci za 110 bůčku. Výborná cena. Lákají klienty na cenu hotelu, ale pak to z nich vyždímou v casinu. Jedeme k němu a parkujem na parkovišti. Dostáváme klíče a jedeme do 14 patra. Všímám si že 13 patro není. Z pověrčivosti jedete 11,12 a hned to skočí na 14 patro, ale defacto je to 13 :-))).
Ubytujeme se, dáváme sprchu a razíme do víru nočního života.
Lidí je tu plno, hrozně moc. Všude samé hráči automaty, hazard, nabízení escort servisu, žrádelen, kabaretu, neonu, suveniru a spoustu chlastu a ožralejch. Taky poprvé vidím hodně černochů, za celou dobu jsem jich moc neviděl, spíš mexičany a činany.
Konečné je taky vidět hezký ženský všech barev. Žije to tu celých 24 hodin. Procházíme skoro celý bulvara sledujeme cvrkot lidiček.
Dáváme si ve FatBurgeru právě americké hambace. Teda jen velikost L, ta nám stačí a hranolky a litrový kelímek pití, porce jak kráva, za 2o baku pro oba. Pak ještě mají XXL, XXXL /to je šílený/.
Bolí mě dost noha a kulhám, jsem docela rád že se někdy kolem druhý v noci vracíme.
JIrka má zítřek objednanou opravu pneumatiky, dohodili mu to u HD jak jsme tam byli, takže super, bude v klidu.
Tady je ještě noční Vegas :-)))..
Takový nádherný, skoro k uvěření, Benátky v málem, je to hodně vymakaný, ale najednou se tam objeví kšeft HD s neskutečným množstvím triček...:-)))

21.5.2010

Dnes je sanitární den, odpočinek u bazénu, žádné focení. Dodělání blogu z Las Vegas.
Došli jsme si na výbornou chinu. Večer možná na nějakou dobu půjdeme na bulvár.
Máme najeto 8.500 kilometrů a zítra pokračujeme dál na Zion National Park ve státě Utah.
Řeknu Vám, teda, že s tím poctivě psaným blogem jsem si naběhl. Většinou mě zradí rychlost a pády sítě. Komentář se dá zvládat a i technika pořadí fotografií. Ale tahání videii to je někdy síla a jsou tam velké ztráty času, které nejde nijak ovlivnit. Za celou dobu jsem měl dva vysoce rychlostní připojení, tam to jelo,n ěkdy to ovšem musím prosit.
Je to dost náročné, přes den hodně jezdíme a vidíme a já se to pak hned snažím dávat do poznámek a stahovat, strašně rychle se to pomotává z těch překrásných věci a nabitých dojmu, dohromady.
Děkuji Jirkovi, že má se mnou docela trpělivost. Jo připadám si někdy, že jsem 24 hodin v jednom kole. Dnes počasí ve Vegas, 35 st.C.
Tak zatím a cagos .Ricci a Jirka

23.5.2010

Ahojky všichni, bohužel není rychlá wifina a jsme teď někde v zadku u rezervace Navajo, přes 100 kilometrů jsme jeli v písečné bouří a větru kolem 90 a z 100 km/hod.P ísek máme všude a ruce vytahaný jak jsme motorky museli udržet na silnici, prostě máme toho plný kecky. Dneska pětset kiláků, pořád za silnýho větru, ledovýho, není to žádná prdel. Zažil jsem něco takového poprvé a nikomu bych to nepřál. Jirka taky takovou sílu nezažil. Co jsme pak slyšeli od dvou motorkářů, uzavřeli i silnici number 40. Ted spíme v předraženým motelu, nejdražším ubytování za celou dobu, ale nebylo zbytí. Jsme kousek od monumentálních skalních útvaru Navajo, určitě to znáte z filmu. Zítra to projedeme a pokračujeme dál na For Corners /4 rohy nebo tak,prostě se tam stýkají čtyři státy USA v jednom místě/.  Máme k dnešku najeto 9500 kilometrů.
Až bude silná wi-fi a čas dodám tam dny 22.,23., kde je spousta nádherných věci a to myslím skutečně vážně /určitě je to lepší vidět na vlastní oči

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE