Ricci a jeho moto cesta Amerikou 2010

12.5.2010

Vyspali jsme se dobře a šli na chutnou snídani. Dealer BMW otevírá v 9.00 hod. Jdeme tam, mechanici už vytahují motorky, včetně policejní na parkoviště před dílnou. Dílna je čistá, vybavena, prostě jak má být.
V servisu se s hlavním technikem sepisuje protokol o opravě. Jde se na Kristinu podívat a říká, že do hodiny zavolá co a jak. Procházíme přes dílnu do shopu, prohlížíme nové BMW, je to pěkný, pěkný.
Vracíme se zpět do hotelu, kde s napětím očekáváme co bude a jak dlouho a kolik.
Už včera jsem tipoval ložisko, pořád si to myslím, uvidíme
Čekání se naplnilo a resumé od hlavního technika znělo, prasklé těsnění, rozšrotované ložisko kola, vyměnit brzdové destičky-nasáklý olej, cena 600 bůčku a v jednu odpoledne si pro to přijďte. Hurá, jupi, spadlo z nás napětí, protože kdyby to byla hřídel kardanu, byli by jsme v prdeli /nedrží se to skladem a cena opravy kardanu BMW je 1800 bůčku,to už je síla. Ani nechci vědět kolik by to stalo v Čechách/.
Dá se říct ,že jsme i předtím byli v klidu,ale ulevilo se nám a nálada byla dobrá.
Měli jsme čas a začali připravovat bagáž, aby jsme ji čapli do teplejch a mazali k holkám P a K :-).
V hotelu máme domluveno, že pokoj můžeme vyklidit v jednu odpoledne, pak by nám účtovali další noc. Super, krásně to vychází do time.
Před jednou vycházíme i s věcmi z hotelu, naproti k dealerovi, ručička padá na 13 hod. a přijíždí Kristina a parkuje před dílnou. To nemá chybu. Ještě je krásně celá umytá, stojánek promazaný a radička taky. Tomu se říká servis.
Jirka podepisuje papíry a dává kreditku. Vše je ok a mužů nabalovat Kristinu. Za chvilku asi v půl druhé startujeme a směřujeme stroje opět na Californian 1. Kristina si jen přede, jede krásně tiše a živěji. Počasí, je teplo, jenže jak se dostáváme k Tichému oceánu , je pod mrakem a fučí silné vítr, ochlazuje se.
Opět na cestě, sláva. Dnešní cíl prohlídnout si San Francisco a ubytování, které jsme si ráno blokli v Oaklandu, v motelu.
Po cestě vedle oceánu, prodává chlap čerstvé třešně, dáváme si na chuť, jsou moc dobré.
Já jdu přes koleje a vylézám na kopec a přede mnou panorama, hromada vody a mohutný skalní masiv tyčící se nad. Fotím, pěkný záběr.
Běžím nazpátek, pokračujeme podél pobřeží po 1. Po 10 mili stavíme u velikého zálivu s pláži a tam asi 10, 15 chlápků řádi ve vlnách na "Kite Surfingu" /jsou na prkně a rukama ovládají ve vzduchu padáky/ a jde jim to radost pohledět. Jezdí po vlnách jako Rossi na okruhu a skáčou jako Pavel Ploc /než se stal sociálním demokratem:-))/. Nějakou dobu je pozorujeme a točíme.
Jirka se s jedním baví /oblíká se do neoprenu/, kolik ta voda má a on 50 F /t.j. asi 9 C/, ale za chvíli bude teplejší, přej 52 F /asi 10 C/, smějeme se, dneska nás v oceánu nikdo neuvidí :-)). San Francisco, se k nám blíží, rychleji a rychleji. Moc se na to město těším /četl jsem o něm v knížkách, viděl dokumenty/.
Jsme na jeho hranici, postupně blíž a blíž ke středu. To město mě nezklamalo, krásný štíhlý vyšší baráčky v různých barvách, spojené se zelení. Je to hodně evropské.
Jedeme k mostu Golden Gate, ještě není vidět, musíme odbočovat vedle /pojedeme po něm zítra/ a posouváme se k centru. A je to tady, scéna jako z filmu Bullituv případ se Steve Mc Queenem. Prudký stoupání do kopce jako na vlnách a pak to samý, ale zase dolů...Nádhera:-). Zastavuju a hodně fotím, všechno možný.
Tolika značek STOP, před další ulici a že jich tam je, jsem neviděl. /Asi vědí proč, kdyby to tam někdo rozjel pořádně z toho kopce a po těch hupech, nedobrzdi. "Upozornění, když jsou ve všech směrech křižovatky značky STOP, má přednost ten, který na ní první zastavil, funguje to". Sjíždíme až k vodě k jachtám. Parkujeme u přímořské promenády. Otevírá se pohled na velké dominanty San Francisca, mrakodrapy, Alcatraz a Golden Gate, jen se kochám.
Pohybuje se tu spousta lidí rozdílných ras, smýšlení, zaměření ,což je též o městě známo, že zde žije mnoho různých komunit. Prostě zajímavá směsice.
To město je opravdu pro mě osobně nádherný a dokázal bych si představit v něm žít.
Projíždíme ulice, křížem, krážem a dáváme si hezky věci do paměti. Pak na Downtownu jsou tramvajky, které neodmyslitelně k SF patří.
Vidíš vlnitý kopec bůhví kam nahoru a tam si to tramvajky sunou dolů, nahoru. Jdu se na to podívat zblízka. Jsem u malé točny, kde se otáčí, aby mohly jet zase na druhou stranu. Vystupuje z toho černoch a Ind a tlačí ji zády k nástupišti s plno turisty. Jsem mezi nima jako mimozemšťan, v kůži a ještě s helmou na hlavě:-).
Chtěl jsem se podívat k Harley dealerovi v centru, mají krásný shop, bohužel jen do 18 hod. Nevadí, zítra když pojedeme k Golden Gate, pojedem okolo.
Opět sedláme holky a ještě projíždíme kolem mrakodrapu a dostaveme se k nájezdu na ještě větší most než Golden a to Bay Bridge of Oakland.
Na každém z těchto mostu se platí přejezd, ale jen na jednu stranu. Mám připravené jednodolarovky /měnil jsem je v antiku, dobře jsem si pokecal, černoch, mexičan a číňan, dělali srandicky když mně 2o USD měnili/, dnes neplatíme. Most je patrový. My jedeme spodní části v pěti proudech rychlosti 55 mil, nad námi je to samé, ale do San Francisca, my jedeme do Oaklandu. Je hodně dlouhej, sjíždíme u obřích doků a hledáme náš motel. Je tu několik vedle sebe položených kolejí a po nich jezdí Amtrak a další, pořád to tu houká.
Podle navigace motel nacházíme, parkujeme motorky a ubytováváme se /recepční nějak nebere hlava, že jsme tady až z Denveru na motorkách, ježíš taková dálka:-)/. Dnes si dáme do nosu, míjíme náměstí Jacka Londona, výškové budovy a šineme si to Oaklandského ChinaTownu.
Vlezeme do jedné a vybíráme z menu /ani jedno z těch jídel v Češku není/. Přinesou toho hromadu, je to hodně pálivý a moc chutný. K tomu pivo a moc dobře se najíme. Takže dnes absolutní spokojenost, jen tak dál. Akorát ty vlaky nám budou houkat celou noc. A zítra směr Oregon, asi tak :-)

13.5.2010

Dobře ráno Oaklande, jak jinak vzbudit než projíždějícím Amtrakem a jeho neustálým houkáním, když míjí každou ulici.
Vstávám a po chvíli zjišťuju, že včerejší výborná čína, pálí dvakrát:-)). Motel je z kategorie levných, tomu odpovídá i snídaně. Platili jsme přes net 42 bůčku. Dávám si nějaké ptáci krmení s mlékem a vodový džus.
Protože wi-fi, kterou inzerovali, vlastně neběží, pospícháme s balením motorek, aby jsme zašli do Starbucks coffee, kde máme volnou wifinu a Harley shop otevírá od deseti hodin.
Chceme vyrazit v 8 hodin. Na motorce jsem dřív a zabalen, zahřívám motor. Jirka přichází, přidělává poslední věc na bike, zahřívá motor, popojíždí cca 10m a Pebbles zdechává. Startuje znova, nic. Říkám co se děje? Opět startuje a nic.
Ty vole došla mně štává. Říkám, super, ještě že ti nezdechla včera na mostě Bay Bridge, to by byla hitparáda :-)).
Sháníme nějakou petku, ta není. Nakonec mu recepční dává nějakou leštěnou hliníkovou láhev na kafe, nebo bůhví co, někdo ji tam zapomněl. Jirka jede pár bloků vedle pro benzín na Kristině, nabíráme zpoždění. Přijíždí a dolévá půl litrů benzínu do nádrže a zase jedem tankovat k té samé benzině:-)). Taky tam trochu cvrknu, asi za 10 bůčku a Jirka přes 20 bůčku.
Konečně vše v cajku, projíždíme rychle Oaklandskyn Chinatownem, který neskutečně pulsuje a ožívá lidským hemžením.
Blíží se devátá a Bay Bridge už nebude v žádném pruhu gratis, budou platit všichni i motorky, míjíme turnikety v 8.59 hod., krásná práce :=)), opět zpět v San Franciscu.
Pak už je pohoda a mastíme to po bulváru kolem vody, chvíli na to parkujeme u Harley Davidson. Cpeme pár čtvrťáku do parkovacích hodin, asi na 90 minut, ještě je zavřeno. Starbucks je hned kousek vedle, zapínám booka a wifinu, hned tam házím fotky a videa z 12.5., je toho spousta /stejně tam budu muset ještě něco dodat/. Wi-fi je hodně, hodně rychlá, takže data na blog se zpracovávají snad nejrychleji za posledních 7 dní. Teď Jirka, na mě, končit, končit musíme k HD a parkování konči. Já na to, počkej ještě pár dát:-).
Jde tam hodit další čtvrťáky. Povedlo se mi tam toho natlačit docela dost, dopíjím čaj latte a balím notas.
Za pět minut vcházím do shopu HD a dozvídám se, že zakládající Dudley Perkins je první oficiální dealer ve Spojených státech ,založil to v roce 1914 v San Franciscu a dnes už to je čtvrtá generace. Maji ještě další obří motoshop někde v SF.
Starej Dudley byl veliký závodník, na stroji Harley, který je v prodejně vystaven, vytvořil několik rekordu v závodech do vrchu, některé z nich nebyly ještě překonány. Vybírám si tam nějaké věci, HD triko s Dudleym Perkinsem, dealer San Francisco, California.
Jsem spokojen, odcházím, slečny za pultem se s námi loučí a přejí šťastnou cestu.
Zase na koně, koně nejsou, nevadí, nasedat na Kristinu a Pebbles.
Čeká nás monument, Golden Gate. Kolem oceánu je mlhavo, mrakodrapy, Alcatraz jsou taky pod řídkou mlhou. Jedeme a z té šedi vystupuje krásně do červena barevný Golden Gate.
Za chvíli na něj budem najíždět, nedá mně to a zapínám na foťáku kameru, pokusím se to nějak natočit, Jirka jen kroutí hlavou:-). Celý ho projedu, točím a ještě se stačím koukat, řidiči za mnou jsou ohleduplní. Most má šest pruhů, myslím. Tři ven a tři dovnitř. Hned za mostem je parádní vyhlídka na celé San Francisco. Jen se kocháme, stojí to za to vidět.
Už je dost hodin, frčíme dál na California Highway 1. Ta cesta nemá chybu, jak se krásně vine. Upravené vesničky s baráčky a květinovou všebarevností a samozřejmě práci, že ano...
Najednou Jirka sjíždí na vedlejší silnici, po chvíli zastavujeme na parkovišti státního parku Muir Woods , zakladatel Muir.
Ale co, není špatný se projít parkem, platíme každý 5 bůčku za vstup. Je tu plno lidí, je to hodně vyhlášené. Člověk se ocitá v zajetí velikánů ze stromové říše. Je to hustě zalesněno Red Woody /dosahují výšky až 120 metrů a jsou 2000 let staré/ a Sekvojemy.
Dřevo z nich je vzácné, červené a tvrdé tak, že je ani škůdci nenapadnou, oheň od blesku jim nevadí /to prý zjistili hasiči, že to nemá cenu hasit, stromy si poradí samy/. Pěkné zpestření, potůček, velké kapradiny, upravené stezky, akorát jsem si tam připadal jsem hodně malý a bolelo mě za krkem:-). Jooo, vlastně se tomu stromu říká "železné dřevo".
Pokračujeme zpět k oceánu, teplota kolem 11 stupňů a vítr. Jezdíme nahoru a dolů v serpentinách lesem, u oceánu, přes rekreační městečka, pořád se točíme, klopíme to a ještě sledujeme krajinu, drsné i trochu pískové pláže.
Jsou to hromady kilometrů v tomto stylu. Musíte být pořád ve střehu, chvilka nepozornosti, nebo přehulení zatáčky a jste venku, ani nechci domyslet.
Kdo se chystá do USA jezdit, doporucuju California 1 / Hwy 1 /, je to pravý zážitek,Route 66 už jen legenda.
Jinak je tu docela draho, přece jen to je u oceánu, skaliska, pláže, lesy a golfová hřiště, ranche na chov koní, rybaření, jachting a další aktivity, spousta po okolí rozesetých rekreačních satelitu. Žádné velké město, místy žádný telefonní signál ,tak to je.
Indiánský tanec v helmě a kombinéze nad krásným výhledem :-)))).
Sehnali jsme si County Camp, přijel za námi Ranger a zkasíroval za stan a nás dva 25 bůčku, nepočítal motorky. To zase není špatný, pěkný místo, záchody, teplá a studená voda, sprchy.... Zítra možná přijde i kouzelník :-).

14.5.2010

Dneska jsme se vzbudili do chladného rána, stan je celý navlhlý. Jdu se umýt a klepu se zimou. Nemáme nic k snídani, tak se snažíme rychle zabalit věci a vyjet ven z tábora.
Rozhýbáváme kosti a konečně je všechno na P a K, vyrazíme do světa :-)).
V první vesnici narážíme na velký shop a kupujeme si jídlo a popojíždíme s ním na snídani u velkého útesu s výhledem na moře, paráda. Akorát silný vítr a vlhko, to dělá zimu, které leze pod kůži.
Nooo, snídaně na útesu byla super, ale kosa veliká. Byl velký hlad, protože naposledy jsme jedli včera večer. Chladno bylo, jak bych to popsal, vhodně česky. To znamená velká vlhkost a 10 stupňů C a jde to do morku. Vlezlá svina :-).
Po jídle, opět na holky a po 10 mil jsem už zastavil a musel na sebe hodit vrchní nepromok, to byl labuž. Kdo čte blog, ví jak jsme trpěli zimou ze začátku cesty, ale nepoužil jsem nepromoky, bo tam nebyla vlhkost a vo, vo tom to je.
Cesta se opět kroutila kolem oceánu, zataženo, mlhavo a pořád je se na co dívat.
Vlastně už třetí den jsme na zatáčkách, včetně toho, že se nám Kristinka posrala:-).
Holky dojely do městečka Fort Bragg ke Starbucks. Tam opět káva a čajík, přihlášení na wi-fi, doplňování blogu mou osobou.
Jirka nechtěl sedět v cafeterii, tož postupně tankoval P a K, doléval olej do K a telefonoval kamarádovi do Portland k Oregonu, že dorazíme. Jsme očekávání.
Samozřejmě, taky jsem se nezastavil. Prsty na klávesnici /dva + možná jeden :-) navíc/  lítaly jako divý a myš nestačila klikat na copy, cut a space. Bohužel videa s jiným formátem než je avi se googlem nějak perou a trvá to moc dlouho.
Dobrá, dávám tam aspoň něco a zbytek dodám až bude čas. Pokud se mně ze všech informací neudělá krupicová kaše.
Natáčím si za jízdy, bivakující karavany, zaparkované podél pobřeží nebo v campground /jen karavany a to stovky/  za pár set dolarů za měsíc, bydlí s vodou, elektrikou a jak se říká ve filmu Příběhy vojína Conkina /jeee,teď přesně nevím název,nebo Příhody?/, "všechno je z hoven",tak přesně ty odevzdávají, třeba u benzínek do nějakých sběren, nebo na místech tomu určených :-))) /zásobníků/ a prostě se máj dobře, systém funguje. To jen okrajové, aby jste byli v obraze. Zase není špatný si na stáří koupit velký karavan a zapíchnout to na půl roku u moře, rybařit a další, pak popojet k další stačí a opět... Třeba u krásné pláže Miwok Beach :
V Česku by to bylo 400 km tam a hned zpátky, jsme tak trochu malinký, ale šikovný :-))).
Pokračujeme krásnými silnicemi na California 1 od moře do vnitrozemí, tipněte si, opět samé zatáčky i vracečky,točí se mně z toho hlava. Změna přírody, jede se lesy nahoru a dolů. Trochu si musíme dávat pozor, protože v některých zatáčkách je štěrk.
Užíváme si 150 kilometrů zatáčkama. Potom najíždíme na US Hwy North 101, též vede klikaté vábnou krajinkou. Z ní sjíždíme na Avenue of thé Giants.
Jízda do této části země je vyloženě Jirkovo přání, má k tomuto místu své vazby a vzpomínky.
Jsou tu opět obrovské Redwoods, klid a úcta k tisíciletým bytostem /tak je to tu vedeno/. Určitě stojí za vidění. Státní park se jmenuje "Humbolt Redwoods".
Přijíždíme ke kempu a bereme místo na stanování. Bohužel ceny v této vyhlášené atraktivní oblasti stoupají rok od roku. Platíme 50 bůčku za stan a dvě motorky, dřevo na oheň. Není to moc spravedlivé platit za relativně malý bike stejnou cenu jako za velké auto, karavan. Je to státní a bohužel, tak to funguje.
Najdeme pěkně místo a dohadujeme se co dál. Já jdu stavět stan a připravit ke spaní, Jirka jde vyřídit kemp, nákup jídla a dřevo. Vychází to všechno na čas, jako švýcarské hodinky / já stačím vše postavit,připravit,Jirka totéž/, funguje to, jsme už sehrání.
Oheň plápolá, pivko pijeme, holá, holá, buřty žereme. Příjemné zakončení dnešního dne.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE