Ricci a jeho moto cesta Amerikou 2010

15.5.2010

A zase je tu ráno, šup a na rozcvičku, makám jako Čárl Luis, ale na hajzl, že si boty ani nestačím navlíkat:-)).
Že by ty včerejší americké klobásy? Možná ano a nebo další možnost, trénink v noci při spánku. Totiž...jsem šikovně postavil stan z kopce a ve spánku jsem se probral a zjistil, že jsem se spacákem v půlce karimatky v poloze neandrtálce /poloha totálně skrčená/, tak se jako housenka vystrkám nahoru, kde měla být správně hlava a člověk 183 cm vzrůstu, hurá a zase spánek. Po nějaké době, opět poloha neandrtálec a soukání se nahoru, uděláš to několikrát za noc, Ty vole máš 100 dřepu :-))).
Ptám se Jirky, jak si spal? Ty vole jako housenka, furt jsem se musel soukat na horu:-))). Holt kdo umí, ten umí:-).
K snídani vaříme specialitu, fazole. Když tohle udržím, bude dobrá jízda, ale nesmím dělat prudké pohyby, bo bych se mohl .....
Bez komentáře:-).
Jirka zase zřejmě někde přistydl, neboť chodí na malou i dvakrát za minutu:-)). Holt "divočáci"..
Další milé překvapení je stará paní recepční a vrací 8 USD za motorku. Přijel tam Ranger a uznal, že vybírat za malý bike proti autům a karavanům je docela blbost. Aspoň tak, každá dolarovka dobrá.
Jsme naložení a můžeme vyrazit. To se děje, pokračujeme po Avenue of the Giants až po roztomilou rekreační vesničku. Po ránu se na to příjemné kouká.
Počasí se nelepší a dává se do nás opětovně zima, teď ještě hůř. Já zase vrchní nepromok a Jirka přidává tričko.
Kazkou chvíli stavíme na malou, říkám Jirkovi to jsou nervy :-)). Ba ne, fakt je to vlezlý.
Jedeme přes kalifornské město Eureka, cítím a vidím na dálku kšeft HD. Jdem se podívat a ohřát.
Maji hromadu věci a na pultu úplně novou mapu celého světa k tomu špendlíky, zapichujeme jeden Praha, Česko. Jinak je tam opíchana celá Amerika. Evropa,ne.
Potom už jen pár milí a je tu Oregon, další stát na trase..
Maji udržována parkoviště, někdy hodně kýčovité a zajímavé odpadové kontejnery na pojistky, kvůli drzým zvířátkům /asi i větším/..Jirka si nahřívá rukavice:-)
Silnice už je značená jako number 101 /defacto je to pořád 1/
Vjíždíme do prvního města Brookings, myslím, že i rychlost dodržujeme. Bolí mě nohy, tak se stavím na stupačkách a jedu tak pár set metrů, sedám a zrychluju, abych dohnal kamaráda. Semafory, vedle v autě šeriff, čučí po mně. Naštěstí nic, ale vyrazí za Jirkou, ten ho vidí ve zpětných, jedeme po limit. Drží se mezi námi asi 5 mil a pak to otáčí. Uff.
Při jízdě je upoutávka na scénickou krajinku. Od pár baráčku padáme ze silnice na Kristině a Pebbles dolů k oceánu po prašné cestě. Zase je na co koukat.
Chlad potřebujeme něčím ohřát, zastavujeme u malé, roztomilé koffee shop v Gold Beach. Dobrá volba, já mexickou hot čokoládu a Jiří kávu, fakt moc dobrý.
Trochu nás to občerstvilo a zahřálo.
Pokračujeme v cestě a je hlad, stavíme v následujícím městě Port Orford u marketu. Kupujeme chleba, paštiku, pití, fazole:-), kalifornské čerstvě jahody, banány.
Pozdní oběd si užíváme při pohledu na oceán za městem, na odpočívadle.
Ted už je třeba myslet kde složit hlavu. Buď kemp nebo motel. Dnes vítězi motel v Coos Bay, za necelých 50 bůčku s rychlým internetem. Asi o 300 metrů před tímhle chtěli 90 USD. Je to čistý a motorky máme přímo před oknem. Možná tu jsou i nějací hippies.
To se moc nevyspím. Hezký den do Česka, tady je noc. Ricci

16.5.2010

Zase je tu ráno, pravda moc jsem toho nenaspal, ve tři spát od blogu a v půl sedmý vstávat. Ještě do mě vlezla nějaká zimnice. No nic, nějak se zmátořím a pojedu.
Jirka ten usne vždycky a všude v tom má velkou výhodu. Takže až mě někdo uvidí spát, nechť mne nechá laskavě na pokoji:-)). Mezitím co dávám sprchu, se vaří čaj a fazole se slaninou. Vůbec to není špatný, je to dobře nachuceny.
Balení jde dnes rychle, protože bagáž zůstala před pokojem na mašinách.
To ještě kamarád včera zkontroloval oleje a tlak pneumatik u Pebbles a Kristiny.
Odjíždíme od motelu s rychlým wi-fi, hned k pumpě a Pebbles se dofoukava.
U pumpy, kousek vedle je malinká kafetérie, opravdu malinká a právě v těch dělají nejlepší kávy a různé čaje a tak.
Kafe nepiju, ale čaj se smetanou, skořicí a karamelem si dávám, je to moc dobrý a za 3 dolary je toho skoro 0,4 litrů nebo jejich mírou 16 Oz. Sladký jako cecek, ale výborný.
Vidím tam podruhé pěknou bílou holku. Nějak mne ty Američanky neseděj, když to člověk vidí v televizi, jsou tam samy krasavice, ve skutečnosti je to dost hrůza.
Slečna byla povídavá, usměvavá. Potom jsem za ní zašel jestli se nechce nechat vyfotit, že bude v blogu.
Česky neumí, ale obrázky aspoň uvidí :-)
Takže až pojedete do státu, volte tady ty malé espressa, je to lepší než řetězce na kávu.
Dopíjíme a jedeme dál. Tohle město je spíš průmyslové, těžba dřeva a vše okolo toho.
Oregon je proti Kalifornii jiný krajinou, cenami a je moc hezkej.
Má hodně mostu, malých jezer a lesů normální evropské výšky, ale opět jinak vypadají.
Proti Kalifornii je tady u oceánu víc městeček, barevný, všechno ze dřeva, je to pěkný a žije to tu. Kalifornie byla kolikrát podél oceánu pustá a dlouho nebylo třeba ani živáčka, telefonní signál si musel člověk někde na dlouhou dobu odpustit. Pořád je se na co dívat, člověk by pořád stavěl a něco fotil nebo filmoval. Paměť na kartách se už určitě vzpírá. Ba ne, každý den stahujeme data do booku a čistíme karty. Je tolik materiálu, že se to už pak plete dohromady.
Po cestě vidíme upoutávku na Oregonske duny, chceme to vidět, vracíme se.
V kombinaci s oceánem je to paráda.
To Vám musím, ještě povědět:-). Čekal jsem kdy se to stane.
Ještě před před prohlídkou dun,c hvilku, jsem potřeboval na malou. Zastavil jsem u krajnice Kristinu a utíkal přes vozovku do křoví /v Americe nemají moc rádi když se močí někde mimo záchody/, dobrý, úleva. Jirka jede okolo a zatáčí kolem mě a tam je krásný parkovišťatko s hajzlikem.
Volá na mě proč jsem tam nejel, říkám mu, já to neviděl.
Křoví se mně vymstilo, něco se mi usadilo v helmě. Prohlídka dun byla v poho, bo helma byla na motorce.
No, ale potom po nasazení na hlavu to začalo, lechtat, štípat a do huby mne to vlezlo, samozřejmě jsem to vyplivnul, akorát jaksi nová helma je full fáče ,tak jsem v tom plaval. To je když člověk jezdí ve škopku:-)). Zastavují a čistím helmu, Jirka jede dál, myslí, že fotím. Ani mu to neříkám.
Vyčistím, nasedám,d ojíždím Jirků, ale ta potvora mě kouše na zádech dole nalevo, napravo. Začínám šílet /znáte to když po vás něco leze, pořád se drbete i když už tam nic není/.
Zatáčím rychle k nějakému marketu, skáču z bavoráka a drbů se všude možné. Mrcha jedna malá:-).
Možná nějaká písečná blecha. Kámoš se tlemi, lidskymu neštěstí:-).
Jirka jde koupit něco sladkého do marketu, přinese výborný cockies. Po tom šoku, super.
Koukám jak na parkoviště přijíždějí samé pickupy a na nich čtyřkolky, terénní motorky se speciál pneu na písečné duny, je to tu hodně populární, jezdit v nich. Taky je na každém kroku vidět nějaká prodejna na tyto věci.
Dnes je poslední den co jedeme skoro pořád u Pacificu. Myslím, že vody bylo už taky dost, přes dva tisíce kilometrů, no je to tak. Krásných silnic, zatáček, panoramat, zajímavosti. Byla to bezva jízda.
Moc, moc doporučují kdo chce razit do Státu, Pacifickou way "1" a pak navazující "101" až ke Kanadě.
Dnes projíždíme Winchester Bay, Reedsport, Florence, Yachats, Waldport, Newport, Depoe Bay, Gleneden Beach, Lincoln City a v Tillamook odbočujeme na Portland /hlavní město Oregonu/.
Ještě před tím vidíme krásné věci, útesy s plážemi, silnice trochu bokem moře s jinými výhledy, migrující karavany a velké camperes s auty na závěsu, když se to nakombinuje, je z toho úžasný výsledek. Dnes si to užíváme, je krásné počasí /už si nemusím pouštět vytápění sedačky,jako včera:-)/.
Tady je směs různých scenérii ve fotkách a videu.
Dneska jsme taky tankovali, aby se holky taky pěkně najedly, dostaly kvalitní směs.
Potřebovaly ji P a K, protože jsme na to šlápli směrem do vnitrozemí mezi lesy, limit ne limit :-)).
Pěkná cesta v dlouhých, táhlých zatáčkách, kolem řeky.
Pak už byla silnice v nížině až do Portlandu, kde jsme snad poprvé chytili zácpu.
Ted jsme zaparkování a spíme u Jirkova kamaráda Sama. Má pěkný dům na kraji Vancouveru ve státě Washington. Viděl jsem i sopku Svatá Helena co tu před x lety udělal pogrom. Ční v dali nad městem, bohužel není nafocena.
Už máme najeto přes 6 tisíc km, další přidáme:-)

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE