europ_asistance_2024



Křížem krážem Balkánem

Pojednání o naší 16-ti denní cestě Balkánem při které jsme 11 státy najeli 4800 km nejen na motorkách..

Kapitoly článku

Pátek 28.7.2023 - spaní na divoko.

V 8:00 hodin ráno se srážíme na pumpě ve Slavonicích, vyrážíme přes Rastenfeld, Weissenkirchen in der Wachau (zastávka na vyhlídce), sjíždíme k Dunaji, přívozem se necháváme převézt na druhou stranu a pokračujeme vesničkami dál. V St. Pöllten se stavujeme v Louisu na kukačku a ve vedlejším podniku si dáváme lehčí oběd. Naší další zastávkou je Kalte Kuchl, naše oblíbená zastávka v těchto končinách. Objednáváme si Topfenstudel se šodó a při konzumaci si užíváme atmosféry neustále projíždějících, přijíždějících a odjíždějících motorek. Alespoň chvíli, čas se neptá. Míříme tedy dál na jih, do Reichenau na der Rax to známe, dál už je to pro nás velká neznámá - Gloggnitz, krajina v Burgundsku okolo Güssingu je už naprosto jiné Rakousko, než to které známe. Hranice směrem na maďarský Körmend překračujeme krásnou šoustkou pro jedno auto, hranice volná, nikde ani živáčka. V Körmendu tankujeme, ke konci vesnice se stavujeme v restauraci na luxusní maďarský žraso a pak přejíždíme 3 kilometry na vytipované místo na nocleh. Spíme u rybníka, kde je spousta rybářů, jeden z nich se s námi dost bavil, byla to docela prdel, protože jsme mu nerozuměli ani slovo, a to doslova. Navíc byl docela urputný a pokoušel se o komunikaci pěknou chvíli. Komáři nás zahnali do stanu poměrně brzy, ale co, aspoň budeme odpočinutí na další den.

Sobota 29.7.2023 - spaní v kempu - 10€

Vyspali jsme se parádně, ráno po sbalení bivaku pokračujeme dolů na jih, doslova lízneme Slovinsko, protože do něj vjíždíme, projedeme Lendavu a zase z něj vyjíždíme směr Varaždín, okolo Záhřebu jsou zácpy, pod ním si zastavujeme u stánku na luxusní meloun a pak se opět vrháme do toho šíleného provozu. Kolony jak kráva, pravděpodobně lidi objíždí totálně zacpanou dálnici. Dereme se pomalinku kupředu, jde to, ale dře to. V Karlovacu už musíme udělat pauzu, pomalá jízda v 33°C nás totálně odrovnala. Po pauzičce pokračujeme v prokousávání se městem, naštěstí to bylo jen pár ucpaných křižovatek a vyjíždíme ven. Směrem na bosenský Bihač už se nám jede lépe, v Slunj Rastoke upoutal naší pozornost vodopád, tak jsme zastavili a porozhlédli se po malebném městečku plném různých vodopádů a kaskád, pak už jsme jen proletěli okolo Plitvických jezer a blížili se k hranici HR/BIH. Na hranicích jsme předjeli velkou kolonu aut až dopředu, v tom hicu by jsme při čekání skapali. I během té chvíle, co nás kontrolovali už se mi motorka značně zahřívala. V Bihači jsme nakoupili proviant, Michal koupil simkartu na data a vyrazili jsme do NP Una. Na kraji jsme zůstali hned v prvním kempu za 5€ za motorku. Holky se vykoupaly v Uně. Nakonec dorazili ještě dva Michalovi známí. Objednali jsme večeři, holanďan ze sousedního karavanu nám zapůjčil stůl a vyloupl se z toho parádní večer.

Neděle 30.7.2023 - spaní na divoko.

Kluci afričani se s náma loučí a odjíždí, i my balíme a popojíždíme k mýtnici NP Una, ve chvíli kdy platíme, začíná zlehka pršet, už při odjezdu z kempu jsme slyšeli hřmění. Naštěstí od mýtnice k parkovišti u vodopádu Štrbački Buk je to jen pár set metrů. Přijíždíme na parkoviště a déšť zesiluje, sotva se schováme na terasu nyní ještě zavřené restaurace, tak déšť zesiluje na liják. Za hodinu a půl bylo po dešti, poté, co jsme sešli dolů k vodopádu, dokonce vysvitlo sluníčko. Od vodopádů tentokrát nejedeme na sever po šotolině, ale míříme zpět dolů k mýtnici a pak dál směr Kulen Vakuv, kde se zastavujeme na vynikající oběd. Později v Martin Brod zastavujeme na fotku na mostě a pokračujeme přes Drvar a Bosansko Grahovo na jezero Šator. Jezero Šator = nádherné místo. Zvažujeme co dál, zda pokračovat někam jinam, nebo se utábořit tady. Rozhodujeme se 3:1 zůstat, sotva postavíme stany přijíždí asi 6 offroadů, které jsme před pár kilometry předjížděli. Aby toho nebylo málo, dojíždí ještě 3 Slováci ve stejném složení jako my (2xGS, 1xAfrica), ty jsme potkali už dříve nad Drvarem. Potom, co jsme postavili stany, jsme si zašli k jezeru na podvečerní koupačku, ta byla i s očistnou procedurou - jemné oždibování rybičkami. Večeři nám tentokrát připravila firma Hotovky, jejich Katův šleh byl vynikající. Po večeři jsem zašel k jednomu z offroadů zapůjčit polní lopatku a byl jsem obdarován i 4 pivy, což byla od mladého německého páru milá pozornost. Večer jsme si užili v této zajímavé sešlosti a byli rádi za rozhodnutí zde zůstat.

Pondělí 31.7.2023 - spaní v penzionu - 38€

Ráno se probouzíme v nadmořské výšce 1500 m.n.m., spalo se parádně. V klidu pobalíme, pozdravíme spolunocležníky a jedeme. Nejdříve se musíme asi 15 km vrátit dolů na křižovatku, tam se dáváme doprava a lehkou šotolinou pokračujeme směr Rore. U nich jedeme krajinou posetou krátery, prý přírodní úkaz, v plné kráse se to však ukáže jen z ptačí, v našem případě droní, perspektivy. Směrem na Glamoč pokračujeme šotolinou, teď už poměrně hodně rychlou, místy se dalo letět. V Glamoči se rozhodujeme pokračovat až do Livna, kde by jsme si dali oběd. V Livnu zastavujeme u centra, holky jdou do lékárny a u Michala zastavuje náhodný kolemjdoucí, přes videohovor vytáčí svého kamaráda žijícího v Praze a vesele si povídají. Pak nám doporučuje naprosto suprové místo na oběd, sympatická paní nám chystá opravdové žraso. Pokud budete v Livnu hledat něco na zub - u Ašćinica "Happiness" https://maps.app.goo.gl/vuqrUSAfgP6Bxkv28 chybu neuděláte. Přežraní se odvalujeme na motorky a z těžka nasedáme. Pokračujeme směr Ramsko jezero, děláme fotku a lámeme se znovu na jih, šotolinou míříme směr Blidinje jezero a Posušje. Uprostřed dáváme pauzu, v tom k nám přijíždí Toyota Yaris CROSS s chorvatskou RZ. Starší pán nás zdraví a ptá se : "Kolik kilometrů do asfaltu ?" Říkáme, že ještě asi tak 11km, pán sklesle zavírá okénko a odjíždí. V Posušje v baru hledáme na bookingu ubytování a po úspěšném nalezení dorážíme do asi 50km vzdáleného Mostaru. Ubytováváme se pár set metrů od Starého mostu, takže po nezbytné hygieně vyrážíme do víru nočního Mostaru.

Úterý 1.8.2023 - spaní v chatce + raft 80€/osobu.

Tady v Mostaru se nám spalo dobře, je ale čas pokračovat. Na pohodu se balíme a kolem 10 už proplouváme provozem mostarských ulic. Projíždíme okolo Blagaje, směrem na Nevesinje cesta ubíhá a občas je i na co kouknout. Z Nevesinje směrem na Gacko už má ale silnice jiný rozměr, spousta zatáček je prostě super a tak nám tuhle parádní jízdu narušují jen osobáky a náklaďáky, které přeci jen jedou o trochu pomaleji. Za Gackem vjíždíme do NP Sutjeska, tady je opravdu čím se kochat. Posledních 20 km před Brodem na Drině je už ale docela utrpení, silný provoz spolu s nemožností předjíždět a vysokou teplotou jsou únavné. V Brodu tankujeme a ve vedlejší restauraci objednáváme pizzu k obědu. Koukáme na Facebook a nevěříme vlastním očím, přichází zdrcující zpráva, že kamarád motorkář Láďa Bastl zemřel na motodovolené v Itálii. Po obědě pokračujeme na hraniční přechod Hum-Ščepan Polje, hranice překračujeme bez velkého zdržení. Na mostě přes Taru koukáme na rafty plucí pod námi, pokud se vše podaří, tak by jsme zítra chtěli jet raft i my. Jedeme do Rafting Camp Green, vítají nás jako staré známé, protože před pár dny nám to tu nezávazně předjednal Šabulín (naše společné foto z roku 2012, kdy jsme zde jeli rafty poprvé, visí na baru). Domlouváme nocleh, raft, využíváme bazén i toho, že jsme zde sami ( s výjimkou dvou holek). O užívání si zbytku dne, i přes všechnu tu krásu kolem, ovšem nemůže být ani řeči, všichni čtyři máme v hlavě onu čerstvou tragickou událost.

Středa 2.8.2023 - spaní na divoko.

Dnes máme budíček v 7 hodin, na 8 hodinu máme domluvenou snídani a na 9 hodinu odjezd na raft. Před 9 fasujeme výbavu - neopreny, neoprenové boty, větrovky, helmy záchranné vesty. Před 11 lety jsem to tu jel ještě pěkně na pankáče, tenkrát jsme dostali jen vestičky. Starým Defendrem jedeme pár kilometrů proti proudu, pak sundáváme raft z auta, snášíme k řece, děláme nezbytné předstartovní foto, krátká instruktáž a je to tady. Vyjíždíme ! Řeka pěkně teče, klikatí se krajinou a nás obklopují několikasetmetrová skaliska. Místy jedeme i menší peřeje, dvě krátké zastávky využíváme k focení, druhou dokonce ke koupání v horském potoce přímo pod vodopádem. Oněch cca 15 km jsme zdolali za 2,5 hodiny. Byl to zážitek ! Dalším zážitkem byla cesta zpět do kempu, úzkou klikatou silničkou s námi pak majitel kempu pěkně letěl a ještě to bylo umocněno protijedoucími auty a srázem pod námi. V kempu jsme poobědvali, v klidu se pobalili, vyrovnali účty a vyrazili dál vstříc dobrodružství. Hranice jsme překročili bez problémů a pak už kaňonem řeky Pivy kroužili zatáčku za zatáčkou po nám dobře známé silnici. V septentinách nad přehradou Piva, směrem na Trsu, jsme měli již tradičně několik zastávek na focení. V Trse jsme zastavili v Eko Selo Durmitor pozdravit Daniela a alespoň si u něj dát kafe. Průjezd Durmitorem je silný zážitek bez ohledu na to, kolikrát zde už člověk byl, spousta zastávek na focení je zde prostě fyzická nutnost, tuhle nádheru nejde jen tak profrčet. Dostatečně ukojeni nádhernou přírodou dojíždíme do Žabljaku, v marketu nakupujeme zásoby na večer a míříme zpět na jih k jezeru Vražje, kde by podle Michala mělo být možné přenocování na divoko. Po příjezdu k jezeru několik obytných aut i pár postavených stanů naznačuje, že místo na dnešní noc máme zajištěno. Večerní posezení u stanů na tomhle topovém místě tak bylo už jen třešničkou na dortu tohoto intenzivního a krásného dne.

Čtvrtek 3.8.2023 - spaní v kempu 32€.

Po probuzení u jezera Vražje hodnotíme tento nocleh jako zatím nejlepší místo. Odjíždíme odtud s tím, že laťka wild kempingu je nastavena hodně vysoko. Podjíždíme Žabljak a za chvíli dorážíme k Durdevičovu mostu přes Taru. Chvíli se kocháme přírodou, cvakneme fotku a pokračujeme údolím Tary směr hlavní město Podgorica. Cestou ještě zastavujeme na drobné občerstvení v podobě čerstvých malin, které nám přišly vhod. Směrem k Podgorici se snižuje nadmořská výška a úměrně tomu i brutálně stoupá teplota, z příjemných 22°C to leze asi na 35°C. Podgoricu projíždíme úplně na klid, jen na konci musíme dát pauzu na schlazení. Po pár kilometrech dále už máme v zorném poli jezero Skadar. Od něj jedeme směrem na Bar přes kopce, stejně jako před 5 lety, tentokrát je to však bez pádu (dokonce si myslíme, že poznáváme místo, kde si tehdy ještě nezkušená Alča ustlala v zatáčce v místě, kde byl chybějící asfalt dosypán velkou vrstvou štěrku). Z Baru do Uljcinu je to díky vysoké teplotě a velmi silnému provozu docela masakr, ale zvládáme to. Dojíždíme až do kempu MCM Camping, je prakticky na pláži, ale cena 32€ za 2 osoby, 2 motorky a stan jasně ukazuje, že se Černá Hora, co se moře týká, v negativním slova smyslu velmi přiblížila katastrofálnímu Chorvatsku. Nejhorší na tom je, že poskytované služby nestojí ani za třetinovou cenu. Na pláži to nebylo o moc lepší, lidí víc než je zdrávo. Stáhli jsme se tedy do kempu, povařili něco od Hotovek.cz, poseděli, pokecali. Na pláž jsme se vrátili ještě těsně před západem slunce na procházku, tentokrát už bez lidí a nesnesitelného hicu. Po procházce jsme si dali dobrou noc a poprvé na našich cestách, místo do stanu, zalezli do hamak.

Pátek 4.8.2023 - spaní - kemp 20€.

Budím se až kolem půl 8, všichni ostatní už jsou na nohou. Stalo se přesně to, co jsem předpokládal, nemohl jsem usnout, i v noci jsem nespal úplně dobře a tak jsem vytuhl až k ránu. Po ranních rituálech sedáme na motorky a míříme k albánským hranicím, kolonu stojících aut předjíždíme až dopředu a tak hranici přecházíme bez většího čekání. Skadar sice jen tak lízáme, ale i tak si užíváme jeho chaosu v dopravě, obrovské kolony aut pak po vzoru místních skútristů sekáme jak se dá, zleva, zprava, dokonce i po chodníku. Pár kilometrů pod Skadarem odbočujeme na hodně rozbitou SH-25 a po ní přijíždíme až k přehradě Komani. Zrovna zde stál trajekt a postupně nakládali čekající auta. Pumpli nás o neuvěřitelných 88€ (2 lidi, 2 motorky a ještě nějaký poplatek za tunel). Každopádně jsme naloděni a vyrážíme, na palubě panovala dobrá nálada, celou plavbu se člověku nabízí neustále se měnící nádherné panorama, jen hic zvyšující se až do úmorných teplot ubíral energii potřebnou k užívání si plavby na max. Po výjezdu z trajektu ukazuje teploměr motorky 40°C. Zastavujeme hned ve Fierze na doplnění tekutin a objednáváme si k jídlu aspoň osvěžující zeleninový salát. Od Fierze po SH-22 směr Bajram Curri a dále směrem na Golaj, Krumë po silnici SH-23, kterou pokračujeme až do Kukës, je to za normálních okolností moc pěkné svezení, jenže dnes v teplotách 39-41°C (po celé trase bez kouska stínu) to byl spíše boj o přežití. Před Kukës zastavujeme totálně vyprahlí v malém vesnickém obchůdku, kupujeme pití a zatímco ho venku konzumujeme, přichází k nám mladý Albánec a každému z nás dává chladný RedBull. Milá pozornost. V Kukës jsme už totálně K.O., tankujeme a nacházíme blízký kemp, kde náš trip pro dnešní den končí. Na terase domu postavené stany, chladné pivo na doplnění tekutin a výborné pečené hovězí, to byl dnešní závěr dne.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):


TOPlist