Yamaha Tenere 700 (2019)

Nezáludná, ale přitom zábavná. Hodná, ale přitom nebezpečně krásná. Taková je pro mě T7.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Yamaha Kabourek Motoshop (Písek)

Výška jezdce: 173 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
KTM 790 Adventure R: Pro moje potřeby zbytečný výkon, který bych nikdy nevyužila, podobně jako její offroadové kvality. Druhým důvodem je pro mě těžko dosažitelná cenovka.
BMW F 800 GS: Dospělejší varianta mojí předchozí motorky by byl logický krok bez velkých investic, ale neměla bych ten pocit nové motorky.

První dojmy - Za řídítky jsem se cítila jako doma a měla pocit, že posed je uzpůsobený mně na míru. Velký dojem na mě udělal sametový motor, který se nezakucká při pomalém kodrcání městem a má dostatek pružnosti při zrychlení na okreskách. Dovednost v zatáčkách snad nemůže být lepší a její stabilita v náklonu až překvapí. (Pozn. Hodnotím svezení na již zajetém kusu.)

Motorku bych doporučil pro - Někomu, kdo chce cestovat nejen po silnici, ale zároveň tomu, kdo se nebojí vykročit přední pneumatikou do středně obtížného terénu.

Doplňky na motorce - Aktuálně na motorce: padáky Outback Motortek, kryty páček od Barkbusters, rozšíření zadní brzdy od Touratech, decentnější držák SPZ, progresivní pružiny od Touratech (předek i zadek), stupačky od Camel ADV, výfuk Leo Vince, šucplech od Adventure Spec, nové uchycení výfuku (včetně koncového svodu) a zvýšený blatník od Punkmoto, polepy přidávající cca 5 koní

V plánu: šucplech od GP Mucci, One Clutch Finger od Camel ADV, decentnější LED blinkry, tlumič řízení, kryt motoru Triple Clamp

Recenze

Chtěla jsem dospělou motorku, se kterou se nebudu bát do lehčího až středně těžkého terénu, se kterou se svezu na okruhu a zároveň mě odveze do práce a na pár tisícovek vzdálenou dovolenkovou destinaci. Tyhle víceúčelové požadavky vzešly z prostého důvodu, že mít dvě motorky v garáži je příliš velký luxus. A tak i přesto, že jsem se dobrovolně na dalších pár let zadlužila, jsem nemohla sáhnout po ničem jiném, než je Tenere 700. Její cenovka je v segmentu středních cestovních endur s dvouválcovým motorem naprosto bezkonkurenční.

Zatím mám najeto něco málo přes 500 km, takže jsem v zajížděcím módu, který nedovoluje na plno využít její potenciál. Už teď ale můžu říct, že volby nelituji a těším se na každou vyjížďku, i když jsou dva stupně nad nulou.

V terénu jsem se mihla zatím dvakrát, takže ani nechci hodnotit podvozek. Jsem zatím nadšená z 21 kola, které oproti 19 funguje naprosto skvěle. Zbytek objevím časem, až se vydám dál než do nezáludného lomu.

EDIT březen 2020
Je začátek března a mně zbývá do plného zajetí 8 km. V šesti tisících už jsem ale okusila o poznání zajímavější projev motoru i s překvapivě drsným zvukovým doprovodem. Mezitím jsem se odhodlala přezout na ostřejší verzi pneumatik od Mitasu. Předek vodí C21 a na zadku zabírá výborná EF07. To jsem si dokonale vyzkoušela na zabahněných cestách milovického prostoru. Pádům jsem se samozřejmě nevyhnula, ale na motorce, troufám si říct, není ani škrábanec. Měkčí písečné výjezdy už bez kluzkého blátivého povrchu Tenerka zvládala s grácií, ale cítila jsem, že ji chybí výkon a neměla jsem pocit bezmezné jistoty. Ale znám svoje enduro schopnosti natolik dobře, abych s jistotou mohla označit za viníka spíš sebe než motorku. Jednoduše řečeno, "málo plynu" by mohla být moje přezdívka a ta na Tenerku neplatí.

EDIT červen 2020
Skoro tři tisíce kilometrů strávených s Tenerkou mi dalo pár dalších poznatků, ale hlavně přesvědčení, že jsem zvolila správně. A to i přes pár nepříjemností. Zásadní problém vidím v uchycení robustního výfuku, který mi způsobil nepříjemný šrám na kyvce. Stačil malý pád a držák výfuku se nebezpečně přihnul k motorce a než jsem si toho všimla, kyvka už měla zářez. Řešit to zatím budu štíhlejším italským náhradníkem s hrubším zvukovým projevem. Slabší materiál byl použit i v případě předního blatníčku, který lehce praskl bez většího vzdoru. Zatím to beru jako kosmetickou vadu a dávám si předsevzetí, že se musím naučit padat nízkonákladově.

Nakonec ale musím zdůraznit, že s touhle Japonkou bude ještě zábava. Je jako malá škodolibá kámoška, co nevydrží na místě a pořád tě nabádá něco provést. "Hej, hoď tam menší driftík.", "Hele, co si zkusit poskočit?" Vím, že tohle přátelství bude na dlouho a ani jedna se nudit nebudeme. Stačí se jen držet hesla, které při vyjížďkách často slýchám od ostatních: "Plyyyn!!!".

EDIT říjen 2021
Mám najeto nějakých cca 9 tisíc kilometrů. Stihla jsem udělat pár změn. Hlavní je podvozek, který už mi přestával stačit. Za pár tisícovek jsem upgradovala na progresivní sadu od Touratechu. Při výměně jsme zjistili, že olej z výroby ve vidlích měl konzistenci rosolu, možná i to byl důvod, že podvozek nefungoval úplně ideálně. Teď je to úplně jiná písnička - můžu si dovolit jet svižněji, nechodím na dorazy a celkově si jízdu užívám mnohem víc a to je to pro mě to nejdůležitější.

Zvýšila jsem blatník z praktických a vlastně i estetických důvodů. Celé řešení mám od Punkmoto za pár tisíc. Pravděpodobnost odření kyvky jsem zmírnila na minimum opět díky Punkmotu, kde mi změnili uchycení, zkrátili výfuk a přidali nový koncový svod.



Origo padáky jsem nahradila bytelnější variantou od Outback Motortek a musím říct, že pro mě jako pravidelnou padavku to bylo skvělý rozhodnutí. Originály od Yamahy jsou sice decentnější, ale moc toho nepoberou. Zato Outback drží jako židovská víra.

Podařilo se mi na chvilku mít možnost otestovat přepákování spojky od Camel ADV a musím říct, že se mi těžko vracelo. One Clutch FInger mám proto znovu v hledáčku, protože mi neskutečně usnadnilo práci se spojkou, zvlášť na celodenní a poměrně náročný Twin rally.

Sundala jsem plotnu a nahradila ji OS basem od Kriegy. A užitečná drobnost je i úchyt od Kriegy (Haul Loop) na tahání motorky třeba z bahenních lázní.