Garáž snů. TOP 18 motorek, které jsme letos otestovali

Přehled všech letošních testů, zveřejněných na webu Motorkáři.cz, jste tu možná zahlédli někdy kolem vánoc. Sami jsme byli při jeho sestavování překvapeni, jak se počet otestovaných motorek každým rokem zvyšuje. A mezi svátky opět přišel čas vybrat ze všech ty NEJ. Každý z šesti redaktorů dostal místo v garáži snů přesně na tři modely, které z letošního roku hodnotí nejlépe. Tak schválně, trefili jsme se i do vašeho gusta?

Garáž snů. TOP 18 motorek, které jsme letos otestovali

Tomáš Mikšovský

Kawasaki ZX-10R (okruhový test)

Možná to sem až tak moc nepatří, ale letos jsem na první místo dal motocykl, který je připraven vyhrávat  silniční závody, troufám si tvrdit, světového poháru. Motocykl, o kterém píši tyto řádky, se týká kategorie STK1000 a jeho název je Kawasaki ZX-10R. My jsme měli možnost testovat upravenou verzi splňující podmínky zmiňované kategorie Superstock na mosteckém okruhu a musím napsat, že jsem dlouho neřídil tak chirurgicky přesný, výkonný a elektronikou nabitý motocykl, jako je právě vlajková loď továrny Kawasaki. Komponenty, které dělají sportovní motocykl ještě sportovnějším, jsou klíčem k vítězství a u tohoto typu motocyklu bylo vybráno jen to nejlepší. Celkový pocit z jízdy na závodní trati byl jako sen a já dostal dávku uspokojení asi jako kojenec, když mu je nabídnuto čerstvé mateřské mléko. Tohle byl můj, trochu vylepšený favorit.

Husqvarna 701 Supermoto (test)

Svou zlatou střední cestu jsem naplnil zcela jiným kouskem. Silniční geny zde panují na plné obrátky, ovšem tenhle stroj umí vystrčit růžky i v terénu, a proto je mým dalším kandidátem do TOP3. Univerzálnost stroje a závodní rysy, to jsou naprogramované vlastnosti téměř závodního náčiní, které když nebudete šetřit, ocitnete se v ráji driftů, kde není hranice. Tady člověk rozdává karty s velkou přesností a budete se divit, co všechno tenhle hráč dokáže callnout. Stroj je určen především pro ty, co mají rádi adrenalin v neomezeném množství. Podmaní každého, kdo si bude chtít jen trochu zašpásovat v rytmu německého tance a s lehkostí namalovat černé čáry na rozpálený asfalt. Husqvarnu 701 Supermoto bych doporučil všem, kteří věří, že každá minuta v sedle motocyklu je ta pravá svoboda na zemi, protože v tomto případě to platí dvojnásob.

Yamaha MT-10 (srovnávací test)

Vždycky, když se objeví motocykl, který je vyvážený ve všech směrech, zanechá to v mé paměti hlubokou stopu. Slečinka Yamaha MT-10 je jedna z nich. Je to japonský kousek, u něhož můžete z fleku přemýšlet, zda se rozjedete poznávat svět vstříc nekončící cestě. Nebo je tu možnost vyrazit na uzavřenou trať a sekundovat kapotovaným speciálům, protože s tímhle vercajkem to půjde jedna báseň. Neuvěřitelně celistvý a silný průběh od nejnižších otáček si zamilujete a možná už nikdy nebudete chtít nic jiného, protože je to stroj s širokým záběrem použitelnosti. Jedno je jasné, pokud jste nikdy nevybočovali z řady, teď je ta pravá chvíle ten krok udělat a zcela jistě nebudete litovat rozhodnutí. Když se řekne MT-01, každý si ihned vybaví prvopočátek proslulého naháče s véčkovým motorem a nemalým zdvihovým objemem. MT-10 je adekvátní nástupce, který vryje do paměti podobnou stopu všem, kteří ochutnají tenhle vyvážený mix ingrediencí inženýrů z Iwaty.

Vláďa Novotný

Asi není třeba zmiňovat, jak těžké je vytáhnout jen tři nejlepší kousky, které mě něčím oslnily více, než ty ostatní. Sezona opět servírovala jednu lepší motorku než druhou a já si z nich poskládám trojici snů, která by mojí garáži slušela. Prostě tři, které by se hezky doplňovaly a jedna druhé nelezla do zelí.

Honda CRF1000L (test)

Kolem uvedení Afriky se strhlo hotové šílenství a musím říct, že mě ten blázinec nejdříve také semlel, ovšem zároveň jsem se trošku bál, jestli s otočením klíčku ve spínačce nepřijde vystřízlivění nebo snad zklamání. Ano, když tu teď o Africe píši, tak nepřišlo a parádně jsem si ji užil.

Je fakt, že by mohla mít o nějaké to kilíčko váhy méně, ovšem to je znát hlavně na místě a za jízdy je tomu právě naopak. V terénu i na silnici působí hodně hbitě a má chuť splnit i to nejposlednější přání jezdce. Poměrně rychle jsem se na ní cítil jako doma a třeba v terénu si dovolil různé volovinky. Takhle Honda jasně ukazuje, že minimum elektroniky a výkon zhruba sto koní dokáže dělat divy a člověk se necítí být o něco ošizen, ba naopak. Prostě povedená motorka, co funguje a dělá radost na silnici i v terénu. Ano, má své mouchy, jako je třeba nepříjemná aktivace kontroly trakce po každém vypnutí klíčku, menší stupačky, nebo nádrž, která by klidně dva-tři litříky navíc zasloužila…nad nimi ale těžce převažují kladné vlastnosti, jako je skvělý motor a jeho průběh, výborný podvozek, ergonomie, ale i vzhled, který se opravdu povedl. Tahle holka by v garáži platila za velkou univerzálku a jen tak by se na ní pavučina neudělala.

Husqvarna FE250 (test)

Garáž bez ostrého offrouďáku si nedovedu představit. Letos bylo adeptů hodně a ani v tuto chvíli si nejsem stoprocentně jist, jestli by to neměla být také KTM 250 EXC, Honda CRF450R nebo Beta 390 či Sherco 300 SEF-R. Když tak vzpomínám, mezi motokrosy a endury nebylo špatného kousku.

Čtyřtaktní dvěpade od Husqvarny mi letos hodně sedla a nadchla velice použitelným a točivým motorem. V kombinaci s velice dobrým podvozkem, štíhlou stavbou a hezkým designem je Husky FE250 vysněným soutěžákem, který by určitě nezklamal na enduro tratích, ale po přitvrzení pérování by se dokázal popasovat i s motokrosovou tratí.

Triumph Thruxton R (test připravujeme)

Erkový Triumph mě prostě čapl za srdce a v jeho sedle jsem si to dokázal pořádně vychutnat. Je to prostě stylovka a člověka baví i ve chvíli, kdy sedí u kávy a kochá se tou krásou. Všechny detaily jsou dotaženy a moc hezky zpracovány. Thruxton R působí hodně kompaktně a z mého pohledu rozhodně nepřeplácaně.

Na silnicích se člověk může vozit hezky na pohodu a vychutnávat si mohutný zátah od nízkých otáček, za doprovodu parádního zvuku řadového dvouválu. Jakmile v něm však bouchnou saze, Triumph není proti a je připraven dokázat, že písmeno R nevozí pro nic za nic. Podvozek Sachs/Öhlins dokáže na dobrém povrchu divy, stejně jako moc povedené brzdy Brembo. Triumph Thruxton R mě hodně bavil a tím si právem zasloužil místo v garáži snů roku 2016.

V té garáži by určitě visely plakáty, které by připomínaly několik okamžiků, které řadím k vrcholu letošní sezony. Jednou z nich je bezesporu srovnávací test čtyřtaktních motokrosových čtyřistapadesátek, další potom ochutnávka dakarského speciálu KTM 450 Rally Replica a zrovna tak malá, ovšem o to výživnější, zkouška Super Enduro trati Mistrovství světa v Holešovicích. Ano, tenhle rok opravdu stál za to!

Jan Krajíček

Moto Guzzi V7 II Stornello (test připravujeme)

Stejně jako loni, i v letošní sezóně mě úžasně bavila jedna z inkarnací druhé generace Moto Guzzi V7. Zatímco před rokem to byl vojensky laděný Legend, tentokrát mě uhranulo Stornello, moderně navazující na styl stejnojmenného malého jednoválce z přelomu 60. a 70. let Typický nezaměnitelný design Vé-sedmičky se v případě Strornella zhmotňuje prostřednictvím červeného rámu, bílé nádrže a blatníků, krytů schránek a štítku z broušeného hliníku. Ve spojení se zvednutým výfukem, který navíc pěkně práská, a pneumatikami, co v pohodě proplují polem-loukou-lesem, se tato připomínka stroze elegantního historického scrambleru  náramně povedla a její příjezd všude vzbuzoval pozornost. A co je hlavní - pod oku lahodící slupkou se přitom skrývá vše dobré, co V7 II přináší; zejména kapku vylepšená ergonomie a šestirychlostní převodovka, umožňující využít solidní zátah syrového dvouválce i ve vyšších rychlostech. Jasně že by to občas chtělo kapku výkonu navíc, ale kam se v sedle Vé-sedmičky hnát? Víc než vrchovatou kompenzací je totiž až neuvěřitelná lehkost a poddajnost, s jakou se nechá Stornello vodit. V jeho sedle se snadno od všeho nepodstatného oprostíte a záhy si užíváte jen čistou a upřímnou radost z jízdy, která je sama o sobě tak zábavná, že je nakonec vlastně úplně jedno, zda podnikáte ordinérní cestu do práce, nebo dobrodružnou výpravu do luhů a hájů.    

Kawasaki Vulcan S (test)

Vulcan S zaujme už na první pohled svým designem, záhy ale zjistíte, že to je jen špička ledovce. Neotřele pojatý malý cruiser přináší zajímavou kombinaci cruiserovských i naháčovských prvků a detailů, nezvykle navíc používá řadový dvouválec z šestistovkového naháče ER-6n, tudíž ani koncepčně nejde o žádnou tradiční klasiku. Podle předchozích zkušeností s moderní, relativně mladou a ne moc početnou kategorií power-cruiserů je ale právě Vulcan S tím nejlepším, co lze v této škatulce objevit. Uvolněná jízdní pozice a pohodlí při sólo jízdě jde ruku v ruce se snadnou ovladatelností stroje disponujícího s nižším těžištěm a delším rozvorem.

Vulcan S ovšem nabízí mnohem víc akce a zábavy, než by se od malého cruiseru čekalo. Elastický a točivý dvouválec (jehož výkonnostní špička je oproti naháči o několik stovek otáček uspíšena) se zde docela našel a hlavně díky němu je Vulcan S spíš „power“ než „cruiser“. Vulcan je na tuhém podvozku poslušný i v nejvyšších rychlostech, kam se skrze své dynamické střední pásmo ochotně a rychle vybičuje. Dovolí tak nejen plynulou a rozvážnou jízdu, ale dobře dostojí i o dost divočejším choutkám doprovázeným jiskřením od stupaček, pro které by jiný cruiser této kubatury žádné pochopení neměl. Ani stylem čistý cruiser, ani projevem úplný naháč, zkrátka jako chytrá horákyně – i Vulcan strčí svou, byť ne moc početnou, konkurenci do kapsy.

Benelli BN 251 (srovnávací test)

Je to paradox, ale tahle trochu nenápadná benellka mě nejvíc oslovila právě svým nekomplikovaným charakterem a z něj plynoucí nekompromisní všestranností, se kterou dokáže plnit roli maloobjemového dělníka od jara do podzimu. Ničím kdovíjak neoslňuje, přitom ale nemá ani žádné výrazné kazy a ve finále tak jde o sympatického univerzála, který do každodenních rutinních přesunů přináší aspoň minimum zábavnosti. V současnosti nepříliš frekventovaná kubatura čtvrtlitru sice nabídne „jen“ 25 koní výkonu, ale ono to vlastně pro potřeby lehké obratné motorky stačí - točivý jednoválec má v legálních rychlostech mimo dálnici zcela dostatečnou dynamiku, svižný nástup výkonu ve vyšších otáčkách dokonce připomíná i jakousi agresivní duši stroje, která se jinak projevuje spíš designem. Benelli je přitom pocitově a ergonomicky daleko větší a pohodlnější, než kdejaká, a to i o něco objemnější, konkurence, což koneckonců potvrdilo i přímé srovnání s třístovkovou Yamahou. Nečekaně dospěle působil také bytelný podvozek, který dovoluje i na členitých trasách ždímat jednoválec na maximum, aniž byste měli známý malorážkový pocit, jako když každým okamžikem startujete do vesmíru. A vedle příznivých jízdních vlastností má čtvrtlitrová Benelka, jako správný univerzál, taky svou užitnou hodnotu. I přes čínskou provenienci je to solidně zpracovaný a kvalitně osazený naháč s jednoduchou konstrukcí a nízkými náklady na provoz i údržbu. BN 251 dobře poslouží nejen méně náročnému či zkušenosti sbírajícímu jezdci, ale plně obstojí i jako každodenní dojížděč, přičemž zkušenější motorkáře nezklame ani jako druhá motorka doplňující mnohem výkonnější, nabitější a pozoruhodnější velký stroj.   

Petr Poduška

Yamaha Tracer 700 (první jízda)

Že malý Tracer bude dobrá motorka, to se dalo čekat. Vždyť je postavený na jednom z nejzábavnějších modelů současné motocyklové produkce. Ale dopředu bych nikdy nehádal, že bude tak moc dobrá. Yamaha zvládla proměnu z naháče na cesťáka dokonale, a nebojím se říct, že výsledek je v případě dvouválcové sedmičky ještě lepší než u většího tříválce MT-09 Tracer. Motor CP-2 se osvědčil i ve svojí nové roli, a ukázal, že umí nejen pobavit v horách, ale také máknout na delších štrekách a dálnicích. Turisticky upravená ergonomie přidala jízdě patřičnou dávku pohodlí, ale zvýšený komfort rozhodně nestaví jezdce do role pouhého cestujícího. Motorka vyžaduje aktivní styl řízení, za který vás odmění precizním a rychlým průjezdem každé serpentiny. Pro mě je Tracer 700 nejpříjemnějším překvapením letošního roku.

KTM 1290 Super Duke R (první jízda)

Bestie ve verzi 2.0 sice modelovým rokem patří až do příští sezóny, ale mezi absolutní špičku se řadí vlastně pořád. Už první model Super Duka si před pár lety zasloužil místo v naší hitparádě, a jeho další generace sem patří zrovna tak. Když se to vezme kolem a kolem, změn není zas tak moc, zato však prakticky všechny vedly k lepšímu výsledku. Nový design přidal motorce na agresivitě a sportovním výrazu, vyladěný motor má ještě univerzálnější projev, a nabídkou volitelných elektronických paketů Super Duke srovnal krok s nejbližší konkurencí. Co jej však staví nad všechny ostatní motorky kategorie super-naked je jeho nezaměnitelný charakter parťáka pro všední dny, a zároveň perfektně připraveného náčiní na závodní okruh.

BMW C 650 Sport (test)

Asi se teď divíte, co dělá skútr ve výběru těch nejlepších motorek. Ne, nezabloudil sem omylem. Některé dnešní maxiskútry - a tohle nové BMW mezi ně patří - už totiž nejsou pouhými dopravními prostředky, které slouží výhradně k přesunu z bodu A do bodu B. Umí zprostředkovat stejně hodnotný jízdní prožitek jako plnohodnotná motorka, a v jejich sedlech můžete také potkat čím dál víc lidí, kteří nejedou do práce, ale šli se svézt se jen tak pro radost. A značka BMW právě v tomhle směru udělala velký krok dopředu, když letos přišla s řadou vylepšení pro oba svoje modely. Verze Sport dostala v duchu svého označení nejen hezčí a sportovnější vzhled, ale hlavně motor s větší dynamikou, kterému svižná jízda rozhodně není cizí. Zdatně ho v tom podporuje kvalitní podvozek podobné konstrukce, jako známe z doopravdických motorek, a když si zvyknete na absenci nádrže mezi koleny, tohle bávo navždy změní váš pohled na skútry.       

Tomáš Procházka

Yamaha XSR900 (test)

Yamaha udělala perfektní motorku, kterou ale spousta lidí nechápe. Někdo se zasměje nad reklamním sloganem, že se jedná o moderní retro, ale zkuste si ji půjčit a uvidíte. Tohle je pro mě nejlepší motorka letošního roku. Takto špičkové propojení sametového motoru s obrovským zrychlením a příjemným podvozkem jsem dlouho nezažil. XSR 900 vám připomene staré dobré časy, že k tomu abyste si jízdu užili, nepotřebujete dvěstě koní. Výborný mix sportovního nářadí a pohodlné jízdní pozice vás udrží v sedle celý den. Spolujezdec si taky dobře posedí a co se týká designu, ten působí promyšleně, fortelně a bude se líbit i za pár let. Ano, tohle je moderní retro a pro mě motorka, která má svojí cenu.

Harley-Davidson Slim S (test)

Překvapení roku a to nejen pro mě. Dle diskuzi pod testem ale lidi stále nejsou schopni přijmout filozofii značky a už vůbec neví, jak postupně se daří motorky přizpůsobit evropskému motorkaření. Nevadí, pro mě je tohle naprostá bomba a nemíním jen vzhled. Posezení je drsné a pohodlné zároveň. Nečekal jsem ale, že bude tak schopný i ve vyšších rychlostech, kde vás limitují pouze nízké plotny. Rychlé projíždění zatáček je s takto těžkým strojem na obdivuhodné úrovni a motor je už jen třešinkou na dortu. Takto si představuji silácký motor v dnešním světě. Neucukaný, vyladěný bez rušivých elementů a plný emocí, který jako jeden z poledních nutí jít do garáže a jen tak ho natočit. Cena je ovšem vysoká. Musíte chtít platit za emoce a značku, ne za asistenty, palivové mapy a ostatní fičurky. Potom to dostane smysl.

Yamaha YZF-R3 (test)

Nic mě letos nemrzelo víc než vzpomínka na mládí, které jsem trávil na Jawě 350, abych pak přeskočil na obouchané GSX-R 750. Kdyby tak byly větší možnosti a já mohl okusit lehkost nezáludného tříkila se sportovními schopnostmi. Tahle motorka mi to nahradila a já ji považuji za něco úžasného i pro zkušenějšího borce. Motorka vám spoustu věcí odpustí a přitom dá nahlídnout za vaše hranice. Pozvolný nástup výkonu i brzd dává jezdci volné pole působnosti. Hrát si s plynem nebo pokoušet hlubší a hlubší náklony aniž byste se stresovali, že vás motorka zahodí pokud to přeženete, je velký dar. Musim jí dát mezi mé Top 3, protože o tomhle motorkaření je, pokud to myslíte vážně a chcete se zlepšovat. R3 je navíc pohodlná, takže poslouží i jako univerzál. Není prostě nic na co bych si mohl stěžovat. Velmi dobře vyladěný bike, který má daleko větší smysl, než si kdo z nás kdy připustí.

Lukáš Růžička

Honda CB500X (alpský test)

Tahle Honda byla pro mě osobně velice příjemným překvapením letošní sezóny a nabídla tolik radosti v poměru k pořizovacím nákladům, že se v mém soukromém žebříčku nemohla umístit jinak. Je jasným důkazem toho, že i opravdu hodně radosti může přinést v základu jednoduchý motocykl a není k tomu třeba ani příliš velké stádo divokých koní. Řadový dvouválec má příjemně zábavný charakter a celkové body tento stroj získává krom jiného i za vyšší plexi, zvětšenou nádrž a novou přední vidlici s nastavitelným předpětím. Jde spíše o individualistickou záležitost, ale to téhle Hondě s vylepšeným moderním vzhledem a novým LED osvětlením velice rád odpustím.

Kawasaki Versys 650 (srovnávací test připravujeme)

Tento model od Kawasaki nelze přejít s klidným svědomím bez toho, abych ji nezařadil do hitparády letošní sezóny. Důvodů k radosti bylo hned několik, nicméně tím hlavním byla skutečnost, že se ukázal ve výsledku jako opravdový pracant. Každodenní dojíždění do práce, proplétání se hustou dopravou a výlety, to byla s řadovým dvouválcem opravdová radost a potěšení. Zkrátka velmi dobrý univerzál. Ano, přes řadu vylepšení je v této generaci i nadále hlavním tahounem zábavy řadový dvouválec stejný jako u naháče ER-6, ale i další změny šly jednoznačně k lepšímu a tak to má být.

Vcelku jednoduchý motocykl opírá svoji image hlavně o motor, který je velice lačný po otáčkách, což je pro tento typ opravdu dobrá zpráva. Oproti starší generaci je zde dle mého názoru i jednoznačný posun ve vzhledu, ale to je už věcí názoru. O celkovou zábavu tak není rozhodně nouze a navíc v poměru s cenou dokáže opět nabídnout velice výbušný mix emocí. Pravdou je, že za vylepšené verze ve vyšší výbavě si již trochu připlatíte, ale tak to dnes již bývá - nelze mít zkrátka vše na první dobrou. Sportovněji laděný podvozek a hravý motor s úzkou stavbou a nastavitelnými tlumiči, to je přesně ta kombinace, která jen stěží hledá vhodného soupeře ve své kategorii.

Harley-Davidson Road Glide Special (test)

V letošním roce jsme měli po mnoha letech jedinečnou příležitost postavit vedle sebe v jedné sezóně zcela nové motocykly staré a nové generace H-D s odlišným motorem a pozměněnou technikou. Mě osobně se tak podařilo dostat jednak zcela novou CVO Road Glide Ultra z roku 2016 a proti ní již nastupující generaci s novou motorizací Road Glide Special 2017. Ano, pojetí a cena jsou odlišné, ale i tak to byla pro srovnání staré a nové techniky docela dobrá příležitost. S motocykly H-D pro rok 2017, a testovaná Road Glide Special v tomto pohledu nebyla výjimkou, tak přichází nový motor Milwaukee Eight. Je to zároveň první opravdu nový motor, který Harley-Davidson představuje po patnácti letech. Název není, jak tomu u této značky bývá věcí náhody a nová generace Big Twin tak dostala svůj název podle počtu ventilů, kterých je v motoru dohromady tedy osm. Na rozdíl od předchůdce si zde však motor vystačí jen s jednou vačkovou hřídelí. Ta je stále umístěna v bloku motoru poblíž kliky, a ventily otevírá přes zdvihací tyčky.

Září se tak v redakci neslo ve znamení nových modelů H-D a jejich nové techniky. Ve výsledku nelze čekat jednoznačné rozhodnutí, která generace motocyklů je lepší. Vždy musí ustoupit nějaké ty pocity na úkor nových, nicméně se zdravým nadhledem nad věcí je tu jistě posun kupředu. Přes řadu shodných prvků motocykl výrazněji lépe funguje na podvozku a v základu nabízí o poznání plynulejší jízdu a ovladatelnost v zatáčkách a to i ve srovnání se starším modelem z roku 2014. Na druhou stranu, vrcholnému koncepčně staršímu motocyklu CVO nelze upřít maximalistické pojetí a opravdu silný motor. Ten navíc poskytuje syrovější podání a divočejší výraz H-D. Až čas nám ukáže, jak na tom budou nové motocykly CVO s novou technikou.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.88
Známkováno: 17x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist