journeyman_brezen




Bitva tří naked biků: Speed Triple R vs. MT-10 vs. Monster R

Tři žhavé novinky od výrobců, kteří nám servírují čím dál lepší naháče. Tahle nastupující generace pouličních chuligánů má slušné vychování a nehraje si na superbike s rovnýma řídítkama. Umí totiž potěšit i průměrně nadaného řidiče.

Kapitoly článku

Pryč jsou časy, kdy jsme u Monstera nepotřebovali ani srovnání s konkurencí a už jsme prskali, že to dole cuká a ve vrchu zas brzo umře. Podvozek, že potřebuje jen kvalitní asfalt a do servisu musíte častěji než u konkurence. Novej Monster už takový není. Tenhle je navíc ve verzi R, která říká, že je i řádně vytuněný. Zkrátka, silnější a vlastně na rovinu i lepší Monster po týhle planetě ještě snad nikdy nejezdil. Byly tu perfektní Monstery, který jste navíc museli umět řídit - jako třeba S4R, ale to se rozhodně netýká tohodle vymazlenýho kousku. Ikonický Monster znamená pro značku Ducati hrozně moc a je to i vidět na tomto posledním modelu.

V černé barvě lehce schovává propracovanost detailů, ale nic vám nebrání si jej v klidu prohlédnout a osahat z blízka. Italové vždy promýšleli design do nejmenších detailů a tady si teprve přijdete na své. Továrna zašla ve vyvážení designu a lakování tak daleko, že se nezdráhali dát do černé i přední vidlici. A to i přesto že je na ní nápis Öhlins, což si tak trochu říká o žlutou nebo zlatou, chcete-li. Tenhle Monster zkrátka není prvoplánový a vy máte stále co objevovat. Například decentní kovaná kola, která taky nekřičí, že jejich cena je 90 000,-Kč. Proto si hned na začátek musíme říct, že v týhle grupě je Monster nejdražší. Se svojí cenou přes 480 000,-Kč je o víc jak 110 000,-Kč dražší než Triumph nebo Yamaha.

Ducati nebyla nikdy levná a rozhodně tu nehodlám porovnávat zda za svoje peníze dostanete víc motocyklu než u konkurence. Beztak je tohle neměřitelná veličina a kdo pořád přemýšlí, že by za těch půl miliónu bylo možná lepší koupit jiné dvě motorky, tak ať radši ani dál nečte. Tohle je zkrátka fakt, stejně jako, že Yamaha má sice motor z R1, ale vnitřnosti motoru jsou levnější. A to právě kvůli ceně a zároveň i kvůli požadavku na menší maximální výkon, který neni takový jako u superbiku. Jenže když přelezete z Monstera na MT-10, připadá vám, že výkon Yamahy má stejných 200 koní jako R1! Tolik nespoutaný síly a neurvalosti jsem nečekal a to zejména vedle nového Monstera 1200R, který má shodných 160 koní.

Je to ale spíš o tom, jak nejčastěji motorku používáte a co vy sami si představujete pod pojmem naháč. Záměrně nepoužívám slovo sportovní naháč, protože z téhle grupy není ani jeden bike stejně praštěný (chápej extrémně sportovní) jako Aprilia Tuono V4 1100, která nezná nic jiného než odřené slidery. Stroje co tu máme, umí všechny zvolnit tempo a ukázat se v tom nejlepším světle i ve městě. Pokud vám tedy třída Naked, může dát víc než jen zábavu pouze na víkendy, jste tady správně. Do našeho spolku jsme pak schválně vybrali zástupce dvou, tří a čtyř válců. Nehledejte ale za výběrem těchto konkrétních modelů nic jiného, než že jde o novinky a dovozci těchto značek nám vyšli vstříc, a jim tedy patří díky!

Tyhle tři stroje mají každý jinou koncepci, ale v jedné (a to dost podstatné) věci jsou si hodně podobné. Umí vás pohodlně dovézt každý den do práce, jde s nimi v pohodě projet ucpaným městem a nebo nasadit solidní tempo na dálnici. Yamaha MT-10 má dokonce tempomat a my se vlastně ani nedivíme. Už když postavíte motorky vedle sebe, je vidět jak vysoko a pohodlně má Emtéčko řídítka umístěná. To si o cestování přímo říká a jakmile si tady sednete, přijdou vám Monster se Speedem zkrátka stísněnější, i přesto, že jsme si na ně na začátku vůbec nestěžovali. Triumph si je s Monsterem v prostornosti dost podobný s tím, že anglán má řídítka ještě o malinko níž. To vás sice trochu okrádá o pohodlí, ale zas dostanete lepší pocit v zatáčkách a bližší kontakt s předním kolem, potažmo s povrchem po kterém jedete.

A tím se nám tu rýsuje první dojem z jednotlivých biků. Yamaha byť má motor ostrej jak břitva, tak se svojí nejvíc user friendly pozicí řidiče nabádá i k cestování. Motor na to má dobře odladěnej spodek, kdy do 6 000 otáček přede jak kotě zachumlaný v proutěným košíku. To vám dovolí nasadit tempomatových 130 km/h a profrčet pořádný kus dálnic po Evropě v pohodlí. Přední maska funguje obstojně a nejde tedy jen o designový výstřelek. Výrobce k ní nabízí, mimo téměř šedesát doplňků, i krásný větší větrný štítek a ještě hezčí chrániče rukou. Tím se z Yamahy stává nejlepší cestovatel z téhle grupy a vsadil bych na to, že by potrápil i jiné stroje, které už z reklamy hlásají, že umí cestovat.

To Triumph nemá kromě zamračených očí a miništítku nic. Ze předu vám ukáže sebejistý výraz, ale z pohledu řidiče je to až komické, když napoprvé hledáte i samotné budíky. Ty jsou dole a dost vepředu, ale když už je najdete tak za to stojí. Oproti Yamaze, která má budík jako vojenský outdoorový počítač, což je sice praktičnost sama, si na Speedu připadáte jako když si po deseti letech pořídíte nový mobil. Designově moc hezké, moderní se spoustou informací, byť trochu titěrné. Pozice za řídítky je pro moji postavu akorát a zvykl jsem si i na níž položená řídítka. Na rychlé cestování to moc není, ale kdo by si šel pro Speed Tripla - a navíc ještě ve verzi R - aby ho nejvíc trápil jízdou po dálnici. Prostor, kde může vyniknout je všude jinde a od prvního rozjetí si tady připadám nejlíp ze všech přítomných motocyklů.

Yamaha má sice víc výkonu a působí hodně high-tech, ale nikdy nevím jak přesně dávkovat plyn abych se plynule rozjel. Triumph tohle nezná. Miluju jeho motor, který výrobce už několik let postupně piplá a my si tak pokaždý můžeme být jistí, že nedostaneme jen nějaký hokus pokus. Tady nemusíte koukat na otáčkoměr, motor totiž jede hned bez zaváhání a nemá žádný propad ani kopanec. Táhne neuvěřitelně silně a stejně tak pekelně rychle šplhá do otáček. A i přesto, že papírově dnes ztrácí dvacet koní na ostatní dva, je plnohodnotný soupeř. Hlavně je ale z naší grupy nejlépe naladěn, a já mu zkrátka nemůžu nic vytknout. A prosím, zapomeňte na předsudky, že když něco na motorce funguje skvěle, tak je to zákonitě nudné. 140 koní v anglických třech válcích má dostatek charakteru a síly, abyste se zamilovali na hodně dlouho. V reálném světě, ve všech možných dopravních situacích jaké si představíte, je pro mě lepší než zběsilá Yamaha, která už trochu pocukává na nejsilnější palivovou mapu, tady označenou písmenem B.

Je tu ještě jeden stroj, který občas motorově zavrávorá a to Monster se svými spodními otáčkami. Je to ale jen nepatrně pod 3 000 otáček, což s ohledem na koncepci motoru, můžeme vlastně brát jako plus. Je fantastický kam až se vyladění mohutného desmodromického motoru dostalo. Přitom budou dva válce vždy víc chuligánský a neotesaný než jiné motory. A popravdě, raději tento charakter motoru i se zaváháním ve spodních otáčkách, než žít s pocitem, že výrobce možná dobře nevyladil palivové mapy. Jak jinak si totiž vysvětlit, že jsem nadával nad prvním modelem Yamahy MT-09, a za rok se palivové mapy v modelu XSR 900 se stejným motorem o dost zlepšily.

Ale zpět k Ducati, která hraje na největší objem i kroutící moment a na silnici je to rozhodně znát. Nabalování síly na zadní kolo je hutné a žádný z přítomných nenabídne tak silný pocit opojení ze svalnatého motoru. I kvůli tomuto pocitu si lidé tyhle motorky kupují. Vaše pravé zápěstí je tady i nejlépe propojeno s množstvím výkonu jaké posíláte na zadní kolo, což je trochu paradox, při té salvě neotesaného kroutícího momentu, který pod vámi pulzuje. Připočtěte ještě dunivý mechanický zvuk, který se slovy nedá popsat a máte tu charismatický motor jako blázen.

I přesto, že se motor MT-10 vytáčí jak dvoutaktní kroska a u Monstera síla agregátu připomíná roztáčející se vrtuli bojového vrtulníku, tak Triumph ukázal, že tyhle dva světy jdou krásně zkombinovat a nepůsobit přitom rozporuplně. A vlastně si ostrovní gentleman vybral i zlatou střední cestu v otázce podvozku. Tlumení je tuhé, ale dost poddajné. Je hodně podobné s tím od Ducati, ale Speedy je klidnější v nájezdech do zatáčky i přesto, že má kratší rozvor. Při pomalé jízdě byste ale vsadili na to, že je Triumph až moc tuhý. Po rozjetí totiž působí jak bedna dynamitu, která se nesmí během jízdy pohnout, jinak jdete do luftu. Jenže po chvíli zjistíte, že dojem tvrdosti je pryč a spíš vás polije blaho ze solidnosti až fortelnosti celého šasi. Angláni to takhle dělaj a k jejich nátuře se to skvěle hodí. Ano, na naše silnice je to někdy tuhé, ale pocit z kvalitně odvedené práce tu je větší a to občasné nepohodlí dalece přehluší.

Ducati je klasicky sportovní, ale tlumení pod vámi velkoryse pracuje a veškeré nerovnosti pobírá velmi dobře. S trochou nadsázky lze říci, že je Monster pohodlná motorka i na naše silnice a to už je vážně slovo do pranice. Tuhost je tu přesto znát a to především při vedení v zatáčkách. Ale tak to má bejt, tak mám Monstera nejradši. Horší je to když přijde na řadu víc nerovností najednou. To pak na Monsteru trochu poskakujete jak kulička pinballu. Pokud však mám napsat jednoznačný verdikt, je to nejlepší podvozek, co kdy Ducati na Monsteru udělala. Tím myslím to, že zachovala tuhost a přesnost ve volbě stopy, která je daleko od ostatních a navrch přidala měkkost. Oproti hodně přesné Yamaze, která těží z nejkratšího rozvoru, je Ducati ještě dál a stopu trefuje s přesností ostřelovače.

Jakmile však hupsnete zpátky na Yamahu je potřeba zdůraznit jednu věc. Tolik vstřícnosti kterou vám MT-10 dá je až dechberoucí a znám pár lidí kteří když slezli z Yamahy, tak chvíli nemluvili. Prostě je to tak nadchlo, že nemohli nalézt slova. Samozřejmě, že na woow efektu má podíl i mohutný výkon. Nicméně, naladit takto komfortně podvozek k tak silnému motoru a aby to všechno bezpečně fungovalo, to vážně klobouk dolů, pánové z Japonska! MT-10 vás zahrne pohodlím a to nemluvím ještě ani o jízdní pozici, která je bez jakýchkoli připomínek. Tak příjemnou a přitom ostrou Yamahu jsem dlouho neviděl. A na to, že na vás design zprvu mrkne okem tvrďáckýho a neotesanýho transformera, je to jak dva odlišné světy. Pro mě osobně jsou však řídítka až moc vysoko a v hlubokém náklonu na nich visím jak pavián na větvi. A tím pádem ani odezva od předního kola není tak citlivá jako dopředu nakloněný Triumph.

Brzdy na Yamaze jsou z naší skupiny taky nejslabší, ale to je daný už když se podíváte na logo výrobce oproti ostatním. Ano, žádné tu není. Sama o sobě ale brzdí MT-10 perfektně a když půjdete na jisto, že se svezete jen na Yamaze, je všechno v pořádku. Pokud však okusíte Monstera je to prostě lepší. Brzdící moment nebude sice o tolik bombastičtější, ale cit na páčce je suprový. No, a pak si někde nedejbože půjčíte Speedyho a nejradši byste do toho všeho kopli. Triumph brzdí z naší skupiny nejlíp. Rychle, ostře a s citem, pecka!

Po praktické stránce je na tom nejlépe Yamaha, která má všechno, co má univerzální naháč mít. MT-10 je hodně rychlá, pohodlná a obratná mašina. Neokoukaný design přitahuje velkou pozornost a to se u moderního naháče s cenou 369 990,-Kč hodně počítá. Ducati je nejmíň přirozená, ale jen díky svým proporcím a zaměřením na zábavu. Díky charakteru, který ne každý hledá, ale i kvůli ceně, bude okruh zájemců menší. Nicméně pokud na něm někoho uvidíte jet, tak palec nahoru a pokud to nestihnete, nevadí. Borec se beztak baví jízdou, že si vás asi stejně nevšimne.

Triumph je někde mezi. Nabídne oproti Ducati malinko víc prostoru pro řidiče, jeho motor zaujme širší spektrum řidičů a jeho projev na silnici je velice přirozený. Má víc charakteru než Yamaha, ale ztrácí v pohodlí. Mám ale rád ty jeho přední oči, byť mi letos tolik nesedí jejich tvar. Stále jde ale o poznávací znamení a nezapomínejme taky, že je tu s námi pěknou řádku let a to pro spoustu lidí dost znamená. Nedávno oslavil dvacet let a je čím dál víc oblíbenější. Speed Triple R je naháč pro všechno, ale přitom neztratil svůj charakter. A navíc je z naší party nejlevnější. Pro mě je to vítěz a klidně bych si ho pořídil v základní verzi, protože už tak je to kvalita jak řemen.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Ducati Monster 1200R
+ Design
+ Zábava, charakter motoru
+ Přesný podvozek

Triumph Speed Triple R
+ Kvalita zpracování
+ Motor ve všech směrech
+ Brzdy

Yamaha MT-10
+ Nejvíc výkonu
+ Pohodlí, pozice řidiče na cestování
+ Poskládaj se tady i silnější lidi


Ducati Monster 1200R
- Cena
- Jen pro hubený lidi

Triumph Speed Triple R
- Pro někoho design

Yamaha MT-10
- Brzdy v konfrontaci s ostatními


Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 87x
  2. Hlasováno: 172x
  3. Hlasováno: 96x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):



TOPlist