Honda CRF1100L Africa Twin Adventure Sports (2023)

prostě cheetah [číta] - pojmenována po zvířeti žijícím na tomto kontinentě (Afrika) a mající (podle mého názoru) i stejné vlastnosti jako je pružnost, ladnost, rychlost a krása. I z profilu mají skoro stejnou siluetu jejich hlavy

• 

  Moje CHEETAH

• 

• 

• 

Více fotografii

Motorka koupena od Honda - Moto Jarov

Výška jezdce: 178 cm

První dojmy - První dojmy byly nepopsatelné. Líbí se mi všechno. Nedejte na recenze o tom, co je nepovedené a špatné a vždy si svou vysněnou motorku sami otestujte a nenechte se odradit.

Motorku bych doporučil pro - Každému, komu se líbí a je ochoten za ni dát takovou cenu.

Doplňky na motorce - Padací rámy Touratech
Centrální stojan Honda
Prodloužení předního blatníku Pyramid
Rozšíření bočního stojánku SW motech
Tankring (podkova) Micro PRO SW motech
Tankbag Micro Pro SW motech
Plotna pro SHAD Terra
SHAD Terra - top case
Držák navigace Kappa

Recenze

Jsem toho názoru, že technické parametry a zkušenosti si člověk dnes dokáže shlédnout hlavně na YT. Ty se pak již často opakují a mnohdy jsou i subjektivní a dokáží nás spíše více rozhodit než pomoc k rozhodnutí. IMHO za každým nákupem motorky stojí především nějaký příběh a to je co mám rád a rád si o tom počtu. Ale abych nebyl pravidlům tohoto místa nic dlužen, připojuji i já své subjektivní postřehy:

Před rokem jsem otestoval jak manuál tak DCT. Ale nutno přiznat, že manuál jen z povinnosti, protože jsem na testování již přicházel s vnitřním přesvědčením, že pokud bude jednou ATAS tak ATAS v DCT. Já v něm spatřuji neuvěřitelné skloubení inovační technologie s pozitivním dopadem na komfort jízdy. A i při používání manuálního řazení na DCT bych nikdy nedokázal být na jiné motorce bez DCT stejně tak plynulý a rychlý. Ani já a ani nikdo jiný. Ale někdo si bez spojkové páčky a nožní řadičky nedokáže představit jízdu na motorce - a je to v pořádku

Dlouhá doba nabíhání displeje - ano, je to v každém videu a recenzi. Za mne: než si navléknu a dopnu obě rukavice, tak je displej "ON" a i kdyby nebyl, tak klidně mohu vyjet i bez něj (menší displej je k dispozici) a po pár metrech jízdy už svítí. ZA MNE: určitě žádný problém

Klávesnice na levém ovladači - není snad jediná recenze, která by nezmiňovala, jak je to nepřehledné a náročné. Upřímně. Pokud si dnes v digitální době koupíte jakoukoliv elektroniku, vždy jste nuceni strávit nějakou dobu čtením návodu a učením se ovládání přístroje. Jakmile jednou pochopíte logiku, již to děláte automaticky. To samé je to tady. Jakmile jednou pochopíte a hlavně nastavíte - málokdy pak přemýšlíte o tom, že by vás ovládání zdržovalo. Ano souhlas, ovladače by mohli být podsvícené, aby se vám ve tmě dobře hledaly. Ale u vašich prstů existuje motorická paměť (což jako hráč na kytaru používám, kdy pak věci bez dívání se na struny, hmatník) nebo tady na klávesnici, děláte automaticky a správně. ZA MNE: určitě žádný problém

Pozice blinkru a klaksonu - ano vskutku je jiná než jsme všichni zvyklí. Zatroubil jsem si během testovací jízdy při změně směru jízdy a dávání blinkrů? Ano zatroubil. Ale na konci druhé testovací jízdy to již bylo v pohodě. Opět zde funguje motorická (POZOR ne motoristická) paměť a už po převzetí první motorky jsem netroubil. ZA MNE: určitě žádný problém

Potápění předních vidlic při dobrzďování - ano, zažil jsem, ano také se mi to nelíbilo. Hlavně při projíždění zatáček s "trail braking" se mi to také moc nezamlouvalo. Proto jsem hned po pár desítkách kilometrů řešil úpravou předpětí na přední vidlici (přitvrzením). Z možných 15 otoček doprava jsem na 13. Standard pro DCT je na přední vidlici 8 otáček z minima. Zadní kyvná pružina je na 22 z 35 možných. Standard je nastaven na 7 pozici z minima. Jezdím sám s top boxem a jsem spokojen s dobrzďováním na křižovatkách i s průjezdem zatáček s použitím "trail braking". ZA MNE: určitě žádný problém

DCT převodovka - naprosto splnila má očekávání, právě proto, že vám dává spoustu prostoru věnovat se třeba správnému průjezdu zatáčkou, kdy nemusíte přemýšlet o ideálním načasování podřazování. A "prsknutí" do výfuku při podřazení je symfonie pro vaše uši. ZA MNE: určitě žádný problém

Apple CarPlay není bezdrátový pře bluetooth - ano není. Taky jsem si s tím chvilku hrál než jsem jen na zkoušku propojil s mým iPhonem. Fungovalo to? Ano. Používám to? Ne. Proč? Protože nepotřebuji za jízdy používat ani kalendář, ani žádné jiné aplikace, které Apple CarPlay nabízí. Na motorce používám moto navigaci Garmin ZumoXT a poté, co jsem objevil (prostřednictvím Tomáše Kocandy z Touratechu) aplikaci MyRoute App - si začínám plánování cest i užívat. Vlastní propojení, přenos a nastavení v ZUMO XT je otázkou vteřin. Takže Apple CarPlay - ZA MNE: určitě žádný problém

Citlivost na elektronický plyn (TBW - Throttle By Wire) - ano je tam. Několikrát se mi podařilo, hlavně při manipulaci za nulové rychlosti (otáčení se na úzké polní cestě), že jak natáčíte řídítky tak nechtěně vezmete více za heft. Normálně u manuálu (kdy držíte spojku) by se nic asi nestalo, ale tady to s vámi dost poskočí až se leknete. A … a příště si dáte pozor. ZA MNE: určitě žádný problém

Zhasínání motoru za jízdy - mnozí z vás vlastníků s tím mají nemilé zkušenosti. Z mne zatím (fingers crossed) se to nestalo. Ale vím, že tyto případy existují. ZA MNE: zatím žádný problém

Štít a aerodynamický hluk a ochrana proti větru - velice specifické podle výšky jezdce. Zjistil jsem, že pro mě to paradoxně nejlépe funguje, když je štít úplně nejníže. Jakmile zvednu, pociťuji větší turbulence do ramen. Rozhodně jsem neměl žádné subjektivní potíže s tím, že by mi to rvalo hlavu nebo hodně foukalo do hrudníku nebo ramen. Hluk neřeším, jezdím se špunty v uších. ZA MNE: určitě žádný problém

Kmitání řídítek při puštění řídítek - jasně, není žádný důvod pouštět za jízdy řídítka. Někteří popisují v recenzích, že se tak děje v nižších rychlostech. Vyzkoušel jsem mezi 45-55 km a opravdu se mi řídítka rozkmitala. Ve vyšších rychlostech se tak neděje. Někde jsem se dočet, že je to dané geometrií rámu a zvýšením těžiště zatížením zadku motorky. Tak jsem sundal top box a vyzkoušel a bylo po kmitání. Z toho důvodu jsem podruhé koupil menší top box, abych zbytečně zadek nezatěžoval. S menším top boxem kmitání zmizelo. ZA MNE: určitě žádný problém

Spotřeba - u Cheetah1 jsem do 500 km jsem cítil celkem silné vibrace do stupaček. Pak si motor sedl a vibrace zmizely. U Cheetah2 byly od počátku vibrace minimální. Obě motorky jsem zajížděl totožně a to stejně svižně. U Cheetah1 byla průměrná spotřeba po 4tis km asi 5,3l/100, u Cheetah2 po 2,5 tis. Km cca 5l/100. ZA MNE: určitě žádný problém

Proč jsem si nepočkal na model 2024? - Celý tento rok byla na YT "šuškanda" o tom, že nova Afrika 24 by měla mít něco jako turbodmychadlo, které by posunulo její výkon k BMW a KTM. Také se mluvilo i o adaptivním tempomatu. Toho jsem se trochu zalekl protože ani jednu věc vůbec nepotřebuji a je tedy zbytečné za to platit. Také jsem se obával s jakou novou grafikou přijdou, protože stávající trikolora se mi moc líbila. Takže proto jsem od té myšlenky upustil. Nakonec se na EICMA na podzim ukázalo, že tyto informace nebyly pravdivé a Honda přišla se změnami a vylepšeními, ale jinými - jako ES (electronic suspension) pro modely ATAS místo manuálního seřizování přední vidlice, přední 19” kolo, vylepšení výfuku a tím zvýšení točivého momentu,… Pravda je, že kdyby mi někdo už v srpnu potvrdil že nová AT bude mít přední 19” kolo (za tu samou pořizovací cenu), tak to bych asi o tom začal uvažovat. Ale za ES, adaptivní tempomat, nějaké ty Nm navíc bych asi nebyl ochoten akceptovat za ten samý model o cca 60 tis. Kč více (podle cen na EICMA 23). To už je opravdu přes limit.

Závěr: Vím, co jsem si vybral, moje očekávání se absolutně splnila, z DCT převodovky jsem nadšený, jízdní vlastnosti i při 21" předním kole jsou super i na silnicích v zatáčkách.

A teď příběh:

Kvůli dlouhé zimě jsem si jel převzít moji novou motorku, která nahradila moji milovanou VOSU-SUZU, až koncem dubna 2023. Tady poděkování Mírovi (Mihor), Sváťovi (Brinkley) za jejich užitečné postřehy před tím, než jsem se k nákupu odhodlal.
Do Hondy jsem předtím přivezl i doplňky, aby bylo vše správně namontováno. Po loňské testovací jízdě jak na manuálu tak na DCT jsem zhruba věděl, co mohu očekávat a tak jsem začal se zajížděním motorky, abych měl do června natočeno prvních záběhových tisíc. To se podařilo a já jsem nepřestával být spokojený s projevem motorky. Po záběhu jsem vyzkoušel i lesní a polní cesty a potvrdilo se to, co je známé všem vlastníkům ATAS. A to je to, že to motorka jednoznačně zvládne, ale na větší off-road to kvůli váze určitě není. Stejně jsem věděl, že většinu času budu trávit na silnici a tak jsem byl stále spokojený a šťastný. Kvůli lepšímu chování na silnici jsem vzhledem ke své váze zvýšil předpětí předních tlumičů i pružiny na zadní kyvné vidlici. Měl jsem najeto již 4tis.km a stále radost a spokojenost. Na červenec jsem naplánoval se dvěma kamarády okružní cestu kolem ČR - "Motocyklovéslastikolemvlasti", co nejblíže hranic. Začínali jsem na jihu od Nové Bystřice a jeli jsme proti směru hodinových ručiček. Vychytal jsem z radarů i správné dny pro dobré počasí s tím, že poslední 2 dny měly být mírné přeháňky. Moc jsme si to všichni užívali, krásná příroda, pole, louky, lužní lesy, skály, … paráda. Pátý den jsme za deště dojížděli do cíle v Krušných Horách. Do té doby jsem s pneu Metzeler Karoo Street neměl na mokru žádné zkušenosti. Očekával jsem po zkušenosti s moji předchozí motkou Suzou-Vosou (kde byly pneu Bridgestone Battlax A41 a na vodě držely perfektně (viz. Moje cesta do Itálie 4,5 hodiny v dešti)), že se budou chovat stejně dobře. Asi jsem se na to neměl moc spoléhat. Již ten den při krátké vracečce 180 stupňů při rychlosti 25 km/h, bez dotyku brzdy, mi ulétlo na chvilku zadní kolo. Jen jsem si pomyslel, že tohle by se mi s Vosou nestalo. No nic, druhého dne jsme se vydali na předposlední den cesty a sjížděli z Krušných hor přes Boží dar směrem na Karlovy vary. Do našeho odjezdu ještě trochu pršelo, ale když jsme vyrazili, tak již přestalo. Silnice ale byly stále mokré, horské prostředí, chladno. Takže jsme jeli opatrně. Postupně se začalo oteplovat, ale na silnicích stále mokro. Měl jsem si vzpomenout na příhodu se zadním kolem z předchozího dne a všechno mohlo být jinak. Opatrně jsme kroutili zatáčky při sjezdu lesem dolu do Nejdku. Při jednom nájezdu do pravotočivé zatáčky, cca 35-45 km/h, brždění motorem před zatáčkou a pak jemně "trail braking", a pak jsem najednou ztratil přední kolo a motorka i já jsme se poroučeli do protilehlého svodidla. Sv. Krištof byl s námi a v protisměru tou dobou nejelo žádné auto jinak bych tyto řádky už asi nepsal. Po 10m jsme doklouzali - Cheetah zůstala zaklíněná zadním horním kufrem bod svodidlem a já se po para-kotoulu zastavil před svodidlem. Vstal jsem, rekognoskoval svůj stav a pak stav motorky. Mezitím dorazili kámoši a začali řešit bezpečnost místa. Myslel jsem že jsem OK, ale po opření se předloktím o svodidla, abych to ještě rozdýchal, jsem pocítil bolest kolem ramene. I tak jsem ještě pomáhal kámošům vytáhnout a postavit motorku. Po dotazu, zda jsem OK, jsem musel připustit, že je asi zlomená klíční kost. Tak jsme volali nejen policajty, odtahovku, ale i záchranku. Tím bylo víceméně jasné, že naši cestu společně už nedojedeme. Kamarádi vše zařídili a zároveň mě ujistili v tom, že letošní sezona je za mnou. Po příjezdu záchranky jsem ještě policii fouknul do balonku (negativní) s příslibem, že se ještě uvidíme v nemocnici v Karlových Varech. V nemocnici po všech vyšetřeních zjistili 4 zlomená žebra a nadvakrát zlomenou klíční kost. Pan policajt přišel druh den do nemocnice sepsat protokol. Pochválil mě za správné moto oblečení a výstroj, které mě opravdu ochránily ještě před horším úrazem. Později jsem zjistil, že při para-kotoulu jsem si i křísnul helmou o zem. Doktor mi řekl, že mě stejně do 3 dnů pošlou domů do Prahy a tam abych si našel chirurga, který vyhodnotí jestli klíční kost operovat nebo nechat srůst.
CO TEĎ?
Tak dobře to v květnu začalo a nyní na konci července by to mělo skončit takhle? S tím jsem se nechtěl smířit. Nejprve moje vyhlídky. Jak dlouho může trvat než budu schopen opět sednout na motorku? A pokud budu - tak na jakou? Doktor řekl, že pokud to bude dobře zlomené, tak bych byl schopen do 6-8 týdnů být READY. Doufal jsem v to a taky v letošní počasí, které by mohlo motorkářskou sezonu protáhnout až do konce října. Věděl jsem, že mám v pojistce sjednanou GAP. Pokud motorka bude totálka, což se dalo předpokládat, protože jsem při zběžném prohlédnutí na místě nehody zjistil, že měla naraženou čelní část rámu, mohl bych okamžitě pořídit stejnou novou. Na nic jsem nečekal a hned druhý den jsem zavolal do Hondy. Popsal jsem jim situaci, co se stalo, že jim tam jede na odtahovce havarovaná motorka a zeptal jsem se, jestli mají skladem úplně tu samou. Bohužel odpověď byl negativní.
CO TEĎ?
Nejen, že by to měl být konec letošní sezony, ale taky nejistota ročníku 24. Věděl jsem, že Honda na ATASu chystá změny, nevěděl jsem s jakou barevnou šíleností v grafice přijde, jaké zbytečné doplňky a změny představí, ale byl jsem si jistý, že to nebude za stejný model jen kosmetická úprava ceny, ale že to bude asi pořádný skok, který bych už nemusel akceptovat. A tak ležím, nemohu se bolestí ani moc pohnout a přemýšlím …
CO TEĎ?
Najednou mi zvoní telefon a volá Honda, že prý se pán předtím přehlédl a myslel, že je to manuál, ale je to DCT v trikoloře poslední kus … a jestli ho chci rezervovat. Neváhal jsem ani chvilku a aniž bych měl jistotu jak dopadne pojistná událost a taky já, řekl jsem : "Určitě ano". Po třech dnech mě propustili z nemocnice, manželka mě převezla do Prahy a ani se nedivila, když jsem jí řekl, že mám objednanou novou Cheetah2. Asi si myslela, že je to ještě následek úrazu, něco s hlavou, co ještě nebylo jen dostatečně vyšetřeno.
CO TEĎ?
Po vyhledání chirurga, dalších RTG snímcích zněl verdikt - nebudeme operovat. V tu chvíli jsem si myslel, že to je zbytečné zdržení. Naivně jsem si myslel, že operace, dlaha atd. .. A je to cajk. Ale pan doktor mi vše vysvětlil upozornil na úskalí operace a následné vyndávání dlahy s deseti šrouby, na následnou regeneraci a rehabilitaci a nakonec jsem odcházel spokojený s tím, že verdikt zní: "Táhni a srůstej". Takže následovaly týdny s fixační ortézou kolem ramena a ruky, špatné spaní jen na zádech, na což nejsem zvyklý a další kontrolní návštěvy s novými RTG snímky a sledování srůstání úlomkové zlomeniny klíčku.
CO TEĎ?
Mezitím jsem dostal vyrozumění od Hondy, že motorka je totálka. Pojišťovna zahájila likvidaci pojistné události, která v tomto případě začíná aukcí havarovaného vozidla/motorky a pak po úspěšném prodeji pokračuje doplacením do původní pořizovací částky. Do likvidace z havarijka jsem dal i součásti vybavení motorky jako padací rámy, top box, centrální stojan, prostě vše co nebylo součástí motorky v době pořízení. Dále i moto výstroj jako kalhoty, bundu, rukavice, helmu. Na začátku září byla likvidace ukončena a na mém účtu se objevila částka za novou motorku plus další páďo za veškerou poničenou výstroj a výbavu motorky.
CO TEĎ?
Hned jsem volal do Hondy, že posílám úhradu pořizovací ceny rezervované motorky a do týdne jsem tam s doplňky kvůli jejich montáži. Během té doby a přemýšlení zjišťování informací v diskusích a na webech (i zahraničních) i klábosením s ostatními kamarády motorkáři jsem přišel k závěru, že chování pneu Metzeler Karoo Street "na mokru" není dobré a proto hned nechám osadit jiným typem pneu. Při rozhodování jsem hledal pneu, která poskytne větší jistotu hlavně za mokra. Volba padla na Michellin Anakee Adventure. Po dvou dlouhých počasím krásných týdnech, kdy se papírovalo a montovaly doplňky mi zavolali z Hondy, že vše je připraveno.
CO TEĎ?
No přece to, co se zdálo na počátku úplnou utopií. Dne 21. září jsem přebíral moji Cheetah2 Nyní stihnout co nejrychleji poctivě natočit záběhových 1 tis.km a ještě si trochu užít tu letošní sezonu.
Na poslední kontrole počátkem října mi pan doktor podle RTG snímku sdělil, že se mu to moc líbí a je hodně spokojený. A pokud je spokojený on, že musím být i já. A já jsem byl a to tak, že hodně. Řekl mi, že pokud si ještě letos budu dávat dostaveníčko s asfaltem, pak klíček určitě znovu praskne. Ale jinak mohu bez omezení začít cvičit a posilovat ochablé svalstvo. Takže …
CO TEĎ?
Bylo to úplně jasné - krásný podzim, teplo, ještě relativně dlouhé dny … poslední výlet na dva dny do Rakouska….
Ale ještě předtím znovu na místo činu k Nejdku, kde se to přihodilo, projet si znovu zatáčku a nějak to uzavřít. Hotovo. A nyní do Rakouska. Bohužel moji kamarádi do Rakouska se mnou nemohli a tak jsem vyrazil sám. Nemělo to chybu. Uprostřed týdne 12.-14.10. bylo slunečno, na silnicích prázdno a já jsem si zažíval neuvěřitelný COMEBACK. Podzimní rakouské Alpy byly vymalovány jako z katalogu a já jsem se v helmě musel neustále smát . Dokud neznáme konec příběhu, nikdy nemůžeme soudit. Začalo to pěkně, pak to nebylo vůbec hezké a nakonec to skončilo moc hezky. A toto je konec mého příběhu… nebo možná začátek nového. Poslední vyjížďku jsem měl 30.10. Na Cheetah1 jsem stihl najet 5 tis.km a na Cheetah2 jsem ještě v této sezoně najel 2,5 tis.km. Jsem rád, že se nepotvrdila slova mých kamarádů v době události - totiž to, že je to pro mě konec sezony.
Ten je pro mě až nyní
CO TEĎ?
Teď přeji všem hodně trpělivosti při čekání na sezonu 2024. Nikdy to nevzdávejte i když to vypadá beznadějně.