Logo Vincent HRD Vincent HRD

Informace o značce

Hledáme-li kořeny motocyklů Vincent, musíme se vrátit až do dvacátých let minulého století. V roce 1924 totiž úspěšný závodník, vítěz TT 1921, a letecké eso první světové války Howard Rayymond Davies začal vyrábět motocykly vlastní konstrukce pod značkou vytvořenou z iniciál svého jména. Používal motory JAP 500 ccm a třístupňové převodovky Burman. Vítězství na TT opakoval v roce 1925 už na stroji HRD ve třídě Senior, ale prodej cestovních motocyklů nebyl uspokojivý a firma 1.ledna 1928 vstoupila do dobrovolné likvidace. Za měsíc ji koupil Ernest Humphries z OK Supreme Motors. Ten se rozhodl prodat jméno, přípravky, nástroje a modely a brzy je také prodal Philipu C. Vincentovi za 500 liber, kterému s koupí pomohla rodina. Vincent chtěl zahájit výrobu motocyklů a potřeboval zavedené jméno, aby ho mohl využít k rozjezdu firmy. Výroba se přesunula do Stevenage a nové motocykly se jmenovaly Vincent HRD.
Vincent – nejrychlejší motocykl světa

Historie značky

Philip C. Vincent se narodil 14.března 1908 ve Fulhamu nedaleko Londýna. Svoje mládí prožil se svými rodiči na dobytčí farmě v Argentině. V jedenácti letech se vrátil do Anglie, aby dokončil školní docházku. Ve čtrnácti letech jako nejlepší žák ze svého ročníku složil přijímací zkoušku na průmyslovou školu v Cambridge. Technické věci působily svým kouzlem na mladé studenty, brzy byl napaden motocyklovým bacilem a když mu bylo šestnáct let, koupil si motocykl BSA 350 ccm. V učení se seznámil s Howardem R. Daviesem, jehož motocykly HRD se těšily velmi dobré pověsti. Ten se stal Vincentovým idolem.

Bystrý student zlepšil jízdní vlastnosti svojí BSA namontováním trojúhelníkové zadní kyvné vidlice. Pružení zadního kola zajišťovaly dvě vodorovně umístěné vinuté pružiny. S tímto systémem byl Vincent o mnoho let před Yamahou, která v polovině sedmdesátých let předvedla svoje pérování Cantilever s jednou středovou pružinou.

Mezitím se Philip C. Vincent stal strojním inženýrem a mohl se soustředit na rozvoj vlastních motocyklů. V roce 1928 přišel s motocyklem, který měl trojúhelníkový rám s trojúhelníkovou zadní kyvnou vidlicí. Přední kolo bylo uloženo ve vidlici systému Druid a motocykl poháněl jednoválcový motor JAP 350 ccm s rozvodem OHV. 20 mechaniků sestavovalo každý motocykl jednotlivě, kus po kuse jemnou pečlivou ruční prací. Od roku 1928 do konce roku 1931 sloužil trojúhelníkový rám jako základ modelové řady s jednoválcovými motory JAP 350; 500 a 600 ccm – celkem vzniklo až do té doby 118 motocyklů.

Trojúhelníkový rám vystřídal v roce 1932 trubkový rám Diamond. Znovu byla použita trojúhelníková zadní vidlice se dvěma horizontálními pružinami stále bez tlumení, k odpérování zadního kola. Přední kolo dostalo novou, také netlumenou lichoběžníkovou vidlici Brampton. Brzdové ústrojí zlepšil Vincent v roce 1933. Od tohoto roku jsou používány polonábojové bubnové brzdy průměru 178 mm u předního i zadního kola.

Vincent přijal v roce 1933 zkušeného australského konstruktéra motorů Phila Irvinga. Společně vyvinuli první jednoválcový motor 500 ccm OHV, který dával pozoruhodný výkon 25 koní při 5300 ot/min. Přesně vzato, teprve v roce 1934 začala vlastní historie Vincent HRD. Od roku 1934 do roku 1939 vyráběli modely série A: „Meteor“ s výkonem 25 koní, „Comet“ s výkonem 26 koní a „Comet Special“ s výkonem 28 koní.

Po úspěchu jednoválců se zaměřili na trend dvouválcových V-motorů 1000 ccm. Pro tento agregát změnili masivní klikovou skříň a nový klikový hřídel. Z osvědčeného jednoválce 500 ccm byly převzaty hlava válce, válec, píst a ventilový rozvod. Primární převod na čtyřstupňovou převodovku Burman byl řetězem. Nový mohutný motor dával 45 koní při 5 500 ot/min a stěží se vešel do upraveného rámu Diamond. Testovací jezdec George Brown dosáhl s Vincent HRD Rapide série A rychlost 110 mil za hodinu, což odpovídá 176 km/h. Tím se stal Vincent nejrychlejším cestovním motocyklem na světě! Ovšem sotva jiný testovací jezdec a tím méně majitel Rapide dosáhl ve veřejném silničním provozu takové rychlosti. Jenom na závodní dráze se dalo jet na plný plyn. Brzy kolovalo mnoho neobyčejných příhod o mýticky rychlém Rapide. Protože motor měl četné olejové potrubí k zásobování mazacích míst na hlavách válců, brzy dostal v Anglii přezdívku „Plumber´s nightmare“, volně přeloženo noční můra z potrubí. Phil Irving v roce 1937 opustil firmu Vincent, aby pracoval pro Velocette, ale v roce 1943 se vrátil a začal plánovat nástupce série A.

Do roku 1940, kdy i Anglie se dostala do válečných zmatků, bylo vyrobeno 764 kusů čtyř modelů 500 ccm a 77 kusů nejrychlejších Rapide. Po dobu války byla motocyklová výroba zastavena, továrna se věnovala zbrojní výrobě. Motory Vincent byly během války používány také ve člunech a přenosných čerpadlech, konec války zastihl Vincent připravený k obnovení výroby motocyklů. Vincent začal již směřovat na americký trh, v roce 1944 Eugen Aucott otevřel jeho první obchodní zastoupení ve Philadelphii. Další následovaly.

Ihned po válce začali Phillip C. Vincent a jeho šéfkonstruktér Phil Irving opět konstruovat motocykly. V sérii B se představil nový podvozek, který sestával ze čtyřhranné bezešvé trubky, která sloužila i jako nádrž oleje. Zastávala vlastně klasický rám, přední a zadní pérování bylo připevněné přímo na olejovou nádrž, která byla skrytá pod palivovou nádrží.motor byl nosnou součástí rámu. Vincent to nazval kosočtverečný rám. V té době to způsobilo senzaci a stejné řešení se používalo i u jiných výrobců do konce sedmdesátých let. I zadní zavěšení systému cantilever se stalo široce používaným u dalších motocyklů, stejně jako použití převodovky v bloku s motorem. Byla také vylepšena přední vidlice Brampton. Z dnešního pohledu se zdá být divné, že Vincent mohl vidět potřebu konstrukce zadního zavěšení typu cantilever, stejně jako řadu jiných nových myšlenek, ale stále používal přední vidlici Brampton s třecím tlumičem. Oba Philové cítili, že teleskopická vidlice je náchylná k bočnímu ohybu a tak vytrvali u této vidlice.

Zadní kolo bylo zavěšeno na pro Vincent tradičním trojúhelníkovém kyvném rameni, které bylo shodné pro všechna provedení. Motory byly koncipovány tak, aby je bylo možno montovat stavebnicovým způsobem. Mnohé části jednoválce se hodily i na dvouválce. Paleta modelů ponechávala jména Meteor, Comet a Rapide.

Se zavedením u Vincentu vyvinuté přední vidlice „Girdraulic“ v roce 1948 se u Vincenta uvedla série C. Zde nyní nastoupilo několik významných doplňků modelů a z nádrže zmizelo definitivně logo HRD. Jako sportovní model nabízeli Black Shadow, který měl výkon o 10 HP vyšší než Rapide. Pro lepší odvod tepla, ale také pro zvýraznění jedinečnosti, lakovali model černou barvou speciální metodou. Jako rychlost uváděli „daleko nad 200 km/h“, což obdařilo stroj samými nej-nej. Pro soutěže postavili celých 16 kusů typu Black Lightning, který měl se svými 80 HP dosahovat rychlosti asi 245 km/h. Ovšem cenově byl jen málo dostupný.

Ve třídě do 500 ccm vznikl z Cometu typ Gray Flash jako závodní model, který byl k dostání v letech 1949 až 1951. Na tomto stroji dělal své první závodnické krůčky i John Surtees, jediný mistr světa na motocyklu i v automobilové formuli 1.

Vincent v Americe prodával motocykly prostřednictvím dealerů Indianu a v roce 1948 byl do Stevenage poslán Indian Chief, aby mohl být dodáván s motorem Vincent Rapide. Z toho měl vzniknout hybrid Vindian, ale ten nikdy nepřišel do výroby.

Vincent Comet Touring 500cc 1951

V roce 1954 se Vincent dostával do stále horšího a horšího finančního postavení. Proto se začal ohlížet po výrobě jiných typů. Koncem roku 1954 nebo začátkem roku 1955 byl postaven prototyp tříkolky s názvem „Polyphemus“, s motorem Vincent Rapide 998 ccm. To obsahovalo loučení s motocykly Vincent, stejně jako kola, použitá z Morris Minor a sestavení založené na materiálech, užívaných u modelů Knight/Prince. Se standardním motorem Rapide 1955 mohl prototyp dosáhnou rychlosti 90 mil/h, s motorem Black Lightning 117 mil/h.

Po vývoji byla nová tříkolka Vincent nabídnuta v roce 1955 veřejnosti za 500 liber. To byla příliš vysoká částka pro tu dobu (BMC Mini se prodával o šest let později za 100 liber), zvlášť pro vozidlo bez zpátečky, startéru a stříšky. Vincent žádnou neprodal.
Pouze čtyřicet dvoudobých NSU-Vincent Fox 123 ccm byl postaveno v roce 1955. Také byly k dispozici čtyřdobé NSU-Vincent 98 ccm s rozvodem OHV a Vincent také prodával mopedy NSU-Quickly; ne příliš dobře jak se zdá, protože NSU vzal jejich odbyt po roce do svých rukou. Tyto typy byly inzerovány společně s Vincent série D.

Bohužel, motocykly Vincent byly stavěné ručně a tedy nákladně. Celkem 11 000 motocyklů bylo prodáno v poválečné době. Odbyt se zhroutil v roce 1954 a to přinutilo společnost vyrábět mopedy NSU (prodáno 20 000 kusů během jednoho roku – to ukazuje, jak se trh změnil).
Na banketu Vincent Owners Clubu v létě 1955 oznámil Phil Vincent, že společnost nemůže již déle pokračovat vzhledem k velkým ztrátám a výroba motocyklů skončila téměř okamžitě poté.
Týden před Vánocemi 1955 sjel z linky poslední motocykl Vincent a byl pohotově opatřen nálepkou „The Last“ (poslední).

Továrna potom přešla na všeobecnou strojírenskou výrobu průmyslových motorů, vyráběla také vodní skútr Amanda, pravděpodobně první, který se dostal na vodu. Konstruktéři Vincentu ztratili život při jeho testování – utonuli na moři.
Vincent Firefly byl vyráběn jen v letech 1953 až 1956. V prvním roce byl dodáván jenom jako kit. Když byl použit ve speciálním kole Sun v roce 1954 a 1955 nebo do rámu Phillips v roce 1956, byl znám jako Vincent Power Cycle.
Motory Vincent byly také přizpůsobeny do jiných rámů. Většinou jsou to Norvin, s použitím rámu Norton featherbed buď se spodní rámovou trubkou nebo bez ní. Specialisté na výrobu rámů také vyráběli rámy pro motory Vincent.

Vincent Nero 1000cc 1958

Fritz Egli, švýcarský specialista na výrobu rámů a podvozků, vyrobil Egli Vincent a mezi léty 1967 a 1972 jich vyrobil na 100 kusů. Repliky Egli-Vincent byly postavené také u jiných firem.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.


TOPlist