Reportáž z britského Národního muzea motocyklů

Text: Radek Babička | Foto: Radek Babička | Zveřejněno: 9.6.2017 | Zobrazeno: 15 553x

Norton, Triumph, Ariel, Rudge nebo BSA. Kdo by neznal značky motocyklů z britských ostrovů? Ale co třeba Calthorpe, Fairy, Atlas, Diamond, Grindley a desítky dalších? Národní muzeum motocyklů na okraji anglického Birminghamu má ve své sbírce zástupce neuvěřitelných 170 značek. Všechny jsou domácí. Celkově tu pak můžete obdivovat přes 1000 motorek. Pokud byste u každé strávili minutu, zabrala by vám prohlídka muzea téměř 20 hodin.

Reportáž z britského Národního muzea motocyklů

Kapitoly článku

Oči každého obdivovatele motocyklové techniky se rozzáří hned při vstupu do foyer. Sajdkáry z počátku 20. století, Norton Manx z roku 1960 a jeho detailní dřevěná replika, koutek věnovaný legendě Manu Geoffu Dukeovi, staré automaty od Segy, na kterých si Man můžete projet a obchůdek, o kterém je vám hned jasné, že v něm při odchodu nějakou tu libru utratíte.

Po zaplacení vstupného (pro dospělého 10 liber) se vám otevírá vstup do dalších pěti velkých místností. Ta první představuje chronologicky vývoj motocyklové techniky. Od tříkolek Ariel z roku 1898 až po kousky z počátku 60. let aneb od strojů o výkonu dva a čtvrt koně až po nadupané šest set padesátky od značek Norton či Scott.

Obdivovat tu můžete třeba legendární Minervu od BSA (1903), jeden z prvních skútrů Autoglider (1921) s motorem namontovaným nad předním kolem, zaujme i rudý Vincent (1951), který svoji barvu získal na základě četné poptávky ze zámoří, kde klasické černé provedení přišlo potenciálním kupujícím nejspíš fádní. A fanoušci motocyklového sportu tu jistě stráví několik minut nad sbírkou trofejí Geoffa Dukea a především při obdivování jeho Nortonu z roku 1949, na němž si dojel pro své první vítězství na Manu.

V dalších třech místnostech jsou jednotlivé značky seřazeny abecedně od ABC až po Zenith. V první z nich se můžete navíc podívat, jak se motocyklová historie prolínala s tou válečnou. Mezi sajdkáry „vytuněnými“ kulomety určitě upoutá pozornost Welbike, který by se dal s trochou nadsázky označit za kapesní motorku. Během 2. světové války je spojenci shazovali v kontejnerech z letadel, aby tyhle skútry pomohly pozemním jednotkám. Ostatně na jednu nádrž ujely téměř 150 kilometrů.

Exkluzivního prostoru k prezentaci se tu dostává prototypu Marsh Four. Po domácku vyrobené závodní motorce, kterou chtěl nadšenec Fred Marsh na začátku 60. let reagovat na nadvládu italských strojů v závodech Grand Prix. To se mu sice ani zdaleka nepodařilo, ale i tak vyrobil unikátní skvost, který po různých úpravách dosáhl až na „maximálku“ přes 200 km/h. Svůj koutek tu mají i policejní motorky britské provenience.

Poslední sál patří závodní historii. Obdivovat zde můžete první závodní Norton z roku 1906 s výkonem 8 koní, jeho mladší sourozence, kteří dlouhé roky dominovaly Tourist Trophy na Manu, Triumph Works – vítězný motocykl čtyřiadvacetihodinovky Bol d’Or z roku 1970 nebo BSA Rocket, s níž ve stejném roce brousil dráhu v Daytoně při závodu na 200 mil legendární Mike Hailwood. Nechybí zde ani speciály, které překonávaly rychlostní rekordy.

Máte-li cestu do Anglie, určitě si zastávku v Národním muzeu motocyklů přidejte do svého itineráře. A věřte, že jedna návštěva opravdu nestačí. Když jsme po třech hodinách muzeum opouštěli, určitě jsme neměli pocit, že jsme se všech těch motocyklových skvostů dostatečně nabažili.

Norton Manx 30M 500cc 1960