Jízda veteránů Brno-Soběšice

Předpověď počasí, která už zkraje minulého týdne věštila deštivý víkend, naštěstí nevyšla, a tak byl minulou sobotu takřka ideální motoristický víkend. Už od rána kroužila Brnem a okolím historická auta a motorky. Všichni měli jeden cíl - areál Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka, který hostil výstavu veteránů a odkud stroje startovaly do jízdy do vrchu.

 

A jak to na místě vlastně vypadalo? Davy lidí, burácení motorů, vůně spáleného benzínu, prostě úžasná atmosféra, kterou dotvářeli i účastníci v dobových oděvech. Už během dopoledne se rozlehlá zahrada až neuvěřitelně hustě zaplnila vozidly i diváky, kteří zaplacením padesátikoruny u vstupu přispívali do nadačního fondu ústavu. Mezi více než dvěma stovkami vozidel, která se akce účastnila, převládaly motocykly. Asi 150 jednostopých vteránů bylo rozděleno do několika kategorií, podle stáří a výrobce.

V kategorii řemenových, tedy nejstarších motocyklů, zaujal asi nejvíc svou bezvadnou dobovou patinou Douglas 2 3/4 HP z roku 1919 s podélným motorem boxer. Zvuk téhle motorky je ostrý, práskavý, ale přitom poměrně tichý.

Mezi motorkami kategorie Vintage, tedy do roku výroby 1930, se představla škála strojů, z nichž mnohé zcela běžně brázdily i tehdejší prvorepublikové silnice. Velkou pozornost vzbudilo hlavně startování legendárního motocyklu pro tři, Čechie-Böhmerland z roku 1929. Natočit tuhle mašinu není žádná legrace, kromě pořádné fyzičky to totiž vyžaduje také detailní znalost motoru. Ten nesmí být ani na suchu, ani ulitý, a přesně podle teploty je potřeba na řidítkách pomocí páček nastavit směs karburátoru a hodnotu předstihu. Odměnou za zdlouhavou a namáhavou proceduru, kterou užasle sledovaly desítky diváků, ale nakonec byl zvuk nastartovaného Böhmerlandu. Ten je jedním slovem brutální, člověku se až ježí vlasy z toho hluku. Žlutočervená Čechie vážně budí respekt.


Docela neobvyklým strojem, který rozhodně nebývá na srazech veteránů k vidění často, byl i Scott Squirrel z roku 1923. Zaniklá anglická značka Scott se proslavila na svou dobu neuvěřitelně výkonnými dvoutakty, ktaré měly tehdy unikátní vodní chlazení! V závodním provedení Tourist Trophy se účastnil závodu také nádherný černobílý Scott, u kterého jen odborníci zblízka poznali, že se nejedná o původní stroj z roku 1929, ale o mladší repliku.


Z dalších předválečných motorek zaujalo třeba NSU, které je se svým jezdcem, Petrem Hošťálkem, již tradičním účastníkem našich veteránských srazů. Jen já jsem zelenočerný německý stroj o výkonu 4 koní viděl letos už asi počtvrté. V historicky nejnabitější kategorii Vintage nechyběly kromě českých strojů Praga nebo Premier ani skvosty z britských ostrovů, jen namátkou šlo o Sunbeam 9, Triumph CN, AJS R10 nebo Matchless V. Zvláštní kategorii pak vytvořila necelá dvacítka motocyklů Ariel, od malého stroje z roku 1916 až po velký čtvercový čtyřválec Square Four z roku 1952. Nezaměnitelný červený Ariel Red Hunter 500 ccm poznávali někteří diváci starších ročníků narození na první pohled, tyhle motorky byly u nás hodně rozšířené ještě po válce.



Dvojnásob to potom platí o strojích fenomenální značky BSA, která byla v prvních poválečných desetiletích absolutně největším motocyklovým výrobcem světa. Jedenáct těchto strojů vytvořilo samostatnou kategorii. Nechyběl legendární BSA S28 Sloper s charakteristickým nakloněným válcem, jedna z nejhezčích předválečných motorek, ani známý model M20, nejrozšířenější vojenská motorka všech dob, kterou sedlali během druhé světové války vojáci britské, americké i ruské armády a která se před Únorem '48 objevovala i v barvách naší ČSLA. Mně se v téhle kategorii asi nejvíc líbil BSA Empire Star z roku 1937. Je to stroj, který byl nejrychlejší seriově vyráběnou předválečnou motorkou.


 
Kromě slavných britských značek se diváci v zaplněné zahradě Kociánky kochali také zhruba desítkou amerických motorek. Tři indiáni a několik harlejů ukázaly typickou americkou produkci z let 1922-42. Hlavně naleštěný Indian Scout z roku 1928 se sajdou byl skutečnou ozdobou brněnské akce.


Nejpočetnější kategoríí byla v sobotu Post Vintage - motocykly ze třicátých let. Zde si už přišli na své všichni příznivci domácích značek JAWA a ČZ, a tak jsem mohl spolu s mnoha diváky doslova slintat třeba nad úžasným strojem JAWA 500 OHV z roku 1931 v dobovém stavu a se sajdou, nebo nad nezaměnitelnou černobílou ČZ 175 Special z roku 1937. Sidecar s sebou přivezl také perfektně naleštěný Sunbeam 9 z roku 1932. Naopak moped ES-KA Mofa (1939) byl rád, že uvezl samotného jezdce. I neznalce motorek pak musela zaujmout slečna Kristýna, která se za povlávání své blond hřívy zpod helmy  přihnala na motocyklu New Imperial z roku 1923. V kategorii se dál objevil třeba kdysi obrovsky drahý Brough Superior S80, který byl celý ručně vyráběný a nadvakrát skládaný, takže každý kus je vlastně unikát. Popisovat dál jednotlivé stroje by bylo plýtvání slovy a ani to nelze, mezi třiceti motorkami ale byly k vidění nádherné kusy značek FN, Panther, Terrot, Zündapp, BMW nebo DKW.




Kromě Arielu a BSA se ve zvláštních kategoriích zúčastnily letošních Soběšic také značky Rudge Withworth a Norton. Rudge se prezentoval krásnou řadou meziválečných závodních motorek, tyhle stroje patřily ve své době k nejrychlejším.


Nortony nejsou u nás ničím neznámým, do Československa se po válce legálně dovážely a snad i proto tu bylo k vidění asi deset modelů ES2 z konce padesátých let, které představovaly tehdejší "tuzexovou" alternativu k domácí Jawě 500 OHC. Norton CS1 jiz roku 1929 jsem však viděl na našem srazu prvně a hlučný zvuk jeho řvoucího motoru mi v uších bude znít ještě dlouho. Jezdec byl navíc se strojem bezvadně sladěný...


Ještě než byl v 11 hodin odstartován závod, stihnul jsem si prohlédnout i motorky poválečné, do roku výroby 1965 Tato kategorie byla omezena na stroje čtyřtaktní, snad aby se zamezilo obvyklé záplavě Péráků a Kývaček, kterých je na každém srazu nepočítaně a kvůli kterým někdy možná trochu zanikají stroje zajímavější. Myslím, že to bylo prozíravé rohodnutí, a tím rozhodně nechci jako jezdec Péráka říct, že by poválečné Jawy byly tuctové motorky. Jen mám poslední dobou dojem, že některé srazy veteránů by se často daly považovat za výjezdní Jawáč a tak místo dvaceti navlas stejně báječně renovovaných nachromovaných Jawiček jsem raději obdivoval byť třeba orzlé, ale zato unikátní britské nebo německé stroje. Už zdálky poutal pozornost výstavní Sunbeam S8, těchto motorek je u nás jen několik. Na svou dobu jde o designově vyšperkovaný stroj, S osmička je prostě krásná motorka a nebýt právě Péráka, řekl bych, že je to nejhezčí motorka ze čtyřicátých let. Dalším v našich končinách neobvyklým strojem byl v Brně Vincent HRD, závodní BMW se sajdou nebo Moto Morini, jehož jezdec se postaral o rozruch hned po startu, neboť za obrovského burácení motoru a kvílení gum nevybral hned první ostřejší zatáčku a skončil ve křoví. Nic se ale nestalo a celá příhoda se obešla bez jakékoliv újmy na zdraví nebo na železe.