Sunbeam S8 - tichý gentleman

Pokud by se motorkám dala přiřadit lidská podoba, pak by tenhle stroj byl zosobněním uhlazeného anglického lorda, který sice na pohled budí respekt, uvnitř ale ukrývá ledový klid a přívětivé srdce. Přesně tak totiž Sunbeam S8 působí - elegantní, silná, ale tichá motorka, která se svou anglickou rozvážností nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Prostě jednostopý šlechtic!

Sunbeam S8 - tichý gentleman

Kapitoly článku

Anglické Sunbeamy vždy patřily k nedražším a nejluxusnějším motorkám na trhu. Nevynikaly nějakým výrazným inovátorstvím, nepřicházely s novými technologiemi, ale nabízely zákazníkům osvědčenou spolehlivost, pohodlí a uhlazený design. Sunbeam S8, poslední model v dlouhé historii téhle zaniklé značky, je toho dobrým důkazem.

Náš tip

O historii značky Sunbeam si můžete přečíst zde.


Sunbeamy S8 se vyráběly v letech 1949-56 a přímo navazovaly na model S7, který společnost produkovala těsně po druhé světové válce. Během války se Sunbeam stal součástí obrovského koncernu BSA, tehdy největšího výrobce motorek na světě. Jelikož BSA dodávala během války spojeneckým armádám své stroje M20, dostala po skončení konfliktu možnost převzít některé výrobní technologie poraženého Německa. Mimo jiných tak BSA převzala koncepci BMW R75 a výrobu tohoto motocyklu svěřila právě Sunbeamu, který v té době už dost upadal. Firma se z kdysi velkého centra své výroby, z Wolverhamptonu, musela kvůli finančním potížím přesunout do provinčního Redditche a nástup nového modelu tak byl u Sunbeamu vyhlížen s optimismem. Nový motocykl nebylo potřeba vyvíjet ani testovat, BMW bylo totiž za roky v německé armádě prověřeno dost, a tak se mohlo rovnou začít s výrobou. Nebylo však možné vyrábět kompletně identický motocykl, který by pouze místo modrobílé vrtule na nádrži nesl zlaté slunce. Zejména charakteristický motor typu boxer výrazně připomínal, že jde o typickou německou motorku. A v poválečné Británii nemělo nic takhle „německy“ vypadajícího šanci na úspěch. Slavný konstruktér Erling Poppe tak dostal za úkol vymyslet nový motor. Poppe sebou hodil a během pár měsíců koncem roku 1945 navrhnul dvouválcový řadový půllitr s válci uloženými za sebou v podélné ose motocyklu. Celý motor tak byl ukryt v nezvykle dlouhém bloku s kardanem k zadnímu kolu. Jinak celá motorka vycházela z konstrukčních řešení použitých na BMW, ke kterým přidávala elegantní a zároveň účelný design, což byla ostatně doména všech Sunbeamů. První S7, které se začaly zkraje roku 1946 vyrábět, však trpěly nesnesitelnými vibracemi motoru, které při určitých otáčkách činily jízdu takřka nebezpečnou. To bylo záhy vyřešeno uložením motoru na dvou gumových tlumičích. Další velkou potíž ale dělaly kardany. Pope navrhoval použít původní „bavorácké“ kuželové hřídele. V portfoliu BSA se však nacházela i malá továrna, která vyráběla hřídele šnekové, a proto vedení koncernu prosadilo právě tuhle koncepci. Šnekový převod na kardanu ale nedokázal zvládnout velký točivý moment silného motoru a měl často sklon k praskání. Pope musel tento problém pod tlakem vedení BSA nakonec vyřešit tím, že omezil výkon velkého motoru na 24 koní. Během let 1946-49 se prodalo jen asi 7700 S sedmiček, což znamenalo pro Sunbeam pořádný propadák, a tak Pope přišel s novou verzí motocyklu.













Náš tip

Anglické stránky věnované historii modelů S7 a S8.


Sunbeam S8
měl sportovnější ladění. Dostal nové pláště (předchozí „balony“ sklidily kritiku
pro svou neohrabanost), pohodlnější sedlo a designově vyšperkovaný tlumič výfuku. Lehkou modernizací prošel i rám a přední vidlice, která se u S7 často kroutila. Nová přední vidlice byla ostatně společná pro více modelů koncernu BSA. Nový model S8 byl uveden v roce 1949 a Sunbeam si už konečně sliboval úspěch. Ten se však nedostavil. Doba velkému a drahému motocyklu nepřála, zákazníci si v poválečné krizi žádali spíš levnou nenáročnou dopravu, než luxusní a kvalitní stroj vyšší třídy. Ačkoliv tedy zaznívalo volání po výrobě lacinější a menší „eskové“ verze, mateřská BSA měla jiné plány a hlasy z továrny v Ridditchi nikdy nevyslyšela. Celkem se tak kvůli finančním potížím vzešlým z prodejních neúspěchů vyrobilo jen asi 8500 Sunbeamů S8 a v roce 1956 se historie značky tímhle krásným a neobvyklým motocyklem definitivně završila. Celkem tak vyšlo do světa přes 16 tisícovek S7 a S8. Do Československa se však, na rozdíl od jiných britských značek (Norton, Matchless…), Sunbeamy oficiálně nedovážely. Proto je jakýkoliv poválečný Sunbeam u nás velikou raritou.



Pavel Štarha je jedním z mála šťastlivců v České republice, kteří Sunbeam S8 vlastní. Byl jsem na tuhle unikátní motorku moc zvědavý, a proto jsem se za ní a jejím majitelem vydal. Pokud vím, tak tyhle motorky jsou u nás všehovšudy čtyři,“ prozradil mi Pavel, člen Veteran Car Clubu v Brně, už předem. O to víc jsem se na setkání těšil. Sraz jsme si dali v Tišnově na benzince. Pavel měl trochu zpoždění, a tak jsem netrpělivě očekával, kdy tenhle krásný stroj, který jsem dosud znal jen z fotek, s humbukem přiburácí. Opak byl však pravdou, žádný hřmotný příjezd se nekonal. Místo toho černý Sunbeam S8 z roku 1949 svižně proplul kruhovým objezdem a s tichým tlumeným bubláním elegantně zastavil na parkovišti. „Takhle zírají všichni,“ okomentoval Pavel na uvítanou můj údiv nad vskutku decentním zvukovým projevem tak mohutného stroje. Na první pohled totiž zaujme velký dvouválcový půllitrový motor, ze kterého vedou dva svody výfuku zakončené nádherným tlumičem ve stylu art deco. Ale tlumič není na S8 jen na ozdobu. Právě ta koncovka dává motorce tak tichý zvuk,“ vysvětlil mi Pavel.


                 


Měl to být stroj pro anglickou střední třídu, v reklamách to prezentovali jako motorku pro bankovní úředníky na cestu do práce. Prostě elegantní, luxusní, a aby se úředníci neumazali, dodal majitel k ladným liniím svého stroje. S8 skutečně patřil mezi nejkrásnější motorky své doby. Jeho oblé tvary dávají dohromady s dominantním motorem a pozoruhodnou koncovkou výfuku harmonický celek, že by člověk až řekl, že tohle není motorka, ale umělecké dílo. Dál to snad nemá cenu komentovat, fotky mluví za vše. Pro focení jsme si vybrali klášter Porta coeli v nedalekém Předklášteří, ale ani malebnost tamního prostředí nedokázala nádherný Sunbeam překonat… Navíc při přesunu do kláštera jsem měl tu možnost jet hned za Sunbeamem a tak jsem si jeho hluboký bublavý zvuk mohl krásně vychutnat. Ještě teď, při psaní článku, mi zní v uších jednotlivé detonace motoru, které se v podobě tlumeného bublání linou skrz nádherný výfuk. Při průjezdu ulicemi poutá Sunbeam zaslouženě obdivné pohledy lidí. I absolutní motorkový negramota musí pochopit, že ho právě míjí jednostopý klenot. Po pózování na dvoře kláštera Pavel ochotně projíždí serpentinami nad nedalekou vsí a já se snažím zachytit Sunbeama v pohybu. Není to ale nic lehkého, zpoza zatáčky není napřed nic slyšet, pak se ozve jen to jemné bublání a vzápětí se motorka i se svým majitelem vynoří ze zákruty a jako bleskem prosviští kolem. Znova musím žasnout nad elegancí, se kterou S8 brázdí silnici sem a tam.


                

Ještě před focením jsem ale Pavla musel ohledně Sunbeama vyzpovídat. Hned mě zajímalo, jak se člověk k takovému unikátnímu stroji dostane. „Motorku jsem koupil před třemi roky za 4500 € od jednoho Angličana, co žije u Linzu a živí se tím, že v Anglii nakupuje klasické motorky, v Rakousku je na své usedlosti zprovozňuje a pak prodává. Má taky obrovský sklad náhradních dílů, v životě jsem tolik motorek pohromadě neviděl,“ prozradil Pavel. Po koupi udělal jen povrchovou renovaci. „Motoru moc nerozumím, ale šlape výborně, tak jsem na něj nesahal. Jen to zpočátku nedobíjelo, ale jsou tam klasické uhlíky a dynamo jako na Jawě, tak to bylo lehce vyřešeno. A zadní sedátko, které jsem k motorce volně dostal, jsem přidělal podle kamaráda, který jednu S8 koupil a obratem prodal,“ popsal Pavel počáteční údržbu, kterou si S8 vyžádala. „Tahle motorka byla prostě dělaná  pro lidi, kteří se v ní nechtěli hrabat, ale jen jezdit. Jestli tomu tak doopravdy bylo, to nevím, ale já s ní neměl jediný problém,“ pochválil Pavel svůj účelný a spolehlivý stroj.
Jak sám řekl, začínal na dědově pařezovi a pak měl kývačku, se kterou ještě dnes vyráží s kamarádem na cesty. Letos byli na Balkáně. Se Sunbeamem jezdí hlavně na veteránské akce a na vyjížďky po okolí, hlavně na Vysočinu. „Jezdím na akce ještě s kamarádem, co má BSA se sajdou. Před nějakou větší akcí většinou dojedu pro benzín a projedu se tady po okolí, abych vyzkoušel, jestli všechno stále funguje, tak jak má. Času ale většinou moc nebývá,“ posteskl si Pavel, který o volných víkendech často hraje s kapelou na nejrůznějších akcích.
Sunbeam měl na počítadle 18 200 mil. Pavel ročně najezdí asi 1000 km a jak s úsměvem přiznal, brzdou provozu rozhodně není. Tachometr je ocejchovaný do 120 mil za hodinu, maximálka se pohybuje okolo 85 (asi 135 km/h). „Docela to ale vibruje a brní, takže většinou jezdím tak do 50 mil, asi osmdesátkou,“ okomentoval svou obvyklou provozní rychlost Pavel a hned také poopravil můj dojem, když jsem si myslel, že na téhle motorce se stačí trochu rozjet, kopnout tam čtyřku a pak už jen točit plynem dle libosti a jen jet. „Kdepak! Motor je potřeba docela vytáčet, nahoře má totiž pořádný zátah. Přitom spotřeba je na tehdejší poměry celkem nízká, 3,5-4,5 litru na sto,“ konstatoval majitel, který do Sunbeama leje Natural 95, pro jistotu s aditivem olova. „Motor jde v pohodě, stále je tichý a pružný ." Jak Pavel suše konstatoval, není žádný leštič, styl „čím víc chromu, tím víc veterán“ rozhodně nevyznává a tak jsme se shodli, že motorka, i takhle stará, je především od toho, aby jezdila. A ta Pavlova jezdí náramně! Mám tam malou gelovou baterku a chytá to výborně studené i teplé. Startovní postup jsem vyčetl z návodu, je to trochu specifické, asi jako u Jawy, nejde jen tak přijít, otočit klíčkem a našlápnout napoprvé, poukázal majitel Sunbeama na to, že neznalý člověk by mu s motorkou ani neodjel. Navíc klasické anglické ovládání, tedy přehozené páky, nemusí sedět každému. Pavel si ale podle svých slov zvykl rychle. Ačkoliv má motorka zejména díky robustnímu motoru váhu hodně přes 200 kg, je tenhle velký, ale tichý stroj podle svého majitele výborně ovladatelný. „Má nízké těžiště, nádrž se musí mezi koleny pořádně sevřít a motorka se pak krásně vodí. Ani brzdění, ač jsou brzdy jen půlbubnové, není problém, motor svou silou ubrzdí hodně.


                 
Pavel, který si před pár lety na „normální ježdění“ pořídil Royal Enfield Bulet 500, se také pochlubil s poměrně detailní historií svého stroje. Motorka byla až do 30. dubna 2006 ve Velké Británii v normálním provozu! „Nejprve byla v provozu od roku 1949 v Liverpoolu. V sedmdesátých letech asi nějakou dobu nejezdila, ale v roce 1981 dostala nový techničák a pak měla celých 25 let v Cheltenhamu placené pojištění,“ vyjmenoval Pavel osudy svého stroje. Často navštěvuje anglické fórum o Sunbeamech, a tak má o S8 dobrý přehled. „Myslím, že v Anglii jsou S7 a S8 docela rozšířeným veteránem, ještě dnes jich tam jezdí stovky. Hodně jich je taky v USA a Kanadě a jednotlivé kusy se najdou po celém světě, třeba na Novém Zélandu, v Argentině nebo v Indii! Celkem je nás v internetové databázi 509 z celého světa.“ Díky internetu není dnes ani problém sehnat jakýkoliv náhradní díl. „Na fóru jsem našel odkaz na firmu Stewart Engineering, ta se zabývá přímo S sedmičkami a osmičkami, mají díly použité, ze starých zásob i nově vyrobené, a tak není problém si cokoliv vybrat a objednat. Dala by se takhle složit snad i celá motorka.
Na závěr našeho povídání Pavel prozradil ještě svůj sen. K Sunbeamovi by si rád pořídil dalšího anglického veterána. „Za pět let budu mít čtyřicátiny, tak bych rád sehnal buď předválečného Sunbeama či Enfielda, anebo velký poválečný Enfield Constellation nebo Interceptor. Ale všechno bude záležet na nabídce a taky na financích,“ uzavřel Pavel. Na rozloučenou mi ještě nechal poslechnout skvělý zvuk svého elegantního stroje a pak se na veteránovi vydal domů. V dálce bylo oba déle vidět, než slyšet. Sunbeam se vytratil tak, jak se zjevil. Tiše, bez velkého humbuku, nepozorovaně. Prostě po anglicku. Tahle motorka je vážně gentleman.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.05
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist