Popsat jednou, dvěma větami? Děláte si prdel? To neumím.
Motorka koupena od První Kozí, spol.s r. neo., Sušice - Neodpustím si k této sekci popisu motorky moje "storýčko".
Někde jsem tady kdysi zahlédl rýpavou poznámku, že ty věčný chvály na Sušickou prodejnu MG musí být placené PR...jinak to prý není možný. Takže - žádný placený PR to není, ale vše ostatní možný je. A je to dokonce naprostá pravda.
V době prvního covidovýho lockdownu mi bylo blbý otravovat telefonem, a tak jsem si prvotní dotaz na zkušební jízdu vyřizoval přes e-mail. A zatímco velkým renomovaným showroomům jsem nestál ani za to, aby mi napsali "vlez nám na záda", odpověď přišla pouze od p. Říhy z Písku (MotoRi) a od p. Průchy ze Sušice. Písek byl ale zrovna bez předváděcí mašiny, musel bych čekat pár týdnů a to se mi nechtělo. V Sušici bylo vše bez problémů, stačilo poté zavolat a domluvit si pevný termín.
Když jsem tam přijel, bylo se mnou od prvního okamžiku jednáno jako s potencionálním zákazníkem. A to navzdory tomu, že jsem otevřeně řekl, že zatím kupovat nemůžu...možná napřesrok. Žádný takový, že tam stojíte, kravaťáci s plastovým štítkem na bílé košili sedí v křesle za stolem plným papírů, významně klikají do počítače a po několika minutách se uráčí vyklonit zpoza monitoru a zvolat: "co si přejete?" ...No, kilo vlašáku asi těžko, žejo...(ano, i takový přístup už jsem zažil). V První Kozí přijde úplně obyčejný chlapík v montérkách, dá vám klíčky a ještě instrukce, kudy jezdit, aby jste si jízdu užili. Když motorku vracíte, přijde jiný chlapík, v maskáčích, s dlouhými vousy a dá se do přátelského rozhovoru. Projde s vámi všechny Guzziny, co stojí v prodejně, a nezahlcuje vás jen pouhými technickými údaji; slyšíte vyprávění o Mandellské továrně, italských dělnících, české byrokracii, Šumavské přírodě, kouzlu motorkaření a kouzlu třiceti let prodávání značky Moto Guzzi. Poté je vám předveden budovaný minipivovar, na nějž jsou v Sušici velmi hrdí, načež je vaše hezčí polovička, která vás doprovází, obdarována spoustou plakátů a letáčků s vaší motorovou favoritkou, a aby bylo rozhodování jaksepatří usnadněno, jste přizván k vybalení zbrusu nové V85TT z krabice, v níž cestovala z Itálie k nám do Čech.
Nyní krátký časový přesun o rok, a je zde den, kdy vám První Kozí přivezla vaší motorku až k baráku. Z dodávky vystoupí zase ten vousatý pán v maskáčích, vyloží váš stroj a nabídne tykání. "Já jsem Honza Průcha, ahoj". To mě velmi překvapilo a milerád jsem na to přistoupil. Drobné instrukce a doporučení, jak zacházet s novým strojem, předání nezbytných dokumentů a poté se rozhovor opět stočí k práci, k naší jihočeské krajině, která se Honzovi prý velmi líbí (a my zase obdivujeme jejich Šumavu), a ke stromům, co mi rostou u baráku a ... no, zkraťme to. Ve finále dojde ještě do auta, a se slovy "tady máš něco od nás" mi předává bednu plnou Vimperského ležáčku :-)) Se slovy: "kdykoliv budeš mít dotaz, problém, zájem o cokoliv na motorku - volej. Jsem na telefonu furt."
Jo, to je ono. Takle to mám rád. Samozřejmě obchod se vším všudy, vše oficiálně, žádné ochcávky, vše dle legislativy. Ale s lidským a nepřezíravým způsobem! To není "pan menedžr, pan dýler nových vozů". To je Honza Průcha z První Kozí, a prodává motorky Moto Guzzi.
Možná to nesedí každýmu. Někdo potřebuje luxus. Nablýskaný salon. Uhlazeného prodejce s vybraným chováním a bzučící klimatizaci. Nic proti, každýho chutě. Ale já? Jsem venkovan. Obyčejný dělník z jihu, co si tvrdou prací vydělal na motorku. Věčně zpocenej, nerudnej, sprostej, občas se i ožeru a hodněkrát už jsem taky sral v lese v ostružinách... Takže mi to sedlo, jako prdel na hrnec. Doufám, že dobré zkušenosti budou pokračovat.
Výška jezdce: 190 cm
První dojmy - První dojem byl při zkušební jízdě, a mě úplně uhranul celkovej projev. Mechanicky a technicky perfektně fungující mašina, ale všemu dominovala taková nepopsatelná syrovost, nervozita a ne zrovna kultivovanej chod motoru. Jako když zkřížíte traktor a Bentley. Nebo jako když mluví nalitej Holanďan. Chrochtání, ráčkování, a přesto je to nádherná řeč... Motorka měla extrémně tiché a přesné řazení. Nešikovné malé ovladače na řidítkách. A díky konstrukci motoru (podélné V) je velmi dobře ovladatelná v zatáčkách - podle mě tomu motor velmi významně pomáhá. A taky typické vibrace, ale s choperem zcela nesrovnatelné - jdou jen do zadnice, motorka se jinak netřepe jak promrzlej jorkšírák, a po rozjetí úplně zmizí. O výkonu se nezmiňuju - to co ta motorka dokáže, na to já v životě nevystačím. Celkový dojem - ohromující. Doslova. Tento italský výtvor mě před dvěma lety naprosto pohltil svým zcela jedinečným vzhledem, a po této jízdě i vlastnostmi.
Motorku bych doporučil pro - Komukoliv. Proslulé Kofolové rčení "když ji miluješ, není co řešit", tady sedí naprosto dokonale. Pozor však, je to Italka a to se vším všudy. Pokud máte na tuto Ginu Lollobrigidu zálusk, určitě to chce nejprve vyzkoušet. Její neuvěřitelně sexy, ale drobet drsný projev nemusí každému vyhovovat.
Doplňky na motorce - Originál sada bočních Alu kufrů s nosiči, padáky motoru, padák kardanu, hlavní stojánek a přídavný přední blatník s homemade prodloužením. Nejnovější doplněk je řidítková USB nabíječka se samostatným vypínačem, připojená přes pojistku přímo na baterku. Ukázalo se to být nutností, neboť originál USB port v přístrojovce má poměrně nízký výstupní proud (myslím že to je 1A - omluva, pokud to píšu špatně). Na pohon navigace v pohodě stačí, ale můj postarší mobil už dobít nezvládá.
A ještě přibyla podsedlová schránka na nářadí - homemade bastl. To je produkt přípravy na první delší zahraniční cestu, kdy však byl výpadek v dodávce originální schránky a nebyla k sehnání. Mám v ní nářadí na případné opravy defektu dušového obutí, které můj ročník motorky ještě měl.
Recenze
Jak začít... Inu, od začátku.
Přátelé, tuto motorku si musíte zamilovat. Jinak to asi nejde koupit.
Když se objevily první fotky žlutobíločerveného prototypu, spadla mi brada. Ten zjev byl uhrančivej. To je přesně to, co mi vzhledově sedí. Tvrdí se, že je to hodně "retro"... no, možná jo. Musel jsem jí vidět. Takže vzhůru na Motosalon 2019 a prohlédnout na živo. Teda, prohlédnout - zahlédnout aspoň kolo a kus nádrže mezi vřeštícími dětmi a zástupem fotomodelek a fotomodelů, dychtících po snímku alá Esquire. Nebo Playboy.
A pak už to snad všichni známe, žejo. Nekonečné hodiny strávené u Youtube, kde kanálu JednouStopou tvořím třetinu rozkliků u recenze na V85TT a v podstatě celých 20 minut můžu odříkat zpaměti. Pak už civím i na ukrajinské a ruské zdroje, kde rozumím jedno slovo z pěti, u anglických jedno z deseti, a když už nepřečtu ani písmenka pod videem a řidič má místo helmy turban, řeknu si - dost. Mám vybráno.
Popis zkušební jízdy už jste asi četli na začátku. Následuje druhá fáze, a tou je nekonečné a nekonečné lustrování bankovního konta, kde se vždy nakonec ukáže, že ať udělám cokoliv, přijdu o třista tisíc. Takže to nakonec vzdávám a přejdu do závěrečné fáze, a tou je schvalovací řízení u té paní, co v Sušici odnášela od Honzy letáčky a plakáty. To je etapa pro otrlé. A to mám velmi tolerantní ženu, motorkářku. Slibuju, vyhrožuju, prosím, lžu, mluvím pravdu, urážím se, odprošuju - nic. To zasrané ANO prostě neuslyším. Jenže neuslyším ani NE... a když na mě přijde slabá chvilka, vezmu mobil a vytočím První Kozí... už to jede. Už to nejde zastavit.
Jeden a půl dne tiché domácnosti. To jde. Zažil jsem i horší úseky a kvůli kravinám, např. jakou barvu bude mít kuchyň, nebo proč nemůžeme mít králíky.
Nu, pojďme ke stroji. Rozhodující chvílí bylo, když oficiální prodejci vybalili akci na výběhovou typovou řadu s emisní normou Euro 4. Aby se motorky rychleji prodaly, dává k nim továrna v Mandellu sadu originál Alu kufrů zdarma. Doslova na poslední chvíli chytám ještě červenobílý kus, tedy Evocative Speciale Rosso Kalahari. Nejpodařenější barevná kombinace. A taky se evidentně nejvíc prodává, soudě dle zdejších registrací.
Díky covidu, karanténám, okresním lockdownům a taky díky počasí pak měsíc čekám, než mi motorku přivezou.
Dočkal jsem se 21. března, byla ještě zima, všude mokro a písek, jenže kdo to má vydržet, žejo...
Po první vyjíždce, která měřila 47 km, a já v domnění, že zakoupením cendura je ze mě hotovej "Dakarák", jsem jezdil snad polovinu vzdálenosti po polích a lesích. Jediný efekt, jenž to přineslo, bylo několik horkých chvilek těsně před rozbitím huby o zem a zasrání té krásné, voňavoučké, nové motorky takovým způsobem, že kamarád z družstva, jezdící po sousedním poli s hovnocucem, mě zdravil - nerozeznajíc, že jedu na motorce a že zrovna neobdělávám půdu k jarnímu setí. Ale určitou prvotní zkušenost to přineslo, takže jen heslovitě:
-Ovladače. Jsou "na cit", nikoliv na těžké hrubé pohyby, jako byly socialistické bakelitové vypínače k fukaru na seno "TAHEM ZAPNI, STISKEM VYPNI". Blinkry navíc mají "zapomínátko", takže když ho nevypnu, po asi 20 s vypne sám. Praktické.
-Motor. Samozřejmě, továrna Moto Guzzi je též trýzněna Eurospolkem a jeho zhovadilými grétonormami, jako všichni výrobci všech motorových přibližovadel. Navzdory všem těmto opatřením agregát furt má ten pověstný jadrný "Guzzi" projev, připomínající něco velmi starého. Mnoho lidí toto odrazuje, nedokáží to strávit. Mě se to však velmi líbí. Běh motoru prochází celou motorkou, tu jeho neuhlazenost vnímám intenzivně a je to velmi příjemný pocit. Víte, že pod prdelí máte MOTORKU, nikoliv automobilní klon. Tím však jakákoliv podobnost se starými časy končí, motor jde naprosto hladce a reaguje bleskově na jakékoliv povely.
- Vibrace. Věčné Guzzí téma. Každej si to představuje jako drnčení řidítek, kdy v zrcátkách poznáte auto za vámi jen podle toho, že svítí a vaši rychlost se dozvíte pouze z obecních radarů, visících na kandelábru u cesty. Nesmysl.
Vibrace motorka má jako příjemnou vlastnost, která je jako "piha krásy" na tvářích hezkých holek - maličký, nepodstatný detail, který jen zvýrazňuje přitažlivost celku. Po rozjezdu mizí vibrace úplně a stroj má hladký, naprosto čistý chod.
-Výfuk. Sériový je u mě jednoznačně nejlepší volba. S tím asi většina majitelů nesouhlasí. Jsem zcela spokojen se zvukovým projevem, nechci hlučnou motorku. A také se mi vzhledově nejvíc líbí. Já nevím, asi jsem jinej, ale mě ty laděný roury k ní nepasujou, no...
Něco málo poznatků po uplynutí tří sezon a najetí 21 000 km, na konci roku 2023.
---
Žádný velký motocestovatel nejsem, leč stačili jsme už navštívit kus Evropy od řeckého Olympu až po finské Lahti. Mohu už odpovědně říct, že stroj je perfektním cestovatelským náčiním. Je pohodlná a excelentně ovladatelná.
Motorka mi skvěle slouží zejména na silnicích trochu opomíjených až polozapomenutých, což já osobně vyhledávám nejraději. Lze ji však bez obav vypustit i na dálnice, kde rozhodně není brzdou provozu. Mám zničená záda, jsem po operaci bederních ploten. Ergonomie posezu je pro mě tedy naprostou prioritou, a důvodem, proč jsem před pár lety opustil choppery. Měřím 190cm, a na V85TT se cítím komfortně. Hřbet vůbec neprotestuje, a neberou mě křeče do kyčlí a rukou, na což jsem velmi trpíval.
Posoudit chování na nezpevněném povrchu by měl asi někdo, kdo zná i jiné enduro-motorky. Nikdy jsem neměl terénmilovné stroje. TéTéčko je stabilní a vede dobře stopu. Netuším zda to je konstrukcí motky (asi taky, žejo, v Mandellu to určitě nevymejšlí bejvalej přidavač ze stavby teletníku v sousedství, co do projekční kanceláře přišel s umístěnkou z pracáku), ale já si dovolím drze myslet, že véééééélkou zásluhu mají gumy Mišelínky Anaký Edvenčr.
Excelentně pracuje zadní tlumič - a samozřejmě i přední "upsajdy". No, pokud to přeskočí hurdisku, nebo zmuchlanej plechovej kýbl (oblíbený venkovský materiál na opravy děr v polňačce ), tak to pochopitelně třískne. Ale jinak se motorka jen houpe, což oceňují moje zdevastovaná záda. Dlužno však dodat, že můj "terén" je maximálně tak právě ona polní nebo lesní cesta, žádný motokros nebo přejezd pouště Gobi u mě nehrozí.
Řídítka jsou široký. Jako když se řídí stoosumačtyřicítka Tatra. Nebo takovej ten pradávnej automobil na dřevoplyn nebo páru, či co to bylo syčivýho, co smrděl, nejel a nakonec ho přitáhli koně. TéTéčko ale nesmrdí, jede zatraceně dobře a díky té ohromné křivé hliníkové tyči se neskutečně krásně vodí. I takovému jelitu, jako jsem já, jehož ofroadovej vrchol byl Škoda Favorit, zapadlej po dešti vedle stanu v kempu.
Co mě štve, je (resp. byla) zasrávací schopnost. Motorka by mohla mít klasickej blatník. To nahoře pod světlem jí asi dává hlavní díl jejího úžasnýho vzhledu, ale jinak je to na hovno. Během chvilky je stroj zaprasený tak, že vůbec nejde určit nejen typ, ale ani výrobce. Tento problém jsem vyřešil dokoupením přídavného předního blatníku, kterému jsem jsem ještě přidělal malé prodloužení. Vzhledově to však není úplně košer (to přiznávám). Ale funguje to.
S postupem času se snižuje hlasitost řazení - tedy cvakání (přesněji po Guzzisticku "třískání"). Stroj nesnáší blbě zvolenou rychlost. To se ozve boucháním jako orchestrion z Chalupářů, a chvíli nevím, jestli se to taky nebude muset vypnout kopancem. No, stačí správně zařadit. Díky obřím řidítkům, vzpřímenému posezu a velmi sofistikovanému projevu motoru podélné konstrukce je motorka velmi dobře ovladatelná i v členitých úsecích úzkých malých silnic, šotolin a podobných míst.
Dlouhodobá průměrná spotřeba se u mě ustálila na 4,2 l/100 km, a s postupujícím nájezdem ještě klesá.
Jako vždy ale platí: můžete jet způsobem "Fabia HTP" a docílit "normální" jízdy se spotřebou mírně přesahující 3,5 l/100 km, ale pokud zvolíte způsob "Ford Mustang GTI", pojedete "normální" jízdu klidně za 6 litrů. Tankuju N95, čas od času jí dopřeju nádrž Vervy 100.
Vzduchový dvouválec však nepostrádá - přes všechny vyzdvihované sportovně cestovní vlastnosti - jakýsi pravěký zlomek DNA z chopperů, takže velice ochotně poskytuje na zapadlé prázdné okresce kochací zážitky při 70 kmh, víříc při tom listí a trávu v pangejtu a rozmazlující prdel při přeplouvání výmolů a vln na asfaltu, pamatujícím Klému, jak huhňá na Staromáku cosi o demisi, kterou přijal...
Údaje o jízdě si můžete číst na displeji v přístrojovém panelu. Ten musím opravdu pochválit, navzdory mé přízni ručičkám. Perfektně čitelný za všech okolností. Blesková reakce denní/noční režim - např. v tunelu. A skvěle, intuitivně přehledný. Škoda jen té konzole, v níž je displej umístěn. Tu považuji za designově slabé místo motorky. Kdyby mělo TéTéčko dva velké budíky -místo té podivné špaččí budky- s chromovanými rámečky a doplňující digitální informace, byla by to modelka. Ne, byla by supermodelka. Ne, byla by Miss World. Ále co. Kdyby byly v prdeli ryby, tak by hemeroidy tolik nepálily...) A ještě by ta ptačí budka mohla mít lépe svítící kontrolky a celkově je udělat větší a přehlednější - toto je trága...
Motor nepeče nohy, jak se hodně říkalo. I v největších vedrech kolem 40°C na slunci a při stání u přejezdu nebo cukání městem nesálá (teda samozřejmě sálá, ale nepatrně) mučivým způsobem do nohou. Sluníčko, co rozpaluje bundu, blembák a rukávy, je mnohem horší.
Samozřejmě jsem (jak už zmiňuji výše) zkusil i dálnice. Motor jsem vyzuřil do nepříčetna. Při asi 6500 rpm motorka hnala 170 kmh, a víc nejela proto, že ... jsem se bál. A pak mi jí je vždycky líto. Jako maší kočky, když číhá na ptáky, což nesnáším a vždy po ní hodím třeba šlupkou z melouna. Občas se trefím, a ona se mě pak půldne bojí. Ale drtivou většinu času je motorka používána ke klidnému cestování okolo povolených limitů. 300 - 400 km denně je bezproblémová porce. Motor si jen ševelí, minimálně žere, vibrace za jízdy neexistují a všechno je to takové celé spokojené a přívětivé. Jízdní režimy ROAD a RAIN mohu porovnat, neboť v tom deštovém mám asi čtvrtinu času. Rozdíl v chování stroje tam opravdu je a jelikož nejsem žádnej mistr světa, přepínám do RAINu i když neprší, ale je cesta navlhlá třeba po mlze nebo mrholení. "Pocit jistoty" to chováním opravdu dává a slouží to dobře. Režim do terénu jsem zatím nezkoušel.
Brzdy jsou, jsou... prostě Brembo. Brzdí to tak, že bych si kolikrát zarazil stoličkový plomby do plexištítku. Jako prase. Divoké. Chce to fakt s rozumem, účinnost je ohromná - škoda že sem nejde dát smajlík toho nasranýho červenýho čerta, jako je v mobilu. Pravděpodobně jsou i mnohem ostřejší brzdy, např. u supersportů, ale pro mě jsou to nejjedovatější brzdy, jaké jsem zatím ve své motorkářské kariéře zažil.
Stupačky a plexi je u V85TT velmi oblíbené téma. Prakticky všichni řeší, že na motorce strašně fouká. Kdo by to řekl, že ? (ono na motorce taky někdy prší a to tak, že se ta voda dostane až na řidiče... ) Aneb za třista klacků bych bejval měl novou plechovku nižší střední třídy, tzn. pohodu úplně největší. Já mám bez deseti čísel dva metry. Mám originál původní plexi, tedy to kritizované nízké. Na pocit, odpovídající jízdě na motorce, mi stačilo velmi mírné zvednutí. Žádné jiné upravy. Vyšší typ (Travel) a různé deflektory jistě komfort ještě zvýší, ale já osobně je nepovažuji za nutné. Měl jsem motorky, kde žádný štítek nebyl, a najezdil jsem na tom tisíce km, plně spokojen. Na Yamahu jsem si i velký štít koupil, a skutečně se to o řád zlepšilo. Ale časem se vždy projeví různá slabá místečka, která pak otravují. Takže změna nebo úprava plexištítku u mě není momentálně prioritou.
Stupačky to je jiná věc. Zde to krapánek alpští inžové nedomysleli. Mohutní slovanští bardi z České kotliny často užívají obuv takových velikostí, že z použité kůže běžný Ital obuje sebe, manželku a ještě mu zbyde na pásek do kalhot. Já jsem klikař, protože moje hnáta se před třiceti lety zastavila růstem na velikosti někde cca kolem 8 - 9 starého číslování. Při krátkých testech ježdění "ve stupačkách" je moje obuv úplně těsně u držáků spolujezdcových stupen. Takže kdo používá boty o velikostech nad 9, budou mu asi při této situaci držáky překážet. Při běžné jízdě je to lepší, ale majitelé velkých bot i zde "narazí". Další z důvodů, proč je nutné si motorku před koupí vyzkoušet.
Co více o jízdě napsat - nevím. Je návyková. Bohužel, jsem strašně limitován časem kvůli práci, ale nyní opravdu zažívám chvíle, kdy mám hroznou chuť Guzinu vyndat z garáže a jít se jen tak projet nazdařbůh, což jsem nikdy neměl rád.
SERVISNÍ PRÁCE
1500 km - po záběhu. (První Kozí, Sušice)
Já si odpustím cokoliv komentovat, protože jsem celou firmu - dle jejich vyjádření - přivedl svým předchozím popisem do rozpaků (mírně řečeno). Respektuji, tudíž krom další, snad ještě mimořádnější pozitivní zkušenosti, vyzdvihnu jen práci servismana Jirky, jenž se motorce věnoval s plným nasazením několik hodin. Výměna oleje v motoru, v kardanu, výměna ol. filtru, kontrola a seřízení brzd, seřízení ventilů, čistění ol. vany, diagnostická kontrola, projetí, nastavení displeje na běžný režim (to si jde udělat i doma, jenže já jsem se tak daleko v manuálu nedočetl, čímž jsem ze sebe udělal tak trochu blba), a hlavně získány cenné informace.
Jirka říkal, že u většiny těchto strojů se vážné vady projeví do 6000 km, proto mi velmi doporučil najezdit to během první sezony.
A pak olej. Guzzi uvádí interval 10 tkm, ale opět - vřelé doporučení měnit jako u všech starších strojů, tzn po najetí každých 5 tkm. Přikupuji tedy originál olejový filtr MG, abych měl po ruce, až ta chvíle přijde. Náplň oleje je pouhých 1,8 l, a zkrácení výměny na polovinu tomu motoru určitě víc prospěje, než uškodí. Vymazání servisního symbolu z displeje (oranžový klíč) se však dělá přes diagnostiku, jinak to nejde. Olej tam dávají Castrol Edge 10w60. Konečná cena trochu přelezla 4000,- Kč, ale jelikož záložní nový fitr stál přes 5 stovek, je cena zcela v normě a dokonce nižší, než byla u Hondy.
6000 km - provedeno svépomocí.
Tuto výměnu oleje a filtru navíc, jenž doporučuje 1. Kozí v Sušici, jsem provedl v 6200 km. Návod na tento zákrok pro podobné neumětely jako jsem já, je na YouTube. . Je tam vícero videí, ale já postupoval dle tohoto. Je sice anglicky, ale to vůbec nevadí. Neumím touto řečí ani žbleptnout, ale vše je tam zcela jasně znázorněno. Z motorky jsem vypustil 1,6 litrů vyjeťáku. Takže odpověď na otázku, kterou špagetářům rádi dávají japkaři: "žere ti to volej?" , musím zodpovědět: "jo, žere." Žere 2 deci na 5000 km. (To žere i těm japkařům, jenom to nepřiznaj 
)
10 000 km, První Kozí, Sušice
Druhý servis, předepsaný továrnou na 10 tkm, už prováděli zase znalci ze Sušické dílny. Nájezd jsem o něco překročil, ale opět motorka dostala vše potřebné po najetí zažitých 5 tis. Krátce před servisem jsem v podstatě z preventivních důvodů dolil asi 1,5 deci oleje, neboť hladina byla asi 2 mm pod horní rysku kontrolního průzoru na motoru. Dlužno dodat, že stroj měl za sebou přes 4000 km dlouhou cestu po Balkánu až do Řecka, v extrémních vedrech. Při servisu, jenž opět trval poctivých několik hodin, provedl servisman Jirka všechny úkony, jako minule, ale ještě k tomu přibyla výměna vzduchového filtru a výměna všech těsnění pod ventilovými dekly. Zase jsem přikoupil olejový filtr na domácí "navíc" výměnu v ceně 570,- Kč, a zaplatil jsem celkově 6.150,- Kč, tzn. že čistá cena servisních prací a materiálu byla přibližně 5.550,- Kč, což já osobně považuji za cenu velmi korektní a odpovídající. Mohl jsem celou dobu pobývat v dílně, a koukat Jirkovi na ruce, jak on sám říká: "klidně, vůbec mi to nevadí". Ale protože tam zpravidla akorát překážím, většinu času trávím v Sušici v nádherném centru městečka.
Záruční oprava první (lehké) vady
Musím ale přiznat i první problém. V 10t km začala motorka příšerně vrzat. Skřípání šlo odkudsi zezdola, takže jsem jí s Konkor sprayem obskakoval jak zubař pacienta před trháním. Promazal jsem kde co, a - nic. Situaci musel v rámci záruční opravy vyřešit pan mistr Jirka v Sušici. Skřípání způsoboval dolní čep zadního tlumiče. Byl úplně vyschlý, bez maziva, a pokrytý hnědým korozivním povlakem. Jirka jej celý rozebral, včetně vymezovacich a O-kroužků, musí se to perfektně vyčistit od mikroskopického hnědého prachu a důkladně promazat speciálním mazivem. Nyní by měl opět bez problémů sloužit minimálně dalších 10 tisíc km.
Jiný problém motorka nemá a vše funguje zcela spolehlivě. Jirka mi po návratu z kontrolní jízdy ještě sdělil, že stroj jezdí krásně, což mě velmi potěšilo. A ještě jsem obdržel 2 samolepky jako dárek
Jo, jezdím k nim rád. Fakt že jo. Kdo nezažil - nepochopí.
16 000 km - měla být zase domácí výměna
Jo, ale nebyla. Interval mi totiž naskočil ve finských Helsinkách, a než jsme trip dokončili, naskákalo dalších 3000 km. Vybavení pro výměnu na cestě jsem sebou netahal, a plánovitě jsem pokračoval v dalším jezdění i po návratu z cesty, s tím, že na začátku sezony 2024 předám motorku opět do Sušické péče, kde provedou vše potřebné pro velký servis ve 20 tis. km. Nyní stroj spí (je zima 23/24) a má najeto 21 200 km. Jen pro zajímavost: úbytek oleje byl cca 2 deci, motor chodí jako hodinky a vše ostatní taktéž.
---
Takže přátelé, pokud jste to opravdu dočetli až sem, díky. Zápis se budu snažit i nadále aktualizovat, ale časově to ježdění moc nezvládám. Pokud vás tedy čtení mých elaborátů baví, buďte prosím trpěliví. Časem zase něco přidám.
Díky Yuro za super počtení. A taky tip, kam si dojít moto koupit (nebo aspoň vyzkoušet).
jeden z nej. Popisu na motorkarich. Skvele jsem se pobavil. Kolega chce na duchod Stona a ted chapu proc. Jeden z faktoru je Prvni Kozi, zda se, nejen fajn nazev.
Juro pěkně , už máš najeto 21.200 km a to jsi říkal že nejezdíš.
Nádherně jsem se pobavil čtením nejen o První kozí (dej jim pánbůh věčnou slávu) , ale zejména o Yurových prožitcích při shánění vysněné Moto Guzzi V 85 TT.
Proto tenhle citát italských guzzistů " se il mio cali avesse la topa sarebbe la mia donna ideale "
volně přeloženo " kdyby moje guzzi měla kundičku, byla by moje ideální žena ".
Tož asi tak .
Super čtení o krásné motorce.