Pět velkých naháčů v testu
Text: Tomáš Mikšovský , Tomas Mysliveček , Petr Poduška , Tomáš Procházka | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 7.10.2014 | Zobrazeno: 145 289x
Ačkoliv se to nezdá, srovnávačka pěti nejsilnějších naháčů na trhu je opravdu fuška. Nám se podařilo sezvat partičku TOP modelů, které v ten den byly k dispozici a věřte, že to nebyl jednoduchý úkol tuhle přehlídku zorganizovat.
Kapitoly článku
Prochy
Podvozek drží na silnici a zatáčí tak svěže, že víc už jezdec prostě nedokáže pobrat. Zásluhu na tom má tužší naladění podvozku, který však zákonitě potřebuje kvalitní povrch. Pevně nastavený podvozek je při pomalé jízdě trochu kostrbatý. Ovšem nijak moc hrubě, a když si nemusíte striktně hlídat rychlost v obci, probudí se k životu. A pak se probere i Tuono jako celek.
Tuono chce okamžitě jet, motor a převodovka jsou famózní a dravý od prvního metru. Čím rychleji jedete, tím je Aprilia lepší a jakoby nikdy nemělo dojít k hranici jejích možností. Když tedy necháte usadit Tuono v tempu na dálnici, které mu celkem vyhovuje, budete se prohánět neúmyslně rychlostí nad 150 km/h. To je sice dobrý pro navození panovačného pocitu z jízdy, ale špatné pro platnost vašeho řidičského průkazu. A to nemluvím o kvalitních okreskách. Nejdůležitější je totiž na téhle motorce sebeovládání. Tuono má nadpřirozenou schopnost maskovat pocit rychlosti. Neustále se musíte soustředit na to, abyste nejeli příliš rychle. První a druhá verze Tuona měly solidní střed, ale ve vrchu toho moc nebylo a když už, tak jen na chvíli. Poslední model je ve středním spektru otáček tak hutný, že ačkoli se dá motor vytočit daleko víc, než tomu bylo doposud, ve skutečnosti řadíte podstatně dříve. Nahoře se totiž děje opravdová smršť. Je to jako zapíchnout vlajku na Mount Everestu již v základním táboře a rovnou vyrazit domů. Není nutné se hnát nahoru za červeným polem, abyste se nadýchali řídkého kyslíku ve vysoké nadmořské výšce a s vytřeštěnýma očima pak zase slezli dolů, protože to začíná být děsivé.
Život s Tuonem je jako se sportovcem. Jeho pevné tělo vás sice může dostat do kolen, ale někdy vám to může lézt na nervy, jak je dokonalý. Co chvíli si uvědomíte, že vám buď nestačí talent, fyzička a nebo vaše řidičské schopnosti. Motor je horlivý, neustále chce víc a víc. Brzdy mají minimální prodlevu záběru a okamžitou sílu. Jsou jen trochu umělé. Možná je to zvoleným materiálem brzdových destiček nebo jen už mají dost za sebou. Nebojte se ale, to nejdůležitější, jejich neochvějnou stabilitu dostanete a rozhodně nepůsobí staromódně. Sedlo je vysoko a spolu s malým rejdem je Tuono pro malé lidi a ještě na malém prostoru dost nepříjemné. Jinak se sedí na kvalitním polstrování pohodlně oběma cestujícím. Chvíli bude trvat, než si s Tuonem porozumíte a možná k tomu ani nikdy nedojde. Toto však může být i pro někoho velká výzva a buď na tuhle hru přistoupíte a zároveň sebekriticky zhodnotíte, na co máte nebo vemte nohy na ramena a mazejte od ní co nejdál pryč. Spotřeba se díky rychlé jízdě a otevřené palivové mapě dostala na tučných 7,5 litru na sto kilometrů.
Schopnosti Tuona jsou tak dobré, že můžete z fleku vyrazit na závodní okruh. Je to skvělý bike, který dává na obdiv své technické finesy a funguje převážně na kvalitním povrchu s kvalitním řidičem. I mezi ostatními v naší partě je ten rozdíl sportovního pojetí cítit už na míle daleko. Pokud chcete to nejsportovnější nářadí musíte jít pro tuhle bestii, není jiná volba.
Tommy
Tuono mezi ostatními vyniká svou sportovní postavou a podtrhuje to hliníková rám skrývající nabušený, příčně uložený motor. Véčkový čtyřválec si může tak trochu kasat kalhoty, protože je druhým nejsilnějším motorem testovaných naháčů. Jeho výkon se vyšplhal až na 170 koní, které dosáhne oproti ostatním až v 11.500 otáčkách. Když jsem viděl startovní listinu zúčastněných naháčů, nemohl jsem se dočkat, až opět uslyším tu písničku čtyřválcového véčka. Charismatický zvuk je vzápětí doprovázen husí kůží po celém těle a člověk při projetí italského ďábla okamžitě zpozorní. Tuono patří mezi ty motocykly, na které si sednete a ihned ucítíte sportovní charakter. Díky konstrukci motoru je úzký i rám a oproti svým konkurentům jsou užší i řídítka. Tvrdší sedačka je důkazem, že to se sportovním DNA myslí Aprilia opravdu vážně a nechá jezdci pocítit veškeré dějství pod jeho zadkem. Nejsilnějším zážitkem je jízda pod plným plynem ve středním pásmu otáček. Maximálního krouticího momentu téměř 112 Nm je dosaženo v 9.500 tisících a to je ten moment, kdy začnete větrat své zuby a blaženě poslouchat orchestr čtyř instrumentalistů.
Petr
Brutální charakter motoru staví Aprilii do role jediného soupeře, který se může měřit s bestií od KTM. Tenhle dojem je částečně podpořen i koncovkou Akrapovič, ale i bez zvukové kulisy je čtyřválcové véčko naprosto návyková záležitost. V nízkých otáčkách už však není tak "user friendly" jako SuperDuke.
Informace o redaktorovi
Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Tomas Mysliveček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)