Pět velkých naháčů v testu

Letošní novinka prošla zásadní změnou především v oblasti designu. Přední maska vyvolává možná smíšené pocity, ale sportovní vzhled v moderní době je zkrátka ostře naladěn a designéři továrny Kawasaki to vzali velmi svědomitě. Jediné co bych asi změnil je to barevné provedení, jinak jako celek se mi motocykl líbí. Tenhle model do naší partičky moc nezapadá a to z pohledu veškerých elektronických vymožeností či chcete-li nesmyslů, jedná se skutečně o opravdový motocykl pro tvrďáky, kteří nemají zapotřebí, aby je něco během jejich jízdy kontrolovalo a podobně. Nenajdete zde ani palivové mapy, ani trakci zadního kola, ani startovací mód, ani rychlořazení, zkrátka nic, co by rádo navyšovalo cenu stroje. Jediným asistentem, který je standardně montován na většinu nových motocyklů, je systém ABS a bez jeho přítomnosti se neobešla ani nová Z1000SE.

Řadový čtyřválec o zdvihovém objemu 1 043 ccm je nejslabším článkem (142 koní) v této plejádě naháčů, ovšem pocitově to tak vlastně ani není. Sympatický je obzvláště hladký průběh výkonu. Mám rád tyhle řadové čtyřválce, které nejsou náročné na časté řazení a vytáhnou motocykl z každé zatáčky v poměrně slušném tempu bez předchozího podřazování a kdejakých doprovodných vibrací. Někoho nemusí přesvědčit svou sílou 111 Nm, ale od středního pásma začíná poměrně velká divočina, kterou má jezdec pouze a jenom ve svém zápěstí. Motocykl nemá vůbec žádný problém jezdit svévolně po zadním kole jako střelené prase, ale jak jsem již psal ve svém prvním testu na začátku měsíce března, motoru chybí určitá jiskra, ze které si člověk sedne na zadek.

Motorický výkonový handicap oproti konkurenci dohání Kawasaki svými jízdními vlastnostmi a ergonomickým řešením. Pozice je taková, jaká má u naháčů být, zkrátka pohodlná a především uvolněná. Díky rovným řídítkům je i ovladatelnost přesnější a jezdec nabere jistotu v manipulaci i přes její docela vyšší hmotnost. Z1000SE váží 220 kg plně nafutrovaná a je tak jednou z nejtěžších naháčů v tomto testu. Podvozek má ryze sportovní charakter a je plně stavitelný. V sedle Kawasaki se cítíte bezpečně, jako doma v křesle když hrajete na playstationu MotoGP. Podvozek je neuvěřitelně čitelný zejména když mu nakládáte pod kotlem a zadní kolo se na výjezdu začne otáčet rychleji než to přední, to je pak člověk rád za zřetelné odezvy od pružících jednotek. Pokud chcete seriózního naháče se superbikovým charakterem a nemáte zájem o asistenční systémy, které navyšují cenu motocyklu, máte možnost okusit tuhle přívětivou krasavici, oddanou všem vašim veškerým povelům.

Výborná motorka pro blbnutí. Pevný podvozek, silácký motor. Působí nerozbitně a to se tady počítá. Agresivní kukuč předních čoček vystraší i zkušeného motorkáře, natož plechovkáře. Design je moc dobrý a ne každý ročník Zeda byl v minulosti úplně top, takže to dvakrát potěší. Uhlazený motor bez vibrací je jemný jak dětská prdelka, ale přesto umí bouchnout jak granát. Kawasaki jsem si oblíbil, ale chybí mi špetka emocí, které zkrátka čtyřválec neumí nikdy dát.

Nového Zeda jsem si otestoval jen tak letem světem, během půl dne, ale celkem intenzivně. Dvačtrnáctka vypadá v detailech jinak než ten předchozí. Hrany toho minulého nahradily obliny, výraz naštvanýho hmyzáka nahradil ksicht filmového Predátora. Jinak je to ale pořád ten samý Zed (viz minulý test), motorka co zná kouzla čarovný a hned prvním vrknutím plynem tě pošle do vysmátý dimenze. V porovnání s Báwem nemá takový motor, ani podvozek, ani brzdy, ale pokaždé je to jen o kousek. A také nemá žádnou z těch bavorských elektronických fičur ... ale ve finále je to šumák. Mám ho rád a tím to hasne. Jasně že se na něm najde spousta věcí, které se jen těžko chápou ... třeba ta srandovní přístojovka.
Ten co tohle vymyslel by měl ale hodně rychle přestat ujíždět na psychotropních látkách, protože letos je to ještě větší úchylárna než předloni... ale uznávám, svým neuchopitelným způsobem ladí s celkem. Víc mě štve převodovka, respektive to, že je poskládaná pořád stejně špatně. První čtyři kvalty jsou OK, ale proč není pětka a šestka o kousek těžší? Takhle jedeš někam řekněme dálniční rychlostí a motor na šestku, místo spokojeného vrnění, vyje jako hladem šílený šakal ve zbytečně vysokých otáčkách. Přitom ta predátoří hlava vpředu parádně usměrňuje vítr kamsi bokem, takže delší svižné přesuny nejsou problém.
Sumasumárum 1. místo, oujes...

S novým Zedem jsem se krátce potkal začátkem sezóny na akci Dunlop Moto Tour, a první věc která mě tehdy trkla, byla nízko položená řídítka. V přímém srovnání s ostatními účastníky tohoto megatestu se to potvrdilo - Kawa má jednoznačně nejsportovnější posez a nejvíc váhy na rukou. Motor se chová jako klasický řaďák: když od něj chcete pořádnou dávku adrenalinu, potřebuje hodně točit. To ale neznamená, že by v nízkých otáčkách nějak pocukával, nebo jste museli v každém vinglu řadit o tři kvalty dolů - je to pořád litr. V nízkých otáčkách je ale absolutně nezáludný, a proti ostatním i trochu gumový. Výkonově na tom ve srovnání se zbytkem party není úplně nejlépe, ale na druhou stranu si s ním díky absenci kontroly trakce občas užijete ještě větší vzrůšo.