Král je mrtev, ať žije král? Aprilia Tuono V4 1100 Factory vs. Ducati Streetfighter V4 S vs. KTM 1290 Super Duke R

Text: Tomas Mysliveček , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický , Honza Zajíček | Video: Honza Zajíček , Honza Fuka | Zveřejněno: 28.7.2020 | Zobrazeno: 28 523x

Kapitoly článku

Letošní sezóna byla skvělá, protože jsem jel na všech novinkách téhle třídy, a co nebylo úplně nové, tak mýma rukama prošlo v sezóně předchozí. Takže si hezky tři krále z hlavního testu porovnáme taky s ostatní konkurencí. A vezmeme to pěkně podle abecedy. Koho by pak zajímalo víc o jednotlivých strojích, stačí kliknout na nadpis.

BMW S 1000 R

Bavorský zástupce je svým poměrem cena/výkon velkou konkurencí pro Tuono a jasnou volbou pro milovníky řadových motorů. Ve svém původním „pidlovokém“ provedení už v dnešní době vypadalo erko trochu zastarale, to ale neplatí pro jeho mechaniku. Charakter jeho podvozku se blíží Tuonu, má podobný superbikový přístup, kdy vyžaduje po řidiči trošku aktivity, za kterou se odvděčí snadnou ovladatelností a velkou dávkou jistoty. Motor je pak to nejlepší atmosférické řadové náčiní v téhle třídě. Mohutný spodek dělá z tohohle motoru hodně zábavnou věc ve všech otáčkách s tím, že mu nechybí ani potřebná špička. Jen to na otočení plynu není taková divočina jako u véčkových motorů. Všechno by to mělo být pro příští sezónu ještě lepší, protože Bawor zhubnul 5 kilogramů. S plnou nádrží se vejde o kilo pod dvoustovku, takže bude ještě hbitější. A ani moc nevadí, že výkon zůstal na hodnotě 165 koní a 114 newtonmetrů. To všechno za 385 000,- v základu, s nejnutnější elektronikou (obousměrný qs, jízdní režimy Pro, semiaktivní podvozek) vyjde S 1000 R v červené barvě na 416 402,-. To je pěkná cena, v konfigurátoru se ale můžete rozvášnit a hravě se dostat i přes 600 000,-.

Honda CB1000R

Nejsilnější a nejdivočejší nahatá Honda, pravděpodobně všech dob, přesto pro ostatní není rovnocenným konkurentem. Pořád se jako každá Honda snaží uspokojit velkou škálu jezdců, takže je její motor i přes 145 koní a 104 newtonmetrů hladký a vstřícný, podvozek je na silnici komfortní, je vyloženě hravá, pohodlná a dobře postavená. Že nepatří na úplný vrchol potravního řetězce, prozrazuje jednak absence těch nejfajnovějších komponentů a pak také logicky cena. Pokud ale netrávíte celý život v jednodílné kombinéze s kolenem na zemi, nadělá vám tahle Hondička za 339 900,- hodně radosti a v upravené verzi 2021 také ještě o kus víc parády.

Kawasaki Z H2

Krásně nám to vyšlo, protože Kawasaki je úplný opak Hondy. To je taková nejsvébytnější japonská značka a přesně kvůli tomu má tolik zarytých fanoušků a také odpůrců. Jejich kompresorem přeplňovaný naháč je nejlepší důkaz o tom, že zelení dělají věci po svém, protože ta motorka je úplně jiná a je šílená. Důkazem je fakt, že z motoru 998 kubíků dostane rovných 200 koní a 137 newtonmetrů. Spíš než sportovního naháče svým pojetím připomíná muscle bike typu Suzuki B-King, ostatně Ninja H2 je také blíž dragsteru než okruhovce. Že víc než na přesnost a rychlost v zatáčce dává důraz na šílenou akceleraci kdykoli a odkudkoli dokládá jednak její třicetikilový handicap, ale třeba také komfortní podvozek s omezenými možnostmi nastavení. To naštěstí pro příští rok řeší verze SE, která nabídne semiaktivní podvozek Showa a brzdy Brembo Stylema. Jen si za to připlatíte skoro sto tisíc. Nicméně za tu unikátní techniku to pořád není vůbec špatná cena, a jestli by vám stačil základ, jste na 459 900,-. Z H2 není přímým konkurentem pro testované stroje, na to je málo sportovní, ale pokud se chcete trochu bát a s motorkou se trochu prát, jste na správné adrese. Nicméně to berte v kontextu doby, kdy se zlé nebo špatné motorky už nevyrábí, takže i tahle šílenost zvládne v klidu dovolenou v Chorvatsku nebo každodenní dojíždění do práce.

MV Agusta Brutale 1000 RR

Další šílenost a v jistém slova smyslu také to nejvíc, co si můžete koupit. S cenovkou 829 000,- je tou nejdražší, s 208 koňmi jde o nejvýkonnější litrový motor a MV Agusta slibuje, že je s rychlostí přes 300 km/h také nejrychlejší. No, musíme jí to věřit, protože na to, abych to vyzkoušel, nebylo dost prostoru. Brutale dělá šílenou ale jiná věc. Ona neumí jet na půl plynu. Motor dole nejede, podvozek drncá a jízdní pozice je radikální. Tady musíte jet na plný plyn, a to v tomhle případě znamená hrozně, ale hrozně rychle. Pak je to dokonalost sama. Motor má krásný výkonný vršek s charakterem, podvozek je synonymum pro jistotu, zpětná vazba od předního kola je křišťálově čistá. Všechno to už ale hodně zavání průšvihem a je to fakt jako jízda na opravdovém superbiku. U Super Duka dáte na dvojku v nízkých otáčkách plyn, a je to radost. Dokonce i ty V4 s přeplňovanou Kawasaki stačí škádlilt kolem 6000 tisíc, a máte z toho hromadu emocí a adrenalinu. Brutale musíte ždímat. Jednoznačně nejradikálnější a největší sporťák ze všech.

Suzuki Katana

Poslední nahatá litrová akvizice Suzuki zažila rozporuplné přijetí, ale rozhodně má co říct. K opravdovému supernaháči jí ještě leccos chybí, tím pádem nemůže přímo konkurovat testovaným strojům, ale svezení nabídne skvělé, takže by byla škoda ji v tomhle výčtu nezahrnout. Svým způsobem je podobná Hondě svou čtyřválcovou přívětivostí, prostorností na palubě, pohodlným podvozkem a intuitivním ovládáním. Její čtyřválec se 150 koňmi a 108 newtonmetry ale nabídne o něco větší závodnické srdce a podobné to je s jejím řízením, které se podobá Tuonu nebo S 1000 R. Je v něm lehkost skvěle vyvážená s jistotou a pocitem neohroženosti. Za 279 900 je jednoznačně nejlevnější a taky za ty peníze dostanete nejméně moderních technologií, což pro někoho může být plus. Naopak mínusem může být pouze 12litrová nádrž. Kdo by přesto stál o poctivou japonskou motorku dnes už trochu ze staré školy, má možnost sáhnout ještě po GSX-S1000 s normální 17litrovou bandaskou.

Triumph Speed Triple RS

Britský charizmatik dosud potvrzoval, že méně je někdy více. Ve srovnávacím testu z roku 2019 v mých očích překonal Tuono V4 1100 Factory nejen díky vzhledu, krásným detailům a pevnému preciznímu podvozku. Hlavně to byl motor a jeho charizma, které přebilo i výraznou výkonovou převahu Aprilie. Hutný chuligánský zátah má rozhodně něco do sebe a kdo hledá víc než jen absolutní rychlost a výkon, měl by ho vyzkoušet. Byť o něco zaostával i váhově a ovladatelnost nebyla také tak lehká, jako celkový balíček nabídl pocit pořádné festovní chlapácké motorky, který už moc nenajdete. Cenovka 412 000,- za navoněnou verzi RS není úplně málo, ale z téhle motorky cítíte, za co jste ty peníze daly. Pro příští rok se nám Speed kompletně proměnil, přichází s upraveným vzhledem, konkurenceschopným výkonem a hmotností, takže zbývá ještě zjistit, jestli mu zůstane i ten pověstný šarm.

Yamaha MT-10

Budoucnost svlečené R1 je prozatím lehce nejistá, Yamaha nám stále nenaservírovala její Euro 5 variantu, každopádně tak nějak mezi řádky prosvítá, že bude. Navíc nějaké ty skladovky a zánovní stroje budou ještě nějakou chvíli v nabídce, no prostě by nebylo fér ji vynechat. Zvlášť když má ten svůj charakterisktický Big Bang motor s přesazenými ojničními čepy, kterými simuluje agregát vidlicový. V kontextu japonské čtyřky jde o jediný opravdový supernaked, duch japonské školy v ní přesto přetrvává díky její univerzálnosti. Ze všech zmíněných motorek má největší talent k cestování potvrzený verzí Tourer Edition (359 990,-), ale i základní MT-10 a MT-10 SP nabídnou hromadu prostoru na palubě, vysoko položená řídítka a opravdu komfortní podvozek. Její fenomenální čtyřválec se 160 koňmi a 111 newtonmetry, má opravdu silný spodek, chuť po otáčkách, vytáčí se s obrovskou lehkostí, má skvělý zvuk a i díky vzpřímenému posedu má často přední kolo ve vzduchu. V tu chvíli jí odpustíte, že není tak hbitá jako její evropské konkurentky nebo že nemá tak jedovaté brzdy. Se semiaktivním podvozkem Öhlins je na stránkách Yamahy za 404 900,-, což je super cena, pro standardní emtéčko za 339 990,- to platí dvojnásob. Tak snad ji Yamaha opravdu udrží v nabídce. Byla by škoda o ni přijít.