Král je mrtev, ať žije král? Aprilia Tuono V4 1100 Factory vs. Ducati Streetfighter V4 S vs. KTM 1290 Super Duke R

Text: Tomas Mysliveček , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický , Honza Zajíček | Video: Honza Zajíček , Honza Fuka | Zveřejněno: 28.7.2020 | Zobrazeno: 29 671x

Kapitoly článku

Starý V2 Streetfighter byl a je úplně božským strojem. Panigale V4 to samé. A prakticky okamžitě po uvedení čtyřhrnku se objevily spekulace o velké nahaté V4 bestii. Otázkou nebylo, jestli ano, ale kdy? Když už jsme se dočkali, objevily se další otázky, spíš mraky otázek. Bude fakt nejlepší? Uvidíme.

Papírové předpoklady určitě má. Výkon ruku v ruce s podvozkem a elektronikou, nepřehlédnutelný design, genetické dispozice, papírově je to jasné. Přivítejte nového krále.
Jenže v minulosti jsme se mnohokrát přesvědčili, že papír snese všechno. Proto se vždycky snažím všechny informace o výjimečnosti, nových cestách, vesmírných technologiích a miliardách testovacích kilometrů upozadit a dopředu si z ničeho nesedat na prdel, ale ani na nic nekoukat svrchu, i když někdy se fakt neovladatelně těším a někdy je to těžké.

Klapka Ducati Streetfighter V4 poprvé
Úplně se vykašlu na hodnocení. Motor známe, podvozek taky i elektronika je dostatečně popsaná. Nic z toho není špatně. Naopak, všechno je z top regálů a podle toho taky všechno funguje. Jednoduše – světla svítí, stěrače stírají. A pak u motorek, díky Bohu, jde stále především o emoce, husí kůži a pocity kluka u vánočního stromečku.

Klapka Ducati Streetfighter V4 S podruhé

Učaruje tě. Naprosto skvostný design ti jednoduše nedovolí lhostejnost. Asi bych vydržel sedět v křesle, s cigárem a sklenkou, před velikým gramofonem, na kterém by se místo eLPé pomalu otáčela tahle krása a kochat se. Úplně to vidím. Sedím, koukám, usrkávám a blahem vrním jako starej kocour. A pak se svezeš a jsi v extázi. Jo, protože je jedno, na čem jsi kdy seděl, stokrát to bylo takový, že se ti chlupy ježily a po zádech ti jezdil mráz, ale teď a tady jdeš do kolen, protože tohle tě rozsekalo na kaši.

Ta motorka je zlá. Strašně zlá. Když práskneš do koní a otočíš heftem tím správným směrem, tak ještě než se ti mozek jako těsto na lívance rozplácne někde vzadu pod čepicí, uvědomíš si, že tady a teď je blízko ke všem těm záležitostem, od kterých chceš být spíš hodně daleko.
Máš pod zadkem víc výkonu a míň váhy, než ještě před pár lety u závodní motorky. Na full gas reaguje jako ta veliká chlupatá věc, když ji rozčílili cestou nahoru na Empire State Building. Malý moment ta síla jen sbírá sílu, jako když se nadechuje peklo a pak, pak to peklo zařve. To je ten moment, když jsi v té extázi poprvé. Je to čistá a přímočará síla, která tě ohromí, i když ji čekáš.

Ona je jedna věc sedět na 200++ koňovém stroji třeba z WSBK a krčit se obalený kapotou pěkně za větrem a něco úplně jiného jsou podobní koně prsy napřed.
Je to boj, ale tobě se to líbí. V tenhle moment jsou fajn dvě věci. První, když informace, které k tobě od motorky jdou, jsou jednoznačné, když všechno funguje tak, jak by mělo, prostě když je všechno v pohodě a pak i ty jsi v pohodě. Tou druhou věcí, která se v tenhle okamžik hodí, je, když se můžeš spolehnout sám na sebe, na zkušenosti, odhad, v ideálním případě i na zdravý rozum. Na SF je fakt velmi snadné rychle dosáhnout všeho. A pak zvolníš, uklidníš se, zhluboka vydechneš, protože to bylo v pohodě.

Klapka Ducati Streetfighter V4 potřetí

Noc a den, černá a bílá, Křemílek a ten druhý. Street ti ukáže nečekanou tvář a ty jsi v extázi podruhé. Protože můžeš jen tak bloumat městem, můžeš líně prochrchlávat světem v předepsaných rychlostech a motorka si pod tebou bude jen spokojeně a bez protestů příst. A ne, nemáš při tom pocit nějakého kompromisu. Naopak, je to fajn. Ta motorka je hodná. Krásně hodná.

Měli jsme k dispozici ještě Tuono a na moment i Super Duka. Obě ty motorky už tady nějakou dobu jsou a s každým svým upgradem zrály jako luxusní vína, navzdory už poměrně okoukanému designu stále zasluhují pozornost. I po těch letech jsou naprosto boží, dokonce v některých ohledech objektivně lepší než rudá primadona. A kdykoli budu mít možnost, vždycky se rád svezu, protože je to luxusní zážitek.

Jsou to pořád tak dobré motorky, že jsem dokonce dlouho chtěl pomyslný trůn srovnat do roviny, jelikož objektivita a tak, ale nakonec jsem se rozhodl jinak. Když se volí král, nejde o poměr cena vs. výkon, ale velikou slávu. Protože Ducati Streetfighter V4 S je sice prvoplánově nadřený a nagelovaný šamponek, arogantní floutek se slabostí pro pompéznost, ale hlavně je to fantastický motocykl, který ti dá emoce, husinu i stromeček, proto je to za mě jednoznačně nový král.

+ je to král
- 1. král se nekritizuje
2. za zmínku stojí, že vůbec nezmiňuji zrcátka, přestože mě už několik let spolehlivě vytáčí tím, jak se vždycky jebnu do ruky, když ji chci zvednout – viz. bod 1.