Vzhledem k tomu, že jezdím dost často v noci a "zesleplo" mi potkávací projektorové světlo, řeším momentálně jeho renovaci. Při té příležitosti jsem se snažil nalézt i nějaké teoretické informace o současných typech světlometů. Dozvěděl jsem se jak projektorová (čočková, elipsoidní) světla fungují, že mají vedle malých rozměrů výhodu v úzkému zdroji paprsků, který méně osvětluje mlhu, déšť nebo padající sníh, mají přesně mířený tok světla s ostrým přechodem světlo/tma, jde je snadno natáčet atd.. Ale nikde jsem se nedočetl, jak je to s účinností v porovnání s klasickým parabolovým reflektorem.

Rozum mi totiž říká, že v tlumeném režimu je u projektoru zhruba polovina světla odraženého od zrcadla zacloněna stínítkem (clonkou). Tudíž jakoby například z 55W žárovky H3 bylo využito třeba jen sotva 30W . To mi potvrzuje i praktická zkušenost, kdy samostatný dálkový projektor (bez clonky) svítí mnohem silněji než potkávací projektor . Našel jsem i toto video s ukázkou funkce bi-haloegenu/xenonu, kde opět v tlumeném režimu je zhruba polovina světla "zmařena" pohyblivou clonkou.

U klasické paraboly s dvouvláknovou žárovkou např. H4 mi připadá, že energie od tlumeného vlákna je využita prostě efektivněji. Dokáže mi moje tvrzení někdo potvrdit nebo vyvrátit, případně napsat nějaký praktický poznatek?

Zároveň by mě ještě zajímalo, jak je to s životností motocyklových projektorů. Protože moje reflektory mají kvůli chlazení otvory. Těmi se samozřejmě dovnitř dostává částečně i prach a vlhkost . Jeden otvor jsem kvůli prachu a znečištěné čočce ucpal kusem molitanu, ale asi kvůli špatnému chlazení a vlhkosti mi během jedné sezony zeslepla odrazná plocha a i děsně zoxidovala patice . Pro úplnost uvedu, že tělo světlometů je plastové. Po zhruba 30 000km tedy řeším renovaci potkávacího světla (vakuové pokovení). Má někdo s podobnými světly dlouhodobé zkušenosti (např i jako mlhovky nebo přídavná)? Případně měl by někdo radu, jak vyřešit problém těsnost vs. chlazení vs. trvanlivost?

Zde jsou fotky mých světel: