Yamaha XT1200Z Super Tenere (2010)

Velké cestovní enduro, které překvapí svoji výbornou ovladatelností a jízdními vlastnostmi.

Více fotografii

Výška jezdce: 175 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
BMW R 1200 GS: Na můj vkus už moc elektroniky.

První dojmy - Musím uznat, že jsem byl překvapen z výborného zátahu motoru a parádní ovladatelnosti. Sice výkonem, ani krouťákem to není zas taková bomba, ale jede to dobře. Ten motor se chová podobně, jako nafťák u osobáku a to mě vyhovuje. Díky širokým řidítkám je ovládání velmi příjemné a kam se podívám, tak ta motorka jede.

Motorku bych doporučil pro - V testu zde na motorkářích tam jeden z jezdců napsal v hodnocení tuto větu. Ideální motorka pro čtyřicátníka se dvěmi dětmi a hypotékou, což je přesně můj případ. Po pár odjetých sezónách doplňuji tento poznatek. Ideální motorka pro motorkáře, kteří chtějí cestovat bez starostí a lít do motorky jen benzín, vyměnit olej, pneu a jezdit bez poruch.

Doplňky na motorce - Origo hliníkový kryt pod motor, blástry, hliníkové kufry od Givi, padáky jsem dělal vlastní, vyhřívané hefty od KTM přímo pod origo gripy, navigace už je také, rozříření bočního stojánku s logem XT, plotna na Top Case, kryty čidla ABS, kryt nádobky brzdové kapaliny. Dále kryt předního světla, origo přídavná světla, polepy world cross, kryty vidlic, přídavné kryty world cross. Ještě bych rád pořešil jiné plégo. I s mojí výškou (175 cm) mi je origo malé a pár centimetrů by se hodilo. Přemýšlím o Touratechu, ale je mi proti srsti jim za to platit nehorázný peníz. V zimě bude čas o něčem popřemýšlet, tak se třeba zadaří něco vyrobit. Další peníze utracené za origo LED blinky, už jsou inamontované a vypadají parádně.

Recenze

Po šesti odjetých sezónách na FJR jsem chtěl vyzkoušet něco jiného a díky našim rozbitým silnicím podvozkově odolnějšího, ale přesto s cestovním duchem. Cenduro byl kandidát číslo jedna a zbývalo už najít něco zajímavého. Podmínkou byla motorka s kardanem a musí padnout hned do ruky. Pár týdnů jsem hledal a našel zajímavou motorku lehce bouranou a alespoň jsem měl přes zimu nějakou aktivitu. Tímto bylo vybráno a nyní zbývá si tuto volbu ověřit, zda byla správná.

Zkušeností zatím ještě moc není, mám s ní najeto jen cca 1300 km, ale za pár dní jedeme Alpy a tak pár zkušeností určitě posbírám. Motor OK, brzdy jsou na můj vkus poměrně slabé, podvozek zhodnotím po více kilometrech s bagáží, ovladatelnost super, úložný protor s originál kufry pro jednoho OK, ale pro dva je to málo, spotřeba je zatím něco málo přes 5 litrů a servis jsem zatím neřešil. Oproti FJR se mi zdá, že si můžu na nerovné silnici dovolit jet mnohem ostřeji a přesto se cítím bezpečněji. Jsou to úplně odlišné motorky, ale něco takového jsem hledal. Chtěl bych kromě asfaltu také zkusit i trochu jízdy po šotolinkách, vycestovat více na východ a pro tyto destinace to je dle mého názoru ideální stroj. Když jsem ji viděl poprvé, tak se mi ten design vůbec nelíbil, ale hledal jsem pohodlnou motorku a zatím vše nasvědčuje tomu, že XTéčko bude dobrá volba. Jakmile nasbírám více zkušeností, tak je sem pověsím. Pro tuto chvíly je to vše a raději jdu jezdit.

12.5.2014
Víkend je za námi a zkušeností je o něco více. Alpy jsme odpískali kvůli špatnému počasí, ale vyrazili jsme spolu s kámošem, který sedlá stejný stroj na motoakci Vítání jara - Velká Fatra 2014. Přidal jsem dalších 1000 km a prověřil motorku víc, než jsem čekal. V sobotu byla vyjížďka pod názvem "Kotár rallye" a pro mne úplně jiná jízda, než jsem znal doposud. Nebyl to žádný těžký offroad, ale nová zkušenost na kterou jsem se moc těšil a opravdu překonala moje očekávání. Většina kilometrů byla o kochací jízdě a po rozbitých cestách, kde jsem vyzkoušel podvozek. V předchozím příspěvku jsem mluvil o slabších brzdách. V terénu se chovají výborně, dávkování pozvolné, což je ideální pro tento styl jízdy. Ale při ostřejší jízdě po pěkném úseku se musím stále hlídat a brzdit o něco dříve, tam bych si představoval lepší nástup. Motor je pro jízdu v terénu opravdu bomba a nemám mu co vytknout. Váha je na kluzkém terénu řádně cítit a člověk si musí dávat řádný pozor, aby to někde nevyválel. S mojí výškou 175 cm je to ještě o něco složitější, než u kámoše, který má skoro dva metry. Spotřeba je taky super do doby než jsme při zpáteční cestě najeli na dálnici, tak mi počítač ukazoval po 800 km průměr 4,3l / 100km. Po příjezdu domů se to dotáhlo na rovných 5 litrů, ale i tak je to paráda. Každopádně jsem si ten víkend užil a motorku dostal zase trochu více do ruky. Tak zase někdy příště.

28.5.2014
Konečně přišel prodlloužený víkend a mohli jsme společně vyrazit na pár dní po rakouských Alpách a na tachometru přibylo dalších 2000 kilometrů. Vzhledem ke složení týmu nás čekal pouze afalt, ale tak to bylo v plánu. Chtěl jsem si na této cestě potvrdit správnou volbu motorky a to se mi povedlo nad očekávání, neboť jel tuto cestu i kolega z FJR bandy na své Fujaře a motorky jsme si navzájem na pár kiláčků vyměnily. Bylo to opravdu velmi zajímavé porovnat, jak se ty motorky chovají na stejné cestě, neboť jsme spolu stále komunikovali přes intercom a online si říkali jak se to chová na stejném úseku. Oba jsme se shodli, že XTéčko je i pro asfalt pohodlnější motorka, podvozek si menší i větší nerovnosti pohodlně vychytá a člověk se na ní cítí mnohem bezpečněji, co se odezvy od podvozku týká. Do zatáček to padá mnohem lehčeji, na výjezdu ten krouťák dvouválce je příjemnější a celkově si člověk tu jízdu jinak užívá. Musím říct, že jsem se těšil, až si ty motorky vyměníme zpět a sednu opět na XTéčko. Nebýt manželky kolegy, který jel na mé motorce, tak by my ji vrátil mnohem později, neboť se mu ta jízda moc líbila. Musím uznat, že pohodlí pro spolujezdce není tak dobré, jak bych si představoval, ale jako řidič si to nemůžu vynachválit. A o řidiče jde na motorce především, takže si ty baby hold zvyknou, nebo je necháme příště doma. Při rychlejším přesunu se to chová zase o něco neklidněji, což není příjemné, přece to není kapota, ale dálnice není to co vyhledávám a na extra rychlou jízdu už taky moc nejsem. Pro mne je nyní prioritou hlavně pohodlí a občas si vyzkoušet i lehký terén. Tento víkend jsem si definitivně potvrdil správnou volbu motorky, co mi zůstala v garáži a doufám, že i pár roků zůstane. Pokud budu někdy měnit, tak to bude zase cestovní enduro, do té doby, dokud na to vylezu. Tak to je pro tuto chvíly zatím vše a budu sbírat další zkušenosti.

2.9.2014
Vzhledem k tomu, že uplynul delší čas od poslední aktualizace motorky, tak tu mám další změnu. Dal jsem dohromady druhou Tenérku a tu modrou prodal. Byla lehce bouraná a původně jiné barvy. Líbila se mi bílá a tak jsem si ji nově celou láknul a nyní je to snad na delší dobu můj nový mazel. Originál kufry jsem prodal s modrou, neboť pro cestování ve dvou jsou opravdu malé. Na tento stroj jsem pořídil nové celohliníkové kufry od Givi s celkovým objemem 143 litrů, což je cca o 63 litrů více, než originály. V pátek jsem se vrátil z motodovolené a mám zase o pár zkušeností víc.



Najeli jsme po Alpách 4470 km plně naložení a ve dvou. Musím říct, že mi ta motorka nepřipadala už tak lehká, jak jsem psal dříve, ale s tou bagáží a manželkou se není čemu divit. Byl jsem velmi zvědaví na spotřebu a je to opravdu pecka. Jezdili jsme stále nahoru a dolů, projeli spoustu pasů a cca 500 kiláků i po dálnici a celkově jsme tomu dávali pěkný přasky. Průměrná spotřeba se zdála skoro nemožná, zastavila se na hodnotě 5,1 litrů. Byli jsme ve dvou s Martinem, který sedlá stejný stroj a byl na tom podobně. Motorky makaly obě bez sebemenších problémů, ale za celou cestu jsme jich potkali pouhých 18 kusů. Na druhou stranu to alespoň není taková tuctovka jako GSo, těch tam jezdí mraky. Co se týká pohodlí, tak po těch kilometrech mě bolel pěkně zadek, takže je otázka, zda nepořídit gelové sedlo. Bolela i záda, ale když jsem byl na dovolené sám, tak to bylo v pohodě, tak bych to v tomto případě přisoudil k celkové váze motorky a manipulaci s ní a celým nákladem. Přeci jenom jsme těch zákrutek projeli tisíce a převýšení bylo na desítky kilometrů. Přibyly i další doplňky, přišla na řadu motonavigace a zatím snad jedinná funkčí věc a to rozšíření bočního stojánku, což jsme řádně prověřili.

2015
Tak letos na jaře v polovině května jsem společně s Flashem a Chozém vyjel poprvé na východ. Cílem bylo pojezdit něco v Rumunsku a Ukrajině. Během 14 dní jsme projeli Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Černou Horu, Rumunsko, Ukrajinu a zpět přes Slovensko domů. Konečně jsem po dlouhé době trochu oplácal motorku blátem a poprvé s tím seknul do bláta.



Více řeknou fotky. Každopádně jsme najeli 4500 km a motorka makala jako hodinky.

2016
Tak i letos je už po dovolené. Tento rok už jen s Chozém jsme vyrazili znovu na Balkán a tentokráte byla cílem Albánie. Cestou dolů jsme si dali znovu Durmitor, neboť minulý rok kvůli sněhu jsme ho neprojeli. Letos jsme tam i nahoře přespali v chatkách a po pár pivech a radách od pana domácího jsme si nechali poradit a pustili jsme se na cestu do druhého největšího kaňonu v Evropě, nebo nám to takto alespoň tvrdil. Ta cesta v mapě není ani vidět, ale je tam pěkná úzká asfaltka a moc pěkná cesta.



Dali jsme i kousek Kosova, ale tam vás zkásnou hned na čáře a člověk si musí připlatit 10 Éček za jejich zelenou kartu, už bych tam nejel. Neseděli mi tam ani ti lidé, tvářili se nepřátelsky a k tomu vás naserou hned na hranicích. Alboška moc pěkná, ale kdo si tam chce užít ještě nějakou šotolinu, tak máte tak dva roky, možná i méně. Loni byla na Valbonu ještě pěkná šotolina a letos je to už nová asfaltka.



Taky cesta na Theth byla v našem itineráři, ale ve finále tam dole ve vesnici není nic moc extra k vidění, panorama gut a celkově mě to zklamalo.



Cestou na Wermosh je zatím šotolina, ale maká se tu jak o život a možná už letos bude taky po šotolině. A takových cest bude asi více. Takže jsme rádi, že jsme jěště něco stihli projet Celkem jsme dali 4600 km a opět naše stroje fungovali na jedničku. Pokud bude trocha času, tak bude možná i cestopis.

2017
Sezóna se pomalu, ale jistě blíží ke konci a tak je trocha času napsat pár slov k letošní sezóně. Tento rok jsme si užili trocha exotiky a rozjeli se do Maroka. Začátkem května sbalit pár věcí a hurá na cestu. Tři dny na cestě do Savony, poté 56 hodin na trajektu a konečně nás v ranních hodinách vítá Maroko. Tři hodiny birokracie a konečně vyrážíme na cestu. První den jsme zacílili na jih, co nejrychleji k našim cílům.




Vodopády Ouzoud byl jeden z nich. Zaplatili jsme si průvodce na 3 hodiny za 200DH + každý dalších 20DH pro mlaďase, který nám pohlídal motorky. Nakonec i s koupelí a obědem jsme to zmákli za 4,5 hodiny. Přidali jsme dvě trika, trocha ohnivé vody a pokračovali jsme dále. Dalším z míst byla památka Unesco ksar Ait Benhaddou na jižním úpatí Vysokého Atlasu.




Následoval první lehčí off po pláních a zamířili jsme do studií ke kulisám do Ouarzazate. Můžete si jezdit křížem krážem a nikoho to netrápí. Tak jsme udělali pár fotek a chtěli si u jedné z kulis uvařit něco k jídlu. Pracovali tam na opravách a během chvilky byl u nás jeden týpek a už jsme řešili první konflikt. Byl neoblomný a museli jsme místo opustit, vyhrožoval policií, což jsme nechtěli riskovat.




Soutěska Todra je dalším místem, kam míří naše banda, jako většina turistů. po cestě k soutěsce další pěkné místo, kde potkáváme turisty z Evropy. Pár fotek a jedem dál.




Konečně jsme tu a užíváme pěkných zákrut na pěkném asfaltu po delší době. Bohužel je tady asfalt, jako po celém Maroku plný prachu díky nedostatku deště docela zrádný, neboť se to pěkně klouže.




Opustili jsme asfalt a dali zase pár kilometrů po pěkné šotolině s úžasnými výhledy na hranici 3000 m. Konečně je to tu, kvůli čemu jsme jeli do Maroka.




Ještě večer jsme dorazili na další místo do Merzougy. Byla už tma když jsme dorazili na vytipované ubytování, tepvrve ráno jsme zjistili, že už jsme na začátku pouště. Byl to další z cílů naší cesty kam jsme se chtěli podívat a vyzkoušet jízdu v písku. Bylo nám jasné, že to s tímto strojem nepůjde, ale fotka zahrabané motorky byla povinností.









Těch zážitků je spoustu a nebudu je tady všechny popisovat. Každý si to musí zažít na vlastní kůži, ale asi to nejdůležitější bylo, že nám všem motorky fungovali na jedničku a celá grupa se vrátila domů v pořádku. Díky Honzovi máme i video, za které mu tímto děkuji, že se toho ujal a zdokumentoval naši cestu. Cestou zpět po návratu do Savony jsme se rozdělili a my to vzali ještě na chvilku do Alp. Bylo úžasné počasí a bylo by škoda toho nevyužít. Na závěr pár fotek, kde jsme se konečně po horkých dnech ochladili.









Letos už nic velkého nebude, ale na příští sezónu se pár nápadů kam vyrazit už rýsuje. Všem přeji kolama dolů a pohodovou jízdu.

24.3.2021 - Tak šla holka do světa a už je doma nová.