Aprilia Tuono V4 1100/RR (2019)

Aprilia Tuono V4 1100 RR/Factory - skůtr od Piaggio , splněný sen, který mě přivedl před osmi lety ke značce Aprilia.

Více fotografii

Motorka koupena od HCBT (Liberec VIII - Dolní Hanychov)

Výška jezdce: 175 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia Tuono V4 1100 Factory: Chtěl jsem funglovku (model euro4), ale tak dlouho jsem spekuloval, až už nebyly.
Aprilia Caponord 1200: Kdyby se nějaký ve verzi Rally objevil, asi by byl doma, ale za poslední rok nic...
Kawasaki Versys 1000: Aprilia je srdcovka, ale litrový Versys mi seděl posezem stejně dobře jako Capo, takže byl zařazený jako další možnost, kdyby se žádná Aprilia nesehnala.
KTM LC8 950 Adventure: Také jedna z možností, o které už uvažuji několik let, kdybych přešel na enduro a směřoval více do terénu. Zatím je pořád v pořadníku, prvně bude ale spíše více silniční enduro typu Caponord, Versys atd.

První dojmy - První dojmy? Po V2 Tuonu a více než roční pauze totální hrůza, až sem si říkal, co jsem to udělal. Připadal jsem si, jak začátečník, co poprvé sedí za řídítky.

Motorku bych doporučil pro - Pro toho, kdo ji chce, je to oproti V2 Tuonu takový skok, že se nedá doporučit ani jako pokračování, po předchozím Tuonu.

Doplňky na motorce - Chtěl jsem moto v sérii nebo s veškerými origo díly a s možností vrácení do série. Nakonec mám úplně sériový stav, byla tam jen nabíječka na jablíčko, kterou předchozí majitel ustřih a já tak jen vyhodil zbytek káblíku od originálně předpřipraveného konektoru, kam časem přijde origo usb a podtácek pod rz, který nesnáším, tak ten letěl vzápětí. Časem bych chtěl jinou koncovku, protože tenhle kyj je hrůza. Vzhledově mi nevadí a zvuk je super, ale trčí tak blbě do boku, že čekám, kdy s ním při proplétání zavadím.

Recenze

Jak jsem již psal výše, V4 Tuono je splněný sen, který jsem začal snít v roce 2015. Když je teď ale moto doma, kolikrát si říkám, že jsem měl zůstat pouze u toho snu

O moto toho bylo za ty roky všude napsáno mnoho, někdo je spokojený a má najeté desítky tisíc km, někdo jen pár tisíc a vícekrát Aprilii nechce ani vidět, takže asi spíše popíšu jen vlastní pocity, ve srovnání s předchozím Tuonem 1000 R Factory.

Co se týče celkové stavby motorky, je dělána podobným stylem, ale už tu není tolik frézovaných a leštěných dílů, jako dříve, ale pořád tu jsou zajímavé detaily a většina viditelných dílů Made in Italy. I matné barvy jsou v mém případě oproti předchozí motorce hodně usedlé, až působí obyčejně, jako rozpočtový japonec.


Motor je proti V2 o strašný skok jinde, ikdyž papírově zase, až tak moc ne. Rachot z něj jde pořád stejný, jak když se má každou chvíli rozsypat, ale ten tah je nemyslitelný. Čím více se s moto sžívám, tím více přicházím na chuť i použité elektronice, přestože jsem si díky ní nedokázal první jízdu užít a byl jsem z ní totálně nešťastný, že moto vůbec nedělá, co od ní očekávám. Do té doby pro mě bylo na moto největší vymožeností vstřikování a teď najednou elektronický plyn, kde necítím žádný odpor lanek, anti wheelie a kontrola trakce, které mě na horizontech a při rozjezdech drží pořád přední kolo u země, až přes něj málem letím na zem , když jsem ze zvyku očekával nějaké splašení.


Nyní mám moto dva měsíce a 1000 km a jakš tač jsem si zvykl, ale bylo to moje dosavadní nejdelší zvykání. 3x jsem pootáčel řídítka v klemech, aby mi sedl posez. Pak několikrát laboroval s motorovou mapou a nastavením elektroniky, až jsem zůstal u Track mapy, vyplého blipperu, AWC off, ATC na 4 stupni a ABS zaplém na plný zásah, protože při mém stylu stejně nezasahuje. Brzdy proti předchozí Factorce krapet horší, ale ještě jsem je nečistil, ani nekoukal, co tam je za desky. Podvozek paráda, akorát zadek asi časem trošku přitvrdím. Spolujezdec by na tem měl být teoreticky lépe, ale reálně nepoužitelné. Stupačky a celkově posez spolujezdce je o kus výše než na předchozí a je to značně nepohodlné již na místě, takže jsme projížďku ve dvou ani nezkoušeli. Úložný prostor není vůbec žádný a spotřeba na okreskách normální, jak jsem zvyklý od benzínky k benzínce. Palubák ukazuje průměr 7,ale realita je tak asi o dva více, ale fakt nevím, toto jsem nikdy u tohoto typu moto neřešil. Servis ještě nevím, doteď byla servisována jen v jednom jistém autorizáku a je to spíš na zlost. Koupena s novou řetězovou sadou a na 200 km jetých SuperCorsách, prvně jsem se jich bál, protože jsem spíše turistický mrdal, ale v kombinaci s touto moto fakt paráda. Takže proběhla celková očista a odmaštění a pomale se začínám připravovat na velký servis ve 20 tis.


Sezóna 2023
Tak nějaké shrnutí letošní sezóny na novém biku. Nájezd o ničem, ale pro mě poslední roky standart, takže necelé 3 tis. km a tím jsem se akorát dostal na velký servis ve 20 tis. km, tak sem začal pomale odstrojovat a zkoumat útroby. Zároveň sem začal objednávat potřebný spotřebák a nějaké blbosti pro radost.
Jako první problém se ukázal úložný prostor, už tu není ta super schránka na peněženku, v krovce, jak u gen1 a gen2 a mě nebaví mít vše po kapsách. Možnosti byly dvě - tankvak na víčko nebo Bagster potah a nějaký tankvak na popruhy. S tím nastaly ale další problémy, šprcka na nádrž s tankvakem by byla nepohodlná při tankování, vysoká pořizovací cena a ještě strach z poškrábané nádrže, kdyby se pod ni dostal prach. Tak sem se nakonec rozhodl pro Micro tankvak a magnetickou podkovu od Sw-motech, ikdyž to není také žádná láce. Jinde sem ale nenašel řešení, které by do budoucna bylo vratné do sériového stavu, protože Piaggio skútry nemají ve víčku šroubky, aby šla použít obyčejná podkova, kterých je na bazaru dost a zároveň to ladilo... ach ten detailismus...


Dále přišla na řadu elektrifikace. Motorka má z výroby u budíku připravených, spínaných 12 V, kam jde zapojit doplňková USB zásuvka, ale předznačené místo a jeho následný vzhled mi nevyhovuje, tak sem montáž zatím odložil (bohužel až po koupi originálního USB kitu)...


Jako další level tuningu sem pořídil karbonovou koncovku Arrow Race-Tech a nerezový mezisvod.