Honda CB 500X (2022)

Moje první a zatím jediná. Nemám s čím srovnávat.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Velsbike (Jinačovice)

Výška jezdce: 181 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CBR 500R: Nekoupil, protože mě přemluvili kamarádi, že cestovní enduro je lepší než sportovní motorka. I když CB 500X není úplně enduro a CBR 500R není úplně sportovní motorka. A manželce se CBR zdála "moc divoká". Zkuste jí vysvětlit, že rozdíl je jen v kapotáži.
Honda NC 750X: NC je větší, těžší a dražší než CB. Možná to bude příští motorka, ale zatím jsem preferoval lehčí, menší a levnější.
KTM Duke 390: Ani nevím, přestala se mi líbit. Trochu asi zapůsobily zvěsti o nespolehlivosti.
Honda CB 300R: Moc se mi líbila na pohled i se mi na ní příjemně sedělo, ale měl jsem strach, že i jako začátečníkovi by mi její kilowatty brzo přestaly stačit.
Yamaha NMAX 155: Původně jsem vůbec nevěděl, co vlastně chci, takže jsem zvažoval i skútry. Ale pak jsem variátory vyškrtl.

První dojmy - První dojem na salonu, když jsem se rozhodoval co koupit: "Tohle ne, to je pro mě moc velké a těžké". První dojem, když jsem si ji půjčil na výlet, přestože jsem si ji neplánoval koupit, ale nic jiného na ten víkend volné neměli: "Hele, ono to jede docela pěkně, něco takového bych si asi koupit mohl". První dojem, když už byla moje a odjížděl jsem na ní z prodejny, si nepamatuju. Byl jsem rozklepanej z toho, abych to hned nerozbil.

Motorku bych doporučil pro - Nevím, nemám s čím srovnávat.

Doplňky na motorce - Origo 12V zásuvka.
Používám válec Louis 50L na zadním sedle, ale to asi není "instalovaný doplněk".
Přemýšlel jsem o padácích, ale ty originální mi připadají jako obrovské monstrum a řešit nějaké neoriginální, decentnější, jsem ještě neměl čas.

Průměrná spotřeba - 3.52941 l/100km

Recenze

Tak prý mám popsat, proč jsem si vybral tento stroj, jaké s ním mám zkušenosti, kde se motorka cítí nejlíp a jestli se s ní dá cestovat. Ok, tak popořadě...

Proč jsem si vybral tento stroj
Vybírání začalo vlastně už v roce 1994, když mi bylo 13 let a rodiče mě vzali do Itálie k moři. Zrovna se hrálo mistrovství světa ve fotbale a Italové se dostali do finále. Fotbal mě sice nikdy nezajímal, ale ta euforie, se kterou místňáci svůj úspěch slavili, ta mě pohltila. Když rozhodčí pískl konec zápasu, tak snad všichni Italové vzali italské vlajky, nasedli na motorky a s vlajkou nad hlavou do rána jezdili po městě po zadním (a jestli ne do rána, tak minimálně tak dlouho, jak dlouho dovolili rodiče 13-letému klukovi zůstat vzhůru). Do té doby jsem takovou motorku naživo snad nikdy neviděl. U nás na vsi měli všichni Pionýry nebo přinejlepším Simsony. A tady najednou bylo plné město nádherných kapotovaných supersportů. A tenkrát jsem si řekl, že takovou motorku chci jednou mít.

V roce 2000 mi bylo 19, kamarádi po maturitě začali pracovat a za první vydělané peníze začali kupovat motorky. Já jsem šel na vysokou, takže jsem byl chudý student, co jezdil leda tak autobusem, a byl pro mě svátek, když mě nějaký kamarád na motorce svezl. To léto se začalo mluvit o tom, že od ledna příštího roku se budou Áčkové řidičáky rozdělovat na kubatury, a i když jsem věděl, že na motorku ještě dlouho nebudu mít prachy, našetřil jsem z brigád a z kapesného aspoň na autoškolu, a na poslední chvíli jsem si udělal neomezené Áčko.

Pak roky plynuly, pořídil jsem si přítelkyni, která byla pevně rozhodnutá, že na motorku nikdy v životě nesedne (nějaké blbé vzpomínky na kamarádku, která po moto-nehodě strávila několik měsíců po nemocnicích), a já jsem byl zaláskovaný až na půdu a říkal jsem si, že co s motorkou, když by moje milá se mnou nejezdila. Z přítelkyně se stala manželka, narodila se nám smečka dětí, a když jsem během těch let občas zmínil, že musí být pěkné mít motorku, tak se přítelkyně/manželka vždycky hrůzostrašně mračila. Sám jsem si nebyl jistý, jestli by to byl dobrý nápad, protože třeba na kole nebo na lyžích jsem nikdy neuměl jet jinak než na krev, takže jsem o sobě doopravdy trochu pochyboval, jestli bych se na motorce uměl udržet na uzdě, jezdit třeba jen na půl plynu a nezabít hned první víkend.

V roce 2022, ve svých 41 letech, 28 let od osudové dovolené v Itálii a 22 let od získání neomezeného řidičáku, jsem se polámal na lyžích (o což jsem si svým stylem ježdění už dávno koledoval), a v nemocnici jsem měl trochu času na přemýšlení. Došel jsem tam ke dvěma závěrům: 1) že sny z dětství se mají plnit, je blbost čekat do smrti, jestli náhodou manželka někdy nezmění názor, a 2) že jeden pobyt na chirurgii mě vyklidnil, teď už si věřím, že dokážu jezdit s rozumem.

Takže jsem začal vybírat motorku. Věděl jsem, že na velké expedice po světě (i když by se mi líbily) nebudu mít v nejbližším desetiletí čas, takže o nějakém velkém cestovním enduru jsem ani nepřemýšlel. Od malička se mi líbily supersporty, ale zas tak moc jsem té své schopnosti "jezdit s rozumem" nevěřil. Věděl jsem, že nejvíc toho najezdím okolo komína. Proto jsem se ze začátku díval po skůtrech, třeba N-MAX. Ale to jsem pustil z hlavy, když to má být pro radost a pro trochu sportu, tak nechci skůtr jenom kvůli tomu, že má praktický kufr. Počítal jsem s tím, že než se to naučím pořádně ovládat, párkrát s tím fláknu o zem, takže jsem pro začátek chtěl něco levného a taky radši slabšího. Jenže jsem zároveň chtěl ABS (protože jsem na youtubu viděl tuny videí, co to umí udělat, když někdo ostře zabrzdí a neumí to - a já to neumím) a taky vstřikování (protože jsem manuálně docela levej a karburátor v zahradní sekačce je pro mě zhmotněním černých můr, a nevěřím, že karburátory v motorkách jsou o moc lepší). Kupodivu takových inzerátů, které by splnily mé požadavky, bylo jako šafránu, a když už, tak buď vraky, anebo když pěkné, tak za cenu hodně podobnou nové funglovce. Jenže na funglovky byly u všech "normálních" značek čekačky minimálně půl roku, takže bych ji dostal někdy na podzim nebo v zimě. Že jsem nakonec koupil zrovna CB500X byla vlastně spíš náhoda, protože ve Velsbike někdo odřekl rezervaci, takže jsem ji mohl mít hned.

Moje zkušenosti
První dojem byl, že zvuk řadového dvouválce je příšerný a že jsem přece jen měl koupit ten čtyřválec, o kterém se mi 20 let zdály vlhké sny. Nemůžu říct, že by mi hned padla do ruky, ale motorka za to nemohla. Prostě začátečník Prvních pár set km jsem se s ní doslova pral. Připadal jsem si, jako bych krotil divokého koně, které jsem chytil do lasa někde na prérii. Hlavně v nízkých rychlostech, manévrování na parkovišti a tak. Ale jak už to bývá, zvykl jsem si rychle. Motor byl oficiálně v záběhu prvních 1.000 km, ale podle mě si doopravdy všechno sedlo spíš až tak po 2.500 km. To se konečně zpravil ten syrový zvuk a začalo se to dát poslouchat. Teď když píšu tento text, mám ji 10 měsíců a najeto mám 3500km. Už se s ní dávno neperu, už je to můj mazlíček.

K motoru toho moc říct neumím. Mám 75 kilo a jezdím sám, jen málokdy mi hlavou projde myšlenka, že mi chybí výkon. Do stovky to vyletí, než bys řekl švec, pak už to trochu začne ztrácet, ale ještě do takových 120-140 to zrychluje celkem bez přemlouvání. Kolik by to dalo maximálku jsem nezkoušel. Myslím, že nedostatek kilowattů nebude (hlavní) důvod, proč ji (možná) někdy v budoucnu vyměním.

Brzdy brzdí. ABS je asi trochu přecitlivělé, když chci, umím ho rozvrčet i na suchém čistém asfaltu, což spousta lidí tvrdí, že na jejich motorkách udělat nejde.

Podvozek podvozkuje. Občas u někoho čtu věty jako: "na hladkém asfaltu super, ale českým okreskám se radši vyhýbám". Já s rozbitýma okreskama nemám žádný problém, CB500X si s hrbolatým asfaltem poradí mnohem líp než všechna auta, co jsem zatím měl. Po polňačce jsem jel zatím 2x a neměl jsem dojem, že bych ji ani sebe trápil. Kromě kamínků, co od předního kola cvakaly do chladiče. Větší offroad než českou polňačku jsem nezkoušel a nemám to v plánu.

Spolujezdec nespolujezdcuje. Manželka se mnou jela jednou, asi 200 metrů. Myslí si, že se to v zatáčce převrátí. Občas svezu synka 160cm 50kg, tomu se to líbí a sedlo i stupačky mu asi vyhovují, nestěžuje si na nic. Ale mě to nebaví, protože s ním musím jet jako po hedvábí, aby mi při každém ubrání plynu nebouchl helmou do helmy. Madla pro spolujezdce jsou k nezaplacení, výborně se za ně uchytí taška/válec/pavouk. Pod sedlem je místo na svačinu, ale sundávání a nasazování sedla mi nepřijde úplně pohodlné, a taky je mi divné dávat věci do "technického" prostoru kde jsou pojistky, nějaké konektory, baterka atd. Takže sedlo sundávám úplně výjimečně a i na drobnosti vozím radši batoh.

Spotřebu palubní počítač ukazuje kolem 3,3-3,5 l/100km, podle tankování to zatím vychází spíš na 3,6-3,7 l/100km.

Štít mi na začátku připadal naprosto nedostatečný. Pak jsem ho posunul do horní ze dvou poloh (je potřeba imbus) a je to mnohem lepší, ale stejně úplně vzpřímeně sedím jen tak do 70 km/h. Pak se kvůli hluku postupně začnu krčit, a nad 100 km/h už ležím na nádrži jak na té mé vysněné CBR. Pokud bych ji teď měl vyměnit za nějakou jinou, tak ochrana proti větru by asi byl hlavní důvod.

Ze začátku mi připadalo, že je divně poskládaná převodovka. Jednička mi přišla nesmyslně krátká, dá se rozjíždět na dvojku. Odstupňování 2-3-4 je ok, 5 by mohla být delší, a 6 byla skoro k nerozeznání od pětky. Ale po pár tisících km jsem si na to zvykl a už to neřeším. Za 3.500 km se mi stalo jednou, že mi tam padl falešný neutrál někde mezi 3-4, a dvakrát nebo třikrát se mi stalo, že po přeřazení z 1 na 2 po přidání plynu vypadl kvalt z 2 zpátky na neutrál. (Edit po 6.600 km: myslím že ze ty druhé 3.000 km se mi už žádný falešný neutrál ani vypadnutý kvalt nestal ani jednou).

Doteď jsem si nezvykl na výšku řídítek. Nevím proč jsou tak vysoko. Když courám po městě, tak ok, ale když chci při vyšší rychlosti trochu přilehnout na nádrž, tak mám ruce málem výš než ramena.

Dokonalý není ani palubní počítač. Škoda že není jako v autě. Třeba by mohl ukazovat, kolik km mi zbývá do dna nádrže, místo toho ukazuje kolik litrů jsem spálil od posledního tankování (ještěže se to resetuje automaticky a nemusím se o to starat). Nebo by se mohlo automaticky neresetovat počítadlo kilometrů a času jízdy před každým výletem, tak jako v autě. Nebo by tam třeba mohl být teploměr okolního vzduchu.

Po cca 2.500 km (na konci první sezóny) začaly drnčet nějaké plasty kapotáže na pravé straně, a taky se při brzdění přední brzdou chvěly řídítka. Přes zimu se mi to nechtělo řešit, a teď na jaře už to nedělá. Ani drnčení plastů, ani chvění řídítek při brzdění. Tak to zatím neřeším. To je ze závad vše, zatím to kromě garančky po prvních 1.000 km žádný jiný servis nepotřebovalo (kromě pravidelného mazání řetězu po 500 km a jednou trochu dopnutí).

Edit na konci druhé sezóny: po druhé sezóně mám najeto 5.900 km a stejně jako loni na konci sezony, i letos mi teď, jak se začalo ochlazovat, začal drnčet nějaký plast vpředu na pravé straně. Asi to zase nebudu řešit a budu doufat, že na jaře už to bude ok, tak jako minulou zimu Bezzávadná jízda pokračuje, nebyl potřeba žádný jiný servis než druhá garančka (po 12 měsících po první garančce).