ČZ 175/477 (1969)

Moje první renovace. Zakoupena v docela špatném stavu, ale zase je v plném lesku.

Více fotografii

První dojmy - Jelikož jsem motorku dovezl de facto nepojízdnou a renovaci jsem dodělal před nedávnem, tak jsem prakticky nevyjel, pokud nepočítám cestu na technickou kontrolu.

Doplňky na motorce -

Recenze

Rád bych Vám přiblížil renovaci, tak tady je a snad na nic nezapomenu.
Motorka byla zakoupena v zimě 2011 z aukra (to jsou ty dlouhé zimní večery, kdy člověk neví co roupama) Byl jsem pro ni v Liberci a koupil jsem ji jako nepojízdnou, dle původního majitele předtím jezdila.





Toto je foto původního stavu motocyklu. Po dovozu jsem zprovoznil baterii, vyčistil nádrž, resp. sítko, které bylo totálně zabetonované a zkusil ji nastartovat. To se povedlo, ale po ujetí velmi krátké vzdálenosti se z motoru ozvala rána a odešlo ložisko na klice. Tím prakticky začala renovace rozebráním celého motocyklu.







Nastalo období virtuální detektivní práce, která spočívala v hledání původního stavu na internetu. Štítek je v angličtině, tudíž vývozní typ. K odstínu barvy jsem se dopracoval až opatrným odstraněním části laku na nádrži a zjistil, že čz měla chromované boky nádrže a byla původně modrá.







Takže sešlo z mé původní myšlenky nechat ji nastříkat do červené ve které tyto modely bývaly asi nejčastěji (berte s rezervou). Původní vzhled jsem si ověřil i díky obeslání původních majitelů z TP. Naštěstí se mi ozval pán, který ji vlastnil ještě v původní modré metalíze a její osud byl zpečetěn.
Jelikož se jednalo o moji první renovaci, tak se potvrdila slova, která jsem četl na internetu. A to, že první renovace bývá přehnaně pečlivá, drahá a nadělá se při ní spusta chyb. Sice internet považuji jen za pomocnou ruku k ulehčení práce a co nemám na papíru si ověřuji, jelikož tam koluje spousta polopravd a co člověk, to názor, ale k sehnání manuálů, katalogu ND a spousty fotek je naprosto geniální.
Tak a zpět k renovaci. Kovové a plechové díly čz byly vyčištěny acetonem a technickým benzínem. Motor putoval na GO kliky ke známému. Z dílů jsem nechal odstranit nánosy laku brokováním, což byla jedna z chyb, že jsem je nenechal opískovat. Číslo rámu jsem poté málem nepřečetl a veškeré díly jsem musel po brokování obrousit smirkovým papírem aby zmizela hrubost po brokování. Plechové díly jsem tohoto naštěstí ušetřil a barvu jsem opálil PB hořákem. Takto připravené díly již putovaly do lakovny, kde dostaly dvousložkový epoxidový základ. Ten byl přebroušen a nerovnosti byly zatmeleny dvousložkovým tmelem. Takto připravené díly po byly po přebroušení tmelu nastříkány tzv. plničem a po vytvrdnutí finálně broušeny a posléze nastříkány akrylátovou bází a přelakovány bezbarvým lakem. Vše proběhlo v profi lakovně, takže díky kluci a zvláštní dík patří Otovi.
Tomuto ještě předcházel výběr barvy. Sice jsem našel původní tabulku odstínů, ale původní odstín zde uvedený v normě ČSN nešel převést do akrylátové barvy. Takže jsem vzal jediný díl na kterém zůstala opravdu původní barva - držák spojující motor s nádrží schovaný pod nádrží a vybral jsem co nejpodobnější odstín automobilové barvy. Než jsem se všemi odstíny probral, viděl jsem modrou všude. Se stříbrnou to bylo podobně. Barva by měla mít tzv. kladívkový efekt, ale od toho jsem upusti a zvolil taktéž automobilový odstín, který byl co nejblíže tomu původnímu.
Nádrž byla kapitola sama o sobě. Spolu s ostatními díly, jsem ji odvezl na chromování. K tomu jsem po přečtení mnoha vzájemných pomluv na různých fórech zvolil pána kterého jsem tam čirou náhodou našel, nikoliv jak si dělal reklamu, ale když to asi už psychicky nevydržel a vstoupil do jedné takové diskuse. A udělal jsem dobře, jelikož to je odborník opravdu každým coulem a nehoní se za ziskem typu 3500,- Kč za nádrž. Díky pane.
Chrom byl perfektní za velmi přijatelný peníz a to včetně nachromování výfuku. Po tomto jsem nechal nádrže na benzín a olej vylít kaučukovou hmotou. Následovalo zalepení chromovaných částí na nádrži a opět již jenou zmíněný postup a spousta oblepování.







Drobné kovové díly včetně některých šroubů byly galvanicky pokoveny a nehrozí jejich korodování. Ukázka je sice z jiné motorky, ale pro ilustraci postačí. Toto zařídil můj výborný kamarád, takže další dík, že mě nepřizabil,když jsem mu tyto díly nosil po částech.







Tolik k povrchové úpravě kovových dílů.
Přední i zadní tlumiče byly komletně zrepasovány. Přední jsem si nechal udělat a zadní jsem dělal sám. Prakticky veškeré náhradní díly zadních tlumičů lze stále zakoupit, např. ve Zbrojovce Březnice.
Následovalo porovnávání cen v e-shopech a několik náštěv burzy v Chotusicích. Několik dílů, jako zadní blatník, maska, plechy pod sedlo byly zakoupeny starší přes internet. Sedlo potaženo u čalouníka replikou z koženky. Co se týká e-shopů, tak to byla kapitola sama pro sebe co se kvality a informací o dílech týká. Některé díly vydávané za nové, či jako staré zásoby Mototechny byly regulérní zmetky vyřazené z výroby a posléze někým skoupeny. Zdařilá replika krytu řetězu neseděla o cca 1 cm na držáku. Bohužel jsem to zjistil až po delší době a nalakování dílu. Holt obchod je obchod. To ale neznamená, že je házím do jednoho pytle a jsou mezi nimi i ti slušní.
Další fáze byla skládání motocyklu a nová elektroinstalace. Zde jsem udělal další chybu a to tu, že jsem čz nesložil nanečisto a skládal ji až po laku což mi práci trošku zkomplikovalo.







Ale nakonec se zadařilo. Další fotky budou následovat.
Konečně jsem se dostal k nafocení lepších fotek.