Royal Enfield Meteor 350 (2022)

Dlouhej zdvih a těžká klika. Budík s rafičkou jak z Mercedesu. Motorka, na který je vidět, že s takovou se nezávodí.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Vintage Garage Motors (Strašnice - fajn domluva, moto dovezli až domů, příjemní lidé

Výška jezdce: 182 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Benelli Imperiale 400: težší, tolik se mi nelíbí, odpružení
Jawa 350 OHC Scrambler: kupovat motorku od Jawy, je jako kupovat ji na inzerát od soukromníka - poprodejní podpora je tristní
Royal Enfield Himalayan: Meteor má lepší sezení pro spolujezdce
Royal Enfield Interceptor: hledal jsem \"menší\" moto

První dojmy - Sakra, kde jsou moje stupačky?! Budeš na to koukat i když to bude zaparkovaný. Je to takový starý-nový. Překvapivý množství doplňků pochází ze sekce Enduro :D

Motorku bych doporučil pro - to je hodně těžký... chce to zkusit

Doplňky na motorce - enduro řídítka, rukojeti BMW, harmoniky na vidlici Polisport, nosič nejdřív domácí a později Givi, rolka, co se mi válela asi deset let v šuplíku

Recenze

Magnet na dědky

Krajinou běží časnej březen a po malý silnici směrem k městečku dusá svý první kiláky žlutej Meteor, se mnou v sedle. Cedule Smečno, indický železo rozprostře svůj malebnej zvuk výfuku mezi domy a dědek, co vyšel ze vrat, si vyndal cigáro z huby a udělal za náma dlouhou otočku hlavou.
Na křižovatce motor podusává na volnoběh kadencí srdečního pulsu lenocha na gauči. Jsou tam! Na devátý, dvanáctý i třetí hodině vykukují další dědci, kterým Enfield ukradnul soustředění. Předvedu jim odpal z místa! Klap jednička, spojka, odpíchnu se z místa a dalších sto metrů hledám nohama stupačky, který jsou nezvykle vpředu. Dědci si možná myslí, že to mám šlapací, když tak máchám nohama, ale trvá mi to minimálně první pětistovku, než si na to zvyknu.
Co nemělo šanci na zvyk, byla kolíbková řadička. Starýho psa budeš těžko učit novej aport, takže jakmile mi po rozjezdu nohy dokmitají v hledání stupny, nastává spektakulární ohyb nártu a jeho nacpání do malý škvíry pod přední páku řadičky. Snadný, jak zaparkovat Liazku u obchoďáku. Jenže znám pár chvatů a po zásahu osmičky klíče je celej ansámbl řadičky pootočenej víc nahoru. Sice si odřu špičku na svejch lakýrkách (jestli je kdy vezmu na moto), ale dost to sníží další klauniády pro sledující dědky (jsou to taky followeři???).


Geneze

Příběh Enfieldu v mejch prackách se datuje někam do začátku zimy 2021. V hnutí mysli jsem prodal malou motorku švagrovi a najednou bylo v garáži takový divný prázdno. Počet motorek s kulatým světlem - nula. Počet motorek na ježdění do letního kina s paní – nula. O Meteoru jsem věděl a něčím mě lákal. Jako starej praktik jsem se nechal nejvíc ze všeho unést kresleným promo obrázkem, kde týpek na týhle motorce jede indickým venkovem. Představoval jsem si na jeho místě sebe a líbila se mi ta představa.
To víte, že proběhlo srovnávání. Benelli 400 se mi nelíbí roztříštěným designem, váží ještě o 14kg víc, než cvalda Enfield a vzadu má místo odpružení dubový polínka. Jawa 350OHC sice líp jede, ale měl jsem tuhle konstrukční školu motoru v jedný Hondě, která mě vysloveně srala (FMX) a mám to furt někde v sobě. Indický Jawy pro mě nejsou vůbec. Ty jejich kulisy kolem motoru a výfuku se mi nelíbí. Od Jawy ostatně nechci nic kupovat i kvůli jejímu antizákaznickýmu vystupování. A obecně se nevezu na vlně frenetickýho obdivu k drátovejm kolům, protože už jsem na moto párkrát píchnul a rozdíl mezi vyndáváním duše a zavrtáním knotu mi přijde značnej. A víte co? Pro mě jsou některý liťáky klidně retro, protože Yamahy XS i SR, Hondy s koly ComStar (ok, vím, že tohle litý není), zelený Kawy s jejich zlatýma ráfkama – to všechno jsou k mýmu věku klasický bajky, řekněme youngtimery a dráty nechám rád stranou.
Od Enfieldu byly v úvaze ještě Classic (drátěný kola viz výše a nebere mě to oplechování vidlice a světlometu do jednoho kusu. Jsem všetečnej a třeba někdy budu zkoušet měnit světlo za full LED ,-))) ) a Interceptor. Těžko to vysvětlovat, ale šestpade bych už musel brát moc vážně, zatímco dvacetikoňka Meteor je furt takovej nezávaznej postrk. Dává to smysl? Asi ne, co… To nevadí.



Velmi důležitým kritériem bylo pohodlí pro spolujezdce, mou ženu. Tak jsme se v prosinci vypravili do Strašnic, trochu si posedět. Chvilku na Himlovi a pak na Meteoru. To bylo radosti! Sedlo nízko a pohodlný! A když to Sebastian natočil motor přímo v showroomu, byl jsem ztracenej, ten zvuk mě totiž totálně fascinuje a šel bych za ním jak krysa za píšťalou krysaře.
Oukej červenou můžeme mít hned, nicméně paní se víc líbí žlutej, tak počkáme na něj. Mně je to vlastně dost volný, jediný, co jsem věděl, že nechci verze s chromy a opěrkou, protože to je pro mě moc chopper, zatímco Firebally v sobě mají chuťový tóny H-D Sportster 883. Možná to tam nevidíte, já ale jo ,-) .


TucTuc, nebo TIR?

Vracíme se z výletu po Holandsku. Meteor pulsuje po německý dálnici, sedíme mu na zádech dva, po stranách veliký brašny a nosič plnej krámů. Z opatrnosti se držím asi tak na devadesátce, protože je vedro, jedeme už přes osm hodin a nerad bych sotva zajetej motor moc přehříval. On totiž, mnoha oficiálním popisům a letákům navzdory, nemá olejový chladič, ale jen a pouze chlazení náporem vzduchu. Naštěstí dostal alespoň slušnou kapacitu olejový náplně v lokomotivní viskozitě 15W-50. Zdá se, že se nepotí víc, než by mu bylo zdrávo. Jeho brumlavý bubenický sólo se za celej den neomrzí a tahá vytrvale jak kamion.



Povaha Meteora je vpravdě bipolární. Postavou, rozvahou, zvukovým projevem i odpalem od chodníku z nuly na městskou rychlost je to docela velká motorka. Je v něm vnitřní důstojnost a elegance. Ale motor nezapře, že patří víc mezi malorážky a pro svižnou jízdu je potřebný hodně řadit, klidně víc točit, do kopců hyne jako kdejaká jiná malorážka a potřebuje od řidiče, aby co nejlíp hospodařil s hybnou energií získanou z kopců a na rovinkách. Kouknout se ke stovce km/h není jen tak a podřadit do kopce rovnou o dva kvalty zase není nic vyjímečnýho. Dobrý je, že povaha malorážky řídí i apetit, protože tahle velká těžká věc jezdí klidně i pod tři litry na sto…


Klišé stokrát opakovaný

Český středohoří a my zase ve dvou, cestou do Varnsdorfu. Cestou přemýšlím o všem, co jsem o Meteorovi slyšel a četl z různých zdrojů. Víte, v něčem mi přijde, že snad testovali úplně jinou motorku a něco mi přijde jen jako pohodlný a fantazie prostý klišé.

Klišé jedna: O motoru jsem četl, jak je krásně gumovej, cvaknout tam pětku ve městský padesátce a jet na pohodičku je to nejjednodušší na světě. U mýho stroje vážně ne. Musel bych bejt hluchej a ztratit cit do končetin asi. Motor má sice těžkou kliku a dlooouhej zdvih, takže třeba na volnoběh se sotva převaluje a dělá majestátní dojem. Jenže síly v něm přehnaně není, tak když se necháš ovlivnit dojmem, dočkáš se brzy smutnýho bučení, kloktání, protestního vibrování a jinejch náznaků, že si jako strojník nevedeš moc dobře. Možná na rovince s velmi velmi lehkým plynem to jde, ale proboha, v jakýkoli jiný situaci tu motorku budete jen trápit…

Klišé dva: Meteor má novej motor, kterej absolutně nevibruje. Ale piču, vibruje ? Když to srovnáš s Bulletem, nebo jinou pneumatickou sbíječkou, je to minimální, ale když to srovnáš s jakoukoli soudobou motorkou, tak těch několik pásem otáček, kdy to do stupaček pustí zaregistruješ vždycky. Jsou pak i otáčky, který ze světel aut v zrcátku udělaní chvěním široký kolečka – ale to bych mohl přikládat i jiným řídítkům, který jsem tam dal a který mají znatelně slabší stěnu trubky.

Klišé tři: je to jedna z posledních klasickejch jednoduchejch motorek bez kravin navíc. Otevřel jsem kastlík pod sedlem a koukám na ty spousty drátů, relátek a konektorů. Dráty i hadičky do a z ABS jednotky, hadice pro všechny eko systémy, dráty od lambda sond, nádobka s aktivním uhlím… Meteor je holt soudobá motorka, co tohle mít musí a jediný, na čem ušetřila složitosti je lapidárně řečeno chladič, jeho pumpa a termostat. I tady najdete různý ozdobný krytky a píčovinky.

Což nás vede ke Klišé číslo čtyři: je to taková poctivá motorka ze starý školy.
Tohle není v úplným rozporu, pokud se nebavíme o detailech. Jo, kastlíky i přední blatník jsou plastový, jo ten dvojitej kolíbkovej rám je vlastně dole otevřenej, protože jeho spodní oblouky nesou jen stupačky s pákama a s horníma trubkama mají spojení přes blok motoru, jo výfuk má schovanej katalyzátor a tlumič před zadním kolem, ačkoli trubka a její krytí se vám snaží namluvit, že jde stejně přímočaře, jako na motorkách kdysi, kdy se tolik nepózovalo. Na druhou stranu tu máte motor bez designovejch vík, co imitujou něco, čím nejsou, ty žebra jsou vážně chladící a nádrž fakt skrývá benzín.


Klišé zatím poslední mluví o hledání zenovýho klidu v sedle Enfielda. Jakože dneska vyplivneš svý antidepresiva do dřezu a místo toho si dáš jízdu. Testeři různě vymalovali krásný letní ráno na venkovský silnici, kde mezi poli cruiseruje osamocený Meteor s jezdcem, kterému se sytě vybarvují čakry.
Krásná představa a věřte mi, že taková situace snese vlastně jakoukoli motorku, co zrovna budete mít k dispozici a budete v ní happy. Něco jako reklama na auto, plující volnou krajinou bez provozu. Častěji narazíte na spěchající kamion, nad kterým Meteor nebude mít zrovna drtivou převahu, idylku vám budou kazit služební oktávky nalepený dvacet čísel za vaší značkou, nebo volně kormidlovaný Kodiaky, co vybafnou ze zatáčky jedním kolem ve vašem pruhu. Popravdě, na tyhle nástrahy moderní dopravy není Meteor dokonale připravenej. Motor se vytáčí zvolna, převodovka je sice přesná a tichá – až na výraznější dořazení čtyřky ve směru zdola i shora – ale změny převodů má taky radši spíš rozvážnější a tak se může stát, že nucení do nepřirozenýho tempa ztratíte tu duševní pohodu raz dva a nastoupí naopak větší stres. Alespoň můj svět nejsou jen venkovský silnice o prázdninách – kéž by byly.



Cesty?

Začalo léto a Meteor mě veze do práce. Ten jeho kurevsky skvělej soundtrack budu mít v uších celej den. Dokonalej zvuk v každý situaci. Je vedro, na palici mám oblíbenou větrací motokrosovou helmu a železniční přejezd na Kožovce si zase skočím. On totiž Meteor nemusí bejt jen pro uniformovaný hipstery „plnovous, kostky a kůže“. Když přijmete jeho dynamický limity, dá se používat jako obyčejná motorka na každej den. Představte si třeba o fous silnější Jawu Panelku 250 na který všechno dobře funguje a nečoudí. Takovej je Enfield. Jako bonus se na něm i mnohem pohodlněji sedí, já si toho svýho ještě přizpůsobil enduro řídítkama a příplatkovýma turistickýma sedlama – a ono to funguje. 770km v jednom dni ve dvou lidech, bez újmy na tělesný schránce nás obou.
Na jednom z výletů jdu využít tu navigační appku, co ji chválí v každý zmínce o Meteoru. Stáhneš do telefonu, vytvoříš účet, vymyslíš heslo (eh…přibližně tady už pociťuju nepohodu ze zbytečný komplikovanosti….), vyklikáš mapu, spáruješ s motorkou, povolíš X všemožnejch povolení pro appku, aby tě jako teda mohla vést a tradá, ukazuje to! A docela příjemně – jen šipky a vzdálenosti. Dobrý!
Do doby, než to někde chcípneš. Appka křičí, že ztratila propojení, chce uživatele, heslo, chce se znovu spárovat s motorkou a dosavadní trasu si NEPAMATUJE. Vyrobit si oblíbený trasy a uložit do svého profilu v appce nejde. Takže to byl můj první i poslední pokus o její použití. Až to budu někdy fakt hodně potřebovat, vymyslím, jak se dá tankovat s běžící motorkou, půjdu se vychcat s navrčenou motorkou za zády a pak možná nebudu muset klikat jak blbec.



V depu

Je večer a všechno mám hotový. Meteor je na stojánku na dvoře, prohlížím si tu techniku, jak je udělanej a srovnávám. Ta prodaná malorážka ze začátku příběhu byla obyčejná čínská Keeway. A popravdě, Enfield je na tom se zpracováním hodně podobně, jako byla ona – nic šokujícího, co by tě donutilo plesat nad super detaily, spíš drobnosti typu řadící páka s vaklem jak na fichtlovi. To ti ale stejně den nezkazí. To třeba takový začištění sváru na rámu novýho Péráka, kde brusič kromě sváru líznul řádně i samotnou trubku, tam by člověk ublinknul – Meteor naštěstí nic takovýho nemá. Našel jsem tu zase poměrně dost ožvejkanejch hlav šroubů a matic, jako kdyby se na mý motorce někdo učil, jak se má držet klíč. Nevadí, postupně si měním šroubky za lepší, pěknější, takový, co tolik nevyčnívají, na motorce líp vypadají a ještě tím eliminuju potřebnej rozsah nářadí.
Jeden preventivní zásah jsem udělal s prvním dotažením řetězu. Totiž pod hlavou osy a z druhý strany pod matkou jsou podložky. Docela tenký na tloušťku i na šířku mezikruží a stačí utahovat i menší silou, aby se ti začaly deformovat a cpát se do vybrání v kyvce, který tím začnou taky otlačovat. Takhle ne. Vzal jsem velký a široký 2mm silný podložky, přestružil střed na potřebnejch 14mm pro osu a hned to vypadá mnohem líp. Osa je dlouhá dost, aby zvládla těch pár milimetrů navíc.
Nevím, jestli další dvě úpravy spadají do estetiky, nebo přímo do funkční estetiky. Původní klakson si trůní mezi trubkama rámu, někde na úrovni paty válce. Šťoural v tom může vidět zbytečnou clonu pro chladící vítr, může klakson vyměnit za menší a tomu udělat držáček pod světlomet. Stalo se. Překvapí, že doplňky na Enfielda se dají pořídit i v MX shopu! Takový gumový chráničky/harmoniky na vidlice s průměrem 41mm dělá na starší endura Polisport a když je zkrátíš na půlku, krásně ti sednou na Meteora a spodní širší konec obejme kluzák vidlice tak, že to vypadá jak tovární. A navíc teď předek působí mírně masivnějším dojmem.
Brzdy obecně ujdou, zadní používám často a rád a v přední jsem chtěl vybudit víc ostrosti sintrovanýma destičkama. Po cca 200km se usadily na stavu, kdy kousnou pěkně při prvním polechtání páčky, ale s rostoucím stiskem roste leda jejich letargie. Tak nevím, dám je ven a mrknu, jestli jsem neudělal plošky.



2000mil za námi

Počítadlo kilometrů se převalilo přes 3300km a kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych to udělal znovu, řeknu, že rozhodně ano. Meteor je zvláštní svezení, je hodně svůj a musí se mu porozumět. Nechová se úplně podle toho, jak vypadá. Měl jsem vzít radši Interceptora? Často bych ty jeho koně navíc bral. Jenže on už v sobě nemá ten kus malý motorky, kterej tě donutí nebrat se zas tak moc vážně. Je to motorka pro dva? Místem klidně, pohodlím taky, ale s motorem se pak musí zacházet dostatečně malorážkovým způsobem – víc točit a často řadit. I tak bude stovka záležitostí dlooouhýho rozjezdu a kopce prověří důslednost ve shazování zimních kil navíc.
Škoda, že funguje mnohem líp jako lapač dědků, než krásnejch holek.