ktm_prosinec




Kvarteto tří dvouválcových mušketýrů od Moto Guzzi: V85 TT vs. Stelvio vs. Quota vs. NTX

Značka Moto Guzzi je mi sympatická a musím dodat, že s každým dalším kilometrem ujetým v sedle dvouválcového stroje s orlem na nádrži dokonce čím dál sympatičtější. Nejinak tomu bylo i při téhle srovnávačce, kde vše bylo znásobené tím, že spolu se zajímavými stroji jsem měl možnost poznat i jejich neméně zajímavé majitele. Na tenhle test budu vzpomínat jako na nejzajímavější jednostopou akci letošní sezóny a doufám, že zajímavý bude tento článek i pro vás.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Dlouhodobá redakční testovačka Moto Guzzi V85 TT, zvaná Brejlovec, dostala během roku pořádně za uši a kolegové ji protáhli po evropských silnicích a šotolinách, sólo i se spolujezdcem… To dá pak člověku zabrat, aby na čas, který vyjde na něj, vymyslel nějaké zajímavé téma tak, aby se jen neopakoval. Měl jsem ale Brejlovce k dispozici bezmála měsíc, takže jsem měl možnost připravit akci, která (doufám) bude zajímavá jak pro vás, tak pro mě, jakožto velkého příznivce těchhle specifických dvouválců.

Původní myšlenka byla srovnat 85ku s jejím nejbližším předchůdcem, tedy Stelviem 1200, ale pak mě napadlo, že by bylo zajímavé ji porovnat i s dalšími významnými modely, které v posledních letech u téhle značky utvářely segment velkých cestovních endur. Oslovil jsem proto čtenáře našeho webu, a to majitele Quoty 1100 ES a také NTX 650, kterým se tenhle nápad líbil, kývli na něj a my jsme tak mohli navzájem porovnat hned kvarteto velkých guzzin. Tomáš s NTX bohužel neměl v původně dohodnutý čas volno a tak jsme vyrazili separé o pár dnů později, takže počty zúčastněných strojů vlastně přesně odpovídají názvu reportáže – vždyť i Dumasovi tři mušketýři byli vlastně čtyři. V následujícíh kapitolách vždy porovnám „pětaosmdesátku“ s její předchůdkyní a dám prostor jejímu majiteli, který svoji guzzinu představí, popíše svoje zkušenosti s ní a také se podělí o svoje dojmy z letošní novinky. Nejedná se samozřejmě o žádné přesné a objektivní testy, na to by rozsah článku nestačil, spíš jde o subjektivní pocity majitelů těchto zajímavých strojů.

V85 TT vs. Stelvio 1200 NTX

Moto Guzzi V85 TT byla pro mne určitě nejočekávanější novinka letošního roku, takže zpráva o tom, že bude v redakci k dlouhodobému testu, byla skvělým naladěním na tuto sezónou. Svoje první dojmy z úvodních dvou týdnů jsem už popsal v deníku pod názvem „na čopráka“ a už tam jsem předeslal její srovnání s Moto Guzzi Stelvio 1200, kterou nám k testu poskytnul čtenář Milda a to dokonce ve vymazlenější verzi NTX. Právě se Stelviem bude V85ka určitě nejčastěji srovnávaná a už při jejím představení se z řad fanoušků téhle značky ozývaly skeptické hlasy, které předpovídaly, že osmsetpadesátka nemůže velkoobjemovou dvanáctku plně nahradit.

Sraz s Mildou jsme měli v Heřmanově Městci a hned po přesednutí na jeho Stelvio mě napadlo, že brejlovcovo číselné označení by klidně mohlo znamenat 85% velikosti tohoto jeho předchůdce. Stelvio je prostě kus pořádné mašiny a Brejlovec je proti němu o poznání menší – se všemi výhodami a nevýhodami k tomuto faktu se pojícími. Výhodou je určitě snadnější ovladatelnost a manévrovatelnost, nevýhodou pak hlavně horší ochrana proti větru. Nejeli jsme sice se spolujezdcem, ale myslím, že tam bude tenhle pocit ještě intenzivnější. Celkem jsem byl překvapený tím, že i když výkon dvanáctky byl hutnější, tak menší osmpade nijak moc nezaostávala – jen byl její výkon zkrátka podávaný jinak.

Jízdní pocity jsem ale z obou motorek měl velmi podobné, a byť oproti japonské konkurenci jsou tyhle Italky stále poměrně specifické, jadrné a možná trošku svéhlavé, tak už se zkrátka jedná o mašiny jednadvacátého století (opět použiju větu použitou výše) - se všemi výhodami a nevýhodami k tomuto faktu se pojícími. O to víc jsem si tenhle fakt uvědomil poté, co jsem měl během pár chvil možnost vyzkoušet Quotu a zejména pak NTX.

Z mého pohledu však musím říct, že chci dát za pravdu těm hlasům, které říkaly, že novinka nebude adekvátním nástupcem za velké cestovní Stelvio – spíš si myslím, že by v mandellském portfoliu měly být oba dva modely a příliš by si ani nelezly do zelí. Vždyť podobně jsou na tom bavorská GéeSa či Tigery od Triumphu, jež nabízí jak osmistovky, tak dvanáctistovky. Pokud jste ortodoxní cestovatelé, kteří v sedlech svých miláčků tráví nekonečné hodiny, urazí během dne stovky kilometrů a na dovolenou vyráží nejraději spolu s manželkou a s mašinou napakovanou bagáží, tak raději sáhněte po starším Stelviu, myslím, že pro vás to bude lepší volba. Pokud ale patříte mezi motorkáře, kteří preferují kratší jednodenní či víkendové sólo výlety po zakroucených horských silničkách, kde uplatníte hbitou a obratnou mašinu, bude pro vás V85 lepším strojem. Protože já patřím do té druhé kategorie, u mne v tomhle duelu vítězí Moto Guzzi V85 TT.

Jak to viděl Milda?

První Stelvio jsem koupil na konci roku 2013. Byla to lehce ojetá motorka v silniční verzi, rok výroby 2011. Když byla zveřejněna informace, že výroba Stelvia končí, rozhodl jsem motorku vyměnit a koupil novou ve verzi NTX, rok výroby 2016. Na prvním Stelviu jsem najezdil cca 20.000 km, a lautr stejnou cifru mám teď i na tom současném. V minulosti jsem měl více motorek, z těch zahraničních byly všechny japonské (naposledy Suzuki V-strom 650). Změnu jsem hledal zejména kvůli většímu výkonu a lepšímu podvozku na cestování, protože někdy jezdíme ve dvou a plně naloženi. Já sám mám trošku nadváhu, a když se pak V-Strom naložil, už to nebylo ve dvou ono. Stelvio se mi líbilo svou jednoduchou konstrukcí, použitými kvalitními komponenty, nevšedností a určitě i tradicí a historií značky. Hned po prvním svezení jsem věděl, že to je motorka pro mne a zatím mne to drží.

Moto Guzzi V85 TT jsem sledoval na internetu už od prvních informací. Po dovozu prvních kusů do ČR jsem dostal možnost svézt se u nového dealera v Pardubicích (první dojmy zde) a tehle náš "srovnávací test" už byl mou druhou zkušeností s touto motorkou. Moto Guzzi V85 TT se mi velmi líbí a mohu již také potvrdit, že se na ni jezdí velmi dobře. Náhrada za Stelvio, což je vyloženě cestovní motorka, však pro mne V85 není, ale k tomu ani není určena. Je to motorka pro každý den, pro každý terén a to plní skvěle. Pokud bych jezdil na motorce pouze sám, uměl bych si ji doma představit. Zatím pro mne však vychází Stelvio lépe. Moto Guzzi V85 TT má určitě pár věcí co mi na Stelviu chybí, ale také naopak některé věci jsou na Stelviu podle mne lepší.

Výhody V85 - co hodnotím kladně

Výkon motoru je dostatečný, a byť je proti Stelviu o dost slabší, tak pěkně táhne především ve vyšších otáčkách, bez cukání a má mnohem menší vibrace než Stelvio. Na ovládání je mnohem lehčí nežli Stelvio, díky citelně menší váze a perfektnímu rejdu je manévrování s ní oproti Stelviu opravdu hračka, navíc má lehoučký chod spojky. Má nižší spotřebu a v pohodě se s ní dá jezdit do pěti litrů. U dvanáctky to je o litr víc a na dovolené s partou na GS mělo určitě moje Stelvio nejvyšší spotřebu. Velké plus by pro mne byl tempomat, který u Stelvia chybí a také se mi líbí funkce displeje a možnost propojení s telefonem.

Nevýhody V85 - co by mohlo být lepší

Ochrana proti větru není taková jako na Stelviu. To je opravdu pohodlný cestovní stroj, zatímco na V85 si připadám spíš jak na naháči. Před chvilkou jsem chválil displej, ale zatímco funkce jsou OK, tak velikost by mohla být větší a myslím, že i celkový vzhled by se dal vylepšit. Spínací skříňka se příliš nepovedla, je moc utopená a velmi špatně ovladatelná. Se sedlem sice není nějaký zásadní problém (u verze Premium je určitě lepší), ale sedlo u Stelvia je zkrátka o něčem jiném, pro spolujezdce výrazně. Moc se mi nelíbí seřízení zadního tlumiče. Celkově podvozek funguje velmi dobře, zejména přední tlumiče, ale jsem ale zvyklý při naložení motorky přitvrdit zadek a u V85 je k tomu třeba použít klíč. Nevím, zda u příplatkového tlumiče je to lepší, ale základní verze to má takto.

Závěrem bych chtěl napsat, aby se lidé značky Moto Guzzi nebáli. Na internetu se dá dočíst spousta „zaručených“ informací, ale ona ta realita bývá někde jinde. Poruchovost je podle mne podobná jako u jiných značek. Já osobně se u prvního Stelvia potkal pouze s vadným relé na dálková světla (japonské výroby) a u druhé byly problémy (mám popsané u profilu motorky) způsobeny lidskou chybou ve výrobě a pak servisem v ČR. Zatím mne však první i druhé Stelivo dovezlo vždy domů. Radost z jízdy na Moto Guzzi je pro mne pořád velká a jsem rád, že jsem tuto značku pro sebe objevil.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - Výška testovacího jezdce: 180 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 126 Kč od 15 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist