ktm_prosinec




Kvarteto tří dvouválcových mušketýrů od Moto Guzzi: V85 TT vs. Stelvio vs. Quota vs. NTX

Kapitoly článku

V85 TT vs. Quota 1100 ES

Zatímco Stelvio mi připadalo jako sourozenec Moto Guzzi V85 TT – sice větší a silnější, ale přibližně stejně starý brácha, tak v případě Quoty tomu bylo úplně jinak a pokud bych měl opět použít rodinné přirovnání, tak tady se spíše jedná o předchozí generaci V85ky. Dvacet let vývoje způsobilo úplně jiné pojetí motorky a naprosto rozdílné pocity, které obě generace nabízely. Spolu s Mildou jsme z Heřmaňáku dorazili do Uhlířských Janovic, kde na nás už čekal Miloš se svojí Moto Guzzi Quota 1100 ES. Tahle mašina se mi vždycky líbila a už kdysi dávno jsem si ji na stránkách časopisu Supermoto natipoval jako možný stroj, který bych chtěl mít „na stará kolena“. Jeho tehdejším redaktorům jsem záviděl jejich skvělou práci a říkal si, jak moc by mě tohle bavilo také, ale ani v nejmenším nepředpokládal, že by se mi to mohlo povést. Jenže uběhlo pár let (asi tak dvě desetiletí) a já v pozici redaktora webu Motorkari.cz mám možnost vyzkoušet si Quotu na vlastní kůži – sny se zkrátka někdy plní!

Když jsem o prázdninách během pár minut přesednul z téměř dokonalé Africy na V85ku, tak jsem si připadal, jako bych si sednul na doma dělaný malotraktor – tak velký rozdíl to byl. Ale podobně velký rozdíl jsem pocítil i po přesednutí z moderní a (relativně) uhlazené 85ky na tuhle Quotu! Po jejím osedlání mě okamžitě upoutalo to, že nesedím na motorce, ale v ní. Sedlo TTčka je však papírově o jeden centimetr níž (830 mm vs. 840 mm), takže k tomuhle pocitu přispívá hlavně vyšší poloha řidítek Quoty, která jsou navíc poměrně dost vepředu. Tenhle pocit ještě umocňuje hodně předkopnutá kapotáž, jenž dává pocit, že namísto motorky řídíte námořní plachetnici a vy cestu sledujete skrz vzdálený čelen z kapitánského můstku umístěného až na samotné zádi lodi. Zatímco na Stelviu jsem se při jízdě vestoje necítil nijak zvlášť pohodlně, tak u Quoty byl tenhle pocit daleko lepší a hlavní díl na tom měla už zmíněná poloha řídítek, které jsou poměrně daleko od stupaček. Ty naopak v téhle jízdní pozici rozhodně nepomáhají – jsou hodně úzké a musím přiznat, že jsem už dlouho nestál na méně stabilních a pohodlných stupačkách.

I když má motor Quoty o deset koní méně nežli 85ka, tak jsem jejich nedostatek rozhodně nepociťoval a jízdu jsem si moc užíval, pocit z motoru byl hodně rustikální, ale tenhle přívlastek je každopádně míněný jako pozitivum! Trošku slabší naopak bylo řazení, a zatímco projev motoru byl sice hodně kovový, ale přesný, tak převodovka působila poměrně nepřesně a vágně. To však podle mne bylo způsobené trošku hůře seštelovanou (lehce povolenou spojkou) u této konkrétní testované motorky, což způsobovalo tužší řazení a občas také falešné neutrály. Hodně se mi líbilo klasické pojetí motorky – žádné volby jízdních módů, žádná kontrola trakce, namísto konektivního TFT displeje krásné mechanické analogové budíky – takhle já to mám rád a proto v souboji s Brejlovcem u mne vyhrála Moto Guzzi Quota 1100 ES. Sice není objektivně v ničem lepší nežli letošní novinka, jenže pocity z jízdy na ní jsem měl mnohem autentičtější a intenzivnější nežli na V85. Ale pozor – je to čistě můj subjektivní dojem a navíc já jsem v tomhle ohledu asi trošku divnej…

Jak to viděl Miloš?

Quotu mám šestý rok a najel jsem s ní asi dvanáct tisíc kilometrů. Dlouho jsem vůbec žádnou motorku neměl, ale když už jsem se ke koupi konečně rozhoupal, o volbě vhodného stroje jsem nemusel moc přemýšlet. Jasno jsem měl o značce Moto Guzzi, protože se mi vždycky líbily jak tyhle mohutný véčkový vzduchem chlazený motory, tak jejich netradiční posazení v rámu. Taky se mi líbí krásně stříbrná barva, protože dnes je u většiny značek trend černých motorů, což je myslím velká škoda. Taky mi je sympatický kardan kvůli snadnější údržbě oproti klasickému řetězu. Kvůli všestrannosti jsem chtěl velké cestovní enduro a Quota vyhrála zkrátka proto, že je jedna z nejhezčích guzzin (pozn. red.: divnej nejsem evidentně jenom já).

Moto Guzzi V85 TT mi padla hned do ruky a hned jsem se na ní cítil jistě, jako bych už na ni jezdil. Za těch pár kiláků jsem neobjevil nic, co by mi nevyhovovalo, i když je pravda, že já nejsem moc náročný na detaily v jízdních vlastnostech a hlavně nemám moc možností srovnání. Jako další stroj bych si ji ale nekoupil. A to jen proto, že mě asi na rozdíl od většiny lidí neoslovila vzhledově. Myslel jsem, že když ji uvidím naživo, tak se třeba můj názor změní, ale nestalo se. Je sice jiná než její vrstevnice od ostatních značek - což je pro zachování určité odlišnosti Moto Guzzi určitě dobře, ale mně se prostě líbí spíš starší mašiny. Ale tak je tomu u všech značek, nejenom u Guzzin.

Jaké jsou mezi nimi rozdíly? No zkrátka rozdíl dvaceti let. Už to tak moc nevibruje, řazení je jemnější a přesnější, motor není tak hlučnej a míň chrastí, podvozek líp žehlí nerovnosti, brzdy jsou čitelnější a účinnější, a díky menšímu kolu (devatenáctce namísto jednadvacítky) je také lépe ovladatelná. Pro většinu lidí budou určitě velkou výhodou ty různí dnešní asistenti, které Quota nemá. Věřím, že při častém ježdění a cestování to bude fajn parťačka a časem bude na silnicích dost k vidění, byť ne tak jako GS. Já bych ale neměnil a těší mě to, že mám stroj, který se moc často nevidí - jinou Quotu jsem ještě při svých cestách nepotkal.

 

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - Výška testovacího jezdce: 180 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 126 Kč od 15 uživatelů.



TOPlist