Ducati Monster S4R Testastretta

Text: Martin Kabátník (in memoriam) | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 20.8.2007 | Zobrazeno: 49 317x

Kapitoly článku

130 koní u naháče dnes asi nikoho neohromí, ale u dvouválce je to přeci jen něco jiného, obzvlášť pokud se jedná o 999 (původní S4R disponoval 117 koňskými silami). Charakteristický rachot desmodromického rozvodu a suché spojky stále způsobuje u mnohých „rejžožroutů“ zděšení, ale pro většinu motorkářů je tohle ta pravá rajská hudba. Dvojice krátkých koncovek prozrazuje sílu velkého dvouválce, přesto si myslím, že je skoro povinností každého majitele nahradit je laděnými Termignoni, pak to bude teprve ono :)

Motor je do 4 tisíc otáček nervózní a svoji neochotu zrychlovat dává najevo silnými vibracemi – při zařazeném vyšším rychlostním stupni s vámi doslova lomcuje. Pokud ale držíte otáčky výš než je zmiňovaná hranice, odmění se vám mohutným zátahem, který ukončí až omezovač. Já jsem si nejvíce užíval právě nástup síly a do vyšších otáček jsem se dostával většinou jen při předjíždění. Decentní štítek, i přes nízké plexi, funguje překvapivě dobře a rychlost vysoko přes 200 km/h není velký problém. Maximálka asi u takového stroje málokoho zajímá, snad postačí jen fakt, že i za poslední číslicí na tachometru (260 km/h) projevuje motor ochotu zrychlovat.

Převodovka je stejně drsná, jako zbytek motorky – o každém přeřazení víte díky „kovové“ ráně a silnému zaklapnutí rychlosti. Několikrát se mi podařilo zařadit falešný neutrál, takže je potřeba být důsledný a dotlačit vždy řadící páku až nadoraz, pak je vše jak má být. Podvozek je tak akorát – přiměřeně tvrdý, aby měl v zatáčkách potřebnou stabilitu a přitom si zachoval dostatečnou míru pohodlí. Přední vidlice by sice snesla lepší odezvu, ale počítám, že by to spravilo pár kliků v nastavení odskoku a komprese. Tady asi vyvstává otázka, jestli se vyplatí investovat do „železa“ od Öhlinse u top verze Rs - vidlice Showa i tlumič Sachs odvádějí i při ostřejší jízdě dobrou práci a při pomyšlení na ušetřených cca 70 000 Kč jim určitě i leccos odpustíte, ale na druhou stranu pokud na to máte schopnosti (a samozřejmě peníze), tak investice do podvozku určitě nebudete litovat a můžete pak beze zbytku využít potenciálu silného motoru i tuhého rámu.

Krátké stupačky jsou za jízdy nepohodlné a když chcete opřít celou botu, drhnete o kryt výfukových svodů. Ale to co vadí při běžné jízdě, oceníte při řádění v zatáčkách – o krátkou stupačku si naprosto přirozeně opřete podrážku při vysedání a najednou to dává smysl – tohle je motorka stvořená pro zatáčky a ne žádný polykač kilometrů. Trápit se trochu budete i ve městě – tuhá spojka udělá z popojíždění v kolonách peklo, takže jeho pole působnosti bude spíš na zatáčkovitých silničkách s kvalitním povrchem, pokud možno lemovaných kavárnami s italským capuccinem :)

Novinkou jsou také radiální Bremba, stejná jako najdeme u S4Rs. Na první stisk to nejsou žádné „jedovky“, ale běda vám, jak vezmete za radiální pumpu trochu prudčeji – v tu ránu se nekompromisně zakousnou a jsou schopné zablokovat přední kolo i v relativně vysokých rychlostech. Zadní brzda je o poznání mírnější, nožní páčka je navíc hodně „utopená“ a je potřeba sklonit špičku boty hodně nízko, aby na ní bylo možné dosáhnout.

Velmi příznivá je průměrná spotřeba 6,5 litrů - i při malé nádrži to stačí na dojezd cca 150 km do rezervy. Poté ujedete ještě dalších 40km, ale víc už ani metr (osobně vyzkoušeno :o)

Cena za tento osobitý stroj je určitě odpovídající – konec konců, je to nejlevnější 999.
Mnoho potenciálních zájemců o Ducati možná odrazují vyšší náklady na servisní prohlídky - to by se mělo letos změnit, servisní intervaly byly prodlouženy na 12 000 km a výdaje na servis by tak měly klesnout až na polovinu.

S4R je nekompromisní naháč, který i přes prosakující zprávy o novém Monsteru pro rok 2008, zůstává horkým zbožím na poli silných naked biků. Nesnaží se být dokonalý, spíš nastavuje zrcadlo honbě za technickými vymoženostmi a připomíná nám o čem ježdění na motorce doopravdy je. Je to radost z jízdy ve své ryzí podobě.