Ducati Monster S2R 1000

Tento model je ale na rozdíl od předchozího testovaného vybaven klasickým vzduchem chlazeným litrovým desmodromickým dvouválcem do „eL“. O výkon se stará 95 koní s „krouťákem“ 94 Nm, který je tradičně přes suchou spojku s kapalinovým ovládáním a nezbytným volnoběžným rachotem přenášen dále.
Zmíněné hodnoty samy o sobě napovídají, že motorka není žádný lenoch. A rozhodně tomu po první jízdě tak je. Není sice tak „ostrá“ jako její čtyřventilová sestra, ale rozhodně dost rychlá na to, abychom na silnicích vzápětí přišli o papíry nebo bodíky. Na obojí má motorka s velkou rezervou a vy si můžete testovat nervy.


Motor je stejně jako u ostatních typů startovaný krátkým stiskem tlačítka, příjemný, se slušným zátahem, pocitově nenutí moc řidiče řadit. Je to prostě dvouventil a křivka kroutícího momentu je tady méně kostrbatá. Zkoušet ale jízdu pod tři tisíce otáček na vyšší „kvalt“ stejně moc nedoporučuji, jelikož se dostaví vibrace a ty zase tak příjemné nejsou. S motorem je sladěná i dobře odstupňovaná šestistupňová převodovka, která funguje hladce a bez nějakých problémů. Pokud se někdy stane, že rychlost nezaskočí, nebo trefíte „falešný“ neutrál, je to spíše vinou řidiče, který se „fláknul“ a neřadil pořádně. Zde jsem žádných výhrad neměl.
Ono vůbec se těžko na motorce skládané z když ne špičkových, tak minimálně výborných komponentů, dají hledat zásadní chyby. A pokud se někomu něco nelíbí, jde víceméně o subjektivní dojmy.


Strávili jsme spolu s Monstříkem několik set kilometrů a opravdu můžu říci, že jízda na něm je pohodová. I díky dobře tvarovanému sedlu a malému štítku, který poměrně slušně odvádí vzduch až do rychlosti 160km/hod.
Míň to je vcelku „nuda“ díky vysoké jistotě řízení a důvěry v jízdní vlastnosti, protože má řidič pocit, že se jen tak „lážo plážo“ projíždí a víc už to zase dost fouká.


Nemyslete si ale, že dostanete od Monstera vše zadarmo. Dukně musíte vyjít vstříc a trochu jí do zatáček pomoct a přenášet váhu. Ne moc, ale trochu přece. Jinak to pořád nebude ono. Jak ale na toto přistoupíte, spustí se uragán pocitových orgasmů a vy si můžete zvesela „hýkat“ do helmy, jak jste to rychlí a motorka vás báječně poslouchá. To vše je dáno pevným příhradovým rámem z ocelových trubek a plně stavitelným pružícím a tlumícím komponentům vpředu Showa a vzadu Sachs. Řekl bych, že takto poskládaný podvozek asi tak nejlépe vyhovuje našim silnicím. Tedy myslím samozřejmě v řadě Monsterů. Je dostatečně dimenzovaný a „laditelný“, dá se na něm zajet sportovně, a přesto je k naší tělesné schránce milosrdný.

Na brzdy se můžete u Monstera naprosto spolehnout. V předu najdeme dva kotouče o velikosti 320 mm se čtyřpístkovými třmeny značky Brembo, vzadu potom 245 mm kotouče s dvoupístkem. Jejich účinek je příjemný a doplněný pro Ducati typickým vrnivým zvukem při brzdění, ale přesto se dokáží v případě potřeby zahryznout jako pitbull a „trhat asfalt“.

I zde se tedy jedná o spolehlivou sestavu, byť není tak exkluzivní, jako v případě S4Rs. Nicméně hodně pěkných věcí tam stále najdeme, ať už jsou to pětipaprsková litá kola, to vzadu moc pěkně letmo uložené, dvojice nad sebou jdoucích hliníkových výfuků osazených nezbytným katalyzátorem a nebo pěkná kombinace černého laku, s „rychlým“ bílým pruhem po plastové odklápěcí nádrži, která schovává filtrbox, baterku a pojistky.
Mě se osobně tato kombinace hodně líbila. A zrovna tak štelovací páčky spojky a přední brzdy. Každý si vybere polohu, která mu nevíce vyhovuje. Zavedl bych toto jako povinnou výbavu :o)


Přístrojovka je klasická: otáčkoměr a tachometr doplněný informačním displejem, který nám ukazuje hodnoty teploty, ujeté kilometry a další užitečné údaje.
Co mi trochu chybělo, je absence zavazadlového prostoru, který ač by se dal pod odklápěcím sedlem tušit, je vhodný tak maximálně na tenký mobil. No co naplat…tourer to není.


Co závěrem dodat? Monster S2R 1000 je motorka, za kterou se jistě každý otočí. Ať už kvůli vzhledu, který je bezesporu svým způsobem kontroverzní a má své zastánce i odpůrce nebo zvuku, který je prostě „Dukatí“ a tedy nezaměnitelný.

Mít pod sebou motor Ducati může být pro někoho dost velkou srdeční záležitostí. V případě Monstra je to i hodně muziky za málo peněz. A pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete si zakoupit i vybavenější a luxusnější model S4Rs. Já za sebe můžu ale říci, že tato kombinace barev, zvuků, kovů, plastů a pocitů z jízdy zcela vyhovovala a celkem dobře bych si na ní dokázal další společné kilometry představit.

Informace o redaktorovi

Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Petr Szabó - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE