Redakční Best of 2019 aneb Co nám letošní rok dal, vzal a na co se těšíme

Konec roku dává prostor bilancování, kterému se neubráníme ani my v redakci. A děláme to rádi, protože se zase vrátíme zpátky v čase a připomeneme si celou sezónu. Je nás sedm statečných pravidelných testovačů, každý máme svůj pohled a jiné priority. Které tři motorky každého z nás vzaly letos nejvíce za srdíčko? Které tři akce nás nejvíce bavily? Které tři věci nás dokázaly vytočit do omezovače? A na jakou novinku se napřesrok nejvíce těšíme?

Franta

Nejlepší motorky 2019

1. místo: Honda CB500X
Jedním z největších příjemných překvapení letošní sezóny pro mě byla redakční dlouhodobka Honda CB500X, která je jasným důkazem toho, že pro spoustu užitku i dobrou zábavu není nutné zruinovat účet překoňovanými a nejmodernější technikou nabitými dvanáctistovkami. S objemem 500 cm3, s výkonem pouhými 35 kW a průměrnou spotřebou kolem 3 l/100km dokázala tahle nenápadná mašina vykouzlit tolikrát úsměv na tváři a projevy uznání, že si v pomyslném žebříčku dojela pro zlatou medaili.

2. místo: Honda CRF1000L DCT
Pro stříbrné místo na bedně si dojela Honda CRF1000L DCT, se kterou jsem trávil necelé dva týdny při poznávání krásného Slovinska. Tento japonský bestseller mě během celého tripu neskutečně rozmazloval a zprostředkovával krásné cestovatelské zážitky. Pohodlná a skvěle ovladatelná. Bez mučení se přiznám, že jsem se do ní zamiloval :-). Jen velmi nerad jsem ji vracel zpět dovozci.

3. místo: Piaggio MP3 300hpe Sport ABS
Třetím nejpříjemnějším překvápkem tohoto léta je tříkolový skútr Piaggio MP3 300hpe Sport ABS. Perfektní motor a ještě lepší podvozek bortí všechny zažité mýty o tom, že skútr patří do města. Na co tenhle univerzální Ital sáhne, to mu jde hodně dobře a povozí vás stejně tak dobře po městě, jako po chorvatské magistrále s výhledem na moře.

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Do Slovinska a zpět na Africe Twin DCT
Jednoznačně nejlepším zážitkem celé letošní sezóny byl trip s „Afričankou“ do nedalekého Slovinska, jehož shrnutí si můžete na našem webu přečíst zde. Navštívít během několika málo dní hory, moře, vinice, hrady i zámky se vám jen tak někde nepoštěstí, a když vám společnost dělá taková holka, jako Honda CRF1000L DCT, cestování prostě nemá chybu.

2. místo: Redakční sraz v Pitlandu
Super zážitkem a zajímavou zkušeností bylo redakční setkání v Pitlandu. I když jsem měl se svými skoro dvěma metry výšky docela hoňky se na malý bike poskládat, užil jsem si spoustu zábavy a legrace. Sice jsem z naší redakce skončil poslední, ale na někoho tohle místo zbýt muselo...

3. místo: Návštěva Říma, ráje skútrů
Jarní návštěva krásného města, kde se slovo skútr skloňuje neustále ve všech pádech. Skútr je totiž jedinou možností, jak se v tomto Italském městě rozumně přepravovat. Čekal jsem, že zde bude jasná početní převaha italských strojů, a docela mě překvapilo, že nejčastěji jsem vídával Hondu SH. Na první pohled doprava v Římě vypadala jako jeden velký chaous, ale opak byl pravdou, všichni řidiči si návzájem vyhoví a po celou dobu pobytu jsem nezaznamenal jedinou dopravní nehodu. Kéž by to tak bylo i u nás. 

Nejhorší věci 2019

1. místo: Chování řidičů na našich silnicích
Ze všeho nejvíce mě trápí situace na našich silnicích a chování řidičů mezi sebou. Pár kilometrů po Evropě mám odjeto a troufám si říci, že nikde jsem nenašel na silnici tolik agresivity a zloby, jako v naší zemi. Ve svém životě si za tři roky snad dojedu pro pátou sadu životních pneumatik, a přestože si to nerad připouštím, občas se začínám v běžném provozu i bát.  A proto si do budoucnosti moc přeji, aby i v naší zemi zvítězily normální selský rozum a pokora nad obyčejnou lidskou blbostí a mohli jsme si všichni užívat v klidu a pohod našich jednostopých mazlíčků a vždy se vrátit bezpečně domů..

2. místo: Úmrtí našeho skvělého závodníka Bohumila Staši
Jako jeden z nejstarších členů redakce už něco pamatuji, a tak mě rozhodně nenechala chladným smrt našeho legendárního motocyklového závodníka Bohumila Staši, který nás opustil v květnu tohoto roku ve věku 75 let. Kariéra této naší legendy trvala neskutečných 28 let. Bohumil Staša závodil v různých třídách a díky tomu stihl účast na 827 závodech. Klobouk dolů.

3. místo: Nepovedená sezona Jakuba Kornfeila
Tento 26letý závodník si dokázal získat mé sympatie, a proto mě jeho konečné umístění v seriálu Moto3 mrzí. Jakub Kornfeil nezkrýval rozčarování nad podmínkami a fungováním v teamu  Redox Prüstel GP, a proto příští rok bude i nadále jezdit v soutěži Moto3, ale v nové stáji RBA Skull Rider. Snad se mu v novém týmu bude dařit a nadcházející sezóna bude úspěšnější.

Motorka, na kterou se těším

Suzuki 1050 V-Strom XT
Mám rád cestovní endura a mou srdeční záležitostí je rodina V-Stromů od Suzuki. Nemohu se dočkat inovovaného většího „litru“, nesoucího označení 1050 V-Strom XT. Když první fotografie z italského Milána obletěly svět, vyvolaly velice rozpačité ohlasy. Kritika se snášela hlavně na retro vzhled připomínající legendární Suzuki DR Big. Kdo však stroj viděl naživo, ten naopak nešetřil chválou. Čímí déle se dívám na jeho fotky, tím více se mi líbí. Má být nyní pohodlnější, výkonnější, sportovnější a mít lepší výbavu. Ta bude nyní u verze XT čítat například tempomat, nový asistent pro zastavení a rozjezd v kopci či kontrolu zvedání zadního kola při brždění z kopce. Jak se tento namíchaný koktejl bude chovat v praxi, ukáže teprve svezení. Ale už nyní se na něj moc těším.

Honzis

Nejlepší motorky 2019

1. místo: Honda CB500X alias Mařena
Nemůže to být jinak. Tuhle motorku jsme měli v redakci na celou sezónu a já ji měl na starosti. A znáte to, jak něčemu dáte jméno… Jenže ona Mařenka je i tak prostě skvělá motorka, a to nejen v poměru ceny a nabízené hodnoty, kde je vyloženě neporazitelná. Vypadá super, nic nežere, není to louda, je pohodlná, obratná… Letošní model je mnohem lepší než ten starší, působí dospěleji. Nedivím se, že jich Honda prodá tolik.

2. místo: Triumph Rocket 3 GT
Výjimečný stroj, ovšem v docela jiném smyslu, než to bylo u původního Rocketu III. Tenhle nový vás neděsí svou neurvalostí, nýbrž způsobem, jak lehce a snadno dokáže takhle silná a relativně těžká strojovna fungovat. Má charisma, má jedinečný 2,5litrový tříválcový motor, má neuvěřitelně čistý design, skvěle brzdí, komfort je na cruiser ohromující. Roadster R vypadá dramatičtěji, jízdně mi však více vyhovuje GT.

3. místo: Jawa 300
Měl jsem to štěstí, že jsem letos patřil mezi pár vyvolených, kteří se mohli na novou indickou třístovku nejen podívat, ale taky se na ní kousek svézt. A jsem z toho unešený doteď. Oukej, sedlo a zadní tlumiče jsou prvky, které slovíčko „komfort“ nikdy neslyšeli, ale podezřívám tvůrce, že je tam dali, aby ta motorka nebyla tak dokonalá. Dojem z jízdy jako na Kejvačce, akorát v moderním pojetí. Komu nerve žíly, že je z Indie a ne z Týnce, ten může mít doma krásnou a dobrou motorku. Samozřejmě až projde homologací a začne se prodávat.

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Suzuki Cup v Pitlandu
Tady není moc o čem přemýšlet, za mě jasná jednička letošní sezóny. Už proto, že na adrenalinové zážitky byla ta moje docela skoupá, jak se dočtete níže. A i přesto, že se jednalo o elektriku, jak se také dočtete níže. V Suzuki vymysleli, že se jednou provždy zbaví těch otravných novinářů jednoduchým způsobem – uspořádají pro ně meziredakční závod tříčlenných družstev v nově otevřeném Pitlandu, tedy kryté hale plné elektrických pitbiků, ať se tam pěkně vzájemně pomlátí. Nepomlátili jsme se a ještě si užili neskutečnou prču. Objevil jsem v sobě skryté závodní pudy a druhý den také svalové skupiny, o jejichž existenci jsem do té doby neměl ponětí – bolelo mě fakt úplně všechno, a to jsem jako jediný z redakce netestoval tvrdost povrchu…

2. místo: J.A.P. NLG, stavba Pavla Malaníka
Z tohohle zážitku jsem v šoku dosud, a to jsem u Pavla v Luhačovicích byl už v únoru. Se stejnou samozřejmostí, s jakou vám jiní lidé říkají, že natankovali benzín, vám Pavel vypráví o tom, jak prakticky celou motorku udělal doma na soustruhu. A jaká to prý byla proti předchozímu Torpedu s motorem W4 pohoda, protože u Torpeda měl k dispozici jednu jedinou fotku, zatímco k J.A.P. NLG jich existuje šest a jsou známy dokonce tři technické údaje – vrtání, zdvih a převodový poměr! Podle toho udělal technické výkresy a pustil se do práce, na jejímž konci je replika motocyklu, který v roce 1909 na trati v Brooklands zajel světový rychlostní rekord 90 mph, tedy 144 km/h. A není to jen motorka na výstavku, Pavel se na „džapu“ občas sveze při veteránských akcích. Nechápu, nechápu, nechápu a nikdy nepochopím. Člověk z jiné galaxie.

3. místo: Závěrečná společná jízda našich redakčních testovaček
Původní plán byl úplně jiný, ten náhradní taky a je dost možné, že jich bylo víc. Nakonec velké finále testu našich tří motocyklů, které jsme měli celou sezónu v redakci (BMW F 850 GS, Honda CB500X a Moto Guzzi V85 TT), proběhlo s Vláďou a Zajochem za celkem slunečného, nicméně poměrně chladného podzimního dne na trase Praha-Karlovy Vary. Kilometrů jsme ovšem najeli tolik, jako bychom tam jeli několikrát. Žádné otravné focení, jen kamery a hodně volný plán trasy. Vláďa nás na začátek potahal šotolinkami na Berounsku, potom už nás vedla navigace Bavoráku a poznali jsme místa, kam bychom se normálně nedostali, a to po silnicích, u nichž jsme si občas říkali, jestli jsme vůbec ještě v ČR. Skvělé svezení v našem sehraném redakčním týmu, na to vzpomínám rád.

Nejhorší věci 2019

1. místo: Slepák
Na první pohled s motorkami tahle moje zdravotní indispozice úplně nesouvisí, jenže mou motosezónu ovlivnila dosti zásadně a redakční chod taky. Podrobnosti nejsou důležité, každopádně se mi to táhlo přes dva měsíce a zrovna na jaře, kdy je v redakci potřeba každá ruka na testování. Úplně to rozhodilo plán na dlouhodobý test Hondy CB500X, kterou jsem měl na starosti, a po návratu do procesu už jsem testoval prakticky jen skútry, začátečnické motorky a cruisery.

2. místo: Zacpaná Praha & dopravní stavby v ČR
Když jsem se dříve chtěl někam dostat, podíval jsem se na mapu, kudy vede nejrychlejší cesta. Letos jsem se také díval na mapu, ovšem už výhradně v dopravní aplikaci - všechno rozkopané, všude kolony. Daří se nám, a tak je dost peněz na opravy tranzitní dopravou zdevastovaných silnic, což znamená, že se všude staví – a doprava stojí. A úplně psycho mi letos přišla Praha, ta už mě ani na motorce nebaví. Jednou v létě jsem jel autobusem do Vrbovky a schválně jsem počítal z Kačerova na Novodvorskou auta, v nichž sedí víc než jeden člověk. Provoz byl docela silný. Napočítal jsem dvě. Pak nemá být z Prahy jedno velké smradlavé parkoviště.

3. místo: Posedlost elektromobilitou
Na elektrikách se svezu rád, je to zajímavé. Mají své neoddiskutovatelné plusy i mínusy. Svezl jsem se (nejen letos) na elektrických motorkách nebo skútrech, které bych ve své garáži klidně uvítal, stejně jako na takových, které jsem s chutí po testu vrátil. Čili nejsem ani odpůrce, ani propagátor elektromobility, letos už mi ale začala lézt krkem. V jednu chvíli se nám v redakci protočilo větší množství elektrických povozů, nedělali jsme nic jiného, než furt řešili dobíjení a vrtochy dané vrozenou svéhlavostí elektroniky a já se fakt těšil zase na něco normálního benzínového. Ještě více mě ale dopaluje ten politický až populistický podtext elektromobility, výrobci aut se předhánějí, kdo ohlásí dřívější konec spalovacích motorů ve jménu záchrany planety (haha), a tradiční motorkové značky už taky začínají pěkně blbnout. Jenže celé to na mě působí ve smyslu „hlavně teď vydělat a po nás potopa.“

Motorka, na kterou se těším

Aprilia RS 660
Že se po čtyřicítce a tolika letech v branži zamiluji do supersportu, z toho jsem sám v šoku. Už dávno přeci vím, že supersport má jediný smysl, a sice na okruhu. Jinak ne. V běžném provozu je to prostě blbost – buď se nudíte a přemýšlíte, proč jste vlastně nejeli autem, anebo si dáváte rande se zubatou a smutnými policejními statistikami. Tak proč se sakra tak strašně těším na tuhle Aprilii?! Asi z nostalgie. Zamlada jsem sportovní kapotované motorky miloval nade vše, můj svět byla všechna ta ZXR, YZF, Fireblady, vysedával jsem u televize a hltal Foggyho na 916, Aarona Slighta na RC45, Hagu na R7… a do toho snil o dvoudobé střele jménem Aprilia RS 250. A v RS 660 se tyhle moje lásky protnuly. Má 100 koní, což není na silnici vražedné, váží 169 kilo, takže docela lehkonožka, jako každá sportovní Aprilia vypadá podvozkově skvěle, má elektroniku jako dospělé superbiky a – je krásná. Hříšně krásná. Třeba se těším moc a budu zklamaný, ale jsem ochoten to riziko podstoupit :-)

 

Lukáš

Nejlepší motorky 2019

1. místo: Moto Guzzi V85 TT
Pro mě osobně králem letošní sezóny, a to nejen proto, že jsme ji měli na dlouhodobý test v redakci. Myslím, že tímto model Moto Guzzi dokázala konečně navázat bezezbytku na historický model a duch modelu Quota. Když na ni sednete a především máte šanci porovnat bezprostředně s konkurencí, budete možná trochu na rozpacích, ale téhle motorce je třeba přijít na chuť a prožít si ji. Její síla je v naprosté univerzálnosti, kterou oceníte opravdu až na delších cestách. Jak to tak bývá, shodou náhod a okolností jsem na ní absolvoval nakonec tak trochu maratónský výlet, kdy jsem s ní v několika dnech projel napříč Maďarskem, Rumunskem a přes celé Slovensko zpět. Tam jasně ukázala svoje přednosti, kde rozhodně neunavila na rumunských pláních a dokázala bez problémů pobavit při kochání krajinou s kolegou cruiserem od Yamahy, aby stejně dobře držela krok obratností v horských serpentinách Fagaraše s podstatně výkonnějším R 1200 GS nebo zvládla a pravou univerzálnost ukázala na nezpevněných cestách po boku KTM 990 Adventure.

   

2. místo: Harley-Davidson FXDR 114
FXDR je pocitově jak motorka ze staré školy. Silný motor Milwaukee-Eight 114 to vše valí nekompromisně vpřed. Minimum technických vymožeností, vše si zde musíte odpracovat a zasloužit, ale ten pocit a přímočará odměna a jízda za to určitě stojí. Zkrátka vyhraněné náčiní pro všechny opravdové fajnšmekry. S tímto motocyklem se určitě nudit nebudete a emoce s vámi budou cloumat možná více, něž samotný motocykl. Zkrátka opravdový velkoobjemový stroj se vším, co má mít, bez sebemenšího kompromisu. 

3. místo: Zontes 310 T
Za mne velké překvapení sezóny a přehnaný despekt není určitě na místě. Jednoznačně nejlépe zpracovaný čínský stroj, který jsem kdy testoval. Osobně bych si ho dokázal představit především jako velice zábavnou a dostatečně vybavenou alternativu do města ke všem možným skútrům. Vyšší světlá výška se slušně fungujícím podvozkem a větší 17“ kola toho poberou rozhodně více. Jednoznačným argumentem pro řadu jezdců bude i fakt, že tak, jak motocykl vidíte na fotkách a se vší tou výbavou, ho pořídíte za velice slušný peníz, což při srovnání s konkurencí nevychází vůbec špatně.

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Přátelé na dvou kolech
V letošním roce jsem měl takové vnitřní jubileum, kdy jsem při hledání materiálů ve svém archivu k jednomu motocyklu zjistil, že tomu bylo v červnu letošního roku právě 20 let, kdy jsem se začal věnovat aktivně redakčním testům. A motocyklům samotným i o nějakou tu desítku dříve. To je, myslím, již docela slušná porce zážitků a motocyklů a také příležitost k určitému zamyšlení. Uvědomil jsem si, že to vše je nic ve srovnání s tím, kolik přátel, kolegů, zážitků a blízkých jsem při tom získal, ale bohužel také někdy navždy ztratil. To jsou ty věci, které Vám opravdu nikdo nevezme až do konce vašich dní. Na ty špatné věci se vzpomíná hůře, ale na ty pozitivní s radostí – děkuji. 

2. místo: Motocykly obecně
I po těch letech, mě to stále opravdu baví a uvědomil jsem si, že dvě kola jsou pro mě drogou v tom pozitivním slova smyslu za všech okolností. Jak jsem starší, jsou pro mne navíc stále větším hnacím motorem, který mě nutí překonávat sama sebe i při všem tom dění kolem v každodenním shonu a posouvají mě tak stále dále. Myslím, že to je i v životě to nejdůležitější nezůstat stát na místě a hledat stále nové věci.

3. místo: Výlety a cestování
Jezdím po Evropě a světě pravidelně od doby, kdy padla "čára". Baví mě to jak v zimě na lyže, třeba k nejbližším sousedům, tak v létě na motocyklech i mimo ně. Možná je to i tím, že si velice dobře pamatuji dobu, kdy se v tomto ohledu nesmělo takřka nic. Lidé si často neuvědomují, jak velký komfort a svobodu tady v Evropě máme, když jsme v podstatě na jedné lodi, a přesto tu máme docela slušné kulturní rozdíly a neuvěřitelně bohatou historii, kterou můžeme stále objevovat bez sebemenších zábran. Samozřejmě není vše vždy dokonalé, ale z hlediska motorek a cestování si jen asi stěží představit lepší zázemí pro kratší výlety a rozjímání než tady v Evropě.

Nejhorší věci 2019

1. místo: Zelené šílenství
Jestli mě něco opravdu štve na Evropské unii, tak jsou to někdy až absurdní limity a normy. Jednou z nich je až neutuchající touha po zelených limitech. Také mi nedělá radost znečišťování a devastování planety, ale začít by se mělo asi opravdu tam, kde to má ten maximální dopad a efekt. Pokud by to byla doprava, začít by se mělo asi především u letadel a lodí následované průmyslem a spotřebou. Bohužel ve všem jsou peníze a možná proto máme v motocyklech aktuálně Euro 4 a všichni se nás snaží přesvědčit, jak je elektromobilita strašně zelená a cool. Lokálně zdánlivě možná ano, ale o to více to bolí jinde. Jsem profesí, krom jiného, i IT a nové trendy a vývoj mám samozřejmě rád, stejně jako vědecké pokroky. Veškeré ty nové elektrohračky a auta mi přijdou tedy na jednu stranu samozřejmě zajímavé a tak trochu jim i fandím, ale je třeba si přiznat i odvrácenou stranu mince a lidem by se mělo říkat za všech okolností a vždy pravdu, což mi dnes tak trochu chybí. O zelené království rozhodně nejde, a pokud by s tím náhodou začali všichni masově, ve výsledku se nám to zatraceně prodraží, a to nejen finančně, a to mě tedy opravdu děsí. Krom jiného u nás jsme díky „normám“ přišli i o celou řadu legendárních motocyklů.

2. místo: Bezohlednost mezi námi
Bezohlednost na silnicích je až do nebe volající. Každý by měl začít, ale především asi u sebe sama a do všech prostředků sedat s čistou hlavou. Řada průšvihů je spojena se stresem a ztrátou koncentrace o mobilech v autě ani nemluvě….

3. místo: Stačilo:)
Něco by se asi ještě našlo i mimo dvě kola, ale přes řídítka koukám spíše dopředu a chci být pozitivní….:-)

Motorka, na kterou se těším

Triumph Rocket 3
Rocket 3 je třívalcový parník, na který se opravdu těším. Honzis měl už v redakci to štěstí a trochu ho potahal po Tenerife. My ostatní se snad dočkáme v klasickém redakčním testu. Nebudu lhát, velké motocykly mě baví. Přes všechny ty limity mám pocit, že tak nějak ještě neztratily ducha pravých motocyklů a zpravidla je třeba si jízdu i troche zasloužit a odpracovat. Navíc poslední roky právě Triumph je značka, která mi dělá opravdu radost ve všech směrech a s touhle novou generací velkého tříválce to tedy není rozhodně jinak do posledního šroubku.

Martin

Nejlepší motorky 2019

1. místo: Moto Guzzi V9 Bobber Sport
V redakci mám sice na starost převážně velká cestovní endura, ale na prvním místě se umístil motocykl zcela jiné kategorie – Moto Guzzi V9 Bobber Sport. I když jsem během prvního dne v jeho sedle zažil nejpropršenější kilometry svého života, během zbylého týdne mi bobřík vše vynahradil a já si užil ty nejpříjemnější kilometry letošního roku díky skvělému skloubení klasického vzhledu, neopakovatelného charismatu, pohodového jízdního stylu, ale v případě potřeby i velmi ochotné nabídky skvělých jízdních vlastností. Kategorie těchto motorek mi sice před pár lety nic moc neříkala, ale časy se mění a já teď v redakci čím dál častěji opakuju: „Chlapi, dávejte mi víc klasických motorek!“

2. místo: Moto Guzzi NTX 650
Na stříbrnou příčku bych zařadil některé z velkých cestovních endur od Moto Guzzi, které se nám podařilo dát dokupy ke společnému porovnání s dlouhodobou redakční testovačkou Moto Guzzi V85 TT. A která to z tohoto trojlístku nakonec v mých očích vyhrála? Nebyl to „náš“ redakční Brejlovec, Stelvio 1200 NTX ani Quota 1100 ES, nýbrž terénní youngtimer Moto Guzzi NTX 650!

3. místo: Kawasaki Versys 1000 SE
Do mého TOP trojlístku testovaných motorek by se určitě dostal také litrový Versys, kterého jsem měl možnost vyzkoušet na samotném začátku letošní sezóny jako první testovačku tohoto roku. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jestli můj dojem z téhle Kawy nebyl ovlivněný právě dlouhým zimním absťákem, ale teď jsem si jistý, že tomu tak nebylo. Litrový čtyřválec prošpikovaný nejmodernější elektronikou, postavený na vysokém, vše zvládajícím podvozku se sedmnáctipalcovými koly, která Versysu dala ovladatelnost supermotardu – to bylo skvělé zahájení letošní sezóny!

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Společné vyjížďky s manželkou
Na nejvyšší příčku jednostopých zážitků dávám jednoznačně společné ježdění s Péťou. Už dlouho vyhrožovala, že si udělá řidičák taky, ale já jsem tomu moc nevěřil - roky plynuly a kde nic, tu nic... Ale po dlouhých letech, kdy jsme jen teoreticky spřádali plány na společné vyjížďky, se najednou opravdu stala motorkářkou! Na otázku, jaká by se jí líbila motorka, odpověděla že červená, takže v garáži přibyl klasický začátečnický stroj Suzuki GS 500 (modrý) a si ona začala užívat první kilometry, kdy o cíli a tempu vyjížďky rozhoduje sama a neplní jen funkci pasivního batůžku. První vyjížďky byly samozřejmě hodně rozvážné a opatrné, ale doteď kroutím hlavou nad tím, jak rychle se během roku vyjezdila a oba teď držíme velmi pohodové tempo, ale vyrovnané tempo. V závěru sezóny dokonce osedlala redakční Hondu CB500X (konečně červená!) a právě výlet na Špindlerovu boudu na samotných vrcholcích Krkonoš pro mne byl tím nejlepším zážitkem roku 2019. Test pohledem začátečnice právě připravujeme.

2. místo: Pitbike Cup s Motoriders Academy
Hodně vysoko také určitě dávám skvělé poježdění na malém peklostroji PBS Thunder EVO-SXR 160 v rámci agenturního ježdění s kamarády od Motoriders Academy. Je jasné, že pitbike nemůžu srovnávat s motorkami desetinásobné hodnoty, jenže nejenom adrenalin při samotné jízdě, ale i progres při zlepšování časů na okruhu, skvělá parta lidí kolem a celá atmosféra téhle akce, to vše zapůsobilo tak, že písecké „dvanáctipalcové“ ježdění musím umístit v mých top zážitcích takhle vysoko. V tomhle shrnutí máme být struční, takže jen zopáknu to, co jsem napsal v anotaci k tomuto reportu - nikdy by mě nenapadlo, že jedno z nejlepších svezení letošní roku 2019 na mě bude čekat v sedle patnáctikoňového pitbiku v hodnotě pětapadesáti tisíc!

3. místo: Představení Dunlop SportSmart mk3
Skvělá akce byla i představovačka pneumatik Dunlop SportSmart mk3 ve Španělsku. Tady v Čechách sice byla v dubnu ještě protivná zima, ale na jihu Evropy na nás už čekalo skvělé počasí, hromada zajímavých testovacích motorek a hlavně skvěle připravený program, který nás z Barcelony přes horské zakroucené silnice zavedl až na autodrom Parcmotor, který svým převýšením a členitostí připomínal legendární okruh Laguna Seca. Na něm jsme pak tyhle pryže mohli prověřit nazuté na supersportu Kawasaki Ninja ZX-6R a nahaté Kawasaki Z900. Luxusní svezení, precizní organizace a parta skvělých kolegů - takhle by mohla čačít i sezóna 2020!

Nejhorší věci 2019

1. místo: Česká Tourist Trophy
Na konec roku bychom měli být pozitivně naladění, takže i když uvedu tři svoje nepříjemné zkušnosti, vše bude mít nakonec dobrý konec. Můj první "+/- nej… věc" se už nebude týkat mého aktivního ježdění a váže se k České Tourist Trophy, která se tradičně odehrála na nádherné přírodní trati v Hořicích. Během první superbikové jízdy totiž došlo k velice nepříjemnému incidentu, kdy na závodní trať vjel automobil, a to bohužel právě přímo před kola těch největších rychlíků, kteří se kdy v Hořicích proháněli – od obrovského průšvihu tak byl jen maličký kousíček. I přes tento hodně nepříjemný okamžik ale určitě neváhám zařadit tenhle skvělý podnik do mých top zážitků letošního roku.

2. místo: Moje účinkování v MČR Jawa 50 RS
Rozporuplné zážitky jsem měl letos i z mého učinkování v seriálu mistrovství ČR Jawa 50 RS. Zatímco z prvního závodu v Písku jsem odjížděl plný nadšení z toho, že jsem byl celý víkend schopný pohybovat se vepředu a v kvalifikacích dokonce prohánět kolegy ze třídy speciálu GP, tak ze druhého závodu ve Vysokém Mýtě jsem jel jak spráskaný pes. Tam mi nesedlo snad vůbec nic a během všech jízd se kolem mne moji soupeři proháněli tak, jako kdybych jel celou dobu na jedničku. Budu se určitě muset mezi tuhle skvělou partu ještě vrátit, spravit si pošramocené renomé i sebevědomí, a svůj pocit, který bych nazval "držka v blátě", zase odčinit!

3. místo: Koupě poškozené motorky
Ani poslední věc nemůžu zařadit do čistě negativních zkušeností, protože i přes úvodní problémy nakonec "kauza tygr" dopadla relativně dobře. Vždycky se mi moc líbil Triumph Tiger 900, a když jsem ho uviděl v inzerátu v poměrně pěkném stavu, s nízkým počtem najetých kilometrů a za rozumné peníze, vyrazil jsem, abych se přesvědčil na vlastní oči. Mašina i naživo vypadala velmi zachovale, zkušební jízda byla také OK, takže jsem si ji odvezl domů. První kilometry splnily přesně moje očekávání - tygřík byl skvělou kombinací velkého cestovního stroje, klasického vzhledu a pohodového pojetí jízdy. Jenže po pár stovkách kilometrů jsme při výměně oleje zjistili stopy emulze ve filtru. Majitel bazaru nechal vyměnit těsnění pod hlavou, ale za chvíli se situace opakovala. Kvůli téhle skryté závadě (prasklá hlava?) jsem s těžkým srdcem musel odstoupit od kupní smlouvy - naštěstí se bazaristé k celé věci postavili čelem a bez jakýchkoliv vytáček mi vrátili peníze. Takže i tenhle příběh má nakonec dobrý závěr, ale z představy, že bych narazil na někoho méně seriózního a vedl s ním dlouhodobé soudní spory, mi doteď běhá mráz po zádech...

Motorka, na kterou se těším

Srovnávačka Moto Guzzi V9 Bobber Sport vs. Harley Davidson Iron 883
A na co se těším pro sezónu příští? Zopakuju výzvu směrovanou kolegům o kousek výš: „Chlapi, dávejte mi víc klasických motorek!“ Namísto konkrétní novinky roku 2020 mě napadá například srovnávací test mojí nej… motorky této sezóny, tedy Moto Guzzi V9 Bobber Sport s jejím přímým konkurentem zpoza oceánu – Harley Davidson Iron 883. To by mohlo být zajímavé porovnání, co myslíte?

Prochy

Nejlepší motorky 2019

1. místo: Suzuki GSX-S1000S Katana
Hodně lidí včetně novinářů tuhle motorku odsoudilo za to, že nemá charakter. Že už to neni ta stará dobrá ikona. Tak já ji dávám na první místo za to, jak skvělá a ojedinělá motorka to je. Pokud jste ujetý na mrštný naháče, ale přijde vám Tuono moc šílený, tak se svezte na Kataně. Šílenej je tady jen vzhled, kdy osmdesátky maji daleko do romantickejch 70' a ještě dál do moderních devadesátek. Jenže i to patří ke Kataně a tím je pro mě vyjímečná. Motorka podle mýho gusta, zaujme vzhledem, překvapí jednoduchostí a odzbrojí svými schopnostmi.

2. místo: BMW R NineT
Všechno už tu jednou bylo. Svět se pořád opakuje, je to jen o tom neopakovat chyby. BMW postavilo jednoduchou a hezkou motorku, která nedělá chyby a tak mi přirostla k srdci, že bych ji jednou měl rád doma. Motorka, která zraje jak víno. Má charakter, je pohodlná, výkonu akorát a bez zbytečných elektrofičur. Zejména při testu vedle novinky od Triumphu Speed Twina jsem měl o ni obavy, že už tu je s nám dlouho a bude to znát. A ono bylo, ale tak, jak jsem nečekal. Znovu se mi potvrdilo, že neni potřeba víc a že tahle mašina má všechno, co potřebuju ke svýmu štěstí.

3. místo: Yamaha Niken
Popravdě jsem byl na něj při testu přísnej a furt si lámal hlavu s tím, že od těch předních kol je nějaká divná zpětná vazba a v dešti tuplem. A teď s odstupem času se směju a vidím věci jinak. Niken zkrátka přišel, předvedl se a zvítězil. Trochu stranou jsem tedy byl svědkem ukázky, kudy vede taky případně jiná cesta ve vývoji. Překvapivé však je, že to celé funguje tak dokonale, až hledáte chyby i tam, kde nejsou. Zkrátka chtít po Nikenu stejné zážitky jako na motocyklu nejde a naopak se vztekat, že je jiný, je taky blbost. Takže je tady, jsem za něj rád a tleskám, že se s tím nemazali a nacpali do něj toho brutálního tříválcovýho pacholka.

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Honda FEST 2019
Už jen proto, že se na tyhle akce moc nedostanu. Ale rozhodně i v porovnání s jinými výrobci motocyklů je Honda FEST ta nejlepší akce. Lidi, kteří to všechno mají nastarosti, jsou pohodáři a ta známá hondí preciznost je nenápadně v pozadí, kdy ani nemáte moc šanci postřehnout, jak mocně se snaží, aby vše klaplo. Ve výsledku pro návštěvníka vypadá vše tak nějak přirozeně a nenuceně. Bavil jsem se hodně a tak trochu jsem si připadal jak v pohádce. Motorka u hotelu, ráno snídaně, odpoledne výlet po Slovensku, večer sauna, bazén a tak pořád dokola. Ještě jednou děkuju a tak trochu to beru jako dárek a odměnu za to, že se přes sezonu snažim, aby články byly včas :-)

2. místo: Návštěva USA
Do Států jsem se vždycky chtěl podívat a letos se zadařilo na jeden měsíc. A řeknu vám jedno, je to fakt jak ve filmu :-) Jinej svět. Lidi se zajímají, odkud jste, hned pomůžou, když nevíte, a to jste se ještě ani nezeptali. Ta krásná, ale drsná příroda. Když chcete kempovat, tak zmizíte a nepotkáte člověka. Na mašině piánko bez helmy, žádnej stres při přejezdu ze státu do státu. Auta nevymejšlí kraviny, klídek, každej 120 kiláků na tempomatu a já každej den osm hodin za volantem a furt svěží. U nás jedeš jednou do Brna a dopředu máš staženej žaludek, co zas bude za bramboračku v provozu. Šílenosti ve stylu monster trucků v podání upravených, legálně jezdících Dodge Ram apod. Ať mi někdo řiká, že USA jsou policejní stát :-D Doporučuju v Georgii město Savanah, v Coloradu Colorado Springs a v Kalifornii Santa Barbaru. Ale varuju vás, nebude se vám chtít domů. Naopak Kansas jako jeden z nejchudších státu je pravej opak. Okolo dálnice nic, jen jednou za dvě hodiny obří bilboard, že Bůh tě spasí a nebo ať se přidáš k mariňákum. Tam by mi hráblo. 

3. místo: Narození malýho Toma
Jsem jeden z posledních z redakce, který ještě nemá děti. No ale to se teď změní :-) V USA jsme zadělali, a tak na konci roku vypadne na svět další motorkář, sportovec a já nevím, co všechno ho bude bavit. Klidně ať hraje šachy, mně je to fuk. Prostě se na něj těšíme, postýlku a přebalovací pult už máme, takže taky pohoda. Co ale špekuluju, že bychom příští rok zas objevili Ameriku, a to tu severní. Takže Kanada je našim dalšim cílem, no a to už budeme muset i s Tomikem. Každopádně i tohle je pro mě zážitek, hledáme místa na mapě, kam bychom se chtěli podívat a sjíždíme videa na YouTube, teď v zimě jedna z těch lepších a příjemnějších činností.

Nejhorší věci 2019

1. místo: Stav dopravy v ČR
Dělal jsem několik let dopravní nehody, teď jsem jako řidič u ochranné služby a k tomu testování motorek, no a už mě to vážně nebaví. Praha prostě stojí, a to tak, že furt. Ráno, odpoledne, večer. Dostat se z jedný strany na druhou je nadlidskej úkol, to zvedá psychickou i fyzickou náročnost a stres. Zlatej krtek (metro), hupsneš do díry a ta tě vypinkne, kde potřebuješ :-D Vadí mi i čím dál víc, že když už si pořídíš pěkný auto, nemáš ho kde zaparkovat a o vymláceným podvozku nemluvě. Proto jdeme po roce z Prahy, stačilo. Vadí mi i ta arogance na silnicích, ale pozor, teď myslim veškerá. Neumíš třeba moc řídit? Tak bohužel, já taky nedělam někde kuchaře, protože to neumím a dřív nebo pozdějš bych někoho otrávil. Noty nedostaneš. Jezdíš jako kretén často? Nazdar, žádný noty.

2. místo: Uplakaný lidi
To, že si každej z nás postěžuje, je věc normální, ale všeho moc škodí. Poslední dobou jsem zaznamenal rapidní nárůst lidí, co si stěžujou na všechno. Nejsou spokojený nikdy a se vším a myslím, že to tak zůstane napořád. Ale co dokážou některý lidi vymyslet za kombinace neštěstí, intrik, politiky a ještě u toho rozumět fotbalu, je na medajli. Jeden příklad za všechny pro pobavení. Čtu si test BMW M2 versus Porsche Cayman, kamarád se podívá na fotky a řekne: "Takový auta se ti líbí, jo!? To neni hezký. Třeba to Porsche, divný. Kolik to stojí!? 1,5 milonu základ, hmm, to nikdy nebudu mít, to si nikdy nekoupim. Radši to BMW ale asi. Ale Slávka ta teď hraje, ale ta Čína tam dělá nějaký machinace s tim. Jdeš odpoledne cvičit? Já si dam asi kozy a ruce, tvl ale bolej mě záda, tady to mam uplně ztuhlý. Asi na to seru." Občas si řikam, že by stálo za to ho nahrát. Moje rada zní, od chronickejch stěžovačů co nejdál a nebo vyhledat pro rychlé pobavení, dle vaši nálady :-)

3. místo: Nic
Nechci bejt chronickej stěžovatel, tak tady už nic nevypotim :D

Motorka, na kterou se těším

Cruiser od BMW
Tohle prostě musí bejt dobrý. Těším se a doufám, že bude tak jednoduchá, jak jen budou v BMW moct. Jsem ve velkém očekávání, ale zároveň se chci nechat překvapit, že veškerý novinky o konceptu R18 apod. nečtu. Chci si nechat čistou hlavu a snít, že to bude jen kulatý světlomet, vytelenej motor a dvě kola a nazdar. Nejsem ale úplně zpátečnickej, takže když to bude i příjemně ovladatelný, tak budu spokojenej. Je to přesně jedna z těch motorek, co tě nutí si udělat radost, pořídit si ji novou a nechat si ji do důchodu, a to mě baví.

Vláďa

Nejlepší motorky 2019

1. místo: KTM 790 Adventure R

Vytáhnout své „nej“ sezony fakt nemám rád, protože to pak vyzní, že mě na zadek posadily jen tři motorky a ostatní stály za houby. Ale dobře, vyberu si tři mašiny, které bych si upíchl v garáži. Mělo by se tam zabydlet jedno cestovní enduro, nějaká ostrota na chlupatých pryžích a pak také nějaký pohodář s pořádnou dávkou charismatu.

Na poli cestovních endur se nám toho letos událo opravdu hodně a na všechny novinky moc rád vzpomínám. Nadchla mě nová Africa Twin, zrovna tak Yamaha Ténéré a pochopitelně KTM 790 Adventure R. Jsou to muka vybrat jenom jednu jedinou, ale asi beru Kačenu. Je to velice hravá kočička, ze které DNA rallye soutěží jen čiší a od toho se logicky odvíjí slušná porce offroadové zábavy. Letos jsem si ji vyzkoušel na chorvatských šotolinách a pak také na domácí půdě v docela náročných podmínkách. Líbí se mi výborné pérování WP, temperamentní motor a výborná ovladatelnost. Docela by mě zajímalo, jak funguje verze Rally s ještě lepším pérováním Xplor Pro a hlavně trochu jinou jízdní pozicí. Pokud mi na ní něco úplně nevoní, je to právě jízdní pozice o něco více situovaná na předek a také cena, kterou bych přivítal na úrovni standardní verze. Naopak Yamaha Ténéré mě dostala perfektním poměrem cena versus výkon a musím říct, že mě tahle šelmička sakramentsky překvapila. Prostě funguje, servíruje kupu radosti a dá se pořídit za pěkné peníze. A Africa Twin? Ta opravdu stojí za to a sto kubíků ji maximálně prospělo. Jde o neskutečně univerzální cestovní enduro, které potěší jak při cestování po asfaltkách, tak v terénu, kde se dá vyřádit až do morku kosti.

2. místo: Husqvarna FE 350
Také ve světě ostrých endur a motokrosů to letos pořádně vřelo a jsem rád, že jsem měl příležitost vyzkoušet téměř všechny značky a jejich nářadí modelového roku 2020. Po bezesných nocích bych nakonec sáhl po Husqvarně FE 350, která mi opravdu sedla. Jednak se mi líbí motor a jeho krásný průběh nebo dávkovatelnost, ale i parádní ovladatelnost a skvěle fungující pérování. Co je z mého pohledu fajn, je nižší výška sedla a tím pádem o kus větší jistota v krkolomném terénu. Huska to ale vyhrála s odřenýma ušima, protože ji šlo po krku skvělé Sherco SEF-R 300 a moje letošní nejoblíbenější dvoutaktní enduro, tedy divoška Beta RR 2T 250.

3. místo: Triumph Scrambler 1200 XE
A na konec něco pohodového, co dokáže čapnout za srdce? Tohle je asi nejtěžší volbou a musí si to mezi sebou rozdat několik parádních kousků, jako je znovuzrozená Kawasaki W800, parádní a cenově dostupný Royal Enfield Interceptor, pekelně zábavný Fantic Caballero Scrambler 500 nebo Husky Svartpilen 701 či Triumph Scrambler 1200 XE. Nakonec bych ale sáhl po posledním jmenovaném. Marná sláva, tenhle Triumph je pastvou pro oči, takže vždycky, když ho vidím, hltám každý jeho detail, parádní zpracování a oceňuji maximální možné použití kovů. Nejlepší na tom všem je fakt, že britský Scrambler na Öhlinsech skvěle funguje a nechá člověka pořádně rozparádit, takže mu dokáže odpustit i fest topící svody, a to je co říct, protože ještě teď to lejtko cítím.

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Sezona jako taková
Ze všeho nejvíc mě těší, že jsme v redakci celou sezonu zmákli ve zdraví, užili si kupu legrace a završili ji společnou jízdou redakčních "dlouhodobek", ale i povedeným závodem trojic v Pitlandu nebo redakčním večírkem na stejném místě. Je super, že můžu být u toho, mít pod zadkem jednu novinku za druhou, zároveň poznávat zajímavé lidi a v neposlední řadě se svou maličkostí podílet na tomto skvělém "motoportálu". Pecka je, že se chystá moře zajímavých modelů, trh celkem slušně šlape a daří se i menším značkám. Pokud další sezona bude alespoň z půlky taková jako letošní, bude zážitků habaděj.

2. místo: Nekompromisní test Yamahy Ténéré 700 a snídaně od Juhy Salminena
Testování nové Ténérky mělo veliké grády a je fakt, že nás chlapíci z Yamahy nešetřili. Naložili nám pořádnou porci kilometrů v dost náročném terénu a bylo sympatické, že jsme mohli jít až na samý limit a s ničím nebyl problém. Všechno ještě okořenila přítomnost továrních jezdců Adriena Van Beverena a Xaviera Soultraita, se kterými jsme si chvíli "vrkli" a pak večer poseděli u pivka. Musím říct, že Adrien je jednak pan jezdec a pak také super kluk, se kterým je sranda až za humna. Také snídaně připravená třináctinásobným mistrem světa v enduru Juhou Salminenem byla dost nevšedním zážitkem. Během prezentace dvacítkových Husqvaren ve Finsku jsme totiž společně bydleli v jedné chatě a Juha se o mě dalších pár novinářů staral jako o vlastní a připravil nám raňajky, že se olizuju ještě teď. Také když se testovala nová Africa Twin, nebyla o zážitky nouze a s československým týmem to byla jedna velká jízda.

3. místo: Motoškola
Letos jsem rozšířil tým Míry Lisého a už to samo o sobě je pro mě velkou poctou. Společně jsme se věnovali tréninku motorkářek a motorkářů z celé republiky a při tom se skvěle bavili a užili si spoustu parádních okamžiků na silnici i v terénu. Není nic lepšího, než vidět spokojené svěřence a také to, jakou mají chuť se něco naučit, jak na sobě makají a co dokáží na konci tréninku zvládat. Jedinou chybu neměly ani akce Honda Africa Twin Experience v Čechách a na Slovensku, ale ani trénink srdcařů z řad Vojenské policie ve stupačkách fungl nových boxerů za přítomnosti našeho redakčního BMW F 850 GS.

Nejhorší věci 2019

1. místo: Nová Jawa 300 není naše
Asi to, že indická Jawa není naše. Říkám si, proč něco tak povedeného nemohlo vzniknout v naší zemi, kde se značka Jawa zrodila? Snad se tu něco pořádného v budoucnu zrodí a všichni na to budeme právem pyšní.

2. místo: Šestidenní bez našeho Trophy týmu
Letošní Šestidenní se jela v Portugalsku a o to víc mě mrzí, že se na startu neobjevil náš Trophy tým, tím spíš, že se jelo v Evropě. Vlastně mě štve, že motosport je na tom v bledě modrém jako takový a podpora státu není taková, jaká by měla být.

3. místo: Všudypřítomná elektrifikace

Na pár elektromašinách jsem se svezl a užil si kus legrace, to je pravda. Jenže to, jak se v motocyklovém a automobilovém světě elektromobilita prosazuje za každou cenu, to mi fakt hlava nebere. Ano, určitá odvětví dávají smysl, ale s drtivou většinou souhlasit nemohu a nemyslím si, že je to cesta. Popravdě, celková situace v Evropě mi poslední dobou připadá úplně naruby a chtělo by to víc selského rozumu a méně choromyslných ouředníčků z Bruselu. Opravdu nechci dětem mých dětí vyprávět, jak voněl benzín, jak vrčel dvoutakt a jak jsem se sebral a jel na motorce, kam se mi zachtělo.

Motorka, na kterou se těším

Triumph Tiger 900 Rallye

Na nového Tigera se opravdu moc těším a už podle prvních informací a promo videa mám na co. Něco mi říká, že tohle britské cestovní enduro bude "tichou vodou, co břehy mele" a nejspíš pořádně potrápí silnou konkurenci. Každopádně na první svezení si budu muset ještě nějakou tu chvíli počkat a teprve potom dokážu říct, jestli bude velké očekávání naplněno či nikoliv. Také chci, aby už Husqvarna poslala do světa svérázný Norden 901, stejně jako by to měl co nejdřív udělat  Harley-Davidson s modelem Pan America. A kéž by tak Ducati udělala to samé s fešáckým kouskem DesertX! Zvědavý jsem také na Suzuki V-Strom a v neposlední řadě na Yamahu Tracer 700. V redakční garáži na mě šibalsky pokukuje Africa Twin Adventure Sports a už se těším, až ji protáhnu krovky.    

Zajoch

Nejlepší motorky 2019

1. místo: Ducati Scrambler Icon
Svoje nejlepší motorky většinou vybírám podle toho, jestli bych si je koupil. A tuhle motorku bych si koupil z fleku. Ze začátku jako druhou motorku, ona by toho ale ve finále nakroutila víc kilometrů než ta „první“. Hravá lehká motorka s tím nejlepším motorem, jaký pro mě existuje, byť s nižším objemem, výkonem a dravostí. Upravený podvozek má za výsledek to, že je to skvěle použitelný univerzál. Ráno zvládne cestu ucpanou Prahou, odpoledne svižné řádění v zatáčkách za městem a o víkendu s ním může člověk v klídku vypadnout daleko od všeho, navíc je jedno, jaký potká povrch. Navíc je to ještě relativně jednoduchá motorka a krásná, tady bych toho moc neubíral ani nepřidával. Jo, tady to zkrátka přeskočilo.

2. místo: Triumph Speed Triple RS
Právě Speed by mohl být tou „první“ motorkou v garáži. Plnotučná, velká, silná. Ta, na které je každé vyjetí svátek. Z velké části za její zařazení mezi Top 3 může to, že u mě v přímém souboji porazila Tuono Factory - objektivně ten nejlepší hypernaked, který si teď můžete koupit. Výkon, rychlost a maximální hodnoty ale pro mě nejsou to nejdůležitější. Speed mě baví svým charizmatem, tak trochu oldschool přístupem a vzhledem. Jsou o něco silnější naháče, lehčí, rychlejší, ale ta jeho duše mi sedí. K dokonalosti už mu chybí jenom to, aby na něj dali skvěle vyladěný oboustranný quickshifter z menšího Streeta.

3. místo: Royal Enfield Interceptor 650
Zázrak z Indie. Krásná jednoduchá klasická motorka ze staré školy. Nejen, že je za dobrý peníze, ona taky skvěle funguje. Smekal jsem před Indy už po prvním testu, znovu při srovnáváku klasiků a teď musím zase. Ten motor, ten si zaslouží jedničku s hvězdičkou a asi nikdo nečekal, že se to celé napoprvé povede tak dobře. Je to zase o tom komplexním balíčku složeného ze vzhledu, motoru, výkonu, odezvy na plyn, ovladatelnosti, tlumení, posazu a i o těch drobných muškách na kráse. Díky tomu se mi tahle motorka zaryla pod kůži i přesto, že jsem nebyl schopný správně vyslovit její název. :-) Jen bych asi dlouho přemýšlel, jestli Interceptora nebo Continentala GT.

Ještě si dovolím krátký dovětek pro ty z vás, kdo se ptáte na dlouhodobě testovanou Moto Guzzi V85 TT. Najeli jsme spolu hromadu kilometrů, zažili krásné chvíle a vážně jsem si rok v jejím sedle užíval, ale prostě tam ta jiskřička nepřeskočila. Asi jako když jdete na rande s krásnou, vtipnou, chytrou holkou, v posteli je skvělá, rozumíte si, ale není mezi vámi ta chemie. S tím se bohužel nedá nic dělat, stejně jako s tím, že prostě nejsem na cestovní endura. :-)

Nejlepší zážitky 2019

1. místo: Závodění
Těžko vyzdvihnout jeden zážitek nad ostatní, ale hodně intenzivní bylo každé ochutnání závodní atmosféry, letos to navíc bylo vcelku úspěšné. Nejdřív to bylo třetí místo ve dvouhodinovém vytrvalostním závodě s Motoriders a teď se k tomu přidal zimní závod redakcí v Pitlandu. Kdo má rád závody, okruhy a rychlé ježdění, doporučuji něco takového vyzkoušet. I kdyby to nemělo cinknout, ty zážitky ze závodní atmosféry, byť i toho nejmenšího lokálního závodu kozích dechů, za to stojí.

2. místo: Svezení na závodní Yamaze R3 GYTR
Svezení na závodní motorce ve specifikaci pro mistrovství světa, to se prostě každý týden nestává. Mně se to stalo ještě před začátkem sezóny, a i když šlo „jen“ o třístovku, byl to zážitek jako blázen. Několik komponentů a ze vstřícného a lidového sporťáčku je nabroušená žiletka s limity posunutými hooodně daleko. A když se pak dozvíte a vidíte, jak na tom lítají ti mladí divočáci… Respekt.

3. místo: Srovnávák Scramblerů Ducati
Tohle byly luxusní dva dny. Skvělá motorka, super počasí, parádní cestičky, žádný stres a svezení na originálním Scrambleru v západu slunce jako třešinka na dortu. Potom skvělá večeře, posezení s přáteli s dobrým jídlem, pár kalíšků a ráno zase na pohodu domů. Tohle byl výlet numero uno a já za něj všem zúčastněným moc děkuju.

Nejhorší věci 2019

1. místo: Čeští řidiči
Co k tomu říct. Úroveň řidičů každým rokem rapidně klesá, řidičák a auto má s prominutím každý, kdo má do zadku díru, a podle toho to taky vypadá. U řízení nikdo nepřemýšlí, nepředvídá, nekouká kolem sebe, nesoustředí se a nezvládá elementární základy. Blinkr? Na co! Tři pruhy na dálnici? Pojedu veprostřed, to je nejbezpečnější. Co na tom, že je pravý prázdný a já jedu stovkou. Nesmí se telefonovat? Nevadí, potřebuju zkontrolovat facebook. Handsfree? Co to je? Vždyť mám jenom SUV za 3 mega, tady nic takového určitě nebude. Do toho je tu neuvěřitelná bezohlednost a sobeckost. Já jedu, ostatní se klidně po…. Pustit někoho na křižovatce? Proč. Zaparkovat tak, aby se vedle vešel ještě někdo? Ne, to by se mi blbě vystupovalo. Uhnout rychlejšímu? V žádném případě, jezdí se 50, 90, 130! No, a pak zkuste někoho na jeho očividnou chybu upozornit. Kritika se nepřijímá. Místo toho dostanete v lepším případě fakáče, v horším to hrozí přímou konfrontací. Tohle ve většině případů míří na lidi do aut, ale i motorkáři v nich jezdí a dokonce se to děje i na motorkách. Tak se lidi nad tím prosím zamyslete, zkuste to poslat dál a zkuste přidat trošku ohleduplnosti. Díky.

2. místo: Zdraví
I když jsem v redakci jasně nejmladší, už i na mě dopadá stáří. Ještě aby ne, pomalu mi táhne na třicet! :-D Beru to s humorem, ale už nějaký pátek laboruji se zády, což se tak nějak povedlo vyřešit, o to horší je ale tříslo. Bolí a během sezóny mě už několikrát omezovalo, tak jsem se to rozhodl řešit. Prý to jde od kyčlí, a prý by to vyřešila remodelace. Uffff. No, pod kudlu se mi nechce, cvičím a je to trochu lepší, tak to snad ještě chvíli vydrží… A pak si rovnou nechám dát umělý :-)

3. místo: Ride-by-wire
Doba si to žádá. Jsou to emise, je to kontrola trakce, jízdní módy, efektivita motoru, spotřeba… Jen mě to okrádá o ten správný pocit propojení plynové rukojeti s motorem, zejména to je znát u dvouválců, což je pro mě evidentně čím dál důležitější. KTM 790 Duke, Triumph Speed Twin, Indian FTR 1200, Ducati Hypermotard. To je jenom pár skvělých a zábavných motorek, ale právě kvůli elektronickému plynu padají v mém seznamu dolů. Je to pro mě neosobní, odtažité, něco jako když máte fotku z digitálu nebo na filmu, písničku v mp3 nebo na desce, kapelu hrající na playback nebo živě. Něco těžko hmatatelného, ale cítíte, že to není ono. A bude hůř.

Motorka, na kterou se těším

Ducati Streetfighter V4
Překoňovaná bestie, rychlá, v reálném světě téměř nevyužitelná. Jenže pro oholené kapoty jsem měl vždycky slabost. První Streetfighter je modla, a i když jeho optických dokonalostí novinka zdaleka nedosahuje, jednou má na nádrží nápis Ducati Streetfighter, a to se počítá. Tuono V4 je skvělé a účinné, tohle by podle mě mohlo být o chlup nervóznější a adrenalinovější. Paráda! Jen doufám, že naše rande skončí bez ztráty kytičky na obou stranách, protože to bude divočina.

l
Autoři článku obdrželi prémie 303 Kč od 15 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist