Tak trochu offroad v Rumunsku

   Když jsme se rozhodl zúčastnit se této akce, převládaly dva základní pocity. Jeden, který byl plný očekávání a nadšení z této cesty, protože takovou možnost jízdy v terénu u nás nenajdeme. A navíc v krásném prostředí rumunských hor. 

   A v druhém se objevovaly myšlenky, jestli to vůbec zvládnu. Co na to budou říkat klouby v ramenech, které dost pobolívají. Co když se objeví nějaká nemoc a podobně.  A také jak se vypořádám s terénem, který tam asi bude náročnější než to, co jezdíme na vyjížďkách v rámci srazů těchto ruských motocyklů.

   Kluci byli v pohodě. Martin, sice nejmladší z nás, ale rumunský terén zná, protože tam najezdil mnoho kilometrů. Jirka , bývalý motokrosař a Zdeněk, harcovník, který toho najezdil taky hodně. Takže pro ně brnkačka.

  Jak se ale ukázalo, klouby v ramenech se pěkně rozhýbaly a ani jsem o nich nevěděl. Naopak jsem cítil zápěstí, které dostávalo více zabrat jak jsem se pral s řidítkama při výjezdech a při sjezdech.

   A vypořádání se s terénem ?  Samozřejmě, že nic takového jsem ještě nejel. Každý den byly nějaké úseky, které když jsem viděl měl jsem obavy, jestli to vůbec zvládnem. Někdy ani nebyl čas moc přemýšlet, protože najednou se takový úsek objevil a muselo se  tam vjet. A to tím stylem - plný plyn a neubrat. A tady se občas hlásil pud sebezáchovy. Hlavně, když jsme poskakovali na šutrech a pod námi byl hodně hluboký sráz. 

   Ale byla to docela pěkná škola jízdy terénem. Protože těch zhruba 500 km ujetých na horských cestách a necestách už člověku něco dá. 

   A samozřejmě krása rumunských hor, kdy jsme za celý den nepotkali živáčka. Ale jak jsem se již zmínil, výstavba penzionů a  hotelů  v této oblasti poměrně rychlým tempem pokračuje a za čas to bude asi jako v Rakousku a v dalších zemí, kam motorkáři hodně jezdí. 

  Jinak  tras je na výběr velké množství. Nějakou vybrat, dát si ji do navigace a buď to půjde projet, nebo ne.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE