Tak trochu offroad v Rumunsku

   První vyjížďka na novém místě byla trochu jiná a to hlavně v tom, že jsme se pohybovali ve větších výškách a hlavně jsme překonávali velká stoupání a sjížděli do hlubokých údolí. Bylo náročné a tady se potvrdilo , že vždycky může být hůř.

   Z některých sjezdů a výjezdů jsem měl docela obavy, jak to zvládnu. Pohybovali jsme se  hřebenu hor  před jezerem Vidra, na které jsme měli několikrát pěkný výhled.

   Jeli jsme chvíli po silnici 7A a někde, ale nevím přesně kde jsme vjeli do lesa. Trasu měl Martin v navigaci. Nejprve jako vždy kamenitá cesta, které zde kupodivu přešla do cesty blátivé. Trochu jsme se trápili, ale po zapnutí pohonu sajdy bylo po problémech.

   Pokud by někdo chtěl přesně trasy, má je Martin v navigaci, můžu je sem dát.  

Dostali jsme se ne až tak prudkým stoupáním k malému altánku. 

Čekal nás mírný sjezd, ale poměrně prudký výjezd,

A nahoře nás čekal, jak jinak, další sjezd a výjezd . 

   Pohled na klikatící se dvě koleje někam do dáli a nahoru byl pěkný. I okolí bylo úžasné. Ale výjezd nahoru nebyl tak jednoduchý. V závěru byl pěkný krpál a ten na nás čekal. To jsme v tuto chvíli ještě nevěděli.

   Tady jsme opravdu museli držet plný plyn a neubrat. Martin se nahoru vydrápal i když tlačil, Jirka zůstal stát v poslední části, kdy motor už neměl sílu. Tady se muselo jet stylem, kola musí pořád hrabat, motor v otáčkách. Pokud se ubralo, nebo se kola chytla, dál se nejelo. To se povedlo Jirkovi, ale společně s Martinem to vytlačili.

   Držel jsem se pravidla - plný plyn - až do té doby, kdy Ural rozhodl, že pojede jinam a odskočil si se mnou asi 2 metry vedle kolejí do toho klestí. A to byla a konečná, dál to nejelo.

  Tady jsem skončil a kolem mě projíždí Zdeněk, který má oproti nám výhodu motoru BMW s šedesáti koňmi. A 20 koní navíc, to už je znát, jak jsme se každý den přesvědčovali.

Ale postupně jsme se dostali všichni nahoru.  A  nahoře, jak jinak, než zase dolů a opět nahoru.

A  tento kopec nám dal nejvíc zabrat

   Tady se mi podařilo opět si odskočit mimo vyjeté koleje. Ale s pomocí pastevce, který asi viděl tyto stroje poprvé v životě, zrovna tak jako jeho psi, jsem to vyrval nahoru. 

  .A takto se  dařilo Jirkovi a Zdeňkovi. Společně jsme zdolali vrchol, ale bylo to asi jeden z nejnáročnějších výjezdů.

Jirka se na to podruhé pořádně rozjel, ale stejně motor nestačil.

   Pastevec měl krásná psiska a pěkné stádo ovcí. Pocházel ze Španělska a stádo bylo jeho. Akorát nás trochu zarazilo, když si rozbalil sušenky a papír v klidu zahodil za sebe.

A už nás dnes čekaly jen dva kopečky a kamenitý sjezd do údolí. 

Celkem jsme ujeli pouhých 29 km a trvalo nám to  4,5 hodiny.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE