Alpské jezírkování, aneb dva pankáči tankují super!

Den 4. pátek 14.8.2015

Spalo se fajnově, shodou náhod včera stříkali v celém kempu ňákou sračku proti komárům, klika. Po včerejší vyčerpávající cestě napříč Itálií, s vložkou mé lehké akrobacie, jsme se rozhodli, že není kam spěchat. Náš další cílový bod je maximálně 3 hodiny cesty z Grada, takže pohoda. Po snídani balíme věci a následně se snaží dvě české kočky sbalit nás. Jára na mě: „Musíme pořádně vyklepat ten pytel od plachty.“ Já mu odpovídám:“Jó vyklepal bych pytel. „No a kde se vzala, tu se vzala, přišla se s námi seznámit češka (cca 40let) se svou dcerou (cca 20let), že slyšely, jak mluvíme naší rodnou řečí. Bavíme se celej večer i ráno, ale slyšely až na vyklepávání pytlů :) Chudinky narazily na motorkáře, který zajímaj jen hory a zatáčky, ne ňáky vlhký díry. Pěšo se vydáváme k moři, válíme koule v horkym písku a osvěžujem znavený těla ve slaný vodě.

Po pár hodinách jsme jak dvě houby na nádobí, tak to balíme a vracíme se do kempu. Na recepci se necháváme překvapit, zda naše OP někde recepční v opilosti nevytrousil. Na recepci už je někdo jiný a svěžejší, průkazy navráceny a my se kolem poledne soukáme do kombošek a opouštíme kemp.

Projíždíme starým centrem v Gradu, všude samej zákaz a jednosměrka. Chvíli se tu ještě dokola motáme, až to mé nervy neustojí a hledám výjezd z města. Při průjezdu kruháčem jsem zahlédl záhonek kytek tvořící nápis Grado. Jako malej Jarda zastavuju a běžim se fotit. Jára jako malej Jarda se mnou.

 Dáme pár fotek a mizíme pryč. Pryč z Itálie. Spíš z Itálie do Slovinska a zpět do Itálie. Tenhle úsek Itošky je víc než nudnej a to jsem tudy jel už několikrát, takže to upalujem svižnějším tempem. O to milejším překvapením pro mě je vlnitá silnička SP8 podél řeky Soče, které jsem se pokaždé nějak vyhnul. Ani jsme se nenadáli a jsme ve Slovinsku. Mam to tu projeté, tak se nezdržujeme (zbytečným) stavěním na fotky a kochačky a mastíme to po silnici č. 103 a č. 102, s dvěma kraťoučkejma zastávkama k Triglavu. Soča je úchvatná řeka a několikrát mě svádí ke koupačce. Slibuju Járovi, že už za chvíli, jen pár km, bude to ono slibované místo, kde zastavíme a spláchnem pot z kůže. Prdlajs! Jsem to ale popleta. Už jsme to dávno přejeli. Jsme v Bovci a koupání je v Tolminu, takže smolík. Tady už je tak málo vody, že to je tak na smočení kotníků, takže Járovi slibuju luxusní cachtačku v jezírku Lago di Predil, což je náš dnešní cíl.

Na Italské hranice už je to kousek. Stoupání a zatáček opět přibývá, tak máme zase ty přiblblý výrazy. Krátce stavíme pouze u pevnosti Werk Flitscher Klause nedaleko Bovce. Pro fanoušky vojenských opevnění je to tu ráj, jeden bunkr vedle druhého. Během pár minut jsme na Slovinských hranicích s Itálií. Passo Predil (1156m). Cestou z kopce Predil (slovinsky Predel) mezi stromy prosvítá průzračně čisté, tyrkysově zbarvené jezero Lago di Predil, náš cíl. Parkujeme na přeplněném parkovišti, kde potkáváme dva bajkery z Čech, auta s Jičínskou a Pardubickou SPZ, takže tu nejspíš nebudem jediní knedlíkožrouti.

Sváča, luxusní koupačka a oblíkám se opět do kombošky, s úmyslem vyjet ještě na Mangart, kterému jsem se již dvakrát nechtěně vyhnul. Jára mě přesvědčuje, že dáme pivo a zůstaneme, ale já se nenechám zdolat a větou, že klidně pojedu sám, ho zdolávám a obléká se taky. Aby mu něco neuteklo, že?!

Vyjíždíme zpět na Predil, odbočka na Mangart je ještě před vesničkou Strmec na Predelu, tak bacha, ať to nepřejedete, jako já předloni. Mangartská cesta je ve slušném stavu, pouze trochu ouzká, takže kdo nejel, dej bacha! 12 km s 22% stoupáním je mazec! Po včerejší kaskadéřině si dávám dvojí pozor a jedu fakt „na voči“, i když ty zatáčky mi stejně nedaj a taháme za to jak stará Škopková za vemena. Cestou potkáváme řadu pěti aut, naštěstí s rozumnými řidiči, jednoho motorkáře, s kterým jsme si málem škrtli řidítky a jinak je cesta jen naše. Přijíždíme k parkovišti, kde jsou další tři auta a dál je zákaz vjezdu, i zákaz vstupu.

Shora přijíždí auto, tak ho stavíme a zjišťujeme, zda je cesta průjezdná. Je! Sedláme a jedeme až nahoru, kam až to jde. Passo Mangart (2055 m). Potkáváme zde jen dva cyklisty a ptáme se, jak se jelo. Starší pán lapal chvíli po dechu a zamumlal něco ve smyslu, že super. Vzápětí za námi vyjeli dva polští motorkáři, tak se zdravíme, prohazujem pár vět. Mangart je prostě super! Kocháme se, fotíme a dopujeme se místní horskou energií. Výhled se nedá slovy ani popsat. Jestě že nám vyšlo krásné počasí.

Cesta dolů je řekl bych ještě náročnější, než nahoru. I když ve srovnání s již zmiňovaným passem Gavia, je to sranda. Cestou zpět stavím a fotím ty krásné výhledy na Triglav, prostě to nejde jen tak projet a hlavně už nikam nespěcháme.

Po návratu k Predilskému jezeru tápeme, kde složíme hlavy. Jestli zůstaneme na východní straně jezera, na parkovišti, popř. pod ním, hned u vody, nebo na druhé straně v lesíku, kde potkáváme taky pár kempařů. Ti místní se toho vůbec nebojí, přestože jsou tu všude vyvěšené zákazy stanování, kempování a rozdělávání ohně, tak mají postavené stany a ohniště. Nakonec jsme si po poradě s náčelníkem výpravy „jeskyňolezců“ od Pardubic ustlali přímo u laviček na odpočívadle nad parkovištěm na východní straně jezera. Dáváme druhou, tentokrát už ledovou koupačku a tentokrát sami. Odpoledne bylo u vody odhaduji cca 200 a víc lidí po celém obvodu jezera a teď jsme asi jediní blázni. Z důvodu opravy mostku je o více než 2 metry méně vody, takže pláže jsou oblázkové. Má to jednu výhodu, dá se suchou nohou dojít na ostrůvek, kde večer nocovali ňácí čundráci.

Večerní popíjení u stolku s lavičkami v obležení pardubáků (byli jsme poučeni, že se neříká pardubičáci) je fajn, přesto utíkáme  na pláž k rozdělanému ohni. Vtíráme se maďarské rodince s jejich africkou kámoškou (zajímavá sestava), ochutnáváme jejich chorvatské víno, na oplátku jim dáváme srka moravské slivovice. Kolem druhé ranní začíná pršet! Jára mě uklidňuje: „To bude jen pár kapek.“ Tak mu vysvětluju, že v Alpách nikdy nespadne jen pár kapek a běžíme fofrem ke motorkám natáhnout plachtu. Bych nevěřil, že se nám to povede během chvilky, po tmě a ještě v tomhle stavu. Prostě punk.

Najeto: 758,9 km. Ubytko 0,-

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE