Alpské jezírkování, aneb dva pankáči tankují super!

Den 6., neděle 16.8.2015

Probouzíme se do deštivého rána, skvělej poslední den, fakt škoda. Tato krajina je úchvatná. Jedno jezero vedle druhého, upravené okolí, pěkné silničky i cyklostezky,skvělé místo, kam vyrazit třeba na prodlouženej víkend a to nejen na motorce. Hlavně cyklisti si tu přijdou na své, popř. kolečkoví bruslaři.

Momentální realita je bohužel kličkovaná mezi kapkami deště a tak z výletování nic nebude. Vstávám už v 7 ráno a snažim se vykopat toho druhýho lajdáka ze spacáku. Počasí, že by ani psa nevyhnal. I standartní ranní koupačku házíme za hlavu. Jen s obdivem očumujem ten sráz do vody, kterej jsme v noci za tmy slezli bez úhony. Snídáme zbytky zásob, balíme zablácené a mokré věci a v 8:30 opouštíme poslední nocležiště.

Vzhledem k vydatnému dešti a potokům valících se přes vozovku volíme nejrychlejší cestu, včetně dálnic. Nastavuji cestovní rychlost 120km/h, postupně zvyšuji na 140km/h a tu držíme (mimo města a omezení) až do Freistadtu. Místní průmyslová zóna se pěkně rozrostla, za ty 3 roky, co jsem tu nejel. Jára dotankovává pár kapek na dojetí k hranicím ČR a pokračujem k naší rodný zemičce. Překvapují mě vymazlený tunely, co tu rakušáci stihli za ty 3 roky vybudovat. Kdyby se takhle stavělo u nás...

V Dolním Dvořišti tankujem plnou, dáváme rychlý kafe a rychlým tempem se blížíme domovu. Pochytili jsme v tý Itálii teda pěkný móresy, ve stylu taliánskejch bajkerů se proplétáme hustým provozem v Budějkách, následně pak ucpanou E55 u Benešova, kde Járu ztrácím v zrcátkách a pokračujeme do svých domovů každej svou cestou. Dojeli jsme oba živí a zdraví po 13. hodině, já do Čelákovic, Jára do Prahy. Akorát na oběd s rodinou.

Najeto 375,1km. Ubytko doma v teple, s rodinkou.

Shrnutí:

Velké díky patří mé drahé polovičce, která mi dala „propustku“ a zvládla to doma s naším pětiměsíčním potomkem sama. Další dík patří Járovi, bez kterého bych asi nikam nevyjel. A obdivuju ho, že to se mnou vydržel téměř 6 dní od ráno do večera v sedle.

Myslím, že se nám tento trip povedl. Užili jsme si spoustu srandy, projeli hromadu krásnejch míst, užili si nekonečno zatáček a skvělejch silnic, a hlavně se vrátili domů celí. Někomu se nemusí líbit celodenní ježdění od rána do večera, téměř bez přestávek. Někdo má radši hotel, nebo kemp. Jiní by zase radši váleli šunky v písku u moře. Spousta lidí by radši vyměnila náš kilometrovej nájezd za lokální poježdění, kdesi v Alpách v jedné destinaci. Samozřejmě bysme jeli radši na dva-na tři týdny a projeli vše důkladněji, ale ten čas bohužel nemáme a tak jsme se museli vejít do šesti dnů. Mise splněna! Co člověk, to názor. My jsme chtěli hodně muziky za málo peněz, a to se nám povedlo. Navštívili jsme místa, která jsme chtěli projet, i když každej z nás chtěl něco jiného, našli jsme kompromis, a o tom to je.

Termín cesty: 11.8.-16.8.2015.

Projeté země: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Itálie, Slovinsko.

Celkem najeto: 2501km.

Průměrná cena benzínu: cca 1,23 E.

Průměrná spotřeba FJR: cca 6,7 l.

Celková spotřeba benzínu: cca 168 l.

Náklady na ubytování: 380 kč.

Náklady na cestu: cca 7000 kč.

Ostatní náklady: cca 3000 kč.

Nejkrásnější místo výpravy: jednoznačně Mangart. Julské Alpy mi přirostly k srdci.

Nejhezčí jezero: Lago di Tenno.

Nejlepší koupání: Lago di Garda.

Nejstudenější voda: Lago di Predil.

Nejlepší spací místo: Lago di Predil.

Nejlepší silnice: Grossglocknerhochalpenstrasse.

Nejnáročnější silnice: silnice SP29 (passo Gavia).

Nejlevnějsí benzín: Livigno.

Nejmilejší lidé: Slovinci + pumpařka v Rakousku ve Feldkirch.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE