Severní Řecko a bulharské Rodopy aneb okolo čtyř moří

DEN 9: Chalkidiki okolo Kassandry a Sithonie

V Sarti, na "prostředním prstu" poloostrova Chalkidiki, jsem strávil tři noci. Bylo to v plánu, aby si člověk taky vypral, přebral si věci a trochu odpočinul u vody. Pokud byste chtěli objet oba "prsty" (třetí nelze), tedy  Kassandru i Sithonii, kolem dokola, počítejte s dávkou minimálně 330 km a celým dnem, pokud nebudete chtít neustále jen jet. Já vyjel ze Sarti a po hodině jsem stále ještě nebyl na jihu Sithonie. Neustále jsem se kochal tou nádherou, výhledy na moře, útesy, plážemi, fotil jsem a pořád jsem si říkal, hlavně se někam nevyklop do příkopy, když pořád někam čumíš. Lákaly mě offroad spojky a zajížďky, ale věděl jsem, že bych se vrátil hodně pozdě, kdybych je testoval. Nicméně jsem tu a tam zajížděl mimo hlavní cestu blíže k moři, pokud byla cesta trochu zpevněná. Povrchem je tady často taková ujetá tvrdá prašná hlína s výmoly po tekoucí vodě a teprve u pláže se měnící v písečný povrch. Jednou jsem prudký sjezd k pláži dokonce vzdal. Ta nezpevněná cesta byla totiž tak strmá, že jsem si neuměl představit, jak bych vlastně postavil mašinu s kufry, kdybych ji náhodou položil na bok. Nějak jsem to v první serpentině na třikrát opatrně otočil a vrátil se strmě nahoru na hlavní asfaltovou cestu. Ještě se mám co učit.

Hlavní cesty kolem obou poloostrovů Kassandra i Sithonia jsou velmi pěkné a rychlé, jen tu a tam se objeví nějaké ostřejší serpentiny, když je potřeba překonat strmou část pobřeží nebo výškový rozdíl. Samozřejmě cesty nejsou přímé. Rovných cest je tady minimum. Celý okruh dvou poloostrovů si umím představit i na silniční sportovní mašině. Až na pár zhupů v asfaltu je povrch opravdu pěkný, cesty široké, zatáčky pro stupeň dva, tři, čtyři se tu střídají jak na běžícím pásu.

Nyní se dopustím velkého zjednodušení, protože následující nemusí platit vždy a všude. Při srovnání obou poloostrovů je podle mne Sithonia (prostřední) více “natural” se spoustou skrytých a jedinečných míst na pobřeží. Atmosféra v turistických sídlech je však taková provinční, unylá, zdechlá. Já když přijel v Sarti ke svému ubytku přímo u pláže na mašině ověšené kufry a vakem a zastavil, měl pocit, že se na mne v tu chvílí dívá 10 lidí sedících na balkonech, 10 lidí v baru na pláži a několik kolemjdoucích. Je tu takový provinční klid až nuda. Oproti tomu na Kassandře najdete jednak větší pláže, dlouhé, takové ty katalogové megapláže, a také více obchodů, restaurací a kaváren, a samozřejmě diskotéky. Je to pro Řeky na severu takové Rimini, nebo chcete-li Ibiza. Máte-li rádi klid a přírodu, ubytujte se na Sithonii, chcete-li kalit a bavit se, bydlete na Kassandře.

Na Kassandře to hlavní cesta na jihu točí ještě skoro 10 km před jižní špičkou poloostrova zpět na sever. Ať máte jakoukoliv mašinu, vůbec neváhejte, v Paliouri u pumpy sjeďte z hlavní a pokračujte na jih a vydejte se na ten konec poloostrova. Pojedete asi 7 km úzkou cestou nádhernými olivovými háji, kde to voní, a člověk je šťastný, že tu je. Přijedete na malý výběžek s kapličkou, kde je točna, sedí tam rybář, a mimo sezónu zde vládne úžasný klid.

DEN 10: výlet na Athos a koupání

Plán byl jasný ;-) Zajet z ubytka v Sarti 97 km do Ouranoupoli na Athosu, koupit si výlet lodí kolem poloostrova Athos a odpoledne se vrátit zpět. Přečtěte si, jak to dopadlo. Na fotce níže je výhled z mého pokoje v Sarti na protější horu Athos (2033 m.n.m.).

Athos je třetí, východní poloostrov Chalkidiki, který je mnišskou republikou se zvláštními privilegii a samostatností. Mniši tu žijí již stovky let, možná tisíc, a vstup pro ženy je na toto území zakázán. Muži si mohou vyřídit dopředu povolení pro návštěvu poloostrova, ale jejich počet je každý rok omezen. Poslední výspa, kam se dostanete bez povolení, je město Ouranoupoli. Odtud fungují výletní lodě, které vám ukážou kláštery a horu Athos (2033 m.n.m.) z moře z lodní paluby, což povoleno je.

 

Vyjel jsem v devět hodin ze Sarti na Sithonii a to byl úspěch. Jsem sova a vyhrabat se ráno z postele je pro mě problém, ale vydržím dlouho po půlnoci něco dělat, nebo se bavit. Se zastávkami na focení jsem přijel do Ouranoupoli cca v jedenáct hodin, jak jsem však zjistil, ranní turistické lodě odplouvají již kolem desáté hodiny. Naštěstí kolem čtrnácté hodiny jede druhá várka lodí. Perličkou mi bylo vidět na vlastní oči přijet loď, ze které se vylodilo snad 30 skutečných mnichů v černých kutnách. Na Athosu jich údajně žije kolem tisíce a kromě řeckých opatství, nebo jak to nazvat, je zde i několik jiných, tuším ruské, srbské, nebo třeba bulharské.

Poté, co jsem se po příjezdu do Ouranoupoli zorientoval a převléknul z motorkářského do výletního oblečení na loď, mi tedy zbylo půl druhé hodiny do odjezdu dalších lodí. Šel jsem se na hodinku proslunit a zaplavat si na nedalekou pláž. V předstihu asi půl hodiny jsem se pak vrátil do přístavu. Kupodivu jsem v kase neplatil, dostal jen lístek se jménem lodi a kapitána, a prý mám stát v levé ze dvou front k dané lodi a zaplatím na palubě. Kolem 14. hodiny vypukla kalamita. Přijely asi tři lodě najednou, ta největší zde pojme až 140 lidí, a lidé na úzkém molu začali vystupovat, ti čekající a nudící se ve frontách na lodě se přeřvávali (asi nějaký megazájezd z Rumunska nebo Albánie) a já začal být nesvůj. Plno lidí a totální chaos. Když nastal okamžik, že z lodi vystoupili poslední lidé a začala se kupředu posunovat naše řada, popadla mě panika. Při představě, že budu tři hodiny zavřený na nevelké lodi, kde není úniku, se řvoucími, a pak i přiopilými turisty, jsem ucítil, že nastal čas utéct. Sebral jsem se a kvapem odešel z řady pryč. Chvíli jsem byl nesvůj sám ze sebe a změny svého rozhodnutí, ale jakmile jsem nastartoval motorku a rozjel jsem se, vše ze mě spadlo. Ta úleva! Já svobodomyslný člověk tři hodiny v zajetí řvoucích turistů na přeplněné výletní lodi - pro mne katastrofa. Vzal jsem to pěkně po jižansku, tj. bundu hodil do kufru a jen v tričku (bylo 30 stupňů), bez rukavic, s vyklopenou přilbou, jsem se vydal 90 km zpět do svého útulku v Sarti.

Mé rozhodnutí nejet lodí bylo dobré, protože jsem byl ještě tento den odměněn nádherným dárkem. Náhodou jsem objevil místo, kam se na Sithonii jezdí koupat místní. A to místo bylo logicky luxusní, takové místní Maledivy. Jednoduše jsem se zamyslel, proč tolik aut náhle zahýbá z hlavní na neoznačenou cestu kamsi do lesa. Ihned mě napadlo, že tam jedu taky! V zahraničí je dobré pozorovat co dělají našinci, kam chodí do obchodu či restaurace, kde kupují pečivo, zeleninu, kde se koupou. Neuděláte chybu. Tohle se mi mnohokrát na cestách vyplatilo. Oním dárkem mi bylo pobřeží s bílými skalami, průzračnou vodou s rybami, nedalekou nuda pláží a fotogenickým pobřežím.

DEN 11: přejezd do Bulharska, Rupite, Melnik

Nastal čas opustit Řecko a vydat se do Bulharska. Z Chalkidiki jsem vyjel přímo na sever kolem jezera Volvi na Serres a odtud již po dálnici směr bulharské hranice. Asi 5 km před hranicí je na exitu č.16 úžasné skryté místo u řeky Strumy, kde se dá udělat piknik nebo kde mohou stanaři i přenocovat.

Na hranicích Řecka a Bulharska nejprve zaplatíte opět směšný poplatek za úsek dálnice od Serrese (tuším 1,4€) a poté přijedete k celníkům. Zde jsem objel všechna čekající auta zprava, jak se na motorkáře samotáře sluší a patří, a na poslední chvíli se vecpal do fronty pro osobáky, protože vpravo zbyly už jen pruhy pro kamiony a autobusy a navíc oddělené zvýšeným chodníkem. Zbývalo vystát tak 15-20 minut, ale místňák za mnou, jak jsme tak asi 5 minut popojížděli, mi přišel poradit, že motorky mohou v klidu projet dvěma lajnami pro autobusy a kamiony. Tak jsem přehupsnul chodník s trochu vyšším obrubníkem (v tom je motorka úžasná) a už jsem byl na kupodivu prázdném stanovišti pro kamiony. Celník zrovna dělal autobus, tak jen popošel ke mně, kouknul mi do pasu a mávnul ať jedu. Celnice na bulharské straně už neřešila vůbec nic, tam se volně projelo.

Pokud přijedete do Bulharska z jihu od Chalkidiki, kudy i já, máte možnost se vydat na sever zleva kolem hor směr Sofie, nebo na východ k Černému moři. Přímo před vámi je totiž pohoří Pirin a za ním pohoří Rila a ta pohoří vás nikam jinam nepustí. Pokud byste jeli na sever na Sofii, pak určitě nevynechejte top bulharskou památku, která je i v UNESCO, a to Rilský klášter. Od řeckých hranic je to asi 2 hodiny jízdy. V pohoří Rila si můžete také udělat výstup na nejvyšší horu Balkánu Musalu (2925 m.n.m.). Na Musalu se dostanete částečně lanovkou do sedla a následně pěšky asi 3-4 hodiny na vrchol. My zde byli již v srpnu i s dětmi (více rodin) a slabší jeli dolů lanovkou, silnější šli zpět z Musaly pěšky až do horského střediska Borovets. Zde seženete spoustu ubytování.

Ti z vás, kteří ale budou chtít zažít pohoří Rodopy, kvůli kterému jsem do Bulharska na motorce jel, ti se vydají od hranic s Řeckem na východ. Než ale opustíte tuto oblast jižně od pohoří Pirin, určitě doporučuji se zastavit na dvou místech. Jedno je vinařské městečko Melnik, turisticky známé místo, kde je většina starých domů kulturní památkou, a kde seženete nejen ubytování, ale i dobrou večeři a víno od místních vinařů. Kdo rád chodíte, vyběhněte navíc po turistické stezce na konci Melniku doprava nahoru až ke kapličce. Odtud se vám naskytnou neskutečné výhledy nejen na celou oblast, na Melnik, ale také na neuvěřitelné formace pískovcových pyramid, které celé městečko obklopují. Po hřebeni obejdete Melnik a seběhnete zase dolů trochu jinou cestou. Je to tůrka tak na 1,5 hodiny i s focením. Nedaleko Melniku je také Rožanský monastýr (klášter), který je proti Rilskému na severu ne tak velký a zdobený, ale kdo to má rád, dýchne zde na něj doba starých dřevěných klášterů.

Druhým zajímavým místem v oblasti jihozápadního Bulharska je Rupite a to hned z několika důvodů. Nedaleko Rupite je místo, kde vyvěrá horká podzemní voda. Ta se rozlévá do okolí a lidé za ty roky vytvořili systém hrázek a splávků z bahna, který napájí menší jezírka, kde se můžete v teplé vodě rochnit. Čím blíže k prameni, tím více teplé, ale pokud Vám bude zima, uberete na hrázce trochu bahna, necháte natékat čerstvou horkou vodu, a za pět minut bude i váš bahňák pořádně horký. Je to neuvěřitelné, a co je ještě neuvěřitelnější, že je to celé zdarma. Jsou zde asi 3 malé převlékárny, lavičky a na motorku z toho svého bahna uvidíte. Bavil jsem se o tomto místě s člověkem, u kterého jsem bydlel v Melniku, mimochodem motorkářem, zda to zná a byl tam. Prý kdysi dávno. No řekl jsem mu, že být toto kdekoliv na západě, tak už jsou tam parkoviště, hotely, závory, vstupné, ubytování a byznys kolem. Ubytko v Melniku (s názvem Uzunovata) jsem si vybral proto, že bylo na bookingu snad jediné uvedeno Bulharsky, nikoliv anglicky, a občas mám rád překvapení, měla to být tedy výzva. Jaké nakonec bylo moje překvapení, když majitel mluvil anglicky, a k tomu byl motorkář.

Kromě horkých pramenů, je Rupite ale zajímavé i tím, že zde provozovala dlouhé roky svoji praxi věštkyně Baba Vanga. Jezdili k ní za komunistů i papaláši pro rady a podle jakéhosi vědce, který ji zkoumal, se jí 80% předpovědí vyplnilo. Má předpovědi až do roku 5079, kdy bude konec světa :-) Já se vydal po jejích stopách. Měl jsem tento den trochu času navíc. Hned vedle horkých pramenů nedaleko Rupite je celý areál, kde byl zbudován kostelík a na několika hektarech takový pěkný prostor se zahradami, jezírkem s želvami, budovami a dozvíte se mnoho o Babě Vanze. Vše je zdarma, prý si to tak baba přála. Úžasná byla však také zastávka v nedalekém městě Petrič, kde má baba Vanga rodný dům. Takový fajn chlapík to má na starost (pokecáte rusky nebo bulharsky). Vstupné je nízké a prohlédnete si dvoupatrový malý domek, kde slepá věštkyně žila. Některé popisky jsou v angličtině. To místo je tak plné klidné a vyrovnané energie, jakoby se tam zastavil čas. Já tam byl sám, pán říkal ať si to v klidu projdu a pak se případně zeptám. Bylo ticho, jen v některých pokojích tikal budík, a jakoby jsem si v tu chvíli vzpomněl na ospalá nedělní odpoledne u mé babičky na vsi, když jsem byl malý kluk, a trávil v Jeseníkách pod Mravenečníkem v 80. letech prázdniny. Kdo má cit pro energie v prostoru, ten bude vědět, o čem mluvím. ;-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE