reline_unor



Nejlepší plán je ... nemít plán

K tomuto poznání se ale dopracuji až postupně. Nastupuji doživotní dovolenou a už nemusím hlídat dny. Píšu zpětně cesty z roku 2022 a dovolím si spojit čtyři výlety do jednoho cestopisu. Víc než itinerář to budou střípky z cest. Na cestu jsem vybaven body zájmu vyčtených z jiných cestopisů třeba zde na motorkářích. Každý píše cestopis až po návratu, z paměti loví názvy míst kde byl a občas prohodí písmenka. Najít pak to pěkné místo na mapě nebývá snadné. Proto místa o která se chci podělit doplním souřadnicemi. Veze mne, stan, spacák a pár dalších drobností Honda NC750 Integra.

Kapitoly článku

Startuji 2. 6. a mým cílem jsou krasové útvary a hory Slovinska. Podle předpovědi v horách zatím prší, ale tam ještě nejsem. První noc plánuji někde v kempu u Balatonu. Nacházím malý klidný kemp - vedle kolejí (46.7906 17.3855). Ty vlaky ale tak často nejezdí, hlučnější byla omladina, která přijela před večerem. Kemp nemá vlastní pláž, ta je o kousek dál a zřejmě v sezóně placená. Koupit víno prý není problém, ale než se vybalím, recepce zamyká a víno nemám. Chtěl jsem oslavit své první spaní ve stanu, tak tu premiéru slavím tím, co si vezu z domu.

Ráno prohlížím předpověď počasí a moc radosti mi to nedělá, v kopcích Slovinska stále prší a déšť se dle předpovědi posune i do slovinských nížin. No co, Maďarsko neznám a tak mířím kouknout na Dunaj do městečka Mohács. Kouknu na řeku, dám kafe a zjišťuji, že značený kemp tu není. Mapy mi ukazují nejbližší o kousek dál už v Chorvatsku.

K večeru přijíždím do kempu, je otevřený a jsem tu sám. (45.7854 18.7822) Telefonem se ohlašují majiteli, rozbalím stan a chystám si něco k jídlu. Je zde pěkné kryté sezení, vybavená kuchyňka, lednice s vínem a čisté sociálky.

Ráno kouknu na počasí, Slovinsko prší, co se dá dělat, pokračuju dál na jih. Jsem začátečník, mapy moc kempů nenabízí a tak další kemp je u Bistaročko jezero/Lukavac. Místo kempu ale nacházím jen oplocené staveniště. Zkouším Garmin navigaci, ta mi nabízí nejbližší kemp v údolí říčky Oskova. Přijíždím k závoře s obsluhou, vypadá to na vstupné do rezervace. Pro jistotu se ptám, zda je tam v údolí kemp, obsluha závory netuší, zvedne závoru a tak jedu dál. Přijíždím k rozpadlému dřevěnému mostu, kousek se vracím a náhodně nacházím vyjetou cestu přes koryto řeky. Vjíždím do pěkného údolí s posekanou trávou, jsou zde přístřešky, houpačky, mnoho stolů na piknik, na několika místech zdroj pramenité vody. Zastavuje mne hlídač ve stejnokroji, ptá se odkud jsem a zve mne na kávu. Na otázku stanování říká kdekoliv, jen dál víc v údolí že byl hlášen tento týden medvěd. Vybírám místo pro stan, (44.3554 18.5614) trocha hygieny v potoce a doplním pitnou vodu.

Zjišťuji, že hlavní náplní těchto hlídačů asi není dohlížet, ale sbírat odpadky. U každého z těch mnoha stolů volně rozmístěných pod stromy naplní igelitový pytel odpadků. Večer než jim končí směna, mne ještě přijdou pozvat na pivo. Je to asi vlastnost Bosny, je zde mnoho krásných míst na volné kempování, ale čím je to místo hezčí, tím více je tam odpadků. Klidný večer se v noci změní na silnou bouřku. Blesky křižují oblohu skoro ve vteřinových intervalech a souvisle hřmí dobrou půlhodinu.

Opouštím plán na slovinské hory a pokračuji Bosnou směrem na jih. Jedu podle navigace Garmin a dnes ověřím, že pro Balkán to není nejvhodnější volba. Naviguje mne odbočit s mizerné asfaltky na šotolinu. Integra není zrovna enduro, ale těch 12 kilometrů přeci dáme. Kousek za odbočkou na mě zdálky mává nějaký maník, asi nadšenec motorek. Potkávám polodivoké koně, na hřebeni s krásným výhledem něco pojím ( 44.1068 18.7214) a zvažuji, zda pokračovat zbývajících 5 kilometrů ke křižovatce, kde očekávám lepší cestu - nebo se vrátit. Po dvou kilometrech vjíždím do lesa, cesta se mění na hliněnou, pak přechází v hluboký úvoz, uvědomuji si, že zde se už neotočím, pak se mění v bahýnko, no tohle nazpátek na silniční gumách ani nevyjedu. Úvoz mizí a je přede mnou plocha rozježděná od svážení dřeva, kde je pěkných 30 čísel řídkého bahýnka. Nohy doširoka, motorka ve vyjetých kolejích drží směr a nějak to dopadne. Povedlo se, až na to, že mám bahno všude, dál už je to slušná lesní cesta. Mám to kousek na očekávané rozcestí, ale cesta, kterou mi navrhuje Garmin, vypadá daleko horší, než co jsem projel. Měl bych jet na jih, ale pro mne sjízdná šotolina vede na sever, tak jedu na sever. Po pár kilometrech vjíždím do městečka, kde už je zase asfalt. Nacházím samoobslužnou myčku, kterých je v Bosně mnoho. Za pár drobných sundávám bláto ze sebe i motorky. A tak jsem po pár hodinách zase na stejném rozcestí, kde jsem na šotolinu odbočil. Napadá mne, zda jsem za nadšence motorek nepovažoval někoho, kdo se mi snažil říci, že jedu blbě.

Pro následující noc nacházím idylické místo na břehu ledové řeky. Večer jde okolo rybář a varuje, zda nejsem příliš blízko vody, třeba když v noci vypouští víc vody z přehrady. Zůstal jsem na suchu, jen voda v noci uklidila zbytky ohníčku.

Pokračují dál na jih a sleduji, jak okolo mne postupně klesá životní úroveň, již od jižních hranic Maďarska , přes severovýchodní výběžek Chorvatska a dále do hloubi Bosny postupně přibývá opuštěných domů. Zde v Bosně to jsou často opuštěné nedokončené novostavby. Projíždím rezervací Sutjeska, u jednoho z mnoha zdrojů u cesty doplňuji vodu (43.3179 18.6693), dávám oběd v příjemné hospůdce (42.9241 18.4229) a koupu se v přehradě (42.8565 18.3960)

Překračují hranice do Chorvatska, náhodně vybírám vesničku Mlini a hned první penzion u kterého zastavuji, mi nabízí ubytování v malém domečku v hloubi zahrady. Usmlouvám cenu na 3 noci, je zde bazén, jen pár schodů k moři a dostávám k dispozici i garáž. Další den jedu nakouknout do Černé Hory. Hned za hranicemi mě blikáním varují před mobilním radarem a překvapivě po necelém kilometru je schovaný druhý radar.

Projedu si silnici R1 nad Kotorem, pak udělám malý okruh přes Cetinje. Je začátek června a nepříjemné horko, jedu jen v triku a večer mám pěkně spálená předloktí. Druhý den doplňuji do cestovních potřeb silný opalovací krém.

Vkládám odpočinkový den, zajíždím k opuštěné pevnosti na nejjižnější bod Chorvatska, najdu stín pro motorku a užívám si samoty a moře. Je zde horko a začíná tu sezóna, rozhoduji se otočit zpět domů.

Po cestě jedu kousek v dešti, kousek po dálnici, projedu pěknou D8  od Rovanjska až k Senj, kde usmlouvám cenu za penzion na následující deštivý den. V noci mi vítr Bora krade plachtu z motorky.

Opouštím pobřeží a jedu do kopců a krasových útvarů Slovinska. Navštívím vývěr (45.7914 14.3061) a kousek dál i ponor řeky Rak. Motorku nechávám na parkovišti a sestupuji dolů k vodě.

Pokračuji k několika vývěrům řeky Vipava (45.8448 13.9635). Další zajímavý vývěr je zde (45.9041 13.9123).

řeka Vipavatakto prý po deštích

Pro noc vybírám malinký kemp s vínem na uvítanou Vrhpolje (45.8644 13.9614)
Jedu k soutěsce Tolminska, kombinace horka a vstupného mne odradí, a tak raději vyjedu po úzké silničce na kávu s výhledem vysoko nad soutěsku. (46.2028 13.7451)
Přes Bovec mířím na Mangart, za 10€ vyjedu až k sněhové bariéře, je hned za parkovištěm. (46.4344 13.6391) Najdu si místo s výhledem, ohřeju guláš a užívám krásy hor. Projedu kousek Itálií a vracím se do Slovinska do vyhlédnutého kempu Natura Eco Camp (46.4917 13.7802) Asi to býval kemp a dnes možná už zase je, je zde jen upravená louka a les, louka je pro stany a les pro to ostatní.

Přes Korensko sedlo pak mířím Rakouskem domů. Plánem přece bylo Slovinsko, jen ta oklika přes Černou Horu byla navíc. Celkem 14 dní a 3500 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (24x):


TOPlist