Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Ráno jsme po zbalení vyrazili směrem na Sarande. Tady jsme také prvně v Albánii tankovali. Není zde problém natankovat za eura, ale počítejte s tím, že vám vrátí místní měnu. Přepočet jsem sice moc dobře nepochopil, protože nám vraceli pokaždé v jiném kurzu, ale většinou to vycházelo že za 1 euro dostanete 14 leků. V příručce "Průvodce Albánií" jsme se také dočetli, že jsou zde rozšířená archeologická naleziště. Na jedno takové, sice ne moc velké, jsme narazili právě v Sarande. Další plánovanou zastávkou byla opuštěná ponorková základna Porto Palermo, kousek od Himare. Podle dostupných informací měla být základna veřejnosti přístupná, ale naše zkušenost byla taková, že i když z budov jsou už ruiny a zjevně základna neplní svůj účel, je i nadále střežená a veřejnosti nepřístupná. U plavebního tunelu bylo vidět, že jsou zakotvené armádní lodě, možná se tu přece jen něco děje. No tak snad alespoň pár foteček.

Škoda, na tuhle prohlídku jsem se moc těšil. Na zdejších silnicích je třeba si dávat pozor na dobytek, který zde volně pobíhá běžně i po dálnicích. Stádo ovcí, nebo kráva za zatáčkou, není nic neobvyklého. Cestou jsme stále pokukovali po nějaké pěkné pláži, až jsme zastavili u městečka Dhermi. Jsou zde rozsáhlé oblázkové pláže a tak jsme se vykoupali a následně i najedli. Společnost nám při tom dělaly zdejší krávy. Myslím tím ty opravdové, čtyřnohé. Zajímavostí Albánie jsou bezesporu torza bunkrů, které najdete rozeseté téměř všude.

Cesta, kterou jsme pokračovali, vedla na nějakou dobu do hornatého vnitrozemí a tak z kopce, po kterém jsme vyjížděli klikatými serpentinami, byl nádherný pohled na azurové pobřeží.

Po zhruba 40 km nás to opět svedlo k moři a při pobřeží jsme dojeli až do Vlore. Po krátké prohlídce historického centra jsme pokračovali dál na Tiranu. Na kraji města Fier jsme zastavili na pumpě k dotankování a mé pozornosti neuniklo, že se mi zadní kufr podezřele pohupuje. Plotna, na které byl přišroubován, byla ze dvou třetin prasklá a bylo jen otázkou času, kdy by ulítla úplně. Naštěstí hned naproti přes ulici byl autoservis. Vypadal vskutku velice různorodě. Maník tam měl kromě aut rozebrané i pračky a mikrovlnky a další zajímavé věci. Asi albánský Ferda mravenec, práce všeho druhu. Plotnu jsem vymontoval a za chvilku jsem s ní stepoval před dílnou. Musím uznat, že ochota, s jakou se vrhl do opravy, byla opravdu obdivující. Během okamžiku byla svařená (cena opravy 10 euro). V duchu jsem si oddychl, že jsem na to přišel ještě před cestou do hor.
Ten den, jsme měli v plánu na divoko se někde utábořit a přespat ve stanech. Z tohoto důvodu jsme chtěli dorazit někam do hor, ale naše plány překazilo náhle se měnící počasí. U odbočky z dálnice na Tiranu, směrem na Fushe- Kruje, se náhle obloha zatáhla a blesky šlehaly ze všech stran. Stanovat v takovém počasí byla hovadina. Proto jsme na rychlo začali hledat ubytování. Již z dálky byl vidět Hotel Coninental, ale pro nás byl příliš drahý (dvoulůžkové apartmá s přistýlkou stálo 80 euro). Po delším hledání s deštěm v zádech jsme za pomoci místních domorodců sehnali luxusně vyhlížející hotel Olivea, který byl otevřen zřejmě teprve krátce. Měl tu smůlu, že byl trochu bokem od hlavního tahu. Díky tomu jsme však dohodli vcelku zajímavou cenu. Dvoulůžkové apartmá s dvěma přistýlkami stálo 40 euro. Nebylo co řešit! Po ubytování následoval dlabanec v hotelové restauraci s útratou něco Kolem 10 euro na osobu. Paráda! Petr si zde také přes WiFi stáhl požadovaný dokument (ohledně povolení provozovat manželky motorku), bohužel tiskárnu zde neměli, a tak si ho uložil do mobilu.