Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Po projetí Makarské rivieri jsme usoudili, že to vůbec neodsejpá a že raději využijeme dálnici. Přejezd po dálnici byl sice rychlý, ale za to nudný. Přinesl však očekávanou časovou úsporu a po sjetí z dálnice zpět k pobřeží směrem na Cirkvenici, jsme vyšetřený čas, věnovali válení se u moře. Tato naše zastávka byla osudná Petrovi, který zapomněl mobil v kapse u šortek a šel se vykoupat. Mobil nejen utopil, ale dokonce ho v moři ztratil. Asi jsem zapomněl dodat, že pláž, kterou jsme pro naši zastávku zvolili, patřila ke kempu, a tak si Petr půjčil od zdejších rekreantů potápěčské brýle a šel ho hledat. Věšti štěstí při hledání měl však Pepík. 

Ten mobil v moři sice našel, ale bylo zřejmé, že je po něm. Škoda, necelej měsíc starej dotekáč od HTC. Simkarta však přežila, alespoň nějaká dobrá zpráva. Ten den jsme dorazili až do Slovinska, kde jsme přenocovali v penzionu ve městečku Kozina, kousek od italských hranic. Venkovní vzhled penzionu za interierem silně pokulhával. Podle dobových fotek se totiž budova za půl století téměř nezměnila. Zato interier prošel zdárnou rekonstrukcí. Cenu jsme usmlouvali na 18 euro za osobu a motorky jsme měli schované za plotem. Na přivítanou jsme dostali od majitele lahev vína. Ten večer na ni sice nedošlo, ale proč ji nepřibalit s sebou...