sumoto_leden



Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Kapitoly článku

Středa 25. května  

Přespání na lodi bylo podmíněné vystěhováním se do šesté hodiny raní. Jezero bylo ráno ponořené do mlhového oparu a tak jsme měli trochu obavu, že si tu podívanou během plavby moc neužijeme. K přívozu se zatím začaly sjíždět náklaďáky plné kamení a při pohledu na trajekt nás představa, že každý z nich váží 40 tun nenechávala chladnými. Naloďování samotné byl docela obřad a s každým dalším náklaďákem jsme měli výrazně větší ponor. Paluba se pomalu zaplnila a mohlo se vyplout. Mlha se postupně rozplynula a začaly se objevovat jen těžko popsatelné scenérie, které při návštěvě Albánie určitě stojí za to zhlédnout. Cesta trajektem trvala 4 hodiny, během kterých bylo opravu na co se dívat. 
Vylodění proběhlo přímo u hráze přehrady a cesta zde pokračovala tunelem ve skále dlouhým asi půl kilometru. Následoval sjezd do údolí pod přehradou, kde po přejetí přes řeku jsme se opět šplhali vzhůru po vrstevnicích do hor.
Následujících 40 km jsem již zcela hypnotizoval svítící kontrolku rezervy a netrpělivě vyhlížel pumpu. Dočkal jsem se až ve Vau i Dejěs, kde jsme společně všichni natankovali. Na hranice s Černou Horou to byl už jen kousek a s plnou nádrží se hned lépe vyráželo. To však ještě nikdo z nás netušil, jaké na nás bude čekat nemilé překvapení v podobě stávkující Pepíkovy motorky. Po ujetí necelých 100 metrů od benzínky začal Pepíkovo V-Strom pokuckávat, až zcela chcípnul. Při každém dalším startu měl snahu chytnout, ale záhy hned zase chcíp. A je to tady, přece jen nás problémy neminuly. Jde se opravovat! Mezi tím, co se hrabeme v motorce, vzbudíme u místních značný rozruch a kolem nás rázem postává skupinka zvědavých domorodců. Co musím ale uznat, měli náramnou snahu nám pomoci s opravou. Lámanou angličtinou se dozvídáme, že jakýsi kamarád jednoho z nich je tuze šikovnej a dokáže opravit snad úplně vše. Prostě takovej "Venca" ze Slunce seno, ale v albánském pojetí. Bohužel, nebo možná snad bohu dík, "Venca " nezvedá telefon a tak se raději vrháme do opravy sami...
Při kontrole svíček se jeví vše v pořádku, a tak následuje kontrola funkce podávací čerpadlo. I tady vypadá vše v pohodě, až na jednu maličkost. "Ten benzín je nějak mastnej," okomentoval své pobryndané ruce Pecán. "Že ti ten blb na pumpě natankoval naftu místo benzínu?!" Vše tomu nasvědčuje, a tak ještě pro jistotu vyteklou loužičku zapálíme. Zůstává po ní mastná skvrna. Nafta, je to jasný! No jo, ale kam s 20 litry mixovaného benzínu a nafty? Po nastínění situace místním domorodcům jsme je požádali o nějaký barel, nebo kanystr, kam bychom mohli nádrž vypustit. Nikdo žádný barel neměl a přesvědčovali nás, že to klidně můžeme chlístnout na zem, že je to naprosto v pohodě. To nám však bylo přece jen proti srsti. Usoudili jsme, že bude nejlepší dotáhnout mašinu zpět na pumpu a promluvit si s pumpařem. Ten nejprve nechtěl o svém omylu ani slyšet, ale záhy vylezl z čerpačky majitel a snažil se vše urovnat. Najednou tu byl prázdný barel, pumpař poskakoval kolem motorky a že jako natáhne přes odpojenou benzinovou hadičku z nádrže benzín, aby mohl vytékat do barelu. Marně jsme se mu snažili vysvětlit, že v nádrži je čerpadílko a dokud nezapneme klíček, tak z hadičky nic nepoteče. Byl už celej rudej, jak se snažil nasát benzín a pořád nic. Pepík to už nevydržel a klíček zapnul. V tu ránu měl benzínu plnou hubu. Nevím, kolik ho chudák albánskej vyžral, ale měl toho dost. Mezi tím, než se z toho vzpamatoval, byla nádrž prázdná. Maník nám s omluvou natankoval za našich 20 litrů mixu 10 litrů naturálu. Lepší než drátem do oka... Motorka však ne a ne nastartovat, až se vymlátila baterka. Naštěstí jsme vezli startovací kabely a tak po chvíli přemlouvání nakonec chytla. Byla to úleva!
Během této neplánované zastávky jsme měli možnost trochu lépe poznat zdejší kulturu. Dostalo nás místní řeznictví, kde fláky masa vysely zavěšené na hácích hned u silnice, ale i holičství, zařízené z bývalé autobusové zastávky. Jen pro zajímavost, albánsky se "holič" řekne BERBER...
Po překročení hranice s Černou Horou, kde celníkům Petr žádné potvrzení předkládat nemusel, jsme pelášili do penzionku a restaurace Panorama. Tato restaurace je motorkáři často doporučována a patří k velice oblíbeným. K našemu překvapení na nás majitel spustil celkem obstojnou češtinou. Hned jsme měli pocit, že už jsme skoro doma. Posilněni dobrým jídlem, jsme v pozdním odpolední trochu otráveně usedali na motorky. Majitel nás lákal na volné a pěkně vybavené pokoje za příznivou cenu. Rozhodnutí většiny však znělo, jed dál. Na pořadí cesty bylo Shkoderské jezero.
Také velice pěkná podívaná. Z protilehlého konce jezera se však hnalo na bouřku. Šlo to přímo na nás, a tak jsme se odhodlali, že sjedeme do malé vesnice na pobřeží jezera a zkusíme sehnat nějaké ubytování. Z bouřky nakonec nic nebylo, za to jsme našli přímo na pobřeží docela pěkné místo na přespání. Byl to soukromý chatový kemp, poměrně drahý. Nám však postačilo, že nás nechali postavit si v areálu stany. K dispozici jsme měli sociálky, i krytou pergolu. Stanování sice vyšlo na 10 euro za osobu, ale v ceně byla zahrnutá i snídaně. Tak proč ne. Stihli jsme i koupání v jezeře, ve kterém byla krásně čistá a teplá voda.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (23x):
Motokatalog.cz


TOPlist