Albánie na dohled, aneb 10 zemí za 10 dní

Na tento den, jsme měli v plánu plavbu po jezeře Komani. Kdo neabsolvoval při návštěvě Albánie plavbu po tomto jezeře, ten jako by nebyl :) Nikde jsme ale nezjistili, v kolik hodin trajekt odjíždí, a tak jsme si raději přivstali. Plavbu jsme naplánovali směrem po proudu. Byl to den, kdy jsme také poprvé vyjížděli hlouběji do hor, pryč od městské aglomerace. Tady bych chtěl všechny budoucí zájemce o tuto destinaci upozornit, že pokud se budete chystat do hor, předem si raději natankujte. Né že by v horách nebyly pumpy, ale sehnat tam naturál, to je mnohdy nadlidský výkon.
Cestou směrem na Leshe jsme nesmyslně odbočili místo na Milot už o odbočku dřív na Lac. Nevím, co přesně se v tomto městečku odehrávalo, ale museli jsme se proplétat mohutným procesím lidí, kteří procházeli městem. Spojka dostala docela zabrat. Trochu jsme zakufrovali a tak nezbylo, než se optat na cestu místních. Zdejší domorodec jen vyhrkl "Ni-ni-ni" a pokyvováním hlavy dopředu a dozadu, nám ukazoval směr. Po pár kilometrech jsme zjistili, že jedeme špatně a uvědomili si, že v Albánii pokyvování hlavou dopředu a dozadu  znamená vlastně nesouhlas, tedy jako že NE. Na správnou silnici jsme se po chvilce bloudění přece jen dostali a uháněli směrem na Kukes. Byla to krásná nová silnice, která se záhy změnila dokonce na dálnici, po které jsme mazali až do Reps. Sjeli jsme první odbočkou na Reps a ještě na sjezdu z dálnice jsme pro jistotu zastavili, abychom se podle mapy ujistili, zda odbočujeme správně. Pepík s Láďou, oba na V-Stromech zastavili u svodidel vedle sebe a za nimi jedoucí Martin, také na V-Stromu, zastavil vedle nich. S Verčou za zády však na klopené silnici nějak nezvládl balanc a padl na Láďu, ten zase na Pepu a rázem to vypadalo jak po vichřici. Padlé "Stromy" nápadně připomínaly Šumavu po řádění Kyrilu v roce 2007! :) Naštěstí se nikomu nic nestalo, až na jeden urvanej zadní kufr na Martinově motorce, který jsme nakonec upevnili pomocí kurtů. 

Vše opraveno, sjezd je správný a tak pokračujeme rozbitou štěrkovou a prašnou cestou vzhůru do hor. Pověstné Albánské silnice, už je to tady. Téměř všechny dosud najeté kilometry po Albánii vyvracely všechny pověry o špatném stavu silnic. Tahle ale Albánii reprezentovala dokonale. Naštěstí se jednalo jen o jakousi ne příliš dlouhou spojovačku, která navazovala na původní starou silnici v horách. Ta sice byla již asfaltová, zato zcela bez údržby. Po dostavění dálnice se s ní zřejmě už moc nepočítá, a tak nebyl problém narazit na sesuv, který buď část cesty zasypal, nebo ji naopak strhl do údolí. Dá se říci, že v duchu těchto cest jsme pokračovali až k přehradě Komani. Cesta tam se klikatila po svazích hor a zdála se být nekonečná. Problém nastal, když jsme potřebovali dotankovat. V horách prostě nemají "naturál"!!! U motorek s katalyzátorem a vstřikováním to byl docela zásadní problém. Nezbylo než doufat, že na nějakou čerpačku s naturálem narazíme. Kluci na V-Stromech měli benzínu celkem dost, a tak v případě nouze byla šance je trochu podojit. :)Dojeli jsme do Dushaje, kde na nás podél cesty nadšeně pokřikovala zdejší omladina. Tedy alespoň jsme si to mysleli, až do doby, než po nás začali házet kameny. Pepík to dostal do nohy a bylo z toho docela slušný jelito!

Přesto, že jsme ke kotvišti trajektu dorazili asi ve 2 hodiny odpoledne, bylo nám to prd platné. Trajekt jezdí jednou denně, a to v 7 hodin. Do večera daleko, a tak jsme nakoupili pivo a s kapitánem se dohodli, že můžeme přenocovat na lodi.

Zbytek dne nám zpestřili místní "mechanici" podívanou na opravou hřídele lodního šroubu u jednoho z vraků "výletní lodi". Prvně to vypadalo, že jí rozebírají do šrotu, ale oni to s tou opravou mysleli skutečně vážně. Pivko, které jsme vhozené do igelitky chladili v jezeře, nám po úniku nafty do vody z opravované lodě zase až tak moc nešmakovalo, a tak z plánované "opice" ten večer nebylo nic. :)