BMW R 1100 RT (1999)

Univerzální stroj do každého počasí. Příkladná ochrana posádky před nepohodou, pohodlí na dlouhých trasách i pro spolujezdce. Nadčasový design. Zkrátka poctivý, dobrý a výživný bavorský vdolek, postaru dělaný, bez zbytečných umělých přísad...

Více fotografii

Výška jezdce: 184 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda ST 1100 Pan European: Je to už hodně dávno... Pan se do ČR oficiálně nedovážel a ojetý prostě u nás nebyl k sehnání. ST 1300 ještě neexistoval, kategorie velkých cesťáků si na našem trhu teprve hledala své místo na slunci...

První dojmy - Těžko vzpomínat na první dojmy teď, když už jsme spolu dvanáctou sezónu... Asi tam byl prvotní pocit něčeho dosud nepoznaného, zvláštního, majestátního a exkluzivního, na našich silnicích tehdy moc často nevídaného (psal se rok 2002). Po celkem krátké době jsem zjistil, že jsem našel přesně to, co jsem hledal, takže jsem ztratil zájem o jiné motocykly a dokonce jsem i přestal kupovat motocyklové časopisy. A to mi vydrželo dodnes :-)

Motorku bych doporučil pro - R 1100 RT nejvíc vyhoví těm, kdo rádi v pohodě a pohodlí cestují, ale občas dostanou i chuť vystrčit růžky :-) Při dnešních cenách ojetých R 1100 RT je to opravdu za málo peněz hodně muziky, a to i doslova, pokud se jedná o kus vybavený rádiem.

Doplňky na motorce - Tankbag Bags Connection od SW Motech s držákem navigace a přívodem elektřiny pro napájení a nabíjení navigace, telefonu atd...
Originální topcase - je poměrně malý a nevejde se do něj ani jedna integrální helma, ale RTčku prostě sluší...
Zub času nezastavíš, projevuje se i přes vzornou péči, takže jsem letos (2013) provedl omlazovací kúru - všechny šrouby na podvozku, které bylo možno, jsem vyměnil za nerezové, okopané horní plochy na bočních kufrech jsem potáhl carbonovou fólií, původní černé šroubky kapotáže jsem vyměnil za nerezové od Wunderlicha a plánuji nákup dalších pár decentních designových drobností od Wunderlicha pro osvěžení vzhledu.
Jinak je vše původní, na čemž si zakládám.

Recenze

Vlastně to původně byl jakýsi "sňatek z rozumu".
Poohlížel jsem se tehdy po nějakém stroji předurčeném pro dlouhé cesty. Náš trh byl v segmentu Gran Turismo počátkem milénia ještě poměrně zaostalý - k této kategorii motocyklů jsme si teprve hledali cestu. Velcí hráči na trhu stroje této kategorie nenabízeli (kromě BMW, ovšem...), ojeté nebyly k dispozici, dovozy ze zahraničí nebyly tak jednoduché jako dnes.
Po zhruba půlročním marném shánění Hondy ST 1100 Pan European (ano, byl jsem tehdy hondista, Pan měl být v pořadí mou čtvrtou Hondou) jsem v nějakém přihlouplém americkém filmu viděl policejní motocykly California Highway Patrol, byly to právě BMW R 1100 RT, a docela mně tento stroj zaujal (možná i proto, že jim černobílé policejní zbarvení s šerifskými hvězdami na bocích kapotáže fakt slušelo...). Do té doby jsem značku BMW jaksi opomíjel z důvodu pocitu moc velké výjimečnosti a nedosažitelnosti pro člověka živícího se prací vlastní hlavy, rukou i nohou. Začal jsem tedy o RT shánět informace a když už jsem věděl dost, napadlo mně oslovit kamaráda, v té době sedlajícího obrovské BMW K 1200 LT, zda by v tehdy úzké komunitě baworů nevěděl o nějakém jetém R 1100 RT v dobrém stavu a ne moc starém. A netrvalo dlouho, dostal jsem kontakt, jel jsem se podívat a bylo jasno - za měsíc, sotva slezl sníh a teploty vyšplhaly nad nulu, jsem měl zánovní a ještě voňavé RT s osmi tisíci km na tachometru v garáži.
RT mně tehdy uchvátilo svou mohutností, vyváženými jízdními vlastnostmi, nadstandardním pohodlím a svou, na tu dobu u motocyklů ne úplně běžnou výbavou - ABS, elektricky stavitelné plexi, vyhřívané hefty, letmo uložené zadní kolo s kardanem... Fascinovala mně konstrukce podvozku (telelever/paralever), bezrámová koncepce i legendární plochý dvouválec s dostatečným výkonem a charakteristickým projevem. Líbil se mi design, o kterém mohu s odstupem času říct, že je opravdu nadčasový a nepodléhá módním trendům. A přestože se to někomu může zdát divné, fascinace tímto strojem u mně přetrvává dodnes...
Od těch dob jsem strávil v sedle tohoto motocyklu přes tisíc hodin a ujel na něm 90 tisíc km. Byly to jak dlouhé cesty po okolní Evropě, tak krátké vyjížďky kolem domácího komína, i různé pracovní cesty. A celou tu dlouhou dobu mně RTčko utvrzovalo a utvrzuje v tom, že má volba byla správná.
Jedním z výrazných - a pro mně zásadních - rysů tohoto motocyklu je jeho univerzálnost. Vyhoví jak k odpolední kochací vyjížďce třeba na Slapy, tak k dlouhému rychlostnímu přeletu po dálnicích napříč celým Německem (1100 km za den není problém). Dokonce lze v RT odvézt i poměrně objemný nákup z Makra
Baví mně jízda. Užívám si zatáčkovité úseky okresek s kvalitním povrchem, kde RT dovolí při správném obutí opravdu hluboké náklony a projeví na takto mohutný stroj nečekanou obratnost a ovladatelnost. Momentálně mám obuté Michelin Pilot Road 3 a jsem nesmírně spokojený. Zrovna tak dlouhé dálniční přesuny - přestože nepatří k mým oblíbeným, jsou často nevyhnutelné, ale díky aerodynamice kapotáže snesitelné. V podstatě není rozdílu v aerodynamickém hluku a působení síly proudícího vzduchu, ať jedu 120 nebo třeba 160 km/h.
Značka BMW bývala synonymem spolehlivosti a bytelnosti. U dnešních modelů BMW už by se o tom dalo asi úspěšně pochybovat, ale do toho se tady pouštět nehodlám, výrobce dle mého názoru v posledních letech prostě sází na jiné karty poplatné dnešní zbytečně hektické době... Nicméně technické závady se nevyhýbají ani nejdokonalejším strojům . Takže - i já jsem musel řešit problémy, ale jednalo se vždy o drobnosti, nikdy se mi nestalo, abych nedojel tam, kam jsem chtěl.
První závada se objevila v cca 9000 km a bylo to nefunkční čidlo ABS na předním kole, vyřešeno výměnou v záruce. Dále překroucený náhon tachometru, dvakrát prasklé spojkové lanko, v cca 40 tis. km výměna gufera v kardanu a ať vzpomínám, jak vzpomínám, je to asi vše. Jinak probíhá jen pravidelný servis po 10 tis. km, což je opravdu přívětivý servisní interval.
Motocykl nikdy neležel, ba ani při obligátním pádu při manipulaci se strojem na místě. Dokonce i po přejetí přes silnici běžícího divokého prasete v rychlosti kolem 90 km/h se mi to podařilo nějakým zázrakem ustát a zastavit spořádaně u krajnice Prase bylo tehdy na místě mrtvé a já pěkně vykulený... Asi jsem přežil bez úhony jen díky konstrukci přední vidlice typu telelever, ani si nechci představovat, jak by podobné setkání skončilo, kdybych jel na jiném stroji s klasickou přední vidlicí s teleskopickým odpružením... Náraz do kančího trupu způsobil pouze deformaci spodního ramene a čepu teleleveru nad předním kolem, motocykl byl i pak schopný odjet po vlastní ose. Následná oprava přišla na 11 tisíc Kč.
Dvě věci bych si dokázal představit lepší, než jsou. Líbil by se mi účinnější brzdový systém BMW EVO a šestistupňová převodovka, obojí se objevilo na následném modelu R 1150 RT. Ale netoužím po těchto vylepšeních natolik, abych se kvůli nim svého RT vzdal
Mé BMW R 1100 RT a já - to už vypadá na harmonický vztah na celý život Vyzkoušel jsem za tu dlouhou dobu spoustu jiných motocyklů, rukama mi prošla snad celá modelová řada BMW od roku 2000 do dnešní doby včetně takových ultimativních strojů jako K 1200 S, K 1300 GT i K 1600 GTL, samozřejmě že i R 1150 RT a R 1200 RT, ale vždy, když jsem se vrátil zpět do sedla svého starého dobrého R 1100 RT, věděl jsem, že tak je to správně a že prostě patříme k sobě...