Jawa Přestavba (1997)

Na hlavu patří lenonky, do rukou prasečí kost a nohy co nejvíc dopředu...

Více fotografii

Recenze

Psal se rok 1993. Mě bylo sedmnáct, fichtly a pařezy jsem měl "v ruce", a tak jsem se vydal koupit si svoji první velkou mašinu. Vyhrabali jsme ji z pod kupy sena, oprášili, kola dofoukli, majitel ji roztlačil, dal jsem testovací jízdu, kdy trojka vypadávala a motor většinou jen na jeden válec chodil... a jako každý správný na velkou motorku nadržený "mlaďák" jsem ji koupil

Motor jsme s kamarádem doma na ponku rozpůlili, že jedna tyčka vodící v převodovce se viklá zjistili... jsem nějakou matičku vzal, do karteru vymletého ji naťukal, závit z ní odvrtal...a nové fungční futýrko pro tyčku vodící bylo na světě. Koupil jsem nové pneu, karburátor vyčistil, zapalování seřídil, písty odlehčil... a jezdil a jezdil. Spokojeně jezdil, však pouze do té doby než jsem, tuším někde na videu, zhlédl film Harley Davidson and the Marlboro Man... "Tak na tomhle má jezdit svobodomyslný člověk!" jsem si řekl, papír a tužku jsem do ruky vzal, a Jawku svou jak přestavět jsem si namaloval...

leden 2011

..zúčastnil jsem se výběrového řízení na Externího motocyklového redaktora, pro které jsem extra "test" této motorky sepsal.
...s ohledem na své dosavadní zkušenosti. ...jakoby z pozice redaktora:

Test Jawa Superchopper 350

Spousta chopperistů vlastenců si jistě všimla, že i společnost Jawa dala v roce 1995 na trh model 639-chopper, kterým chtěla zřejmě uspokojit právě milovníky free jízdního posazu, kožených brašen a chromu. Do jaké míry se jí to povedlo nejsem schopen říci, však zcela jistě vím, že pro jednoho mladíka ze Žamberka to nebylo to pravé ořechové. Pro něho je chopper něco jako motorka Mickeyho Rourka z filmu Harley Davidson and the Marlboro Man, a tak přestavěl svoji Jawu 354 z roku 1958 na moto, které mi nabídl k otestování.
Při zevrubné obhlídce stroje jsou na první pohled vidět široká řidítka „prasečí kost“ vlastní konstrukce, malé chromované světlo, sedátko pouze pro jednoho a stupačky značně posunuté vpřed. Podívám-li se však detailněji, vidím, že na řidítkách je natvrdo přivařeno panoramatické zrcátko s teploměrem (původně doplněk klasického autozrcátka), světlo je H3 mlhovka také z auta, sedátko je původem dokonce z autobusu a trubka stupaček je součástí konstrukce, na které je řadička (klika s malou „pilou“ z trialového kola co má místo pedálu pouze jeho osičku ), páka zadní brzdy (ta druhá cyklo klika), pohotovostní stojánek a chromovaný klaxon, který se ovládá spínačem vlevo pod sedátkem. Od pedálu brzdy vede k zadní bubnové brzdě cyklo bowden s cyklo lankem (asi to stačí..) a přenos povelů pro řazení i startování je zajištěn opět cyklo řetězem s povrchovou úpravou „liška“ (naolejovaný by prý špinil kalhoty). Originál rychloměr je umístěn v nádrži společně s dvěmi přepínači, z nichž jeden rozsvědcuje světla a druhý v jedné ze svých poloh brání nastartování motoru…
Protože na tom majitel motocyklu trval, a protože se nebojím skoro ničeho, odvážil jsem se i k jízdnímu testu. Dle instrukcí jsem „nasál“, prošlápl, přepl onen přepínač, šlápl podruhé…. a blaf, blaf, blaf…motor začal s pomocí zřejmě značně „odlehčených“ výfuků a kladívkového zapalování (co ze své podstaty ne vždy jak vačka chce impulzy rozděluje) produkovat pravidelný „blafot“ s jistými arytmickými prvky. Skoro jako H.D.
Spojka jde lehce, jednička se řadí nahoru jako u závodních silniček, na plyn motor reaguje spontálně. Rozjíždím se, jedu, řadím, jedu, brzdím, jedu… policajti kliďte se, jsem zrozen k jízdě, a tahle motorka je na pohodu. Ideální cestovní rychlost je tak 80, maximálka cca 110, brzdy jsou vzhledem k jízdním výkonům a mé hmotnosti uspokojivé, posaz je čím dál dál jedu geniálnější.
Tahle motorka váží cca 160kg, při ostřejším rozjezdu se vzpíná (kdo nejel po zadním s nohama nataženýma před sebou nepochopí..), má odlehčené písty, přetryskovaný karburátor, pod nádrží kvůli náhonu rychloměru upravený rám, a… platnou STK.
Jako neideální bych uvedl vždypřítomné vibrace, dost tvrdé sedátko, nic moc lak a poněkud nízko umístěné stupačky, poněvadž jsem si přes nevelké náklony v jedné ze zatáček ubrousil kus paty boty.
Však protože jsem spíše motorkář sportovec, mám obroušené boty ze zatáček vlastně rád.