Yamaha TDM 850 (1999)

It‘s like flying...

...aneb sen Yamaha TDM 850, r.v. 1999

Recenze

Stalo se to v devadesátém pátém, kdy jsem se fakt rozhodl, že si koupím „velkou“ motorku. Tehdy jsem si taky začal kupovat časopis Motocykl a uviděl tam v jednom článku Jaroslava Šímy yamahu TDM. Okamžitě se stala mým motocyklovým snem. Líbilo se mi, jak krásně vyčnívala z řady všech těch „japonců“ (vždyť oni mi přijdou všichni tak stejní). A když jí v příštím roce přiostřili kukuč a udělali z ní „rozzúrenú osu“, věděl jsem, že si ji jednou musím koupit...

Od té doby jsme 7x oslavili Silvestra v Halenkově a na mém osobním tachometru přibylo 65 000 km v sedle 4 různých mašin. Díky poslední z nich (2 sezóny CBR 1000 F) jsem si ujasnil svůj kladný vztah k dvouválcům (který mám už z dřívějška), ale taky jsem pochopil, že objem ničím nenahradíš. A když se pak naskytla příležitost koupit vysněnou TDM, nemohl jsem zaváhat. Ale už jsem tak trochu tušil...

Zarytí enduristé vůbec nepřipustí, že TDM je enduro. Není, ale přesedněte z „taky“ cestovního CBR a budete mluvit jinak. Díky jinému posazu jezdce a úplně odlišným parametrům podvozku jsem měl v prvních zatáčkách fakt strach, že lehnu. Neměl jsem vůbec žádnou důvěru v přední kolo, které je neskutečně daleko vpředu (čopráci se smějou). To samé mi potvrdil Žleba při našem srovnávacím megatestu. Ze začátku mě taky bolela prdel kvůli posazu, na který jsem už nebyl zvyklý. Taky jsem si musel chvilku zvykat na jiné rozmístění přepínačů a ovládacích prvků, než je to hondí nebo suzučí. Co mi ale po přesedlání dost chybělo, byl palivoměr. A když už jsme u té přístrojovky, jediná výjimka, kdy se v ní neodráželo slunko přímo do očí byla noc. To ale časem nějak přestalo, možná že v létě svítí ten Oskar víc kolmo... no je fakt, že jsem jí nijak moc neumýval. Zato v zrcátkách je dobrý výhled a ani se moc netřepou. Tak takové byly první dojmy. Co se motoru týče, ze začátku mi jeho zvuk připomínal VW Brouka. Nezvyklé (hlavně ve srovnání se 4válcem) bylo škubnutí po přidání plynu. Na jedničku byl docela problém jet pomalu a plynule (na VX problém nebyl), na trochu hrbolaté cestě to nešlo vůbec – tady ovšem oceníte „enduro“ zdvihy pérování, přidáte, dáte za dvě a je to lepší. Zpřevodování prvních kvaltů je dost do rychla. Tak se mi stávalo, že zatáčky, které šly s litrem projet i na trojku, jsem jezdil za jedna, protože na dvojku to bylo jako na neutrál – žádný brzdný účinek motoru. Ale časem se to poddalo (já jsem se poddal??). Celkově na mě poměrně hlučná převodovka dělala dojem, že by to chtělo přidat šestku a všechny ty kvalty natlačit blíž k sobě. Na pětku se totiž vůbec nedá zrychlovat pod 2500 ot/min, to se pak chce motor zlostí rozskočit. Tak jsem skoro celou dovolenou odjel na čtverku, abych mohl kdykoliv pohodlně akcelerovat. (Solidní zrychlení se dá pořídit kolem 5000 ot a nejzajímavější věci se dějí kolem 7000. Omezovač je hluboko v červeném poli ((to mám jenom z doslechu!) které začíná na 8000. Pětku jsem řadil jen na rovinkách a musela točit aspoň 3000 ot. Tak to dopadá, když kamarádi sedlají silnější stroje. (Já jsem se zase na oplátku smál a ťukal si na čelo, když zpomalovali před železničníma přejezdama. Prý byly hrbolaté...) I tak jsem zajel dovolenou ve dvou i s báglama za 5,4 l/100 km. Na cestování je TDM vybavena jedinečným „madlonosičem“, na který bez problémů přikurtujete třeba stan. Pod sedlem je trocha prostoru na antipich + lékárničku. Místa na brašny je díky krátkým, nízko uloženým výfukům (které se prý někomu nelíbí – nechápu!) habaděj. Na širokou nádrž plácnete takvak a můžete vyrazit. Jednou jsem takhle obtěžkán vyrazil ve dvou směr Praha, a protože jsem se dostal do časové tísně, jel jsem poslední úsek po dálnici, kde se ručička celkem bez problémů dostala na 200 km/h. Průměrně si tam tedeemo paplo 6,27 l/100. Celkově mi spotřeba vycházela na velice příjemných 5,53 l/100km, což bylo o dost míň, než psaly různé články v časopisech. Olej nežrala TDM vůbec. (A kdo najde na modelu 96 – 01 olejoznak, který tam fakt je, může si dát jednu „ťeplú vaňu ňa mňa“.) Na čem se ale s autory článků shodnu, je špatná mechanická přístupnost ke vzduchovému filtru. Jak se dostat k baterce, na to jsem pro jistotu nepřišel vůbec (možná vymontovat zadní centrální tlumič ???). Naštěstí nebylo potřeba. Chybějící hlavní stojan mi umožnil trávit příjemná spartakiádní odpoledne poskakováním před garáží při pokusech o lubrikaci sekundárního řetězu (..když se podaří, co se dařit má...).

Příjemným zjištěním bylo, že se motor nijak zvlášť nehřeje ani v největších hicech. Málokdy se ručička teploty dostala na polovinu stupnice a ventilátor se mi zapnul snad jen jednou. Aspoň jsem zjistil, že funguje. Jedničku s hvězdičkou bych jí dal za startování. Šlo to bezproblémově, sytič jsem vypínal po půl minutě a po zimní pauze chytla nejpozději na druhý pokus.

Fajné je štelování předpětí i útlumu na předních vidlicích. Zadní tlumič má jednoduché přestavění natvrdo/naměkko, jako měl Simson Enduro, stačí jen sundat sedlo. Smích vás ale přejde, když zjistíte, že je to jediná regulace předpětí pružiny. Naštěstí jde štelovat i útlum a to dost podstatně. Napočítal jsem přes 30 kliknutí, takže máte spoustu možností vyzkoušet různá nastavení. Ale v táhlých rychlých zatáčkách se stejně budete vlnit. Zvláště pak s naloženou plnou polní. V prudkých vracečkách, jako jsou třeba ty na Pezinské Babě, není problém škrtat o zem poměrně vysoko umístěnýma stupačkama. Co se týče brzd (původem z Exupa), nejsou tak skvělé, jako brzdy dnešních modelů, ale ani Exup není R1, že?

Na gumy měla jamajka velice rozdílný apetit. Zadní baštila s velikou chutí. Macadam 90X s 4,9 mm vzorku okousala za 6400 km na 1,6 mm. S přední (taky Macadam) to byl pravý opak. Za stejnou dobu uždibla necelý milimetr (z 3,2 na 2,4 mm). Celkově jsem za jejími příjemně širokými řídítky strávil 8000 km, přičemž při prodeji bylo na tachometru najeto 15000 km. Za tak krátkou dobu se samozřejmě (?? Cagiva ??) nevyskytla žádná závada.

Co říci závěrem? Slovy většiny našich motočasopisů: Jedná se o vyvážený motocykl pro každodenní použití, jehož koupí rozhodně neuděláte chybu ... (a doufáme, že nám dovozce zase nějaký model laskavě zapůjčí k testu) A já si zase myslím, že „ladiči“ měli do modelu 02 strčit litrový motor (protože to je to jediné, co jí ve skutečnosti chybělo), přidat 20 vraníků výkonu a 20 valachů krouťáku (namísto trapného zvětšení objemu o půl deci) a věděl bych, jaký je můj nový ideál.



PS: Splnil jsem si svůj sen. Ale je třeba mít další – a nejkrásnější jsou lítací...