Yamaha TDM 850 (1994)

Uvedení modelu TDM850 byl v roce 1991 pro Yamahu risk. Měl nadčasový design, který nemusel být pochopen a navíc se vymykal všem běžným kategoriím. Risk se ale vyplatil, z TDM se stala novodobá legenda - ocitováno z ČMN číslo 22, rok 2009.

Více fotografii

První dojmy - TDM je po Viragu 1100 opravdu mašina na mojí postavu 195cm, i když plexi by mohlo být ještě o prcka vyšší. Novější modely jsou na tom ještě lépe, takže tam už bude vítr velkou neznámou pro jakéhokoliv čahouna, i když asi spíš s vyšším cestovním plexi, např. od Givi nebo MRA. Posez na prostorném sedle je pro šoféra pohodlný, přirozený a cestovní.

Recenze

S výše uvedeným nezbývá než souhlasit, TDM je skvělá motorka a už od prvního typu 3VD až po nejnovější TDM900 lze zkratku TDM chápat jako Totálně Dokonalá Motorka

Koupil jsem jí loni od Klofana, který jí považoval v podstatě za člena rodiny a podle toho se také o ní staral, viz jeho profil a popis Matyldy, jak jí s láskou říkal a já to jméno převzal i s motorkou. Historie motorky je hodně popsaná od Klofana, tak se ani nebudu moc rozepisovat.

TDM je po Viragu 1100 opravdu mašina na mojí postavu 195cm, i když plexi by mohlo být ještě o prcka vyšší. Novější modely jsou na tom ještě lépe, takže tam už bude vítr velkou neznámou pro jakéhokoliv čahouna, i když asi spíš s vyšším cestovním plexi, např. od Givi nebo MRA. Posez na prostorném sedle je pro šoféra pohodlný, přirozený a cestovní.

Trochu mi chybí centrální stojan, nějak si nemůžu zvyknout na pravidelné mazání řetězu, ostatně po motorce s kardanem se není čemu divit a bez něj je tahle operace docela pakárna. Mimochodem, ta s kardanem ten stojan měla a jen japonskej čert ví proč.

Máťu jsem koupil kompletně cestovně vybavenou, to znamená:

- nosič Wingrack na tři kufry + 3 velké kufry Kappa, horní na 2 helmy, se zahrádkou a opěrkou spolujezdce; boční s úchyty na karimatky a držáky cyklolahví.

-nádržpytel Givi

- vyhřívané rukojeti

- kryty rukojetí

- vyšší plexi ( i když na mě.no)

- 2x zásuvka 12V: jedna pod sedlem, druhá v kokpitu

- digitální ukazatel napětí, námrazy, hodiny

- pancéřované hadičky

Všechno z toho jsem už použil a musím uznat, že takové teplé ruce při večerní cestě v dešti domů z Pekelných dolů na konci dubna - paráda

Zásuvka na 12 voltů pod sedlem je, vzhledem k umístění baterie, pravý poklad a pokud není třeba zrovna vyčistit nebo seřídit karbce, je cesta k ní zdlouhavým a náročným úkonem vyžadujícím rozborku téměř celém mašiny.

Zrovna tak na svíčky, hlavně na tu pravou, kam téměř přímo nad ní umístil japonský konstruktér termostat, ale díky vlastnoručně udělanému klíči je nyní výměna nebo kontrola svíček záležitost na pár minut.

Ohledně svíček a v podstatě zapalování mám jednu né moc příjemnou vzpomínku z loňského roku. Kamarád pořádal nedělní výlet na pevnost Stachlberk, sešlo se nás opravdu hodně, tuším kolem 12ti a já na tenhle výlet přemluvil i expřítelkyni. Cesta tam i prohlídka pevnosti proběhla v pohodě, jen jsem ještě nebyl s Máťou úplně sžitý a jelikož jsem cestou tam přepínal na rezervu kousek před Stachlberkem, došel mi chvíli po odjezdu z pevnosti benzín. Naštěstí napadlo jednoho z kamarádů počkat na křižovatce a když na něj plechovkář zakřičel, že tam stojím u krajnice, vrátil se i navzdory tomu, že ostatní pokračovali dál. Dojeli jsme pro benzín, díky podtlakové pumpěchvíli trvalo než Máťa naskočilaa mi pokračovali směr Vrchlabí a Praha. Ve Vrchlabí jsme zastavili prokonzultovat cestu, kámoš zavtipkoval ohledně nastartování TDM, tak jsem mu to předvedl a začli jsme se oblíkat. Jenže ouha, Máťa už napodruhé sice startovala, ale nenaskočila. Sytič nepomáhal, plyn taky ne a já v tý době ještě neměl můj spešl svíčák. Sehnat svíčák číslo 18 nebylo zrovna jednoduchý, ale povedlo se a alespoň levou svíčku jsme vymordovali ven. Zkouška jiskry a nic. Tak novou a taky nic. Takže jsme usoudili, že je v pytli něco jinýho, co tady neopravíme. Zavolal jsem jinýmu kámošovi, ten slíbil, že vezme starou dobrou šáde, vozík a přijede pro nás co nejdřív. Vzhledem k tomu, že bylo kolem osmé, kámoš byl na cestě domů ze Stachlberku, dal se příjezd očekávat kolem půlnoci. Ten, co s náma zůstal, jel domů a my čekali na záchranu. Ta přijela přibližně o půlnoci, naložili jsme mašinu a vyrazili jsme dom. Přijeli jsme až kolem čtvrté ráno a druhý den jsme měli jít do práce. Co já toho vyslech od ex. Na motku jsem se dostal až v úterý, nedalo mi to a zkusil jsem nastartovat. Chytla a já šel do mdlob. Samozřejmě že po probrání jsem se rozhodl provést rozborku a kontrolu, nechtěl jsem jezdit se skrytou závadou. Zaměřil jsem se hlavně na zapalování, proměřil cívku, fajfky, vyměnil svíčky. Při měření vykazovali fajfky všeliké hodnoty, jen ne ty udávané v manuálu. Rozebral jsem je a zjistil, že jsou uvnitř jakoby zapečené. Vyčistil jsem je, prostříknul sprejem na elektriku, smontoval vyzkoušel. Zatím je všechno v pohodě, i když letos se mi na benzínce v Dubé stalo, že zase nechtěla naskočit, ale fajfky byli dobrý, svíčky neházeli jiskru a po odpojení CDI zase začli. Doma jsem očistil kontakty i tady a doufám, to byl poslední trénink, který jsem od Matyldy zažil.

Od pořízení jsem najel zatím asi jen 7 tisíc km a až na to Vrchlabí musím o TDM jen v dobrém. Jede od volnoběžných otáčekdo maxima, díky pancéřovaným hadičkám stačí na brzdění jeden prst, stabilní podvozek, pohodlná jezdecká pozice a další. Předchozí majitel Klofan Máťu osadil pneu Pirelli Diablo Strada, velice si je chválil a až budu já kupovat nové, budou to opět ty samý Pirelky.

Doufám, že se letos dostanu s Matyldou na nějakou hezkou dovolenou, je na to připravená, kontroloval jsem ventily, membány, plovákové komory, baterii, měnil olej a filtr v motoru, učím se mazat pravidelně řetěz - to mi ale zatím moc nejde;-/