Neuvěřitelný držák, projel jsem s ní 31 zemí, dojel až do Afriky, do Maroka a to vše bez jediné poruchy! Pohodlný posez, dobrá ochrana proti větru, spotřeba 4,5-5, věčný kardan, servis co za 12 tis. km a pneumatiky co 20 tisíc km. Paráda 
Výška jezdce: 185 cm
První dojmy - když jsem Deauvillku kupoval, byl jsem nadšen, že po letech opět mám motorku a pak jsem se na ní poprvé rozjel... poprvé to byl nezvyk, ale stačilo doslova pár kilometrů a už jsem se s ní sžil. A po pár stovkách kilometrů už člověk jenom jezdí a nic neřeší :-)
Motorku bych doporučil pro - Motorka je vhodná pro každého, kdo nepotřebuje velký výkon a rád hlavně jezdí, chce motorku která se nekazí, má nízké provozní náklady a malou spotřebu. Motorce nevadí, když se o ní člověk vůbec nestará. Stačí ji jenom jednou za 12 tisíc km odvézt do servisu, kde udělají vše potřebné a pak už, kromě hlídání pneumatik a destiček, opravdu vůbec není nic nepotřebuje. Proto jí v Evropě pořizují policie a messengeři. Ve Francii a Španělsku je ale i normálních motorkářů daleko více oblíbenější než u nás.
Doplňky na motorce - Když jsem Deauvillku kupoval, tak už měla deflektory (plasty) před řidítky a před botami, obojí výborná věc. A také kufr Givi. Pak jsem koupil vyšší plexi, vyhřívané rukojeti (super věc, hodí se i v létě, po dešti, v noci a nebo v Alpách) a náhodou mi jeden člověk nabídl větší víka kufrů za dobrou cenu.
Recenze
To co jsem zažil s mojí Deauvillkou, tak to jsem nezažil se žádnou jinou motorkou. Nejenom že jsem s ní vůbec začal někam dál cestovat, ale těch zážitků z těch mnoha míst... Projel jsem na ní asi 30 zemí Evropy, dojel do asijské části Turecka, na nejsevernější místo Evropy na Nordkapp, na nejzápadnější místo Evropy, na mys Cabo da Roca v Portugalsku a dokonce až do Afriky, do Maroka. Kdyby mi to někdo řekl tehdy, jak jsem si jí kupoval, neuvěřil bych mu
Ale pěkně popořádku, nejdříve ke koupi:
Když jsem si v roce 2005 vybíral motorku a chystal jsem se zadlužit, tak jsem chtěl hlavně nějakou co dlouho vydrží, bude co nejméně poruchová a bude mít pokud možno levný provoz. Začal jsem pročítat různé články a internetové stránky a díval se, které motorky si lidi vychvalují jako držáky. Vyšlo mi to na Hondu Revere NTV650. Nakonec jsem si půjčil víc a vyšlo to na její následovnici, na Hondu Deauville NT650V, která se od Reverky liší hlavně v tom, že má polokapotáž s vestavěnými kufry. Na konkrétní kus mě upozornil kamarád Pavel, který ji viděl v prodejně Honda. Tam ji také koupil první majitel, celou dobu ji tam nechával servisovat, měla tedy servisní knížku a známý mechanik potvrdil, že je v pořádku. Původ tedy nemohl být lepší.
Ještě jsem si musel pořídit přilbu, oblečení, atd. ale to jsem v první chvíli vyřešil nákupem v Lídlu, např. boty za 200 Kč, přilba za 500 , apod.
Teprve časem jsem jednotlivé věci obměňovat.
Zezačátku jsem na ní jezdil jenom po okolí, později delší jednodenní výlety do Jeseníků nebo do Tater, pak s kamarádem a refi poprvé přes noc do Alp, další rok s kamarády na více dnů do Alp a tak postupně ty výlety přibývaly a také se to začalo zvrhávat až k těm nejdelším výletům
Deauvillka byla úžasná v tom, že se nikdy nepokazila a vždy mě dovezla v pořádku domů, i když jsem se k ní 2x nezachoval nejlíp. Podařilo se mi totiž 2x spadnout, poprvé v Bulharsku v r.2008, když jsme jeli s kamarády do Turecka a já se pro jistotu otočil a jel domů. Všechno špatné je ale k něčemu dobré, nejdříve jsem plasty nechal povařit (povaření vyšlo na 5 tisíc, nové by vyšly přes 30 ), vyzkoušel jsem jestli je všechno v pořádku výletem do Julských Alp a díky tomuto nesplněnému snu, dojet do Turecka, jsem se na tento výlet vydal sám, tam jsem jel přes Ukrajinu a zpátky přes Řecko a Balkánské země. Tím že jsem to jel sám, tak tím se z toho pro mě stal nezapomenutelný výlet...
Další rok se mi podařily 3 krásné výlety, nejdříve s kamarádem na Nordkapp, nejsevernější místo v Evropě, kde byly teploty i pod nulou a několikrát nám sněžilo
A také 2 další parádní výlety s přítelkyní, přes Alpské sedla a na Balkán, přes řadu míst do Černé hory.
Tady na fotce je jeden pěkný výhled v Dolomitech
Ani druhou havárku jsem si neodbyl u nás, ale v Německu, při návratu z Francie v r.2010. Po zbytku sezóny jsem toho už moc nenajezdil, vynahradil jsem si to tedy až další rok. Aniž bych to věděl, tak rok 2012 byl posledním rokem s Deauvillkou a užili jsme si to ale parádně. Vyrazili jsme s přítelkyní na výlet po Španělsku a Portugalsku, pak k tomu přidali návštěvu Fara a tam nás někteří navnadili na návštěvu Maroka. Tak jsme si tam zajeli
Jinak po těch dvou pádech a po tom svařování plastů, kdy některé svary praskly a pak jsem sháněl celé plasty, atd. tak jsem jsem si poslední 2 roky pohrával s myšlenkou, že bych Deauvillku vyměnil za jinou motorku, nějakou bytelnější, nějaké cestovní enduro, které by bylo odolnější mimo asfalt a také odolnější na ty moje pády... Deauvillka tedy odolná je, jen ty plasty to hned odnesou. Kromě toho jsem chtěl na motorku velké hliníkové kufry, do kterých by se toho více vlezlo. No a náhodou jsem v září 2012 dostal dobrou nabídku na jednoho Stroma 650 a bylo rozhodnuto...
Na jednu stranu začalo něco nového a na druhou mi bylo líto, že jsem musel prodat mojí Deuvillku, která mě nikdy nenechala ve štychu.
Naštěstí se dostala do dobrých rukou, ozval se mi nový majitel, pečuje o ní vzorově a dokonce jí pořídil plastový kryt motoru, to jsem tedy hleděl...
---
Co říct ještě k ní?
Je to prostě pohodlná a hodná motorka, široké sedlo a dobré umístění řidítek a stupaček zajišťuje pohodlný posez, nízko umístěné těžiště dobrou ovladatelnost a kardan zase bezúdržbový provoz. Rozjezdy jsou plynulejší, není to sport, ale na oplátku je zase nižší spotřeba, déle vydrží pneumatiky a pochybuji že když jí budete kupovat, že by jste měli obavy že s ní někdo jezdil po zadním
Padáky (železné trubky schované pod bočními plasty) plní svou funkci dokonale, na místě mi spadla několikrát a nikdy se nic nestalo, jako že to řidítka a ani zrcátko neodneslo.
Spotřebu jsem měl při běžném ježdění vždy mezi 4,5 až 5, jen při přesunech po dálnici nad 130 to bylo přes 5. Minimální rekord jsem mel 4,3, když jsem jel s kamarádem, který měl skůtra 250ccm.
Je to prostě ideální motorka na moto turistiku, nebo každodenní ježdění do práce a nebo i na výlet kamkoliv po Evropě
Na druhou stranu tím že cestuji na divoko a chtěli jsme ve dvou odvézt více věcí, tak nestačily ani větší víka kufrů, tak jsem to řešil bočními brašnami na ně. To ale nemusí být případ ostatních, myslím že většině lidem bude objem kufrů stačit.
---
Ještě pár slov k servisu:
Deauvillku jsem pravidelně každých 12 tisíc km odvezl do servisu, poprvé do Hondy a pak do jednoho soukromého servisu poblíž, kde vždy udělali vše potřebné (vyměna náplní, seřízení ventilů, podtlaky, atd...). Mimo servisní cykly jsem se občas podíval, kdy dojdou brzdové destičky a pneumatiky (ty mi vydržely vždy kolem 20 tisíc km). Jinak jsem na Deauvillce neřešil nic. Prostě jsem jen jezdil, jezdil a ... jezdil
Přesto jsem ale řešil i jiné, za které ale motorka nemohla. Nechával jsem lepit plasty po pádech a jednou v Černé hoře po jednom asfaltovém zhupu (jakoby skoku) přestaly svítit světla. Vyměnil jsem pojistku a praskla znovu. Nekonec jsem zjistil, že se spojily kontakty v zadním světle, ale v kufru. Takže v Hondě chyba nebyla.
Když tak nějaké další info nebo fotky jsou na mojí stránce:
www.koprivnicti-motorkari.xf.cz/roman
Výstižné.
Hezky napsané a super dobrodružství :D Jel bych taky...
Tvoje cesty na Deauvillovi = neuvěřitelné. Klobouk dolů, super.
Super fotky mám presne ten istý typ moto ročník aj farbu.A takisto súhlasím a podpisujem sa pod všetko čo si uviedol.Totálne spolahlivá mašinka.Tie fotky su PARÁDA.Tak nech ti aj druhá mašina slúži minimálne tak dobre.